Ontola > Ostatní > diskuze
| Nahlásit

Věříte v osudovou lásku?

Věříte v osudovou lásku?Na to, že pokud jste ji ještě napotkaly tak že ji jednou najdete a že na každého někde "čeká" a někde ji najdete?

99 reakcí

| Nahlásit
Dříve ano, dnes už ne, ale nechci nikomu brát iluze, je to jen a jen můj názor!!!!!
| Nahlásit
proč dříve ano a teď už ne?...
| Nahlásit
(jestli tedy mohu být zvědavá..)
| Nahlásit
Samozřejmě, že věřím. V tomto směru jsem velmi pozitivní a i se, lidi, na ni těším.
| Nahlásit
Protože ta o které jsem si myslela, že ona je ta osudová, tak nakonec nebyla ...
| Nahlásit
Pak si ji ještě nepotkala a "někde" na Tebe čeká :-)
| Nahlásit
Už jsem se s ní rozvedla :-)
| Nahlásit
myslím, že na setkání s ní už nečekám, musela by to být opravdu moc velká náhoda, ale znovu opakuji můj názor vás nesmí odradit, jen si myslím, že člověk by neměl jen čekat, ale pokud ji opravdu chce potkat, měl by jí vyjít vstříc a sám ji hledat
| Nahlásit
já ji potkala....bohužel ve špatný čas....
| Nahlásit
verunka: Pak to ZASE nebyla ta osudová, chňápeš?
| Nahlásit
To platí i na Tebe, 2183 :-)
| Nahlásit
Jsem vdaná po druhé, ale jestli je to ta osudová láska...nevím. Každá která zrovna probíhá je nějakým způsobem osudová. Jsem už daleka té krásné, strašlivé zamilovanosti kdy člověk nejí, nespí apod. Jaká je vlastně definice osudové lásky? Pozná ji až když zrovna končí? Protože si (když mu je s druhým dobře) neuvědomuje sílu své lásky?
| Nahlásit
i když spíš věřím na vášeň naž na lásku...
| Nahlásit
Nekonečný respekt. Dialog třeba i beze slov.
| Nahlásit
nejhorší je, když se člověk dostane do fáze, kdy něčemu bezmezně věřil a pak zjistí že je vše jinak....
| Nahlásit
Myslím, že ještě horší je, když už nevěří v nic, pokud zjistíš to, co říkáš ty, ale máš víru, pak je stále naděje, že ji ještě prožiješ, i když asi s jiným/jinou
| Nahlásit
vždy musí být v co věřit.....
| Nahlásit
Já jsem také v životě poznal, co je to pád z hodně velké výšky. A sbíral jsem se z toho několik let. Jsem ale přesvědčen, že se nikdo kvůli tomu nemá uzavírat nebo zanevřít na takové věci jako je láska, nebo touha po poznání. Když člověk zvedne hlavu a jde dál, tak život mu zase nabídne mnoho krásného. A jsou to třeba věci, které by předtím ani nepochopil nebo nevychutnal.
| Nahlásit
páni, líp si to říct nemohl!
| Nahlásit
záleží jen na nás jestli se pak znovu sebereme nebo zůstaneme ležet na zemi....
| Nahlásit
A musí osudová láska měla přinášet štěstí?
| Nahlásit
Ne, ale nejvíc se na ní vzpomíná. :o)
Myslím si že ji může člověk poznat až při rozchodu, nebo se mýlím? Jak by jinak věděl že byla možná osudová?
| Nahlásit
Nebo byla možná osudovou ta láska, když v sobě cítíme kousek toho druhého po zbytek života, i když už spolu nejsme. A třeba jsme něco podobného zanechali zase v tom druhém.
| Nahlásit
myslím že ano-osudová láska je splynutí duší-není pravda že vždy přináší štěstí...
| Nahlásit
an 5036 naprosto s tebou souhlasím, i po rozchodu si myslím, že moje partnerství byla osudová láska, ač spolu už nejsme 10 let, stále se mi při vzpomínce všechno sevře. Ale vracet bych se už nechtěla, jen by mne zajímalo, zda to tak cítí i můj bývalý partner, nedozvím se to už asi, nekomunikujeme spolu, ale stejně ¨si doposud myslím, že to co bylo, byla ta osudová.... teď už jen symfonie.
| Nahlásit
Určitě jste spolu prožili i hodně krásného, pokud se on stal natrvalo součástí tvé duše. Nevím jak byl moc emotivně vnímavý, víš já myslím, že jsou lidé, kteří nemají hudební sluch a jsou lidé, kteří nedokáží s nikým vybudovat blízký, intimní vztah. Pokud byl takový, pak asi při vzpomínce na tebe toho mnoho necítí. A pokud tě i on hluboce miloval, tak jako ty jeho, pokud byly chvíle, kdy jste byli "jedno tělo a jedna duše", tak si buď jistá, že i v něm přežívá kousek tebe, který by chtěl k tobě zpátky. I když se mu to třeba nikdy nepodaří. Inu osudová láska.
