2012
Svého času se tu objevilo povídání o tom, jak staří Mayové ukončili kalendář v uvedeném roce a co jakože bude potom. Nechci se tu zabývat "koncem světa". Zajímá mě aspekt přeměny světa, aspekt "zmoudření" otázky pochopení důležitých věcí, které vzhledem k jakémusi našemu "naprogramování" nevidíme, neuvědomujeme si. Proto jsem tu překopíroval dva články, které dávají zajímavé myšlenky pro diskusi o tom jací jsme a jací bychom měli být.
Odpovědi
Diskuze
Dnešní svět připomíná lunapark, sociologové prorokují, že se ubavíme k smrti. Nejsou to průvodní znaky úpadku? Neblížíme se k zániku?
Určitě ano. Četl jsem o tom docela pěknou studii, že už splňujeme všech asi dvanáct kritérií zanikající civilizace. Patří tam to propadnutí tělu, všechny ty náhradní díly, které si montujeme do těla. Zábava, která už postrádá jakýkoli smysl, vrhnutí peněz do oblastí, které celku nic nepřinášejí, jako je sportbyznys nebo showbyznys. Používání průmyslu k manipulaci. To všechno je evidentní aMayové iToltéci to předpověděli, stejně jako Zuluové, indiáni Pueblo, Maorové, Inkové, hindové, buddhisti. Zhruba v této době všichni předpovídají zánik toho dosavadního a zrod nového. Ta proroctví zkoumá i připravovaný britský film Šesté slunce. A právě pro Maye, kteří mají neuvěřitelně dynamické vnímání času, je to jasné, 21. 12. 2012 končí mayský kalendář, nastane konec času. Nikoli světa. Příliv světla bude v té době tak prudký, že náš mozkový systém bude probuzen.
Co si pod tím mám představit?
To nikdo neví. Mayové myslí, že dojde ke spolupráci obou mozkových hemisfér. Protože my tisíce let žijeme pod nadvládou levé, racionální hemisféry. To je ten svět mužů. Válčení, zabíjení, podmaňování, to vše s „racionálním“ zdůvodněním. Podle určitých signálů svět mužů končí, nastává spolupráce archetypů. Třeba probuzení ženského archetypu zhruba v 70. letech minulého století je některými badateli spojováno s přistáním člověka na Měsíci.
Raketa je falický symbol a Měsíc je ženské lůno. Ty věci prý musejí probíhat v synchronicitě, to znamená, že se nutně muselo letět na Měsíc, jakoby znovu oživit ten ženský princip, který pak přinesl vlnu feminismu. Ale musíme si uvědomit, že když říkáme slovo muž, mluvíme o znetvořeném muži. Protože skutečná mužská funkce je milosrdenství. Skutečný muž je opravdový rytíř. A skutečná ženská síla je inteligence. A to, že je to jinak, svědčí o tom, že my jsme tisíciletí naruby. Copak nikomu nepřijde divný, že pravá hemisféra mozku ovládá levou půlku těla a obráceně? A protože jsme prohození, rozvíjíme ty pokleslé, jakoby stínové části svých sil. Místo milosrdenství rozvíjíme lítost, sentiment, a místo pozitivní ženské inteligence spekulativní myšlení. A manipulačním fíglem, přesunem pozornosti, jsme se umístili do námi stvořeného virtuálního světa, ve kterém hodně trpíme. Jak může Bůh existovat, když dopustil tohle, ptáme se? Ale uniká nám, že to dopustili lidi. Bůh jsou ty lidi. Mayové mají krásnou větu: My jsme ti, na které jsme čekali.
Občas se mluví o takzvaných indigových dětech? Kdo to je?
Ten termín vznikl v 90. letech, kdy se začaly množit případy těžko vychovatelných dětí. Jako indigové byly označeny lidmi, kteří vidí aury. Odhadovalo se, že jich je v populaci pět procent, ale dneska se tvrdí, že po roce 2000 narozené dítě je zřejmě každé indigové. Tyto děti působí odmalička dospěle, obtížně se s nimi mluví jako s dětmi. Často oslovují rodiče křestními jmény, mají velké znalosti. A jejich úkol je přesouvat naši pozornost. Některé říkají, že přišly, aby změnily svět.
A neříká tohle každá nová generace?
No ale oni to říkají ve třech letech! Tříleté dítě vás informuje o tom, že jich je hodně a že přišli ze Slunce. Jedno z těch dětí například tvrdilo, že pro ně bylo zpočátku velmi obtížné osvojit si jídlo, protože to je krkolomný způsob získávání energie.
Znáte nějaké indigové dítě osobně?
Znám pár dětí, které jsou atypické.
Když se zmiňujete o jídle - dnes už je na světě víc obézních než podvyživených. Jaký vy máte vztah k jídlu?
Já jsem přesvědčen, že původně bylo jídlo určeno spíše pro zábavu a pro poznání světa.
A z čeho bychom brali energii?
Energie tu je přece pořád. V tuto chvíli námi proudí ohromná sluneční energie. Co máte v jídle jiného než zadrženou sluneční energii? Rostlina vyroste ze slunce a z vody, je to zastavená, zahuštěná sluneční energie. Pokud by bytost byla schopná nabrat energii ze světla a vzduchu, nemusela by jíst. Patrně na Zeinzercemi existují takoví lidé. Moji kamarádi byli teď v Rusku, kde potkali pětašedesátiletou paní, která šest let nejedla ani nepila, a přesto čurala. Velmi statná selka.
Jak dlouho vydržíte vy nejíst?
Slovo vydržíte není přesné. Dvanáct dnů jsem nejedl, jen pil.
Co s člověkem půst udělá?
Zjistíte, jak se vám zvyšuje energie. Působí to až opojně, až jsem se toho lekl. Protože najednou máte pocit, že fakt už nezačnete jíst vůbec. Je to zřejmě podobný stav, jako když se potápěči nechtějí vrátit z velké hloubky. Okolo všichni jedí a vás to začne bavit, protože zjišťujete, že nemáte hlad ani chuť. Vy nemusíte jíst, a přesto máte víc energie. A já každý den hraju divadlo, takže vím, co to je mít nebo nemít energii. Uvědomíte si, že když se najíte, vaše energie většinou poklesne. Myslím si, že jídlo bylo původně možností zakusit svět skrze chuť. Cílem určitě nebylo, že musíte jíst třikrát denně. Já jsem jednu dobu jedl obden. Ale od dětství vám někdo zaměří pozornost na to, že musíte minimálně třikrát denně jíst. A vy si na to zvyknete a pak opravdu potřebujete v tom rytmu jíst. Ale kdybychom se učili od dětství, že budeme jíst jednou denně a za celý den sníme hrstku rýže, budeme na tom klidně fungovat. Paradox je, že když vyvoláte strach z hladu, vytvoříte civilizaci, která se ze strachu přežírá a jídlem si zanáší těla. Když jíte, jste vlastně ve stavu meditace. Proto lidi jedí, pro blahodárný stav mysli, kterého lze ale dosáhnout třeba meditací.
Kdyby byla pravda, co říkáte, nebyla by anorexie tak nebezpečná. Ale má třicetiprocentní úmrtnost.
