Ono je to individuální. Většina případů dává za pravdu předcházejícím příspěvkům, ale nemůžu opominout zkušenost se svou nejstarší dcerou, která se do jesliček nepříčetně těšila a soboty a neděle považovala téměř za křivdu, soužití s rodiči a soužití s vrstevníky cítila jako určité obohacení v kombinaci obou. Je to složité, jsou i plačící dítka v jeslové šatničce loučící se s rodičem, který je přivedl, ale jak říkám, je to dost individuální ...
