| Nahlásit

Nadřízený je magor-jak vpráci přežít?

Témata: Nezařazené
Diskuze
| Nahlásit
S magorem? Těžko.....
S blbem se domluví jenom blb, taky nefunguje žádná tolerance, snaha o přizpůsobení, všechno co vám ukládá snížit se na úroveň debila z Vás zákonitě debila udělá.
Pokud nechcete (z rozmanitých důvodů) změnit zaměstnání, tak bych doporučoval:
1. snížit intenzitu kontaktů na nezbytné minimum (blbost je infekční)
2. pokud se nejedná o agresivního magora, příkazy žádat v písemné formě
3. Každý magor má své stereotypy, zmapovat je a respektovat je jako jakési "pravidlo hry"
4. zkusit pro kontakt s "magorem" objevit případný mezičlánek (sekretářka, spolupracovník se zvláštním pověřením a pod.)
5. zajistit si možnost vhodného "ventilu" - odreagování, po dni ve stresu...velmi důležité. Forma odreagování nesmí negativně ovlivnit okolí (zbytečný další problém...)
| Nahlásit
Dík,Gandalfe,za zlatá slova.Jenže....blbci se množí!Šéf si vtlačil na pracoviště syna.A ten se nám potatil!Tak máme teror STEREO.Řekla bych,že tatíčka v tom špatném vysoko převyšuje.Jejich chování bere dech,slova a odvahu i ostříleným chlapům.A já s úžasem a hrůzou vnímám tu jejich zbabělost,jak se bojí.Chápu,nikdo nechce přijít o práci.Ale to přece nejde,aby nějaký prospěchář zneužíval svého postavení nadřízeného a drtil lidi.Prodávám svou práci a né sebe.Jsou pracoviště,kde je to dost složité. Gandalfe,rada č.1-4.-nelze!
| Nahlásit
V tom případě se jedná o "katastrofický stav" a pak je nutno vážit podle žebříčku hodnot: cena toho, že mám práci a cena toho, že stále ještě disponuji zdravým rozumem (ti, které láme strach, jsou pro "magory" potravou)
| Nahlásit
Souhlasím s Gandalfem a dodávám, že přežít v práci s magorem je těžké, moc těžké, zvláště je-li postižen navíc přidružujícími se chorobami, jako je třeba stihomamem a absolutní nedůvěrou ve všechny mimo sebe sama a naprosto dokonalé členy jeho rodiny. A jak tu Gandalf správně píše opravdu ti, kdo mu dají najevo své obavy z něho, ty přímo vyhledává a "pálí si na nich žáhu", byť jsou to třeba lidé velmi poctiví, pracovití, čestní, schopní, jen jim holt chybí to se umět bránit popřípadně se magorovi přímo postavit. Jedno je však jisto, a to není marná věc, boj s magorem velmi stmeluje kolektiv, který se on naopak snaží rozbíjet a narušovat. A v kolektivu je síla, to je fakt. Tedy napadne-li magor ten pro něho nejslabší článek řetězu, měl by si být vědom, že urazil a svým způsobem si znepřátelil ne jen onoho jedince, ale narazil na většinový odpor. Převýchova magora v chápavého šéfa je prakticky nemožná, nikdy neuzná svou chybu, neboť to, že on by mohl nějakou chybu udělat si vůbec nepřipouští. Škoda je, že někdy je už situace taková, že lidé radši odejdou, než se nechat urážet a napadat a ještě větší škoda je, že mnohdy právě odchází ti nejlepší.
| Nahlásit
Jedna z 25 zásad klubu přátel dobré pohody říká: KDYŽ JE NĚKDO VŮL, NEPRACUJTE S NÍM. Vím, že je to někdy těžké, ale užitečné.
| Nahlásit
jsem zvědava co napišete k mému příspěvku muj šef se do mě začal navažet kvuli mému oblečení a jídlu.poprve jsem to přešla ,ale pak se to začalo opakovat svačit jsme mohli jen u něj v kancelaři no a tam mi byly podávany přednášky otom co pravě jim že to bych neměla a že bych měla zhubnout že takle si chlapa nenajdu atd...trapilo mě to tak pul roku k tomu se přidala i další šikana na pracovišti jsem byla jedina mlada holka a tak jsem musel a po všech uklízet mít nádobí a tak..v práci jsem travila po dobu 3 měsícu denodeně 12 až 14 hodin jako jedina jsem nedostala volno až po 9 dnech kdy tam přišel řiditel a letmo si všiml že padam na hubu....nechali mě v práci tahat tunové palety s obálkama papírem a dalším materialem a celé palety vyskládat do místnocti....už jsem toho měla dost...rozhodla jsem se jit za vedenim ikdyž jsem počítala stim že mi to nebudou věřit a měla jsem strach že mě vyhoděj jen za to že jsem promluvila...byla jsem překvapena boj sem častečně vyhrálašef odchází od firmy na to si mě zavolal do kanceláře sprostě mi nadával a vyhrožoval že se mi postará o to aby mi tu praci zde co nejvíce z protivil a že se postara o to aby mě jinde už nezaměstnali:)no strach sice mam ale vyhrala jsem ja!myslím si že člověk by se měl opravdu sebrat a něco stim udělat
| Nahlásit
Tak vám musím napsat,co se událo,za těch pár měsíců,kdy jsem jako Anonym 21761 tady zadala dotaz.Musím říct,že jsem si za tu dobu užila své a procházela jsem ohněm.Ani jsem nebrečela,protože tím bezprávím a nespravedlností ve mně rostl vztek a vzdor.A já se bránila ,jak to jen šlo.......