Pokud se chcete od jídla odklonit, musíte vědomě, s poměrně velkým duchovním nábojem. Jestliže jen odpojíte jídlo, skutečně můžete prostě umřít. Půst musíte doprovázet duchovním cvičením, protože musíte tu energii brát odjinud. Jsem dokonce přesvědčen, že se předem můžete dohodnout s buňkami svého těla a upozornit je, že budete zkoušet takovouhle věc.
A to se prosím dělá jak?
Normálně se s nimi domluvíte. To je vaše věc, jaký si zavedete způsob. Protože to jsou vaše buňky, obměňují se, pracují, vytvářejí vaše tělo, neustále o vás všechno vědí. A když s nimi nekomunikujete dostatečně, tak třeba vytvoří nějakou nemoc, abyste si jich konečně všimla.
Tělo je opravdu zvláštní, to přece není jen obal na energii: umí se samo opravovat, řekne, co potřebuje...
Takhle jsem se dostal k půstu, že jsem poslouchal své tělo. Mě jednu dobu bolelo koleno, to byl už jasný signál, že musím být lehčí. Tělo je vlastně největší záhadou vůbec. Je složeno ze stovek miliard buněk, samo o sobě perfektně funguje. Tedy pokud vy ho neničíte. Vy ho totiž můžete vycvičit k čemukoli. Když ho vycvičíte na kouření, tak ono potom chce kouřit. (dívá se vyčítavě na kouřící fotografku) Na začátku nechce, na začátku vám sděluje, že to je hnusný. Ale poslechne vás, je vám v jistém smyslu k dispozici. Můžete ho přinutit k závislosti na chlastu, na drogách, na čemkoli, co mu vnutíte jako nezbytnost, kterou potřebujete na cestě ke svému iluzivnímu štěstí. Ovšem potom už vás tělo drží v pasti. A nastává zvláštní chvíle, kdy vy se chcete přestat přejídat, a nejde to, žerete pořád. To tělo vám to najednou vrací, já bych to řekl přímo takto: Vaše tělo vám to dává sežrat. A ta setrvačnost je obrovská. Vrchol setrvačnosti je rakovina. Rakovina je přece typický obraz ega. Co dělá ego? Chce si vykrojit kus z celku, chce se ho zmocnit, říct, tohle je jenom moje, a tento kus chce zvětšovat. Ať už je to pozemek, pole působnosti, vliv, moc. Ego se chová přesně jako rakovinný nádor. Ta buňka stejně jako ego nechápe, že jak bude větší a větší, v určitou chvíli zničí celek.
Není to taky obraz naší civilizace?
V jistém smyslu ano. Obraz totálního šílenství a neschopnosti racionálního myšlení. Po silnicích nám uhánějí mnohatunové nebezpečné kolosy, které nesmyslně vozí totéž zboží tam a zpět. Vyrábějí se pořád dokola věci, které nepotřebujeme, protože je už máme. Reklama nám je musí vnutit. Nebo vstupte do supermarketu a pozorujte ženy na pokladnách. Ony dokonce nesmějí jít na záchod, mají tam asi nějakej nočník nebo si musejí vzít plenu. To je 21. století? Nebo farmaceutický průmysl, to nakukání lidem, že musejí brát chemikálie, aby se uzdravili. Já šestnáct let neberu žádné léky, šestnáct let jsem nebyl u lékaře. Od roku ’91, kdy jsem poprvé šel po žhavých uhlících a usoudil jsem, že když mé tělo zvládne jít přes takový žár, určitě zvládne i nemoc.
Provozujete ještě nějaké další jogínské praktiky?
Snažím se žít tak, abych byl energeticky v rovnováze.
Jak vám mám věřit, když používáte mobil, jezdíte autem, mailujete?
Teďka jste se trefila. Zrovna řeším, že dám mobil pryč. Stejně už vlastně posílám skoro jen esemesky, už si ho nechci dávat k hlavě. Autem jezdím úplně minimálně. Ale já tu cestu vidím v harmonizaci, ne v nějaké ortodoxnosti. Mě zajímá hledání harmonie v každodenní praxi, což třeba znamená užívat ty věci v nezbytné míře. Stejně jako jídlo. Jeden skeptik mi tvrdil, že k chození přes žhavé uhlí žádná meditace není potřeba, že se prostě musí jít rychle. Pro mě přechod ohně není nic teoretického, ale osobní věc. Jdete udělat něco, o čem část vaší bytosti pochybuje, že je možné. Překonáváte strach. A v tom právě spočívá ta událost, ne jestli to někdo vědecky vysvětlí. A jestli si ten člověk opravdu myslí, že se nespálí, no tak ať to udělá. Ale třeba v 91. roce jednoho chlapíka odvezla sanitka s puchýřem přes celá chodidla. V čem to tedy podle vás je? Když přes ten oheň jdete, měla byste zachovat respekt vůči ohni. Jinak vám oheň sdělí, že to není tak úplně samozřejmé. Já teď půjdu počtvrté. Zatím jsem se nespálil. Záhad je v našem světě hodně.
Zaregistroval jste to, co tvrdí astrofyzikové, totiž že zhruba devadesát devět procent vesmíru tvoří temná hmota, o které existují jen nepřímé důkazy?
Jistě. A je zajímavé, že podobné číslo se opakuje i v jiných oblastech. Například v lidském střevě je asi kilo a půl mikroorganismů, z nichž jen asi dvě procenta jsou popsána, ale u 98 procent, to je přes kilo, se neví, proč v nás vlastně jsou. Mají pro to snad vysvětlení Toltéci? Mají. Oni říkají, že svět je složen z tonální a naguální stránky. Tonální část je ta, kterou poznáte smysly a uchopíte rozumem. Naguální je ta nepoznatelná, smysly nezachytitelná stránka světa, kterou poznáváme jen z jejího působení. Elektromagnetické vlnění nebo vzduch zrakem nevidíte. Nagual řídí naše tělo.
Jste zastáncem teorie inteligentního projektu, nebo evoluce?
Pro Toltéky je celý vesmír inteligentní, inertní neživá hmota je výmysl lidského mozku. A podle proroctví budeme teď čím dál víc vnímat signály z vesmíru, že je živý. Podle toltéckého pojetí totiž vnímáme tak, jak myslíme. Běžně soudíme, že nejprve vnímáme a z toho pak vysoudíme myšlenky. Ale je to právě naopak: My prostě nevidíme, co nechceme, a vidíme, co jsme ochotni vidět. Dělaly se pokusy, kdy lidem vsugerujete, že jim dáváte do ruky žhavou minci, ale dáte jim studenou, a přesto jim naskočí puchýř. Když budete chtít vidět nepřátelský svět plný problémů, tak ho takový uvidíte. Ale když budete chtít vidět svět, kde se stále učíme, kde jsou nám poskytovány různé lekce, které dočasně mohou vypadat třeba tragicky, můžete s odstupem času uvidět i smysl takové lekce.
Často mluvíte o mužské a ženské energii. V čem jsou ty síly jiné?
