Mám tělesně postiženou přítelkyni, není to od narození, ale po úraze...jedu za ní... nevím jak se k ní chovat... litovat, dělat, že se nic neděje...? Mám z toho setkání strach , nevím co ode mne čeká, jaké chování vyhovuje postiženým lidem. Byla vždycky veslá a statečná, ale dlouho jsme se neviděli. Ani nevím, jak dalece tou změnou v jejím životě trpí a co je jen póza a co skutečnost. Jak to poznám?
¨Pokud nepomůže schopnost vlastní empatie, doporučuji se chovat co nejnormálněji... prostě "být svá", chovat se tak, jak Vás Vaše přítelkyně doposud znala. Jako by se nic nestalo. Domnívám se že postižení lidé mají největší obavu z vyčlenění ze společnosti. Někteří se vyčleňují sami, aby se toho nemuseli dočkat od svých blízkých (formou soucitu, až nepřirozené péče, úzkostlivosti). Že se ve Vašem vzájemném vztahu v podstatě nic nestalo je úloha Vašeho současného přístupu k přítelkyni. Dát jí najevo, že jí máte ráda, ale nic nepřehánět, je citlivější, než dříve. Držím palce a uděláte mi radost, když napíšete, jak to dopadlo.
pokud sem napíšete svůj email, pošlu vám svoji práci na téma "Psychologické projevy lidí po úrazech páteře" ...... jsem laik, studuji však dálkově jeden zajímavý obor, bereme tam okrajvě psychologii a měli jsme před nedávnem úkol, který jsme rozpracovávali ....... může jít samozřejmě i o jiný typ úrazu, v podstatě se ale jedná o stejný problém ....... není tam pro vás sice řešení, ale mohlo by vám to pomoci pochopit, jak se dotyčná cítí
