Je v nějaké knize nebo filmu popř. divadelní hře zpracován příběh Oidipa a Antigony.
Odpovědi
Diskuze
Věštba králi Laiovi určí, že ho usmrtí jeho vlastní syn a ožení se s jeho manželkou, svou matkou. Proto, když se mu narodí syn, přikáže, aby mu probodli nohy a pohodili ho v lese na hoře Kithariónu. Ale otrok, který má tento čin provést, odnese dítě pastýři korintského krále. Král Polybos nemá vlastní děti, a tak příjme dítě za své. Dá mu jméno Oidipus a vychovává ho. Oidipus se jednoho dne dozví něco o svém původu a rozhodne se jít do delfské věštírny, aby zjistil pravdu o svých rodičích. Dozví se, co je mu věštěno, a opustí proto domnělé rodiče a vydá se do Théb. Cestou při potyčce nevědomky zabije svého otce Laia. Poté se mu podaří nedaleko Théb rozluštit záhadu Sfingy a osvobodí tak město. Jako odměnu za tento čin dostane královský trůn a ruku nedávno ovdovělé královny Iokasté (své matky). Oidipus však neví, že je to jeho pravá matka. Po několika letech postihne Théby obrovský mor. Oidipus zjistí, že mor bude trvat, dokud bude žít vrah krále Laia. Proto začne po vrahovy pátrat. Věštec Teiresiás mu naznačí pravdu, ale Oidipus jej v hádce vyhostí z paláce. Myslí si, že všechno přichystal jeho švagr Kreón, a že se chce zmocnit trůnu. Proto se pohádá i s Kreónem. Po dalším pátrání zjišťuje, že vrahem je zřejmě on sám. Když vyslýchá muže, který viděl Laiovu vraždu, přijde do paláce pastýř. Ten přináší zprávu o Polybově smrti a možnosti nástupu Oidipa na trůn. Oidipus mu však vysvětlí, že má z návratu strach. Pastevec mu proto řekne, že ho dostal od Laiova otroka a dal k vychování králi Polybovi. Tak se Oidipus dozvídá celou pravdu o věštbě a o tom, že se už naplnila. Jeho matka a manželka Iokasté se ve svém pokoji oběsí a Oidipus se oslepí, aby neviděl následky své kletby. Oidipus se usmíří s Kreónem a za nějaký čas odejde z Théb.
Antigona je v řecké mytologii dcerou thébského krále Oidipa a jeho matky a manželky Iokasté.
Její otec, thébský král Oidipus po léta spravedlivě vládl nad Tébami, když na ně bůh Apollón seslal mor. Věštba uvedla, že této pohromy bude království zbaveno až tehdy, kdy odhalí a k vyhnanství odsoudí toho, kdo zabil předchozího krále Láia. Věštec Teiresiás poté obvinil Oidipa a přidal mu k tíži i těžké obvinění, že je ženatý se svou vlastí matkou Iokastou. Když se toto obvinění prokázalo, Iokasté si vzala život a Oidipus se vlastní rukou oslepil.
Psychologie zná termín "Oidipův komplex", který je charakterizován nepřiměřenou příchylností synů k matkám. (Na rozdíl od Elektřina komplexu, který vyjadřuje totéž mezi otci a dcerami)
Mezi jeho syny ihned propukl spor o moc, Eteoklés se spřáhl se strýcem Kreontem a společně Polyneika vyhnali. Ten si našel spojence v Athénách, shromáždil vojsko a vytáhl proti Thébám. Přitom hledal podporu u Oidipa, protože dávná věštba stanovila, že boj o Théby vyhraje ta strana, na níž bude Oidipus. Tato snaha však byla marná, Oidipus naopak svého syna pro předešlé hanebné chování k němu odmítl a syna proklel: "Dříve než dobudeš Théb, sám padneš zalit krví. A věz, že s tebou zahyne i Eteoklés".
Tak se také stalo, bratři spolu bojovali o nástupnictví v Thébách, v zuřivém souboji zranili smrtelně jeden druhého. Trůnu se ujal již podruhé Kreón. Thébané vystrojili pohřeb Eteokleovi, ale Kreón nařídil, že mrtvola Polyneikova nesmí být pohřbena za to, že přitáhl proti Thébám s cizím vojskem. Antigona jediná rozkazu neuposlechla. Věděla, že nebude-li bratrovo tělo pohřbeno, jeho duše nemůže odejít do říše mrtvých a dojít tam věčného klidu. Odešla k jeho tělu, které hlídala královská stráž. Sami bohové Antigoně pomohli tím, že zahalili pole oblakem prachu, takže stráže Antigonu spatřily, až když již mrtvé tělo bylo posypáno zemí. Odvedli ji ke králi Kreontovi, nic nezapírala, nebojácně hájila sebe i svého mrtvého bratra.
To Kreonta rozzuřilo, vyřkl nad ní ortel smrti a života chtěl zbavit i její sestru Isménu. Ta byla svolná tuto oběť přinést, ale Antigona ji nepřijala se slovy: "Nezasluhuješ si smrt, zvolila jsi život". Thébský lid uznal, že Antigona jednala správně podle vyšších zákonů, ale ze strachu před mocí krále mlčel. Jediný, kdo se Antigony zastal, byl Kreontův syn, Antigonin snoubenec Haimón. Krále prosil, přesvědčoval, ale král stál na svém a chtěl Antigonu dokonce popravit přímo před Haimonovýma očima, ale poté nařídil, aby dívku zaživa zazdili do královské hrobky.
Věštec Teiresiás varoval krále Kreonta, že bohové jsou rozhněvaní jeho nespravedlivým rozsudkem i zacházením s Polyneikovým tělem. Krále přepadl hrozný strach a spěchal vše napravit: Polyneika s řádným obřadem nechal pohřbít. Když však šel osvobodit Antigonu, nebyla už živá. Oběsila na na pohřební stuze.
Téma velké antické hrdinky Antigony zpracovalo bezpočet umělců, mnohá díla jsou známa a platná do dnešní doby (i aktualizována, jako "Antigona a ti druzí").
Sofoklés Král Oidipús - z let 429 - 425 př. n. l., později týž autor Oidipús na Kolónu
opera Antigona, autor Josef Mysliveček (premiéra r. 1775)
opera Antigona, autor Carl Orff (z r. 1949)
opera Antigona, autor Iša Krejčí (TV premiéra r. 1964) a další díla.
G. W. F. Hegel považoval Antigonu za vrchol „absolutní tragédie“. V jedné ze svých statí se jí věnuje také český filosof Jan Patočka.