Existuje teorie, že muži museli v určité chvíli svého vývoje uzavřít svoji citovou složku, aby mohli vládnout světu a zabíjet. A ženám se stalo, protože do toho nemohly mluvit, že uzavřely centrum svého projevu, a tudíž zesílily schopnost manipulace. My žijeme v době, kdy se tyto deficity začínají řešit. Muži otevírají cit a ženy otevírají svoje centrum projevu. Tím se mění svět. Hodně se to podle mého soudu mění taky tím, že muži chodí k porodům. Ty tendence, které někde dřímaly, ten přírodní člověk v nás, kterého civilizace zatlačuje jako něco nepatřičného, jako toho chlupatého divocha, sílí. Mimochodem, pozorujete, jak se dneska civilizace zbavuje všech chlupů? Všichni se vyholují, kam až to jde, protože to je prostě takový... fuj, smrdí to a je to takový divný. Jenže my jsme toho divocha chtěli zahnat, a on se nám vrací. Například v tetování a v piercingu.
Když jsme u přírody v nás, je pravda, že jste si pořídil suchý záchod?
Já jsem si pořídil kompostovací separovací záchod. Protože když začnete komunikovat se živly, když se začnete třeba ptát vody, jak se jí to líbí, že je hnána pod tlakem rovnými rourami, tak zjistíte, že voda není ráda. Voda miluje spirálovitý pohyb, peřeje, zákruty, pro vodu je přirozené pohybovat se v obloučku, ve spirále. A my jsme z vody udělali odpadní kanál, vyserem do toho naše hovna a spláchneme to pitnou vodou, což považuju za další neskutečnou věc. Nám uniká, co se učí už malé děti ve škole: že je to opravdu koloběh. My do toho koloběhu lifrujeme naše odpadky, s pocitem, že se to tam nějak vyčistí. Přitom ve Švédsku existují vyvinuté kompostovací záchody. Jeden jsem koupil a pěkně kompostuju své výkaly.
Vždycky jste byl vynikající mystifikátor. Co když si nad naším rozhovorem čtenář pomyslí, že je to jen další z vašich kousků?
Heleďte, mně je to úplně jedno. Každý člověk stejně vidí svět po svém. Ale i když jedna část naší civilizace destruuje planetu, pořád ještě tady žijí lidé jako z doby kamenné. A právě oni nám udržují vědomí té harmonie, která vzniká z komunikace tonální a naguální stránky. Jestliže budete brát v potaz tu svou tichou sílu a před každým svým větším rozhodnutím se zeptáte své naguální části, najednou některé věci už neuděláte. Já ale nikoho nechci přesvědčovat. Můžu jen něco rozeznít, co už rozum nezastaví. Taky se tomu říká svědomí. Podle jednoho z výkladů mayského kalendáře začne závěrečný sprint v únoru 2011. Takže se tady můžem klidně sejít a dát si znovu rozhovor.
Tak jo, za čtyři roky tady. Zatím vás cvičně zdravím toltéckým pozdravem: Ty jsi mé druhé já...
...neboli toltécky In lack ech!
Staré mayské proroctví říká: „Smrt bude stále nablízku, přijdou velké katastrofy, velcí vládcové zemřou, aby dali život novým vládcům.“ 600 let staré aztécké proroctví zní: „Ve věku šestého slunce bude objeveno vše, co bylo pohřbeno. Pravda se stane zdrojem života a synové šestého slunce budou cestovat hvězdami.“ 11. července 1991 upřelo celé Mexiko zrak k nebi, aby sledovalo nejvelkolepější zatmění slunce za celé století. Tisíce lidí vzaly do rukou kamery a chtěly úkaz natočit, což se jim tak trochu nepodařilo. Na nebi se totiž začaly objevovat podivné stříbřité objekty, které přitahovaly hledáčky jejich kamer víc. „Vrátili se tvůrci záhadné civilizace, na níž dnešní Mexiko stojí?“ říkali si mnozí lidé. Začal věk šestého slunce a s ním i naplňování starého proroctví. Poprvé byla natočena masová vlna UFO na videokamery a poprvé byla natočena čtyři různá UFO ve čtyřech různých městech najednou, přičemž objekty si byly více než podobné. Takové vlny pozorování se stále opakují, jednou se podařilo zachytit dokonce přes sto třpytivých objektů na nebi v jediném záběru. Úplné zatmění slunce v roce 1991 uvedlo na scénu věk šestého slunce, který podle starých národů ohlašuje příchod převratných změn. Od zatmění uplynulo již více než deset let. Mexiko mezitím postihla sucha, hurikány, zemětřesení, sopečné erupce, válka, ekonomická krize a politické převraty. Proroctví se nadmíru dobře plní.
V mexickém dokumentu „Poslové šestého slunce“ však vyslovili autoři již pět let po zatmění myšlenku, že proroctví nemá jen lokální význam pro Mexiko. Tato země, o které se u nás i jinde po světě tak málo mluví, zdá se skrývá poselství celosvětového významu. Jakoby bylo zkušebním územím pro události, jež čekají celou planetu, postihla Mexiko nebývalá koncentrace proměn, významných událostí a katastrof. Světové události poslední doby jen potvrzují onu myšlenku o celosvětovém významu proroctví. A není to jen nevyhlášená třetí světová válka s pseudonymem „válka proti terorismu“ nebo zvýšené množství přírodních katastrof. Málokdo si všiml, že od té doby bylo skutečně objeveno veliké množství toho, „co bylo pohřbeno“ – archeologických památek z celého světa, a mnoho „velkých vládců“ politických i kulturních stále opouští tento svět. Věřme, že je to proto, „aby dali život novým vládcům“, než přijdou chystané změny, předpovídané i stovkami dalších proroctví.
Již roku 1987 podle odborníků na starobylé kalendáře skončil věk pátého slunce. Pro většinu lidí bylo předělem mezi pátým a šestým sluncem zatmění z roku 1991. Ve skutečnosti však máme nyní žít v mezidobí, jež končí roku 2012. Je to datum zajímavé z mnoha důvodů. Jde o rok, kdy mayský kalendář končí. Pro další období Mayové kalendář nesestavili a neučinili žádné další předpovědi, přestože mapování času na dlouhá období zpět i do budoucnosti věnovali neskutečné úsilí. Byli těmi nejlepšími matematiky, „projektanty“ obrovských cyklů a mistry v určování astronomických událostí. Až dnešní nejmodernější přístroje dohnaly jejich schopnosti, přestože náš kalendář je oproti jejich barbarsky nepřesný a nepřirozený. Jaký ale mají schopnosti starých Mayů význam pro nás? Vzhledem k přesnosti kalendáře, astronomických výpočtů a proroctví starých Mayů není vhodné brát jejich odkaz na lehkou váhu. Co tedy znamená prázdnota po začátku roku 2012? Odpověď můžeme hledat v již zmíněných proroctvích. Jak Mayové samotní, tak pozdější Aztékové upozorňují na veliké změny, které mají v naší době přijít. Nebylo by ovšem moudré chopit se děsivé prázdnoty zvané 2012 jako konce světa. A to i přesto, že by se mohla ohromná biblická metafora Zjevení neboli Apokalypsy týkat právě těchto změn, a přestože nepamatované více či méně globální katastrofy přibývají. Vzhledem k provázanosti myšlenkové a hmotné sféry bychom si totiž svoji katastrofu mohli přivolat. Rozhodně je na toto datum možno pohlížet jako na konec určitého věku – a začátek nového. Že není určen kalendář a proroctví pro dobu poté, lze chápat snad jako otevřenost budoucnosti. Svět se v současnosti stále zrychluje. Události se stávají stále složitější a náročnější. Svět je globálnější. Zvyšuje se osobní i celospolečenská zodpovědnost a každý lidský čin ovlivňuje díky všeobecné provázanosti i všudypřítomným hrozbám spousty dalších. Lidé se přitom tříbí a nezbývá jim, než si stále více uvědomovat holou existenci, relativitu hmotných jistot. Musí žít „tady a teď“, v „pravdě“. Kdo tak nečiní, je čím dál více stahován do uzavřeného kruhu honby za materiální jistotou a upadá do psychického vyčerpání. A jak se mění planeta i lidé, lze očekávat, že se má s nejvyšší pravděpodobností uzavřít i velká kapitola lidských dějin a „pravda“ se má stát „zdrojem života“.
