Zubařina (přijímačky) - proč?
Ze všech těch témat o přijímačkách mě nejvíce udivuje fakt, že na zubařinu chce tolik lidí. Vždycky jsem si jako člověk bez jakéhokoliv kontaktu s medicínou (osobního, rodinného nebo v širším okruhu přátel) myslel, že jde o okrajový obor, který se jakž-takž naplní (v mém hlavním [technickém] oboru takové studijní obory máme), ale tady čtu, jaké tam jsou strašné převisy a důsledkem toho i brutální přijímačky.
Proč tedy chce tolik lidí na zuby? Co je na tom zajímavého? Peníze? Lepší uplatnění v zahraničí? Lehčí medicína? Pomoc příbuzným se špatnými zuby? Snaha o vlastní hezké zuby? Nebo vlastní masochistické uspokojení při vrtání zubů pacientů?
Proč tedy chce tolik lidí na zuby? Co je na tom zajímavého? Peníze? Lepší uplatnění v zahraničí? Lehčí medicína? Pomoc příbuzným se špatnými zuby? Snaha o vlastní hezké zuby? Nebo vlastní masochistické uspokojení při vrtání zubů pacientů?
Odpovědi
Diskuze
Asi si to budu muset představit na příkladu jiného oboru, který uchvacuje mě a ostatní přitom na mě nechápavě koukají jako na zjevení.
Není to dlouho, co mi odešel do důchodu zubař. Poctivý, skromný, veselý, dokonalý profík ze staré školy. Když vám vyčistil a zaplnil kanálky, bylo to za chvilku a vždy to bylo dobré. Bez mikroskopu, bez tisícových plateb. Uměl si se vším poradit, uměl vzít skalpel do ruky, poznal, kdy mu ve vrtací hlavičce už končí ložiska. Věděl, kdy se má ptát pacienta a kdy leží odpovědnost na něm. U něj v ordinaci to vypadalo, že zubařina je ta nejlehčí a nejzábavnější věc na světě. Umím si představit, že na tu dráhu zlákal i někoho dalšího. Přitažlivost profesionální práce není v zubech, je v tom, být dobrý. Opravdu dobrý.