rychlost svetla
stale porad nechapu pojem rychlost svetla. kdyz se divam na mesic, ktery je jen na kilometry, divam se na mesic jak vypadal pred deseti minutami? hvezda na kterou se divam, je stale v realnem miste, ale v nerealnem case? diky.
Odpovědi
Diskuze
Jenže Slunce spolu s planetami letí vesmírným prostorem, takže pak je to složitější.
Se vzdálenými hvězdami asi totéž.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Proxima_Centauri
Nevím přesně, co tím měl autor na mysli. Ovšem vzhledem k tomu, že Země se po své oběžné dráze pohybuje rychlostí kolem 30 km/s, vzniká nám už významná aberace. Obraz nebeských těles, které sledujeme ve směru kolmo k pohybu (nemyslím teď planety) je asi o 20 úhlových vteřin posunutý.
Podobně vzniká i aberace od rotace, ale mnohem menší. Je to podobné, jako když se za oknem tramvaje zdá, a jedoucí pozorovatel má pocit, že kapky neprší svisle.
Aberace souvisí s poměrem rychlostí, u Země a světla 3.10E4/3.10E8=0,0001. Pro tak malé úhly je úhel roven své tangentě, takže aberace je v tomto případě 0,0001 rad (tedy 20´´).
""Jiří Rada: Slunce a teorie relativity
Kde je Slunce, na které se díváme? ---
Znám relativistický zákon, že nelze rozeznat, co je v klidu a co v pohybu a že absolutní klidový časoprostor neexistuje. Že si musím vždy zvolit nějakou soustavu, ve které počítám a že všechny soustavy jsou stejně oprávněné. Že jsou proto stejně oprávněné geocentrická soustava se stojící Zemí a denním a ročním pohybem Slunce i heliocentrická soustava se stojícím Sluncem a jej obíhající rotující Zemí. A teď zákony relativity zpochybňuje taková hloupá otázka, je-li Slunce tam, kde ho vidíme.
Geocentrická a heliocentrická soustava nejsou rovnocenné, v geocentrické soustavě je Slunce o 4 své průměry vpravo od místa, kde ho vidíme, heliocentrické právě tam, kde ho vidíme. Zřejmě jen jedno je pravda a můžeme se snadno přesvědčit co. Můžeme změřit, zda se paprsek laseru odrazí od Slunce, když laser namíříme dva stupně napravo od něj a nebo když
ho namíříme přímo na něj. Jsem přesvědčen, že pravda je to druhé. Následky jsou katastrofální.
Máme mnoho důkazů o pohybu Země. Máme Foucaltovo kyvadlo, aberaci a paralaxu. Ale ono nejde ani tak o pohyb Země, jako o to, li smím počítat v geocentrické soustavě. Zvolím-li při Foucaltově kyvadle za klidovou soustavu Zemi a vezmu-li do hlavy, že kyvadlo stáčejí hvězdy rotující kolem Země, mohu počítat, co chci a neudělám chybu. Zvolím-li při aberaci za
klidovou soustavu Zemi a vezmu-li na vědomí, že se všechny hvězdy na obloze nějakým směrem řítí, je logické, že se pohybují i v době, kdy fotony z nich přišlé procházejí dalekohledem. Že je proto vidíme v poněkud nesprávném směru. Mohu počítat, co chci a neudělám chybu. Zvolím-li u paralaxy na klidovou soustavu Zemi a vezmu-li na vědomí, že všechny hvězdy na obloze opisují z nějakých důvodů v průběhu roku různě veliké kroužky, zase mohu
počítat, co chci a neudělám chybu.