Terence McKenna, velmi uznávaný odborník na působení psychotropních látek, jeden z nejvýznačnějších představitelů současné alternativní duchovní obrody a autor mnoha knih nám o roku 2012 může leccos napovědět. Ve spolupráci s Peterem Meyerem vyvinul počítačový program, který na základě poznatků o knize I Ťing vytváří časové mapy. Tyto časové mapy ukazují přílivy a odlivy spojitostí neboli novosti. Ze všech McKennenových poznatků je asi nejpozoruhodnější skutečnost, že jediný bod v celé vlně, který má kvantitativní nulovou hodnotu, je 21. prosinec 2012 po Kristu, přesně ve 12 hodin 18 minut středoevropského času. Jedná se tedy o stejné datum, jaké stanovuje mayský kalendář jako konec času. „Racionální a nekauzální tendence obsažené v čase“ si prý toho data podle KcKenny „mohou opět vyměnit svá dominantní postavení.“ V jeho teorii je historie se svým hladem po uskutečňování „anomální…naprostá proměnlivost“, v níž lze „všechny představy lidského vědomí o spáse, osvícení či utopii brát za snahu energie osvobodit se z omezení trojrozměrného prostoru“. Časopis Magical Blend (u nás přetištěno v čas. Mana 4/96) o tom píše: „Jak se dějiny řítí ke svému rozuzlení, evoluce se přenesla z přísně biologicky vymezeného působiště do mentální sféry, v níž nás jazyk a další abstraktní systémy začínají přitahovat směrem ke ‚složité přitažlivé síle (atraktoru), která existuje v čase před námi‘“. Toto spojení (concrescence) je podle McKenny tak blízko, že ho můžeme pociťovat ve smyslu zrychlujícího se času a narůstající míry složitosti. V časopise Magical Blend uveřejnil roku 1993 Terence McKenna svůj článek s názvem Časová vlna Nula, v němž píše: „Alfred North Whitehead prohlásil, že historie narůstá směrem k tomu, co nazval ‚svazek uskutečnění‘ (nexus of completion). A samy tyto svazky uskutečnění srůstají směrem k tomu, co nazývá ‚spojením, srůstem‘ (concrescence). Toto spojení vyvíjí určitý druh přitažlivé síly, kterou můžeme považovat za časový ekvivalent gravitace, tedy s tou výjimkou, že všechna tělesa ve vesmíru jsou k této síle přitahována časem a ne prostorem. Jak se přibližujeme k samému okraji tohoto kaskádovitého pohybu do fáze spojení, novosti a uskutečnění, zdá se, že se běh času zrychluje a hranice se začínají rozpouštět…“
Mnohé předpovědi slibují začátek „zlatého věku“, příchod království nebeského, počátek duchovní éry a především období míru, klidu a štěstí. Stejně tak mnohá proroctví, kterých je přirozeně více, jelikož mají varovat, hovoří o nejhorších katastrofách v lidské historii, o smrti, válkách a zkouškách. Jedni věří v to první, druzí hlásají to horší. Nemohou však být pravdivé obě na první pohled protichůdné varianty? Nejsme jen v mezní situaci, uprostřed povodně, kdy se musí vše vybouřit, aby nastal konečně mír a voda opadla? Máme přece na vybranou, zda v našich srdcích ukotvíme důvěru a lásku, nebo strach a zlost. Je přece na nás, zda vyjdeme ze svých zaplavených domů vstříc budoucnosti a pomůžeme druhým, nebo zda se uzamkneme ve svých sklepích, budeme se křečovitě držet svého majetku, své minulosti, a necháme se zalít poslední vodou. Přežijeme? Určitě. Až se konečně přestaneme prát o své staré hračky, zvedneme hlavy a trochu dospějeme. Pak na nás dopadnou příjemné paprsky šestého slunce, nového věku, v který stojí za to věřit.
to 75863: odsoudit je snazší, než argumentovat, že?
Jeho pokus snažit se myslet v jiných, než zaběhnutých kolejích, se nezdařil. Můžeme jeho slova číst jako báseň, pak to je v přádku, ale nemá smysl zkoumat, jestli jeho tvrzení jsou pravdivá nebo ne. Rozhovor s ním je jako námět k diskuzi o tom "jací jsme a jací bychom měli být" asi stejně cenný, jako je "hrdliččin hlas zval ku lásce hlas" námětem pro ornitologickou diskuzi.
Namátkou vybírám:
Já jsem přesvědčen, že původně bylo jídlo určeno spíše pro zábavu a pro poznání světa.
A z čeho bychom brali energii?
Energie tu je přece pořád. V tuto chvíli námi proudí ohromná sluneční energie. Co máte v jídle jiného než zadrženou sluneční energii? Rostlina vyroste ze slunce a z vody, je to zastavená, zahuštěná sluneční energie. Pokud by bytost byla schopná nabrat energii ze světla a vzduchu, nemusela by jíst.
No to je panečku moudro :-)! Já jsem zase přesvědčen, že nohy člověka byly původně spíš stvořeny pro hraní fotbalu, protože kdyby člověk měl křídla, tak by mohl létat. >;-)
Kdo by se měl zabývat myšlenkami vytvářejícími to věčné: "Odkud přicházíme, kdo jsme a kam jdeme"? Kamaráde, zabývat se tím může jistě každý. Stejně jako se každý může věnovat třeba gymnastice nebo výrobě zlata. Ale pokud na to člověk nemá a dělá to tak, že jen splácá věci z různých, často pochybných, zdrojů dohromady, tak to dopadne jako u Jaroslava Duška.
Pokud se vám z mého příspěvku zdá, že "vytvářím šuplíčky, kdo o čem smí přemýšlet", tak je to jistě politováníhodné, ale problém není na mé straně.
