Rád bych pochopil problematiku strukturního vzorce oxidu dusičitého. Mohl by mi, prosím, někdo podrobně rozebrat, proč na N vzniká +náboj a pouze na jednom kyslíku vzniká -náboj, přičemž druhý obsahuje dvojnou vazbu? Samozřejmě hraje roli vyšší elneg kyslíku, ale proč jeden kyslík je iont a druhý ne?
Ten náboj ale není stabilní, ale je rozprostřen mezi oba kyslíky (spíš jako by kmitá mezi oběma kyslíky), což se ve struktuře vzorce vyjadřuje čárkovanou čárou:
Dusík má 5 valenčních elektronů, pokud se 4 využijí na vazbu z kyslíkem, zůstává pouze jeden valenční, což by byl radikál a byl by velmi reaktivní, a nemohl by samostatně existovat, proto tato sloučenina vytváří při nižších teplotách N2O4 (dimer). Ovšem při vyšších teplotách existuje i NO2 (monomer) a to proto, že kyslík jakoby "odsaje" část záporného elektrického náboje z dusíku a nabije se záporně, přitom dusík se nabije kladně.
Elektronová konfigurace valenční sféry dusíku je 2s2 2p3, ,á tedy jeden pár a tři singl elektrony. Dva singl elektrony vytvoří dvojnou vazbu se dvěma elektrony p kyslíku. Druhý kyslík rekofiguruje své singl elektrony na elektronový pár a tím vytvoří prázdný orbital. Na něj se naváže dusík jako donor svým elektronovým párem. Tím získá dusík ox.č. IV a kladný parciální náboj. Kyslík, vázaný jednoduchou vazbou má 3 volné elektronové páry a parciální záporný náboj. První kyslík poskytne dva elektrony na vytvoření dvou elektronových sdílených párů, zatím co druhý kyslík sice sdílí elektronový pár, ale k jeho vytvoření poskytne jen prázdný orbital. Právě tento sdílený pár dá kyslíku záporný náboj, bez náboje by byl tento atom bez sdílení.
