pravopis - čárky
Dobrý den, má být v následujících větách čárka:
Vstala jsem o něco časněji, než jsem zvyklá.
Zkusíme to s ním, a uvidíme.
Vstala jsem o něco časněji, než jsem zvyklá.
Zkusíme to s ním, a uvidíme.
Odpovědi
Diskuze
Vstala jsem, o něco časněji než jsem zvyklá.
Zkusíme to s ním a uvidíme.
...Alisko, dáš nám "rozhřešení"? :)
Vaše důvěra mě těší (i když nejsem profesionální odborník - pouze milovnice češtiny).
Domnívám se, že první souvětí lze psát oběma způsoby (stylisticky se pouze mírně změní význam). V druhém souvětí záleží na poměru mezi větami. V případě bez čárky jde o poměr slučovací (Zkusíme to a (zároveň) uvidíme.). Ve druhém (s čárkou) o poměr důsledkový (Zkusíme to, a (potom, v důsledku toho) uvidíme.). Takže také oba způsoby :-).
Odůvodnění:
1. jedná se souvětí podřadně (že je to souvětí, poznáme podle počtu sloves v určitém tvaru: jsem, jsem) VH+VV
2. druhá věta za čárkou (...,než jsem zvyklá.) rozšiřuje větný člen věty hlavní (časněji)
3. V Sutotykově variantě je věta za čárkou nelogická - nerozšiřuje/nedoplňuje žádný větný člen věty předcházející (neplní funkci větného členu).
Zdravím.
Aliska: asi nás bude více s odlišným názorem na slušnost - Pototas to trefil do černého ;)
Pánové, děkuji.
nechci nikterak rozrušit vaši pohodu ze zdárně uzavřené diskuze,
ale přesto si myslím, že i druhé souvětí (Zkusíme to ... a uvidíme.)
je možné psát jen jedním způsobem, a to bez čárky.
Mezi hlavními větami je klid, slučovací poměr.
( X Zkoušeli jsme to už dvakrát, a náš zájem se vytratil.)
:)
samozřejmě že poznámka o klidu není žádnou mluvnickou kategorií :-)))
Přesto tvrdím, že se klid či napětí, prostě vztah mezi dvěma sděleními, dá poznat.
Jednak jsou na to určité mluvnické pomůcky, druhak se dá prostě vnímat ten obsah.
Dokážu si představit, že "v důsledku toho, co uvidíme, pak něco uděláme",
třeba "Zkusíme to s ním, a (= ALE) kdyby to nešlo, vyhodíme ho".
"Zkusili jsme to, a nešlo to."
Důsledkem bude nějaká akce, řešení, rozhodnutí. Že uvidíme, není žádný důsledek.
Máme oči a vidíme. Zkusíme a uvidíme. Mám oči a vidím.
Mám oči, a nevidím ? Jo, i to je možné :)
Nebo si můžeme vzít na pomoc mluvnické prostředky,
kdy víme, že v poměru důsledkovém používá/mívá druhá hlavní věta na začátku spojky jako proto, a proto, a tak, a tedy, tudíž, a tudíž...,
a před těmito spojkami, ano, se píše čárka.
V našem případě mi však nikterak nejde tyto spojky mezi věty dosadit, ...protože mezi těmi dvěma větami je klid :) Pro mě, no. Má to prostě jiný smysl.
Příklady důsledkového poměru mezi hlavními větami?
: Tuto knihu jsem nečetl, proto ti o ní nemohu nic říci.
: Byl jsem odvážný, a proto jsem vás svedl.
: On mi nadával, a tak jsem zvedl ten kámen.
: Podnebí je v tomto kraji drsné, tedy i život je těžký.
: Zapomněla jsem zalít květiny, a proto mi zvadly.
Možná najdete jiné příklady, které by bylo možné uplatnit na naše souvětí tak,
aby dávalo smysl ?
Já jsem je nenašla.
Vycházím z tvrzení: Před spojkou "a" se píše (mimo jiné) čárka, jestliže tato spojka spojuje dvě věty v spouvětím souřadném, přičemž tyto věty nejsou ve slučovacím poměru.
Naše věta zní: "Zkusíme to s ním, a uvidíme." Ty tvrdíš, že je mezi větami klid a "Že uvidíme, není žádný důsledek.
Máme oči a vidíme. Zkusíme a uvidíme. Mám oči a vidím.
Mám oči, a nevidím ? Jo, i to je možné :)"
Rčení "uvidíme" jako idiom nevyjadřuje skutečnost, že jsme nadáni zrakem, že máme oči a že vidíme. V naší větě znamená ono "uvidíme" to, že se nějak zachováme, že přijmeme opatření, že se rozhodneme...
Proto nikdo nechápe větu "Zkusíme to s ním, a uvidíme." tak, že to s ním zkusíme, odhodíme slepecké hole a uvidíme. Běžně se tento idiom chápe tak, že poté, co to sním zkusíme, se rozhodneme. Bez zkoušky (s ním) by nebylo "uvidění" - rozhodnutí => důsledek.
ale k mojí myšlence se Tvoje poznámka moc nepřiblížila.
Protože to, že "uvidíme" (samozřejmě že ve smyslu, jak píšeš, prostě "že se to ukáže") ještě přeci není žádné rozhodnutí, tedy žádný důsledek. O to mi šlo.
Zkusíme a uvidíme, co potom uděláme, uvidíme, jak se pak rozhodneme, uvidíme, jestli ho nakonec stejně vyhodíme, a tím pádem jsme celé to kolečko vlastně absolvovali úplně zbytečně...
Další příklady vět jsem tam dala ne kvůli rozšíření souvislostí smyslových možností člověka,
ale právě z mluvnického hlediska, tak zkus porovnat jen tu formu.
Každý to prostě vidíme jinak. To se stává, že?