| Nahlásit
Zažila jsem vztah, kdy ode mne stále odcházel a zase se vracel, všechno jsem mu tolerovala a odpouštěla, měla jsem ho moc ráda, zažila jsem těžké chvíle, těch opravdu šťastných bylo / pro mne /málo, přesto pro mne stály za to, nikdo jiný pro mne neexistoval a on to věděl. Byl to vztah podle mne více jednostranný, dnes už vím, že jsem z manželství měla odejít mnohem dřív. Když odcházel, měl jinou, další v pořadí, přesto jsem nechtěla, aby odešel, pořád jsem si myslela, že se zase vrátí. Když odcházel řekl, vím, že jsi hodná, nikdy si mi neublížila, ale já musím, je to silnější než já. Na to už mi došly argumenty ... Vztah dávno padl, byl pro ni jen hrou. Ale dnes si říkám, kdoví, nač bude vzpomínat na "stará kolena". Já jen vím, že milovat až přespříliš a dávat to druhému hodně najevo není dobré, pak tě ten druhý vlastní, je si tebou moc jistý, ... Už bych to nikdy prožít nechtěla. Chtěl se i už vrátit, ale já už nechci, chci mít klid a ten jsem nabyla teprve teď. Přesto byl jediným chlapem v mém životě o kterého jsem stála - osudový.
| Nahlásit
To zní Lidunko, jako by si chtěla nad svým citovým životem už zlomit hůl. Já myslím, že do toho stejně dříve nebo později zase padneš, tak jako my všichni, a moc bych ti přál, aby to byl tentokrát muž, ve kterém nalezneš oporu i citové porozumění. Aby ses už nemusela bát otevřeně projevovat svou lásku. Jenže myslím, že ještě těžší než takového muže najít, je vyhnout se nebezpečí, že nám často nejvíce imponují partneři, kteří nám mohou dát jen málo štěstí. Nebo myslíš, že nemám pravdu?
| Nahlásit
5036 SOHLASÍM.A proto vyhlašuji válku všem,kteří nám imponují a pak ná¨ás vlastní.Naše strategie je: MY MUSÍME(CHCAČKY NECHCAČKY)IMPONOVAT A POSLÉZE VLASTNIT.
| Nahlásit
Jedině tak můžeme chytit Amora(toho pacholka)za křídla,ohnout ho pžes koleno a řádně mu(holomkovi)nařezat.
| Nahlásit
Pazouro, myslím, že je to dobrý nápad, ale já mám pocit, že dobré nápady se mi v poslední době čím dále tím méně daří realizovat, ačkoliv mám k jejich realizaci původně veliké odhodlání, tak to zůstane jen u toho odhodlání a ... skutek jak se říká utek /asi včetně toho Amora - on má jaksi asi tu zbraň přes to rameno a já utíkám bez boje -radši!!/. Jsem asi hodně veliký srab, že z takového malého chlapečka mám strach / natož pak z velikého - třeba takového velikého, co chtěl ten můj syn jestli vzpomínáš/.
| Nahlásit
Vzpomínám.
°
Tak pojď nabrat rychlost honem.
Letíme.Lidunko.
°
Vzpomínáš?
| Nahlásit
Jistě, že vzpomínám, některé věci nelze zapomenout a některé se ani nechce zapomenout, tady platí obojí.
| Nahlásit
Myslím, že není tak těžké obloudit kluka a posléze ho třeba i vlastnit. Těžší je touto cestou dosáhnout štěstí.
| Nahlásit
Ale to byl humor. Nikoho nechcem ani oblouznit ani vlastnit, byla to legrace.
| Nahlásit
Jasně, že to byl humor... Vím, že něco takového by asi tvé citlivé povaze bylo hodně cizí. Jen jsem chtěl říci, že nemusíš litovat toho, že takovou věc nejspíš nikdy neuskutečníš. A kdo ví, jestli v takovém vztahu nejsou nakonec šťastnější ti "slabší". Narážím na to, že ti, kteří by se měli mít teoreticky lépe, častěji utíkají... A toho obluzování pánů, toho bych se na tvém místě zase tak úplně nezříkal..:-)
PS Jestlipak sis už našla čas kouknout se na oblohu na svého Malého prince?
PPS Schválně, za jak dlouho odhalíš jak to funguje (mysli si dvojciferné číslo, odečti od něj jeho ciferný součet a podívej se jaký je u výsledku symbol - pak klikni do kruhu...) http://www.messe-ideen.de/upload/magische-zauberkugel.swf
| Nahlásit
No největší rozdíl, jaký může nastat je 99 - 18 = 81, jinak všechny rozdíly jsou násobky 9 a u nich je vždy stejný symbol, také se vždy u nich když dáš další zase všechny změní ve stejné symboly. Ale je to hezké, protože neumím německy, nevím, co tam je napsané, tak při prvních pár kliknutích jsem to vnímala jako kouzlo. Ale když jsem se pak podívala zpět,kde mi píšeš, že to mám odhalit, tak už to kouzlo není, škoda, ale i tak je to moc hezké a moc ti děkuju. Malého prince jsem zatím nenašla, ale budu se teď lepšit a lepšit, to slibuju, jako že se ... jmenuju. Ty se těžko odhaluješ, ty měníš čísla tak to přečtu a než zjistím, že jsi to psal ty chvíli mi to trvá.
| Nahlásit
No největší rozdíl, jaký může nastat je 99 - 18 = 81, jinak všechny rozdíly jsou násobky 9 a u nich je vždy stejný symbol, také se vždy u nich když dáš další zase všechny změní ve stejné symboly. Ale je to hezké, protože neumím německy, nevím, co tam je napsané, tak při prvních pár kliknutích jsem to vnímala jako kouzlo. Ale když jsem se pak podívala zpět,kde mi píšeš, že to mám odhalit, tak už to kouzlo není, škoda, ale i tak je to moc hezké a moc ti děkuju. Malého prince jsem zatím nenašla, ale budu se teď lepšit a lepšit, to slibuju, jako že se ... jmenuju. Ty se těžko odhaluješ, ty měníš čísla tak to přečtu a než zjistím, že jsi to psal ty chvíli mi to trvá.
| Nahlásit
Já myslím, že by ti to stejně nedalo a sama by ses pokusila přijít tomu kouzlu na kloub. A na toho svého Regula by si vážně měla trošku dohlédnout, zase po nás házel minulý týden kamením. I když spěchat nemusíš, teď si dá zase na rok pokoj...
