Mění se během života logické myšlení?
Dobrý den,
mám takový problém. Nyní chodím do prváku na gymnáziu a zaráží mě jedna věc. Vždy jsem býval nejlepší v logických soutěžích (výhra v okresním kole MO) a celkově mě logické úlohy a celkově matematika bavila. Postupem času se mi ale zdá, že logiku ztrácím. Například teď jsem v Matematickém Klokanovi získal jen mírně nadprůměrný výsledek a hodně jsem se u toho nadřel. Z matematiky mám standartně 2/3 (v pololetí 2) a patřím do "lepšího" průměru. Možná je to tím, že jsem zpohodlněl a svoji logiku nerozvíjel s tím, že do podprůměru nikdy nespadnu. Docela mě frustruje, že holky které matiku pravidelně počítají a učí se jí, na tom jsou výsledkově stejně, někdy dokonce i líp. Matika mě už nebaví a vyloženě ji nemám rád, stejně jako fyziku.
Kdysi jsem počítal úlohy pro o několik let starší žáky ( trojmístná čísla jsem uměl sčítat a odečítat ve 4.5 letech a rovnice ve třetí třídě) a dnes nic pořádného nadstandartního nevymyslím. Navíc nechápu proč mi vyšlo v OSP SCIO 99 sk. percentilu pro čtyřleté gymply a výsledky jsou v nedohlednu. Rád bych šel třeba na farmacii a bojím se že s tímhle tempem zhoršování to asi nevyjde. Můžete mi nějak poradit, jak to zhoršování zastavit? Myslel jsem, že logické a analytické myšlení se během života nemění a je vrozené, ale asi jsem se spletl.
Díky za všechny odpovědi
mám takový problém. Nyní chodím do prváku na gymnáziu a zaráží mě jedna věc. Vždy jsem býval nejlepší v logických soutěžích (výhra v okresním kole MO) a celkově mě logické úlohy a celkově matematika bavila. Postupem času se mi ale zdá, že logiku ztrácím. Například teď jsem v Matematickém Klokanovi získal jen mírně nadprůměrný výsledek a hodně jsem se u toho nadřel. Z matematiky mám standartně 2/3 (v pololetí 2) a patřím do "lepšího" průměru. Možná je to tím, že jsem zpohodlněl a svoji logiku nerozvíjel s tím, že do podprůměru nikdy nespadnu. Docela mě frustruje, že holky které matiku pravidelně počítají a učí se jí, na tom jsou výsledkově stejně, někdy dokonce i líp. Matika mě už nebaví a vyloženě ji nemám rád, stejně jako fyziku.
Kdysi jsem počítal úlohy pro o několik let starší žáky ( trojmístná čísla jsem uměl sčítat a odečítat ve 4.5 letech a rovnice ve třetí třídě) a dnes nic pořádného nadstandartního nevymyslím. Navíc nechápu proč mi vyšlo v OSP SCIO 99 sk. percentilu pro čtyřleté gymply a výsledky jsou v nedohlednu. Rád bych šel třeba na farmacii a bojím se že s tímhle tempem zhoršování to asi nevyjde. Můžete mi nějak poradit, jak to zhoršování zastavit? Myslel jsem, že logické a analytické myšlení se během života nemění a je vrozené, ale asi jsem se spletl.
Díky za všechny odpovědi
Odpovědi
Diskuze
(sama jsem na to koukala s podezřením :)
V tom smyslu, že se s ní dá pracovat, tj. pokud mají lidé nějaké omezení v této oblasti a včas/pravidelně/odborně atd. se s nimi pracuje, dosahují výsledků, kterých by jinak nedosáhli.
Jinak se rozumová inteligence může i "zhoršovat", protože rozdíl oproto normálnímu vývoji je větší a větší. (IQ se počítá v závislosti na kalendářním věku a "mentálním věku", který znamená porovnání s ostatními - co je obvyklé zvládnout)
Inteligence se může ale zhoršovat i v závislosti na nějakém onemocnění (různá, nejen demence), kdy slábne a rozpadá se, co už bylo vytvořeno.
To nebude Tvůj případ :-)
Spíš mě napadá, pokud měly mentální schopnosti u Tebe tak rychlý (neobvykle) nástup, teď se to prostě "jen" vyrovnává, nic se (asi) nemůže vyšroubovávat do nekonečna. K vrozeným vlohám je třeba asi připojit i praktický tréning, tj. přípravu, učení, rozšiřování atd., jako u všeho.
Taky je dobré myslet na rozvoj dalších oblastí života (sociální, praktická...).