Nevíte, jak se jmenovali Rusové, kteří demonstrovali na Rudém náměstí proti sovětské okupaci Československa v roce 1968?

Anonym8056204.05.2008 22:01 Nahlásit

Odpovědi

Přidat odpověď ▾

Diskuze

NyNy04.05.2008 22:39 Nahlásit
Dne 25. srpna 1968 se na moskevském Rudém náměstí sešla skupinka osmi sovětských občanů (v českém prostředí známá často jako sedm statečných) — Konstantin Babickij, Taťána Bajevová, Larisa Bogorazová, Natalia Gorbaněvská, Vadim Delone, Vladimir Dremljuga, Pavel Litvinov a Viktor Fajnberg - kteří nesli transparenty s nápisy Ztrácíme nejlepší přátele, Hanba okupantům, Ruce pryč od ČSSR, Za vaši i naši svobodu, Svobodu Dubčekovi, Ať žije svobodné a nezávislé Československo a československou vlaječku.[3][4] Během okamžiku byli zatčeni a následně několik let vězněni.
Dne 8. září 1968 se na celostátních dožínkových slavnostech na varšavském stadiónu zapálil Ryszard Siwiec.[3] Na následky popálenin o čtyři dny později zemřel.

ZDROJ:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Invaze_do_%C4%8Ceskoslovenska
Anonym7892004.05.2008 22:54 Nahlásit
Na Rudé náměstí v hlavním městě říše zla, jak ji definoval Ronald Reagan, vyšlo sedm lidí: filoložka Larisa Bogorazová, vědec Konstantin Babickij, básník Vadim Delone, dělník Vladimír Dremljuga, překladatel a kritik Viktor Fajnberg, básnířka Natalia Gorbanevskaya a fyzik a matematik Pavel Litvinov.
Více na: http://www.pwf.cz/cz/svet/639.html
NyNy04.05.2008 23:27 Nahlásit
An78920 Chybí ti Taťána Bajevová (osmá)
viz také:
http://vaclavek.blog.idnes.cz/c/31433/The-Magnificent-eight.html#t2
anebo Vikipedie nahoře
Anonym5451805.05.2008 15:05 Nahlásit
Ti lidi byli stateční,vážím si jejich činu , věděli zcela jistě, že jim jde o krk, a ani nešlo o prosazování jejich práv, ale občanů cizí země a přesto šli, bylo to hodně statečné, .... opravdoví geroji. Nevím jestli někdo z nás by takto šel. M, pokud jde o nás, jako Česko, tak se dovedem v krajní situaci sjednotit, ale stejně tak k sobě dovedeme být hrozně zlí...
NyNy05.05.2008 17:22 Nahlásit
Byli stateční neuvěřitelně, protože věděli že je budou zavírat, tlouct a bůhvícoještě....
Ale každý člověk má svoji hranici - různě vysokou (nebo nízkou), za kterou nemůže jít i kdyby na něj byl vyvíjen nátlak.
Já jsem například za totality nemohla jít volit. Nikdo, ani ti páni co s urničkou na mne drze zvonili doma, že mi připomínají mé právo volit, mne k tomu nedonutili. Nikdy.
To člověk cítí takový vnitřní šprajc, přes který nemůže. Jako když mne moje maminka nutila jít v jednom hnusným kabátě do školy a i když mne nutila i fyzicky (dnes se tomu směju) tak mne nedonutila. Nikdy jsem si ten kabát potom nevzala na sebe.
Ale už jsem se bála třeba podepsat Chartu vzhledem k dětem.
Proto obdivuji statečnost té ženy co tam byla s tříměsíčním miminkem.
NIKDY bych si dítě nevzala s sebou na demonstraci (teď je otázka, jestli to spíše není odsouzeníhodné, mohla ho nechat doma a nevystavovat ho riziku). Ale to je teď jedno.
To, že byli protestovat v RUSKU proti okupaci v ČSSR, za to patří jim můj obdiv. TO nazývám ODVAHOU.
A co se týče lidí, svině a dobří lidé jsou všude na světě, nekonkretizovala bych to jen na Česko.
Lidé si zidealizovávají co neznají ze své vlastní zkušenosti.
Mám dost příbuzných v různých zemích, kteří tam pobývají již více let, tak vím o čem mluvím. Z několikadenní dovolené v cizině si člověk nemůže utvořit názor.
Přidat komentář do diskuze ▾