Já neměním čísla schválně, to se mi jenom občas smažou cookies na mém komplu a nebo se připojím odjinud. Však já se nakonec stejně prozradím.
| Nahlásit
ano, věřím. Vždy jsem si myslel, že jsem ji potkal, ale nikdy jsem nazažil to co po 40. roku věku, kdy jsem si myslel, že mě již nějaké bláznění přešlo. Bojuji o ni 4 roky a konečně má snaha začíná nést ovoce. Nikdy jsem tak dlouho a tak urputně o nikoho nebojoval a nikdo pro mě tolik neznamenal. Myslím, že se potká jednou za životř, ale nikdo neví, kdy.... Milan
| Nahlásit
ano, věřím. Vždy jsem si myslel, že jsem ji potkal, ale nikdy jsem nazažil to co po 40. roku věku, kdy jsem si myslel, že mě již nějaké bláznění přešlo. Bojuji o ni 4 roky a konečně má snaha začíná nést ovoce. Nikdy jsem tak dlouho a tak urputně o nikoho nebojoval a nikdo pro mě tolik neznamenal. Myslím, že se potká jednou za životř, ale nikdo neví, kdy.... Milan
| Nahlásit
Souhlasím Milane, není nad lásku po 40. A držím ti palce, aby si svým "blázněním" nakazil i svou vyvolenou. A jestli se vám to podaří, tak nepochybuji, že ochutnáte i ovoce, o kterém jste dosud neměli ani tušení, že vůbec existuje.
| Nahlásit
Milane, držím pěsti, moc, moc, moc. Sama jsem to nezažila, ale v tomto již dospělém věku, to musí být moc hezké , lidé si toho druhého dovedou určitě hodně vážit, protože do těch 40 už něco prožili. A určitě jsou k sobě v mnohém tolerantnější a uznalí.
| Nahlásit
Já jsem to viděl trochu jinýma očima. Když jsem byl mladý, měl jsem rád ruch a akci, diskotéky, rychlá auta, ostrá jídla, divoké mejdany, hlasitou hudbu... Až později jsem zjistil, že jsou i prožitky, které nejsou tak okázalé, ale poskytují, tomu kdo jim porozumí, hlubší a tvalejší hodnoty. I bez barevných reflektorů je podzimní les nádherný, dobré víno můžu vychutnat, aniž bych se potřeboval hlučně opít, osloví mě i jiná hudba než rock, krása ženského těla mi bere dech, ale nehledám ji na porno stránkách. No a nejcenější překvapení pro mě život uchystal ve vztazích k lidem, které mám rád...
| Nahlásit
Řekl jsi to moc hezky, máš určitě srdce na správném místě. To, co jsi v mládí prožíval, že jsi si myslel, že bez oněh popsaných požitků a prožitků se ani nedá žít, co? A najednou člověk zjistí, že život je úplně o něčem jiném. Není pravda? A člověk hledá jiné hodnoty ...
| Nahlásit
ja jsem nikdy v osudovou lasku neveril a tedkon muzu rict ze v ni verim.ja jsem ji nasl a myslim si ze je to neco nadhernehoa kazdemu doporuciji tedy jestli muzu at v ni veri.kazdy kdo vni neveri tak se stejne jednou obevi a zacne verit tak jako ja.je to potom neco nepopsatelneho kdxz tu lasku mate kazdy se muze jeden na druheho spolehnout jako nikdy na nikoho a davam to vetsi pozitivni stranky do zivota.i osudova laska vam muze dat novi zivot a tim je vase rodina deti a i pratelea nekdy vam je muze i vzit ale je jen na vas k cemu se rozhodnete.jestli pro lasku nebo pratele a myslim si ze vzdy kamaradi budou stat privas at jste jaky jste i k vuli lasce bude vedet jaky jste a poznate jestli vasi pratele byli vasimi opravdovimi prateli.David
| Nahlásit
Ja na osudovou lasku verim a verim v ni cim dal tim vic,zda se mi to neskutecny,nasla jsem sobe cloveka a je to my druhy ja.Mame vsechno spolecny a jsme spolu skoro porad,je to muj sen,neco neskutecne krasnyho,uz nam to trva 5 let a vim ze je to na cely zivot!!
| Nahlásit
9569 tak to je krasne ja jsem taky nasla osudovou lasku.Dokonce mi to vyslo i v kartach,jsme neuveritelny par vsichni si rikaji jak to delame deli nas vekovy rozdil 5let,ale mame tolik spolecneho jeden den se bez neho nobejdu je cely muj zivot.ja ziju pro nej,a on zije pro me.osudova laska hmm nazory jinych,jednou jsem si myslela ze jsem takovou osudovou lasku potkla ale bohuzel byl to hloupy omyl a ja uz nechtela nikdy verit.Ale clovek si proste nevybere KDYZ TO PRIJDE TAK TO PROSTE PRIJDE.