Najednou,zcela nečekaně šéfa přeložili na jiné místo,kde nemá žádné podřízené.Jeho "přisluhovatelům a oblíbencům" sklaplo.Teď se s tím vyrovnávají.Přišel nový šéf,úplně pohádkovej.Spravedlivý,klidný a pohodový,který umí problémy řešit(třeba i tím,že vyčká,až se vyřeší sami-kouzelně to funguje).Je to tak obrovská změna,že se z toho nemůžeme vzpamatovat. Usadila se v nás obava,že nám našeho milého Šefíčka jednoho dne vezmou a co pak zas bude.
Ale hlavně jsem vám chtěla říct,že nemá smysl hned odcházet z boje.Někdy stačí vyměnit "generála" a lidi zase těší práce.
| Nahlásit
Boží mlýny melou pomalu ale jistě.........
| Nahlásit
Májo, ani nevíš jak ti závidím, já tu taky psala jako an. 1334, jsem ráda, že aspoň u vás se ledy hnuly, já se stala z an. 1334 Ledou, a ledy se taky hnuly, ale tak leda k horšímu. U nás se ještě přitvrdilo s nástupem pochlebovačného šéfova zástupce, který na něj sice po stranách nadává, ale to jen aby z nás tahal rozumy a pak mu vše poví,.... je to děs... mnoho lidí už odešlo dobrovolně, někteří pod jeho nátlakem, jiní se chystají... a odchází velmi schopní, ti co příjdou třeba nejsou špatní, ale jak poznají situaci, prchají pryč jak to jde nerychleji.... situace je doslova neřešitelná a pokud se nic nestane/ jako že pravděpodobnost je téměř nulová/, tak u nás nastane změna za 15 let, až půjde do důchodu, ale to už tam nebudou ani ti nejotrlejší a k odchodu do důchodu mu budou přát jiní.... Je to bída, a není cesta ... u nás není cesta ... naděje za 15 let, ale to je kus života co???...a pěkně ve stresu...podle zásluh!!!:(((
Ale trochu srandy přece je. Například vyhlásil zákaz shromažďování, tak když se nesmíme jaksi v hloučku bavit na pracovišti / v době volna, ne v pracovníí době pochopitelně/, tak to děláme tak, že ti kdo končí se dohodnou a shlukujeme se po pracovní době tak, že stojíme pod jeho okny a povídáme si / třeba co na sebe, ale on jako nemocný člověk myslí, že se bavíme o něm protože se smějeme...a to určitě jemu:)))/. Ale ne, fakt jeden posun už přece nastal, snažíme se ty jeho bludy obrátit v legraci ... a lidi se hodně stmelili... to je dobrý, kolektiv se utužil, přesně proti jeho vůli, neboť to je to, co on právě nechce... ale mohl by z něj být dobrý bača, on by si přál mít na pracovišti stádo ovcí a berany bez rohů:)))
Takového, co ty popisuješ jsme taky měli, byl mladý, pružný v myšlení, jednal v klidu a HLAVNĚ MĚL RÁD LIDI a lidi zase jeho... to byla krása, moc na něj vzpomínáme, ale musel hrozně daleko dojíždět, tak odešel blíže k domovu...
| Nahlásit
Neboj Ledo,jak řekl Čaroděj...."boží mlýny melou....."
A když se na svět podíváš očima toho dotyčného,o kterém si psala,co uvidíš?Oni jsou tihle zloduchové vlastně dost nešťasní lidi,si myslím.A neumějí si s tím poradit,ale umí ubližovat,škodit atp.A co zasadí,to si budou sklízet.
| Nahlásit
Tvůj nadřízený je magor( pomatenec,blázen)?
Volej 122!
| Nahlásit
joooo, Mollet, to asi není legrace, to je "očistec"........
| Nahlásit
Leda: On to Gandalfe už ani není ani očistec, ono je to peklo....
| Nahlásit
ahoj ja zazivam sikanu uz rok a pul ponizovani zesmesnovani odrazilo se to hlavne na zdravi stezovat si nemuzu jednou jsem rekla vedouci at mi neprodluzuje smlouvu a vozili se po me jeste vic nejedna uz odesla.bohuzel prace zde neni snazim se to vydrzet ale ziju ze dne na den beru leky na uklidneni jinak nemuzu spat.nikdy bych neverila jak moc jsou lide zli vzdycky jsem si myslela ze je nejaka spravedlnost ale neni jedine vychodisko odejit nepreji to nikomu
| Nahlásit
Lidé se k tobě chovají jak jim sama dovolíš.
| Nahlásit
Hezká teze, Ráco, proti níž lze obecně jen těžko něco namítat. Její prosazení v praxi ovšem často vyžaduje velkou osobní odvahu a občas může přinést více ztrát než zisků. An200215 si jistě může zachovat důstojnost a duševní zdraví, ale třeba za cenu ztráty zaměstnání. Sehnat nové místo je teď velice těžké všude a v některých oblastech s trvale vysokou nezaměstnaností je to prakticky nemožné. Neříkám, že se An200215 nemá bránit, jen mi tvá rada připadá příliš jednoduchá.
| Nahlásit
Vlastní letitá zkušenost.
| Nahlásit
Ahojky,mám také jeden dotaz.Pracuji s člověkem o kterém jsem se dozvěděla,že by byl rád abych místo opustila a dosadil jsi tam člověka se kterým si padl do oka více.Já nemám jediný duvod odcházet jen proto,že šefová je náladová.Zajímá mne Váš názor
| Nahlásit
Na názor toho vím moc málo. To by bylo spíš o pokec. Tady bych mohl kázat o hrdosti a boji proti nepravedlnosti, ale život většinou vypadá jinak, je to věc střetu sil, kde vítězí zpravidla ta větší. A není to vždy síla indivuduální, ale souhrn různých podpor a kombinací zájmů ....
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek