Co dělat, když mi leze na nervy šéf?

Mám stejný problém jen slovní spojení "leze na nervy" bych nahradila jiným slovním spojením poněkud hrubšího zrna. Prosím, poraďte. Je to zoufalé, svízelné, únavné a již i neúnosné. Navíc je nás, které toto tíží asi 50./tj. skoro celý kolektiv, vyjímkou je jen jeho žena, ale kdoví, třeba i jí, jen ona to tají/.

začít ne/vědomě spolupracovat a "začít pořádně makat".
Jinak - 1334, my Lvice si přeci umíme poradit?! (proč ta bez boje?) = Já taky v kolektivu. Sice ne tolik početným /4/ - kde je měřítko?

Ale s blbem se bojovat nedá, ani po lvovsky Ráco a jsou tam na ten boj i jiní, pořádní "machři" a jsme vedle jak ta jedle. Většina lidí - těch mladých a velice schopných -chce odejít, ani se jim nedivím.

Znám boj. Machrům asi chybí taktika:-)
. . . . , chytnout práci a nepustit. To vše s úsměvem. V práci s nikým nemluvit o svém soukromí. Umět mlčet v pravou chvíli - (to mladí ne*u*mí).

Myslím, že pracujeme velice pilně a to i naši mladí, jsme fakt kolektiv pracovitých lidí/ věk od 65 - 25/, vzájemná spolupráce funguje. Ale šéfovi se nic nelíbí, nevěří nikomu, jen sobě a své rodině, trpí stihomamem, neustále někoho neprávem napadá, s ničím není spokojen, jediné čeho dosáhl je to, že nás proti sobě vlastně stmelil, ale ve své tuposti to vůbec nepochopil. Jakoukoliv připomínku chápe jako útok proti sobě. Nápady se potírají. Mladí jsou pochopitelně jiní, nechce se jim s tím smířit a já je plně chápu, pochopitelně, že na nich si schlazuje žáhu více, než na nás, středních či na těch ještě starších, protože si myslí, že je zastraší, ale v tom se mýlí. Bylo by to na dlouhé povídání, spíše do diskuse, než sem. Není ani diplomat, ani dobrý organizátor a po odborné stránce, ho leckdo strčí do kapsy. Jen to, že je to strašná škoda, protože s takovým kolektivem by mohl dělat divy. A nám to není jedno, že je nedělá.

Sjedním takovým se soudím už 2 roky o peníze. Těmto lidem by nemělo vše procházet. Oni si myslí, že když někdo odejde na jeho místo hravě najde 10 dalších (při dnešní nezaměstnanosti). Neumí si vážit stálých již zapracovaných zaměstnanců. Myslí si že mohou všechno, všichni se ho bojí a bojí se mu postavit. Ale kdo se postavil, vyletěl - ale u mne narazil. A říká se "boží mlýny melou"...... :-)
Nyní pracuji u takového šéfa, který je nejlepší jakého jsem poznala. Ale je fakt že ho znám již déle, vrátila jsem se do staronové práce. Máme velmi kamarádský vztah (i s jeho ženou).

mě, když někdo štve, tak ho důkladně pozoruji nevyhýbám se dialogu. Za čas odhalím slabou stránku a tu má věru každý a pak udeřím. Pozor! Je potřeba dlouho mířit a nabijet. Neřáda je třeba smést jedním úderem on už si dá příště pozor. Ale na big boss to nezkoušejte, tam se musí podlízat :-)tam stačí vědět, že znám svého nepřítele:-)