Nadřízený je magor-jak vpráci přežít?
Odpovědi
Diskuze
S blbem se domluví jenom blb, taky nefunguje žádná tolerance, snaha o přizpůsobení, všechno co vám ukládá snížit se na úroveň debila z Vás zákonitě debila udělá.
Pokud nechcete (z rozmanitých důvodů) změnit zaměstnání, tak bych doporučoval:
1. snížit intenzitu kontaktů na nezbytné minimum (blbost je infekční)
2. pokud se nejedná o agresivního magora, příkazy žádat v písemné formě
3. Každý magor má své stereotypy, zmapovat je a respektovat je jako jakési "pravidlo hry"
4. zkusit pro kontakt s "magorem" objevit případný mezičlánek (sekretářka, spolupracovník se zvláštním pověřením a pod.)
5. zajistit si možnost vhodného "ventilu" - odreagování, po dni ve stresu...velmi důležité. Forma odreagování nesmí negativně ovlivnit okolí (zbytečný další problém...)
Najednou,zcela nečekaně šéfa přeložili na jiné místo,kde nemá žádné podřízené.Jeho "přisluhovatelům a oblíbencům" sklaplo.Teď se s tím vyrovnávají.Přišel nový šéf,úplně pohádkovej.Spravedlivý,klidný a pohodový,který umí problémy řešit(třeba i tím,že vyčká,až se vyřeší sami-kouzelně to funguje).Je to tak obrovská změna,že se z toho nemůžeme vzpamatovat. Usadila se v nás obava,že nám našeho milého Šefíčka jednoho dne vezmou a co pak zas bude.
Ale hlavně jsem vám chtěla říct,že nemá smysl hned odcházet z boje.Někdy stačí vyměnit "generála" a lidi zase těší práce.
Ale trochu srandy přece je. Například vyhlásil zákaz shromažďování, tak když se nesmíme jaksi v hloučku bavit na pracovišti / v době volna, ne v pracovníí době pochopitelně/, tak to děláme tak, že ti kdo končí se dohodnou a shlukujeme se po pracovní době tak, že stojíme pod jeho okny a povídáme si / třeba co na sebe, ale on jako nemocný člověk myslí, že se bavíme o něm protože se smějeme...a to určitě jemu:)))/. Ale ne, fakt jeden posun už přece nastal, snažíme se ty jeho bludy obrátit v legraci ... a lidi se hodně stmelili... to je dobrý, kolektiv se utužil, přesně proti jeho vůli, neboť to je to, co on právě nechce... ale mohl by z něj být dobrý bača, on by si přál mít na pracovišti stádo ovcí a berany bez rohů:)))
Takového, co ty popisuješ jsme taky měli, byl mladý, pružný v myšlení, jednal v klidu a HLAVNĚ MĚL RÁD LIDI a lidi zase jeho... to byla krása, moc na něj vzpomínáme, ale musel hrozně daleko dojíždět, tak odešel blíže k domovu...
A když se na svět podíváš očima toho dotyčného,o kterém si psala,co uvidíš?Oni jsou tihle zloduchové vlastně dost nešťasní lidi,si myslím.A neumějí si s tím poradit,ale umí ubližovat,škodit atp.A co zasadí,to si budou sklízet.
Volej 122!