| Nahlásit
Tato stránka je už dávno zapomenuta, kdysi jsme si tu psali o osudových láskách, tehdy jsem myslela, že mne už žádná láska v mém životě potkat nemůže. Proto jsem hned jako první napsala příspěvek: Dříve ano, dnes už ne, ale nechci nikomu brát iluze, je to jen a jen můj názor!!!!! Bylo to kdysi v říjnu 2006. Dnes si to už nemyslím, že by mne láska nemohla potkat, dokonce si myslím, že mne potkala. Dříve jsem taky říkala: Nejhorší na světě je naděje, neboť nás donekonečna nutí věřit tomu, co už dávno není, přesto si ve skrytu duše přejeme, aby ji někde v nás kapička zbyla. A najednou se ta kapička stala skutečností, takže teď říkám raději:...pro kouzelné slovíčko SNAD, že v lásku je třeba věřit, ta nedokáže umírat...
Nechávám tu tyto řádky proto, aby ten, kdo si bude někdy pročítat tuto diskusi o osudové lásce nepropadal tak, jako já skepsi, ale pořád doufal, třeba ho to, co potkalo mne potká taky. Přeji Vám všem lidičkám na Ontole, aby alespoň jednou v životě vás osudová láska potkala, tak, jak se to stalo i mě.
| Nahlásit
Všichni se navzájem opouštíme.Umíráme,měníme se.....přerůstáme své nejlepší přátele,ale i když tě opravdu opustím,budeš už mít v sobě něco z mé bytosti,budeš někdo docela jiný právě proto,žes mě poznal...E.O´brienová
| Nahlásit
já na ni věřím protože ji právě prožívám je to na 100%osudová láska!!!
| Nahlásit
Tlapka
Existuje ja jsem se presvedcila.
| Nahlásit
neviem či existuje osudova laska alebo nie, je to možno len iluzia alebo len fakt
| Nahlásit
Ne náhodou jsem narazila na tuhle diskusi o osudové lásce. I já měla pocit, že mě potkala... i když to nebylo nejjednoduší. Skončila po třech letech, zůstal pocit zrady, hořkosti, snad i zneužití ale taky nádherný syn. Je to víc jak rok a i když jsem měla možnost být s někým jiným, kdo by měl rád mě i mé dítě, nešlo to. Prostě to nešlo. Stále se v tom plácám dokola a víra v lepší zítřky mě opouští. Možná někdy budu i s někým jiným, ale už nevěřím že zažiju takový pocit souznění, čisté a opravdové lásky. Takže věřím, věřím, že existuje. Jen já už ji mám za sebou...."dvakrát, či třikrát, to ne, i jednou je dost..."
| Nahlásit
Safra, tak to je přesně ono ...... hezky jsi to napsala ......
| Nahlásit
Nevím, jestli bych to nazvala osudová, ale spíše předurčená láska. A ta nás potká opravdu jen jednou za život. Prostě je to něco, co máme možnost prožít a naložit s tím podle svých schopností a představ. Někdy dobře a někdy špatně.
Ale je fakt, že je to jen jednou v životě.
| Nahlásit
Stejně by mne zajímalo, co je myšleno tím OSUDOVÁ...
Je to ta velká , krásná, šťastná, naplněná, ta, na kterou snad každý čeká a ve kterou věří že ji v životě potká a sní setrvá po zbytek dnů.

Nebo je to ta, po které toužíme, třeba se naším životem jen mihne a přesto v nás zanechá hluboké stopy a vzpomínky i když byla jen kratinká a třeba zůstala i nenaplněná, je to právě ona ...osudová.

Nebo je to ta, kterou třeba žijeme s někým celý život, a třeba i když nejsme nejšťastnější a snad se s ním i trápíme, tak nějak cítíme, že s tím člověkem musíme zůstat, protože je nám souzen a nemůžeme ho opustit, z důvodů zcela různých jako jsou děti, nemoc, víra, majetek, společné zájmy či jiné povinnosti či touhy neb i jiné důpvody ..., ale že prostě nás něco k sobě váže, co nám nedovolí odejít, ač třeba bychom s jiným, byli šťastnější ....

Nebudu tu říkat další možnosti ač jich mám plnou hlavu....
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Tak osudová je podle vás je jen jedna? Já nevím, ptám se? Nemáte pocit, že v životě většina lidí potká více lásek a o řadě z nich si myslí, že tohleto je právě ona, ta osudová... že si ji někdy, když už není/ a třeba jinou právě t e ď nebo u ž nemáte/, že si ji i trochu idealizujeme a teprve po mnoha letech třeba zjistíme, že na ni sice máme krásné vzpomínky, ale zase tolik štěstí a lásky a touhy a chvění ... v ní zase nebylo. Že jsme si ji jen tak vysnili, protože v DANÝ okamžik nám s ní/m bylo dobře a moc toho pro nás udělala, třeba proto, že jsme byli mladí, nebo nemocní a ona nám pomáhala, nebo my starší a ona krásná mladá nebo my málo a on/a hodně bohatý a úspěšný, nebo byla třeba byla ta první, nebo s ní máme děti nebo nás potkala když už jsme tomu nevěřili, že ještě nějaká je... já nevím....dokázala bych teď vymýšlet na desítky důvodů proč, ale snad jste pochopili o co mi jde, a ptám se vás: Co myslíte vy? Kolik je těch osudových lásek v našem životě. Já myslím, že nemusí být jen jedna,... ač se to tak říká...