Potíž je v tom, že nás média zásobují informacemi typu "Co si myslí Mahulena o našm vstupu do NATO" a pak se najdou lidé, kteří jsou ochotni se tím seriózně zabývat, jako jste to právě učinil vy. Netvrdím, že by se herci nesměli k něčemu vyjadřovat, ale chci říct, že herci by se měli vyjadřovat k tomu, čemu rozumí (a netvrdím, že není žádný herec, který rozumí něčemu jinému, než herectví, ale moc jich neznám) a ne úplně ke všemu, protože pak jim hrozí to, co se stalo Jaroslavu Duškovi.
Opakuji, máš právo na názor. Co se mne týče, rád bych dohlédl trochu dál.....
Kritika technicko-racionálním vnímání světa není ale není žádné novum, ba právě naopak, poslední dobou byla tak moc "in", že bych řekl, už je trochu "out" :-)). Vůbec se nebráním třeba východním přístupům a podobně, ale právě proto, že chci dohlédnout dál, snažím se k věcem přistupovat poctivě a ne takovým legračně povrchním způsobem, jako Dušek.
http://www.zahady.cz/index.php?strw=rd&id=612
Klíčovým pojmem je tu cosi, co autor nazývá energetický rastr:
"Jelikož neznámý pojem „energetický rastr“ vyplynul z mého výzkumu, nejprve se jej pokusím podrobněji prokázat."
Věta je tak stylisticky nezvládnutá, že člověk musí chvíli přemýšlet, co přesně znamená, ale to je detail. O několik řádek dál autor pojem energetický rastr už normálně používá, aniž by vlastně řekl, co to je. Je to nějaký myšlenkový konstrukt, jako třeba vrstevnice nebo izotermy, nebo to je něco reálného, jako třeba elektromagnetické pole? Dále se to v článku neustále hemží pojmem energie, leitmotivem všech esoteriků a psychotroniků a jejími spojeními - energetická hodnota, energetickký systém planety, energetické zóny. A tady je hlavní kámen úrazu. V jakém smyslu autor používá slovo energie? V tom běžném? O jaké energii tedy mluví? O elektrické? Magnetické? Energii záření? Tepelné? Jaderné? Pokud toto autor neuvede nelze o článku nijak smysluplně diskutovat. Nebo používá slovo v nějakém novém významu? Pak jej ovšem musí definovat, abysme vědeli, o čem hovoříme. A co to je energetický systém planety? Co znamenají energetické zóny? Nevíme. Pokud to autor nevyjasní, pak z článku vlastně nic nevyplývá, nelze o něm diskutovat, nelze se zabývat jeho pravdivostí.
Debata o takovém článku má podobný smysl, jako se přít o to, jestli by Rumcajs přepral Ramba.
To co píšu je takové neodborné, jen pocitové, nevyčítejte mi, že vařím z vody, chtěla jsem jen vyjádřit co cítím, když něco takového čtu tedy za sebe která se vnímám jako člověka, který ví , že má v hlavě mozek, centrum myšlení a věří, že cítí duší, která je naprosto nehmotná. Kdysi jsem tu napsala haiku:
Jak to, že duše,
co v podstatě není
skutečně bolí?
Jsou tedy i věci, které rozum nevysvětlí a přesto jsou. A tak já přijímám každý takový článek s jistým druhem pokory , které jsem se během života naučila. Ne, že bych se před nimi sklonila až k zemi a trpitelsky řekla není vyhnutí, ale taky ne, že nad nimi jen mávnu a nepřimějí mne k dalšim úvahám.
Znavu se omlouvám za to, že tu nechrlím argumenty jde mi o pocitové věci a o to jak to cítím a vnímám já . A zcela respektuji to, že příjde někdo jiný a bude mít postoj zcela jiný. Ano, všechno může být i jinak.
Ty články jsou příliš obsáhlé a v podstatě spojují více věcí, jednak budoucí vizi světa , která je otazníkem ...co bude a na straně druhé věci o tom jak člověk dokáže ovládat své tělo.. chodit po uhlí, nejíst, překonávat extrémní zátěže fyzické i psychické , ... a to jsou věci, které opravdu existují, důkazem jsou jogíni, mniši, vyznavači bojových umění... Ten článek je na diskusi jako celek moc obsáhlý, je tam neskutečně věcí o kterých by se dalo povídat si, ale i je příjmout jako to, že opravdu jsou... a pak jsou tam věci, které, ač ještě zcela hmatatelné nejsou tak jako bychom už tušili, že pomalu musí přijít... nebo přichází, proto mne velmi oslovil závěr toho druhého článku . V něm je naděje. A v ní bychom asi měli doufat. Leda
Nějak vnitřně vím,že to prostě je.Možná jsem těžký romantik a naivka,ale je to můj svět ve kterém kvádry faktů nějak nejsou důležité a třepotání motýlých myšlenek a náznaků mají větší váhu.Tento svět je velmi křehký a nikdo vlastně neví,jak to "ve skutečnosti" funguje. Rozlišuji lidi na dvě skupiny,ty co tuší,že je spouta dějů a tajů za oponou,a ti ostatní ,co se jim snaží dokázat,že je to totální blbost.
Poprvé jsem začala do tohoto světa pronikat asi ve dvaceti letech knihou A.Munteho Kniha o životě a smrti.Pak sed mi postupem let do rukou dostávaly různé jiné knihy,Jitro kouzelníků,Sanaya Roman,Lobsang Rampa,Zecharia Sitchin.Někdy dlouhé měsíce nic,pak přišla dová vlna čtiva.Pamatuji ,jak se mnou zamávalo Celestýnské proroctví,kdy plna nadšení jsem to půjčila kamarádce a ono nic,nelíbilo se jí to.
Myslím si,že každý člověk má na světě nějaké nezastupitelné místo,že když je čas na vývoj,potká někoho,kdo ho posune ve vnímání světa dál.Pro mne to minulý týden udělal Gandalf,vlil mi čerstvou krev do žil,začínala jsem pospávat a nudit se sama se sebou.
Takže ještě jeden lístek pro Gandalfa beru závazně.....Gandalfe?
Snad jsem se vyjádřila alespoň trochu srozumitelně,pokud u toho nemohu mávat rukama,není to ono :-))
Duskuv clanek je urcite vtip,nikdo normalni to memuze prece brat vazne.
to Létavice: ano, závazně.
>Nemůžeš se přece stavět nade všechny ostatní lidi, někteří si opravdu přece mohou myslet i něco jiného.
Kde neco takovyho delam?!?Ja nerikam,ze lidi, ktery si mysli neco jineho nez ja,jsou menecenni.Ja rikam,ze ten kdo by bral vazne TENTO KONKRETNI NESMYSLNY clanek,by to zrejme nemel v hlave uplne v poradku.To je dost velkej rozdil.
"nikdo normalni to memuze prece brat vazne."
A toto také:
"tak to je demagogie jak noha,co jste prave napsal"
Podle mého pohledu jsou tyto věty v rozporu. Ale opravdu se s Tebou nemíním přít, protože ctím rozdílnost názorů a nehodlám názory jiných lidí známkovat. Abychom si tady překopírovávali jednotlivé věty, na to asi Ontola není. Přeju Ti Tvůj názor (ač mi zní pobněkud fundamentalisticky) a nehodlám Ti jej vyvracet.