Ne tak Slunce na obloze. Zvolím-li za klidovou soustavu Zemi, musím do ní zavést pohyb Slunce. Zaměřím-li potom podle těchto předpokladů laser do místa, kde bude Slunce za 8 minut, udělám chybu. paprsek laseru se od Slunce neodrazí. Pohyb Slunce na obloze a rotace Země nejsou relativisticky zaměnitelné. Odtud už je jen krůček k tomu zavrhnout dosavadní poučku teorie relativity, že rotující hvězdy vytvoří na hladině stojícího čaje v šálku parabolickou hladinu. Dále: Nejsou-li rotace Země a pohyb Slunce relativisticky zaměnitelné, je zřejmě rozhodující, který z těchto pohybů existuje vzhledem k absolutnímu klidovému prostoru. A protože se Slunce vzhledem k tomuto prostoru (nebo jak se dnes obvykle říká "vzhledem ke hvězdám") pohybuje, nesmíme zřejmě paprsek laseru zamířit přesně na Slunce,
ale přece jen trochu vedle. Změřením tohoto odchylného úhlu bychom mohli změřit absolutní pohyb Slunce. Možná je na takové měření Slunce příliš veliké a blízké, přesnější výsledky bychom asi dostali odrazem laserového paprsku od Venuše, Marsu, Jupiteru a v budoucnosti snad od hvězd.
Přijmeme-li existenci absolutního prostoru, zmizí obtíže TR s rotačními pohyby.
Na základě legrační otázky, zda je Slunce tam, kde je vidíme, jsem došel k názoru, že vzdor tvrzení TR absolutní klidový prostor existuje.""
(Tolik Technický magazín T96/č.3 Jiří Rada: Slunce a teorie relativity)
a) hráč přihrává (míří) míč před spoluhráče (přihrávka do běhu). Pokud by mířil na místo, kde v okamžiku přihrávky spoluhráč je, tak mu bude přihrávat "za paty", tedy někam, kde už není.
b) Hráč který přihrával v okamžiku převzetí přihrávky také není v místě odkopu, uběhl nějakou vzdálenost.
A se Zemí a světlem hvězd je to stejné. Ve vesmíru je vše v pohybu. Hvězda pouze nemusí mířit, vysílá paprsky všesměrově. Pozorovatel na zemi zachytí paprsek, který původně mířil do prázdněného prostoru a v okamžiku zachycení v místě odkud přišel, už ta hvězda není. paradoxně, avšak zákonitě dle vzdálenosti, nemusí ta hvězda už existovat. Stejně jako nemusela existovat Země v okamžiku kdy byl paprsek vyslán.
Pohled na oblohu je vlastně okno do minulosti. A cokoli vyšleme my, vysíláme do budoucnosti.
Nadto, světlo se nešíří ve vesmíru přímočaře, ale je zakřivováno gravitací hmotných objektů.
Určit tedy přesně místo odkud paprsek světla přišel, je možné jen výpočtem, a jen přibližně.
Teprve u tohohle výpočtu je potřeba znát rychlost světla, jeho frekvenci a jakou frekvenci by melo mít (modrý/rudý posuv), a také další údaje odvozené z pohybu ostatních těles.
Mělo-li by světlo nekonečnou rychlost šíření, pak by naklonění trubičky nepomohlo.
Asi lepší formulace: ...pak by naklonění trubičky NEBYLO TŘEBA
"Určit tedy přesně místo odkud paprsek světla přišel, je možné jen výpočtem, a jen přibližně. Teprve u tohohle výpočtu je potřeba znát rychlost světla, jeho frekvenci a jakou frekvenci by melo mít (modrý/rudý posuv), a také další údaje odvozené z pohybu ostatních těles."
U světla vzdálených objektů (hvězd, galaxií...) dokážeme určit jen úhlové souřadnice. Pro určení přibližné vzdálenosti si jen pomáháme Dopplerovým posunem - pokud se vesmír rozpíná, pak přibližně platí, že čím je objekt vzdálenější, tím rychleji se vzdaluje. Mírou toho rozpínání je tzv. Hubbleova konstanta (potíž s ní je ta, že každou chvíli ji upřesňujeme, dnes ji uvádíme kolem 70 km/s/Mpc, ale já pamatuji i 180). Abychom stanovili míru Dopplerova (tzv. červeného) posuvu, měříme polohu spektrálních absorpčních nebo emisních pruhů. Spektrální čáry (třeba vodíku) mají přesné vlnové délky, a pokud je ve spektru vzdálené hvězdy šoupnutá směrem k větším délkám, jedná se o onen červený posuv.