Možná, že teď řeknu i něco, co není pravda, já sama tápu, jak posuzovat ono Osudová. Pokud by totiž opravdu jen jedna jediná láska v životě byla ta osudová, pak si myslím, že většina lidí by byla odsouzena k hluboké samotě. Vemte si kolik lidí ovdoví, kolika lidem partner odejde za jinou i když jste ho milovali, kolik partnerů nikdy nebudete mít, protože jsou nedostupní i když je třeba můžete milovat/ a třeba s nimi mít i děti/, jak chcete, kolik partnerů, ač jím věříte, že vás neopustí stejně se zamilují do jiné a vás nechají tak... a tak bych mohla pokračovat v uvádění příkladů lásek velkých, krásných, ale končících nebo nikdy nenaplněných a co dál? Znamená to, že pokud nedostaneme lásku "osudovou" pak už teda jinou nechceme a znamená to, že i když v životě potkáme jinou, pak už ji vlastně opravdově nedokážeme milovat? A nebo teda dobře vybereme si jinou, která nás sice hluboce miluje, my si ji vezmeme nebo jinak ji k sobě přilneme, protože jí máme i rádi, ale opravdově jsme milovali jen tu jedinou, která je mezí tím už bůhví s kým a bůhví kde a třeba už není.... já nevím...ale není to k té nové partnerce či partnerovi jaksi nespravedlivé, to před ním a s ním a o samotě a prostě vždycky budeme toužit jen po té jedné jediné.... pak by asi opravdu bylo správné odejít do kláštera, stát se knězem, nenavazovat nové kontakty, uzavřít se do mlčení, a zůstat sám, ... protože pro mne představa, .... že :..." v tvé náruči po jiné prahnu" .... může být snad ospravedlitelná jen v případě, že je to prahnutí po jiných obopustranné.
Prosím neberte má slova jako to, že někomu něco nepřeju, závidím, že netoužím neprahnu , nechci být milována. Tak to není. Opak je pravdou. Je to JEN zamyšlení a vy mne doplňujte, opravujte, poučujte a dokazujte to, že v životě opravdu jen JEDNA jediná ta , co nás naplnila a i když trvala třeba jen malý okamžik, naplní nás na celý život a jinou nechceme a nebo pokud ji i máme , tak už to není ta pravá.....
Přejií vám všem hezký den a přemýšlejte. Ono je to asi složitější....
Já si myslím, ale tím nechci nikoho ovlivňovat, že je krásné lásku potkat, ať jsme mladí, starší či úpně staří a ať jsme s ní jakkoliv, pak s ní máme být šťastní a v tu chvíli netoužit po jiné, která už byla, ALE už není a nebo třeba teprve příjde... a ta, S NÍŽ JSME jakýmkoliv způsobem, by měla být v tu chvíli pro nás ta pravá.../ Pozor něco jiného jsou hezké vzpomínky, ale ty odlišuji od reality, ale pokud s někým jsem , tak jsem s ním a ne se vzpomínkou, to by bylo trochu partnersky kruté/.Tím nenabádám k rozvodům, nevěrám, podlostem, podváděním, jen k tomu zamyšlení, která z nich je pro vás ta OSUDOVÁ A ZDA JE TO FAKT že je JEN JEDNA V ŽIVOTĚ. Nic víc a nic míň ... Leda
| Nahlásit
Pěkné zamyšlení, Ledo ...... asi by chtělo ještě zvážit, jestli "ta pravá" láska je totéž jako ta "osudová", jak se tazatel ptal ....... mám trochu pocit že jde o dvě kategorie, z nichž každá je trochu jinak definovaná. Ona osudová Tě může i zničit, zamotat Ti život, že se nestačíš divit, zatím co ta pravá ..... ta Tě přece uchlácholí, potěší, uklidní a stane se Tvou součástí v dobrém slova smyslu .
Nevím jestli jsem dost srozumitelný, ale tak nějak to cítím.
| Nahlásit
Tak podle tvé odpovědi to je tak, že lásek je více / to je jasné/. Ale tu osudovou snad můžeš označit za osudovou až budeš opravdovýnm kmetem. Protože třeba moje máma měla dva muže se kterými žila, když tatínek zemřel hodně mladý. Oba byli hrozně hodní a s oběma měla podle mne krásný vztah. Pro moje děti třeba byl dědečkem až ten druhý, protože ten skutečný již nežil. Ale je zajímavé, že teď, coby dáma v letech už opravdu s větší láskou a mnohem častěji vzpomíná na tatínka daleko více, než na toho druhého partnera. Někdy mi to příjde vůdči němu i jaksi nespravedlivé. Neříkám pochopitelně nic, občas jí toho druhého taky připomenu, / jako dnes by měl narozeniny, nebo dnes by měl radost z toho či onoho..../,ale jen to tak konstatuji, že pro ni asi tou osudovou láskou byl ten, se kterým měla děti. Netrápil jí žádný, oba byli neskutečně hodní, slušní, k ní láskyplní/ a ona k nim taky/..... Ale tohle určitě nebude pravidlo, že osudový bude ten, s ním má člověk děti, ačkoliv to je hodně velké pouto.... Jen tak přemýšlím třeba o spoustě knih které jsem přečetla a kde třeba se psalo o láskách válečných, .... jen chvíle, jen okamžik a pak návrat do reality. Nebo v Madisonských mostech 4 dny a konec....a zase návrat do reality, ale láska na celý život. Takže vlastně to potvrzuje, že s osudovou láskou není potřeba být dlouho, být denně fyzicky, mít s ní potomky, ale pořád tě to k ní táhne byť jen ve ve vzpomínkách.... Je to tak? Mě jen zajímalo podle čeho a kdy člověk pozná, že tohle je/byla ta osudová, když člověk má třeba ještě kus života před sebou... Leda
| Nahlásit
Osudová je asi ta ne zcela naplněná.