Nechápu,co je fundamentalistického na tom,když nesmysl označím za nesmysl. Paní šest let nejdela (a nepila?!?)a přesto čurala.Tomu věříte?
V rozporu?:-) No to opravdu nejsou protože spolu nijak nesouvisí a důvod,proč vaši poznámku považuju za nekorektní jsem vám už vysvětlil.
>Ale opravdu se s Tebou nemíním přít, protože ctím rozdílnost názorů
S kým jiným byste se přel nebo spíše diskutoval,než s lidmi,co mají rozdílný názor?Nebo chcete diskutovat jen s lidmi,co ho mají stejný?Jenže k diskuzi je třeba být schopen přinášet svoje argumenty,přjímat argumenty druhé strany a případně uznat chybu a schopnost DISKUTOVAT K TÉMATU,místo napadání druhé strany("Nemůžeš se přece stavět nade všechny ostatní lidi","nehodlám názory jiných lidí známkovat" = jsem na rozdíl od tebe tolerantní a morální,atd.).
pro Gandalfa a 76720/ popř.75863/: Chlapi o co se tady přete? Kdo z vás má více fundamentalistický názor nebo kdo umí lépe diskutovat či kdo spíš uzná chybu. Nebo se předháníte v netolerantnosti a chcete se uargumentovat? Podle mne je ta vaše hádka opravdu zbytečná,vždyť vlastně o nic nejde.Prostě máte každý jiný názor a to lze přece příjmout.Jen vám řeknu, klidně se hádejte dál,ale kdyby vás četl pan Dušek uplácal by se smíchy, to mi věřte.Jinak si myslím, že ta vaše hádka tu asi nikoho netěší.
Pro Gandalfa a An76720.
Připadá mi, že tady už řešíte žabomyšiny a jeden jak druhý musíte mít poslední slovo. Nechcete se řídit heslem (já ho tedy nemám moc ráda) "moudřejší ustoupí?" Co kdyby jste těmi moudrými byli oba?
Ono totiž je už těžké rozlišit kdo nemá a kdo má pravdu, to by si musel přečíst vše odshora. A to téměř nikdo neudělá. Já to četla, přikláním se ke Gandalfovi, tam nikde nahoře neřekl že věří všemu co tam bylo řečeno. An76720 vybíra z kontextu a připadá mi, že nechce pochopit celkovou myšlenku jak to Gandalf vysvětlil. Tady nejde o víru zda je to či není možné, ale o jiném pohledu na žití, svět.... Já se nejraději chovám podle sebe :-)), svého cítění. Ale není nezajímavé se podívat na vše i jinýma očima.
Nikdo nikomu nic nenutí, jsem také realisticky založena jako An76720, takže ho na druhé straně docela chápu. Jenom by měla být ve vašem projevu uměřenost.
A neuvedl jsem tento článek pro to, abychom jej tu rozcupovali na kousky, je to přece tak jednoduché. Uvedl jsem jej proto, že mi připadá pokus o jiný (i když snadno vyvratitelný) pohled na svět jako v jistém slova smyslu inspirující. Nechci se hádat, a v podstatě v tomto případě ani diskutovat. Ono víceméně není o čem. Jestli moje věty cítíš jako jednání s malým spratkem, tak to mohu jen pokrčit rameny. Agresivita není dobrým rádcem v rozhovoru. A znovu : Nechci se s tebou dohadovat. Není o čem, nikoho (a už nejméně mne) to netěší a Marko má pravdu. Jen tady unavujeme absurdní přestřelkou. Ručník je v ringu.
To Marko: Teď je v Praze horko ...... vidím jako dost rozumné, počkat až budou v říjnu lístky :-))))))))))))))))
to Marko:já jsem Gandalfa nezvala,já mu vyčítala!!!!A že mě elegantně pozval,to ho jen šlechtí,knihy si platím sama :-))))))
A že v Praze není nic zajímavějšího?Pro nás asi ne.A i kdyby bylo,nám dělá radost zrovna tohle představení.Na Kampě a hradě jsme už určitě oba byli mockrát.Proč máme -my lidi- tendenci stále něco shazovat a kazit a hádat se?Někomu se ten článek líbí,jako třeba mně,a líbí se mi moc.Ať už to myslí pan Dušek jak chce.Jestli je to sranda,tak skvěle podaná.Koho napadají takové skvělé blbiny?Já opravdu informuji KAŽDOU BUŇKU svého těla o tom,že by se sviňa nafouklá měla zmenšit.Zatím sice nic,ale nevzdávám to.
Létavic je možná hodně,ale umíte se tedy pánové, vážní kmetové, nad věcmi povznést?Připustit si,že i nebetyčná blbost může mít něco do sebe?
to Gandalf:pro lístky udělám i nemožné!
>Agresivita není dobrým rádcem v rozhovoru.
Pekne sypete jednu moralizujici poucku za druhou,bohuzel na nasi diskuzi nesedi.Kde z me strany je nejaky naznak agresivity?S tou demagogii jsem mel uplnou pravdu.Je to smutne.Vic k tomu nemam.
Gandalf je osobnosti teto Ontoly.To je skvele.Pomaha ostatnim.Vyborne,za to mu jiste patri velky dik.Znamena to ale,ze se muze do me navazet?Myslite si,ze jo ok, ze me oznacil za cloveka povysujicihiho se nad ostatni na zaklade toho,ze jsem rekl,ze clanek,ktery Letavice oznacila za blbost a Gandalf za snadno vyvrtaitelny,nemuze brat nikdo normalni vazne?Mne je samozrejmne jedno,za co mne oznacil,nejsem takove jelito,aby mi to vadilo,mne jen rozciluje takova demagogicka diskuze.A kdyz jsem navic skolen z tolerance a neagresivity,tak se nemuzu neozvat.Ze to je hloupost a mel jsem se vykaslat na diskusi s limi,kteri ji korektne vest asi nechteji nebo neumeji,to je samozrejme pravda.
Takto koukám na vás obou dialog a pořád se divím.
An76720, tolerance je i v uznání jiných pravd. Ne že by člověk s nimi souhlasil, ale nechme "brouka žít" .... :-) Vždyť nikomu nikdo (všeobecně) svými osobními pocity neubližuje, přece.
Nemůže nikdo (a nemá na to právo) kategorizovat na hloupost city a zájmy druhého. Pokud nejde o extrém, ale to je na opravdu širší debatu. Jistě víš jak to myslím.
Ono když se na některými pasážemi toho článku zamyslíš, tak tam nejsou jenom kraviny. Ale to musíš mít v sobě trochu té tolerance kterou u tebe cítím malou. Nejsi hloupý člověk, to z tebe cítím, ale nemůžeš svět dělit na černý a bílý. Tak to nefunguje.
(Nic není jenom blbost, i když také mi někdy všeobecně připadá že ano, je to těžké. Od toho je radění a tolerance.)