Ta, která skončila nějakým rozchodem (i úmrtím). Ono je hrozné, že pro toho opuštěného je ta láska osudová a pro odcházejícího většinou není. Tak si to aspoň myslím já....
| Nahlásit
To je taky zajímavý pohled, NyNy, ale co když je to třeba Romeo a Julie ..... tam je ten osud dovedl až do hrobu, nebo třeba Abélard a Heloise, tam taky tekla krev, ale osudové to bylo pro oba ...... pro tu Tvou variantu je třeba Des Grieux a Manon Lescaut, nebo Don Quichote a Dulcinea - ale tam ten osud asi působil jiným směrem, než jako motivátor vztahu ........ je to komplikované, viď?
| Nahlásit
já už nevěřím že potkám někoho takového........................asi ne
od jednoho dne kdy jsem narazila na jednoho dementa uz neverim
| Nahlásit
osudova laska je ta co byva nenaplnena.. a presto je v nas po cely zivot a my ji porad citime.. zazila jsem to a a zazivam na vlastni kuzi..i po letech..
| Nahlásit
Osudová láska je nevyhnutelná, předurčená, jediná.....a naplněná. Jinak by to byla pouze platonická či nešťastná. Ne každý se jí dočká.
| Nahlásit
Osudová je ta která nějakým způsobem zasáhne do našeho života, takže v podstatě každá.
| Nahlásit
Jak to vidím já: Každý z nás je polovinou celku, tzn. že ke každému existuje ten pravý, ta pravá. V reinkarnacích (v koloběhu životů) se hledáme - každý si neustále k sobě hledá tu správnou polovinu svého já (je pouze jedna), ale lidé si myslí, že k nim může pasovat kdokoliv. Setkání se svojí druhou polovinou se nazývá osudová nebo pravá, protože nás hluboce zasáhne. Aby muž a žena dosáhli úplného a trvalého spojení se svou druhou polovinou, musejí být plně vyvinutými entitami (duchovně vyspělí). Já tomu věřím, problematika je dobře a výstižně popsána v knize "Znamení lásky" od Lindy Goodman str.11-25, jenže dnešní lidé, hnáni svými sexuálními pudy to nechtějí chápat a pak se v tom plácají celý život. Je škoda že si nepočkají na toho pravého a zakládají rodiny s nepravými, pořizují si děti, dramaticky pak ubližují nejen sobě, ale hlavně dětem, a svými špatnými činy si připravují karmu a zatížení do dalších životů.Tohle všechno vědí osvícení a duchovně vyspělí jedinci. Já sama čekám na toho pravého a doufám, že už se brzy přijde.
| Nahlásit
Taky věřím na osudovou lásku ..... případně na to, že chlap má někde na světě nějakou "osudovou ženu", se kterou se nemusí sejít, nebo při kontaktu spolu ani nemusí zůstat ..... ale má ji v sobě celý řivot "vypálenou" ......
 Ina
| Nahlásit
To je krásné a moudré Gandalfe.
| Nahlásit
Gandalfe, dobře jsi to vystihl. Ale myslím si, že každý z nás se v životě určitě setká se svým osudovým protějškem, a NE že NE. Je také důležité umět ho rozpoznat. Někdo to zvládne zamlada, jiný až kolem důchodového věku, avšak dle ezoterických učení také záleží na vyspělosti duše. Pokud z jakéhokoliv důvodu spolu ti dva praví nezůstanou, budou poté oba cítit osamocení, prázdnotu a neúplnost. Přečtete si knihu Znamení lásky od Lindy Goodman strana 11-29 a bude vám vše jasné. Dále si myslím, že při hledání svého osudového protějšku nehrají roli věkové, rasové, ani společenské rozdíly. Jak někdo tvrdí "nemohla bych mít mladšího chlapa o 15 let", nebo nemohla bych žít s "černochem", to je omyl, jelikož pokud se jedná o váš osudový protějšek, tyhle detaily jsou vám ukradené. Příklady osudových lásek - Adam a Eva, Romeo a Julie,Tristan a Isolda, nebo je zachycena ve filmu Madisonské mosty či Love Story (Láska nemusí prosit za odpuštění, láska je). Osudová láska každeého člověka hluboce zasáhne a poznamenává na celý život. Když se v životě stane, že ve chvíli setkání jsou oba poutáni vztahem k jinému člověku a nenajdou dostatek odvahy, aby se svým partnerům přiznali, jde o mylný pocit zodpovědnosti, který může v konečném důsledku škodit i tomu, koho má ochránit, neboť není nic horšího než život s člověkem, jehož srdce patří někomu jinému. Toť vše, lovu zdar.
| Nahlásit
Ten konec mě trošku zaskočil ..... tolik krásných písmenek a pak .... dovol, abych to trochu poupravil : "love" zdar!
| Nahlásit
Anonym245850:
Všechny tebou uvedené příklady byly ale nenaplněné lásky. Skončili dříve než byla založena rodina, narodili se děti, než se začaly řešti běžné denní problémy... (kromě Adama a Evy)
Osudová je ta co nemohla pokračovat? Je to trochu nespravedlivé.... Např. ten co se celou dobu staral o rodinu (Medisonské mosty) tak každý držel palce ať ho Meryl S. opustí. Ale je pravda, že i mě ten příběh pohltil až jsem slzela.
Asi nejsem romantik :-(
Ale muselo to být krásné....:-))))
| Nahlásit
245850:
Myslím, že úplně každé setkání, které je pro nás trochu hlubší (i třeba nepříjemné), je osudové. Jaksi jsme si ho kdysi "domluvili" a teď prostě proběhlo. Ale co z něj vytvoříme, jestli nám to "docvakne" nebo něco zase nezvládneme, je na nás.
| Nahlásit
Jsem
| Nahlásit
Jsem ženatý a mam dva malé kluky. Je mi 43 a byl sem asi 8 měsíců nezaměstnaný. Když sem přišel do nového zaměstnání a otevřel dveře,zahlédl sem dívku.Tak strašně ve mě zabolelo,že jsem myslel, že padnu. Když se do ní zadívám, tak postupně umírám a vím, že s tím nejde nic dělat.Několikrát před tím jsem ji potkal i ve snu a poznal sem, že je to ona i s tím nádherným půvabem. Ona cítí něco podobného a její spolupracovnice již naznačila, že se něco děje. Vím, že je to předem mrtvé, ale pocit je to nepochopitelný, ale Božský - ještě se mi to nikdy nestalo. Budu muset chodit kanálama, aby to postupně polevilo - vyprchalo, ale jak ji zas uvidím okamžitě omdlévám. Asi jsem ji měl potkat dřív - nebyl sem v jistou dobu na správném místě. Už vím, že je to bude těžký šrám na celý život !
| Nahlásit
A Gandalfe, ty už jsi potkal svoji osudovou lásku? Už víš kdo to je? Nebo na ni ještě čekáš? Jak jsi psal, "má ji v sobě celý život "vypálenou", že spolu ani ti dva nemusí zůstat, myslím, že to opravdu záleží na tom, jestli jim to včas "docvakne". Ale podle mě když se ti dva praví rozejdou a jejich cesty se rozdělí, stejně oba po čase znovu k sobě tíhnou, zkrátka je to k sobě táhne, oba si to uvědomují (možná se bojí si to přiznat). Láska je zázrakem, tajnou mocí, kterou disponují ti, kdo milují. Láska je koncentrovaná kinetická energie, nejmocnější síla přírody a bude vždy uzdravující silou. Prý svoji druhou polovinu poznáme pohledem do očí (okamžitě v očích toho druhého poznáme druhou polovinu sebe samých). No já už jsem takové jiskřičky v očích zažila s jedním a tím samým mužem, a to dokonce opakovaně, až se mi z toho podlomily nohy. Myslím, že jsme si to tehdy oba uvědomili. Možná se s ním ještě potkám. Tak zatím...
| Nahlásit
Víš, já se domnívám, že potkal .... jenže život jde svou cestou a to, co máme odžito nás už nějak zařazuje. A pak z toho vystrkují své růžky rozmanité překážky - ať už subjektivní (ježiši, to přece nejde, co by tomu řekli lidi a příbuzní a to já si něco namlouvám, vždyť přece na něm /na ní/ nic není, co mě k němu /k ní/ tak pořád žene...), nebo objektivní (každý jsme z jiného města - obce, věkový rozdíl, a spousta jiných technických potíží ....) Máš pravdu, jiskřičky .... ale ty mohou prolétnout i telefonem, textem na mailu, všelijak (všimla sis, co dokáže zjištění, že máte oba úplně stejné asociace? To je jako by svět se monitoroval jedněma očima) ...... ta náklonnost se nedá ošidit, člověk jakoby nasedl na horskou dráhu, sesednout se nedá (a ani nechceš) a v tom eiferu je pak ochoten a schopen netušených hrdinství :-))))) Kam se hrabe d´Artagnan!!
Pěkně jsi to napsala, pořád si to čtu dokola a tak si říkám "tak málo řádků a tolik je v nich napsáno" :-)))))
| Nahlásit
Tak já jí potkala,bohužel není opětována :-(
| Nahlásit
Vidíš, tobě není opětována a já ji zase neopětuji ... není zkrátka ten život vůbec jednoduchý. ;)
| Nahlásit
Myslím ,že jakkákoliv láska ,která skončí NEbyla tou osudovou... Právě proto je předpoklad,že ji opravdu potkáte mizivý...

Už roky se snažím přijít na to jestli je člověk schopen naplnit srdce jiného člověka takovými city,že slovy ani činy jej nedokáže vyjadřit,že pocit,který zažije jen při pohledu něčích očí je natolik povznášející,že dokáže uletět na dlouhé hodiny stresům,depresím a celému okolnímu světu.Totiž sdílet každý pohyb ,emoci a vnitřní krásu. Chápat ,tolerovat a bezmězně milovat i po letech jako by se seznámily před měsícem?