Černé je to nebo bílé u každého z nás ze svého hlediska. A pak se mají lidé dorozumět :-))
Tak tedy:
-S koprovkou mate pravdu obe,protoze to je evidentne vyjadreni vasich preferenci nikoliv univerzalniho soudu.To je vkusovy soud, u ktereho si nikdo normalni (pardon :-) nedela narok na univerzalni platnost.A obecne,z toho,ze NEDKY nejde urcit,co je pravda,nevyplyva,ze NIKDY nejde urcit,co je pravda.Urcite z toho nevyplyva "ze kazdy ma svou pravdu" a ze ta kazda pravda je stejne dobra,jako kterakoliv jina.Kdyz jeden clovek propocita a postavi most ze zelezobetonu a druhy ho postavi z polystyrenu a bude vam tvrdit,ze ho nadnasi energie slunce a budete vyzvana,abyste po jednom z nich prejela autem,tak si reknete "nu coz,oba tvrdi,ze me to unese,pravda je relativni pojem,je jedno po kterem pojedu" nebo si reknete "to je blazen,nenecham se zabit"?
-Tolerance je snasenlivost vuci cizim nazorum.Nikoliv uznani jakekoliv "pravdy".V TOM JE PODSTATNY ROZDIL.Kdyz budu tvrdit,ze jste medved,ktery ma misto hlavy televizi,a vy reknete,ze ne,ze jste zenska s normalni lebkou,znamena to,ze jste netolerantni?
-Mam dojem,ze nekteri se tu savi to takove okazale hyperuslechtile pozice,ze o nicem nejde rict,ze to je blbost.At se prihlasi,kdo nikdy o necem nerekl,ze to je blbost,hovadina,uplna kravina?Co je na tom tak spanyho,zejmena pokud to clovek dovede zduvodnit?
-Ale o to v mem sporu s Gandalfem nejde.Jde o tohle a prosim,zksute si to vzit do hlavy,nez me zase zacnete karat:Z meho tvrzeni,ze jeden clanek nemuze nikdo normalni brat vazne nelze vyvozovat,ze se stavim nade vsechny ostatni lidi,protoze si mysli neco jineho.
-Ina,to si uvedomuji velmi dobre.Samozrejme,ze nemusim reagovat.Ale muzu.Pokud to chapu spravne,nemusi se tu reagovat jen soulasne,ale muze i nesouhlasne.A to jsem ucinil.
To víš že je používám dost :-) ale v přímém hovoru si vzájemně vysvětlíme situaci hned. Tady ne a pak roste zbytečně adrenalin.
Navíc tvé reakce v příkladech převádíš hodně do extrému.
Oba víme o čem je řeč.
Samozřejmě že se tady nemusí reagovat jen souhlasně, já to taky nedělám.
Ale v té diskusi , k tomu článku tam přece není všechno neoddiskutovatelné, to je přímo téma k povídání si o tom, tam nejsou věci, které jsou zcela evidentně nejasné či nejisté . Tak diskutujeme. V podstatě si myslím, že by se tu nenašel ani jediný člověk, který by ten článek vzal a bez výhrady ho přijal jako dogma. Proto se o něm povídá, diskutuje. Ale diskutovat se dá taky takto:
XXX: já si myslím, že je to takto....
YYY: tak já nevím ty to cítíš tak, ale mě se to nezdá, vždyť podívej kolik je....
WWW: Jo já myslím, že XXX má pravdu tady a YYY zase tady, bude to nějak napůl cesty....
To uvádím jen jako příklad, ne že to tak být musí.
Prosím 76720 aby přijal Ontolu jako místo, kde se lidi baví, diskutují, oponují si,... nejsme tu žádné stádo kývajících oveček, to by jsi nás skoro urazil. Každý tu máme svůj názor, každý jsme tu osobnost,ale to neznamená, že se nemohou naše názory diametrálně lišit , jakož i to, že se mohou shodovat. Ale nebereme Ontolu jako místo, kde trváme na tom, co jsme řekli, naopak někdo jiný mne kolikrát přesvědčil, že jsem původně uvažovala i chybně a já to příjmu, ne proto, že bych musela se podvolit, ale že uznám , že ten jiný měl pravdu a tak se i jeden druhému omluvíme. A to dobrovolně, nikoliv že je to tu povinné. Jsou to tu jen taková naše pravidla, která jsme si tu vytvořili, pravidla, která si nám i líbí. A nikoho jsem nikdy odtud nevyháněli, naopak nový člověk přichází s novými nápady, nový vítr... jen si musí uvědomit, že to, co tu řešíme, že to nemá zásadní charakter, že jsou to jen slova, slova, slova.... je nám tu spolu hezky, jsme tu kamarádi a jeden článek / to beru jako příklad/ nás nemůže rozdělit. Naše životy to těžko ovlivní výrazně, tak proč si nevyprávět, proč se vytáčet, napadat, urážet, když o nic světoborného nejde. Marko tu včera napsal, že pan Dušek by se uplácal smíchem ... tak se taky radši uplácejme smíchem než ubijme argumenty. Nejsem smírčí soudce, nedělám nikomu advokáta, jen chci říct, že to nebereme tak vážně a nechytejme se za slova, a navíc, když není slyšet ten tón. Víš kolika způsoby jde říct jedna, zcela bezvýznamná věta ... tak jak víš jakou barvou hlasu a jakou sílu hlasu a jakou intonací tu větu říkám... Ber tu lepší příjemnou ti znějící, to je ona... Leda
Máme tu na Ontole několik sekci. V sekci otázky a odpovědi popř. úkoly usilujeme o to, aby ta odpověď byla ta nejlepší a nejpřesnější. Ale v sekci kde se diskutuje si opravdu hodně povídáme... včak uvidíš, zústaň a třeba za pár měsíců budeš to, co ti tu píšu a vysvětluju já psát někomu jinému novému kdo sem zavítá. Hezký den. Leda
Ad discendum, non ad docendum - k tomu, abychom se učili, ne abychom se vzájemně poučovali. A ješště navíc, abychom se potěšili a případně si i pomohli.
A na konci se pohádá skorem každý s každým.No a tak se mi zdá,že se vlastně ten debatní kruh krásně uzavírá,a do toho divadla by měli jít všici.Sednout si do řady,vzít se za ruce,usmát se na sebe a radovat se z toho,že se máme.O tom to totiž od začátku celé je:
Nehřešte slovem
Neberte nic osobně
Nevytvářejte si žádné domněky
Dělejte vše tak,jak nejlépe dovedete
Takže od Mayů k Toltékům i pro Čecha poučení jest.
Howgh
http://www.lidovky.cz/tyranie-banalnich-blabolu-09j-/ln_noviny.asp?c=A080731_000005_ln_noviny_sko&klic=226771&mes=080731_0
a je výborný. A kde je ten nepřijatelný slovník?
Ztotožňuji se nejvíce s tímto výňatkem:
Psychická bolest je horší
Hlavní zlo navrhovaného zákona spočívá v tom, že proklamuje něco, co není pravda. Tělesný trest není svou povahou o nic horší než psychický. Tělesná bolest není horší než psychická. Naopak. Většina psychických prostředků - jako jsou domácí vězení (senzorická deprivace), vyčítání (egodevalvace), zvětšování psychické vzdálenosti, mlčení (separační úzkostná reakce) -jsou prostředky mnohem drastičtější. Mysl dětí devastují mnohem více než pouhá tělesná bolest výprasku, která rychle nastupuje a rychle odeznívá. To platí nejen pro děti, ale i pro dospělé. Například pouliční krádeže by veřejný pranýř řešil mnohem účinněji než naše nápravná zařízení, která používají zdánlivě „humánnější“ odnětí svobody.
.................
Z dětství (byly mi asi 4 roky) si pamatuji jak jsem jednou při rvačce s mojí o rok mladší sestrou jí vyškubla hrst vlasů a moje máma (skutečně ale jinak hodná ženská) je bez výprasku dala do skleničky a postavila na poličku kam jsem nedosáhla. Řekla větu:"Až přijde tatínek, tak mu to ukážu."
Ty neskutečné nervy až přijde si za celé odpoledne pamatuji dodnes. Ale jestli tenkrát jsem dostala od něj nařezáno, to si už nepamatuji. A tom to je.
Když mě táta zřezal, pak se mnou mluvil hned a já věděla že jsem si to zasloužila (někdy až posléze jsem si to přiznala). Ale pamatuji si jen ty opravdu nespravedlivé nářezy.
To samé u mých dětí, zřezala a hned jsme se dokázaly bavit. Až mi jednou i moje máma řekla, že to není normální :-))) A máme to s dcerou i synem dodnes - pohádáme se a vzápětí spolu mluvíme jakoby se nic nestalo :-) Ale už jsou dopělí :-)
Když byly děti malý a měly mezi sebou hádky a rvaly se, dostali oba v rámci spravedlnosti. Ne za to kdo začal, ale že se mezi sebou hádají a perou. Aby újmu neměl jen jeden. (Jako tenkrát já když jsem byla malá a "ta starší a rozumnější"). To je tak spojilo, že se mají rádi dodnes a souhlasili se mnou když jsme se k tomuto stylu výchovy jednou vrátili.
Říkali mi, že mi pak mezi sebou po naplácání nadávali. :-))) to je dost spojilo a řešili spory mezi sebou klidněji, nebo se aspoň o to víc snažili.
A vztahy mezi mnou a jimi to nenarušilo vůbec, jezdíme spolu na dovolenou s nimi a jejich partnery a je to bezva.
Kdyby sis pozorněji četl mé příspěvky (už jich bude pomalu 7000), tak zjistíš, že souhrn znalostí je dost složitý komplex. Skládá se ze znalostí během života nabytých (jsou nezbytné pro schopnost analýzy a třídění informací), ze znalostí ukrytých v literatuře (tam se zase musíš opravdu dobře orientovat a musíš si svou knihovnu vybudovat a průběžně aktualizovat a hlavně musíš vědět, kam si pro kterou informaci jít) a konečně zvládat zdroje informací z nových medií, jako je např. internet. Zdaleka to není pouze Wikipedie, (která ostatně obsahuje i některé nesprávné informace, nebo polovičaté), ale jsou to i jiné vyhledávače, nebo jiné weby, kolikrát specializované na poměrně zúžená témata.
Závěrem bych podotkl, že netoužím po nimbu supervzdělance, proto se přece na Ontole neangažuji. My se tady jeden na druhého nevytahujeme, vzájemně se ctíme a uznáváme. Není nám zapotřebí se nad nikoho povyšovat, Ontola je na to, aby ten, kdo může, pomohl.
Pouze se vyhýbáme pomáhat prospěchářům, kteří si myslí, že není nutno zapracovat, ale že mu odpověď na otázku Ontola vyplivne na obrazovku jako automat Coca-Colu.
A prečo píšeš česko-slovensky? Treba sa vyjadrovať v materčině, tak sa rozhodni - slovensky, alebo česky?
Každá naše buňka má chytrost, moudrost celého těla. Takže je opravdu možné se s nimi domluvit. Používá se to i v medicíně. Opouští se vymýšlení komplikovaných roztoků k infuzím,protože se přišlo na to, že střevo ví nejlíp, co tělo potřebuje a tak si z roztoku vezme jen to.
Všichni jsme se učili o zákonu o zachování energie. Můžeš ji jen ztratit nebo přeměnit, taky přijmout....to záleží jen na nás. Mám vyzkoušeno, že nejlíp se hubne myšlením....tvůrčím.
Náš svět není o tom, že bychom měli zavrhnout všechny výdobytky civilizace, ale používat je ve správné míře. To je naše metla....přesycenost ve všem. Včetně kecání jako je to moje. Kdybychom všichni najednou jen na pár minut ztichli.....mohli bychom uslyšet všechno, co potřebujeme vědět. Největší problém naší cívilizace je - že neumíme využívat volný čas. Všechen volný čas zaplácáváme - jakobyprací, která prací není, a vydělané peníze utrácíme za jakobyživot a jakoby zábavu. Zapomněli jsme, že největší hodnota a poklad je člověk.....já ty,oni... a příroda.Tam je celé naše štěstí, nic jiného nám není třeba.Když jsem poprvé jako dítě viděla film o Kocourkově, tak jsem si říkala, že to není možné. Bim, bác, uběhne pár let a žiju v něm !!!
a Mayum dopsalo zrovna tento rok pero !!!
Těším se na Vaši odpovědˇ.
Carlos Castaneda, dříve Castañeda, (25. prosince 1925? – 27. dubna 1998) byl autor kontroverzních knih, které tvrdily, že popisují jeho učednictví u tradičního amerického čaroděje z tradice Toltéckých zřeců (vidoucích – los nuevos videntes) z kmene Jaki.
Castaneda tvrdí, že se v roce 1960, kdy byl studentem antropologie, seznámil s čarodějem kmene Jaki, kterého nazýval Don Juan Matus. Castanedův původní zájem studia halucinogenních rostlin v oblasti Sonorské pouště se během setkávání s čarodějem změnil v jeho učednictví. Aniž to sám zprvu tušil, začal se učit čarodějnému popisu světa, aby posléze od dona Juana zdědil pozici naguala, tedy vůdce skupiny zřeců. Tento termín používá Castaneda pro šamana či čaroděje, který dokáže proměnit svůj tvar nebo se proměnit ve zvíře.
Castanedova tvorba obsahuje mnoho popisů paranormálních a magických zážitků, psychologické techniky, toltécké magické rituály, experimenty s psychotropními rostlinami (například durman a pejotl). Z jeho učení vychazí také cvičení tzv. „magických gest“ – tensegrita.
další počtení:
http://zahady.blogy.novinky.cz/0708/carlos-castaneda-a-modni-samanismus
Změnit se ve zvíře, to už tedy vyžaduje velké úsilí :)))))))))))))))
Myslim ze rok 2012 muze byt prelomovy pro cesty do vesmiru. Predstava spojeni Vrigin Galactic a plasmoveho motoru s doletem na mars za 38 dni je fantasie. Zalezi na VG zda dokazi bezpecne a usporne cestovani vesmirem dostupne i obycejnym lidem. Nevim kdy VG dokonci kosmodrom ale treba to bude 21.12.2012 a nastane nova doba a ja za sebe musim rict ze pokud to bude dostupne ja poletim!!!