Když mi bylo 15 a bylo léto před nástupem na střední školu potkala jsem na jednom letním večírku tehdy ,,kluka,, se kterým jsme se dali do řeči a celý zbytek večera strávily líbáním, po kterým nás odtrhli přátelé a na druhý den jsem se už nedočkala odpovědi,byla jsem odmítnutá a už jsme se neviděli. Na začátku školního roku jsme jistily,že chodíme na stejnou školu ... Po roce ignorace mě začal zvát na rande ,které opět dopadlo fiaskem, za další rok se o schůzku pokusil znovu tak roztomilým působem ,že jsme si opět vyměnily telefoní čísla, sešli se a strávily další večer líbáním a vzájemným chtíčem, V té době jsem ovšem již měla stálého přítele se kterým jsem strávila dalších 5 let ,do toho 2 roky vkuse jsme se nepravidelně scházeli, potom na nějaký čas rozešli nadobro. Po čase jsem se potkali u přátel ,začali se scházet, já se rozešla s přítelem ,který byl mimo jiné jak se nakonec ukázalo psychopat,dali se dohhromady a pak zase odjel pracovat do zahraničí, po pul roce odloučení jsme určitým zpusobem dospěli ,změnily se a naše cesty se rozešli ... uplynuly další dva roky ve kterých jsem nacházala jen utrpení,spoustu pokusu a omylů,přestala mužským věřit a na lásku zanevřela a pak .. na jedné z autopřehlídek 300 km od domova jsme se opět potkali, vyměnily si pár sms, sešli se na přátelské kafe a ještě ten den skončily v obětí a od té chvíle jsem nelitovala ani jedné minuty věnované jemu protože teď vím ,že čekat na to až přijde něco jiného-lepšího je nereálné poněvadž to nejlepší už mám,vždycky jsem říkala že co se má stát -stane se a máme-li spolu být -budeme ... Vzájemnou přitažlivost nelze ignorovat protože je silnější než vy )) a já jsem š´tastná,opravdu ˇšťastná,že tohle nekonečné vzájemné sdílení potkalo i mě.

Ano, věřím v osuddovou lásku
| Nahlásit
Tady se píše, že osudovou lásku může člověk posoudit že byla opravdu osudová až už je mu hodně let a zpětně to posuzuje. Ale já ač mládý , skoro ještě bych řekl hodně mládý, si myslím, že jsem ji už prožil. Mluvím v čase minulém, protože se se mnou rozešla. Ale já ji mám pořád moc rád a i když ona mne už nechce, tak já na ni stále myslím, a myslím si, že nikdy na ni myslet nepřestanu, že ONA, i když budu mít jinou ženu, bude pořád tou láskou osudovou. Byla prostě naprosto dokonalá, ne svou krásou, ale charakterem , ale ne, vlastně i krásou, jsem z toho zmatený. Nedivím se, že mne nechce, odešla proto, že já nejsem tak dokonalý, nebyl jsem jí hoden. Je mi z toho strašně smutno, trápím se, ale chápu ji, musím jí to dovolit, aby mohla jít, potřebuje k sobě někoho výraznějšího, já jsem moc nenápadný.
Tak se měj dobře můj OSUDE.
Věřím, že i když jsem moc mladý, tak že jsem osudovou lásku už prožil a vlastně i kdyby už nemělo přijít nic, tak už vím, co to je ji mít.
| Nahlásit
Vidíš. A já bych řekl, že osud na Tebe někde za rohem teprve čeká ...... no, mohu se mýlit, ale zkus si někam napsat, jak se tohle vlákno jmenuje a za rok se sem vrať a budeš vidět, jestli se Ti pohled změní.
Mě už je hodně let a ještě teď třeba mám tendenci něco považovat za úplně osudové a ono, člověče, nee. Fakt je ten, že tu míru osudovosti člověk odhadne teprve až při nějakém tom bilancování.
Když je to ještě živé, že se jeden bojí sáhnout, aby netekla krev, tak to se to zdá k nepřežití, ale věř, že nejpravděpodobnější je, že ta jistá bude mít u Tebe sice pořád jakési výsadní postavení, ale už nebude taková "jednička", jako teď. Taky si vezmi, že když nám něco uniká, tak se nám to zdá o to víc žádoucí, a přesto je to jen optickej klam.
Zažil jsem to .... a ne jen jednou, on jde život dál a věř, že za čas se z toho otřepeš. Ono to zdá jako klišé, ale je to prostě tak. A jak jsem psal, napiš si jméno tohohle vlákna, ať jej najdeš a po Novém roce 2013 se sem koukni, co Ti to bude říkat. Držím Ti pěsti ..... :-)))
| Nahlásit
na osudovou lásku věřím pokaždé,když jsem čerstvě zamilovaná... takže momentálně říkám Ano, existuje ;-))
| Nahlásit
Markétko, takže připouštíš, že není jedna, ale že je jich víc?
| Nahlásit
Leda: každá je osudová, protože každá ten osud nějak utváří :-)
| Nahlásit
mistrovamarketka: Zajímavý názor. Tady se dost psalo, že je jen jedna...

Pak i pro 111213 je to dobrá zpráva i když nevím, jestli teď momentálně tu myšlenku příjme.
| Nahlásit
možná to má každý jinak... ale já mám za sebou osudových lásek vícero a třeba i několik před sebou :-)
| Nahlásit
"Šťastná to žena", řekla paní kněžna ........ :-)))))))))
| Nahlásit
Verim, prikladam zajimavy clanek na toto tema, dulezita vec se tam pise...osudova laska vetsinou neznamena radost, ale patalie...treba osudovy partner, nemusi nutne znamenat idealni otec deti...atd, jde vylucne o city, ktere nas pohlti, a se kterymi ani rozum si nevi rady.

www.modernizena.com/laska-a-vztahy/osudova-laska-pouze-jednou-v-zivote/
| Nahlásit
Gandalf (6.1. 13:21): A já bych ještě dodal, šťastný to muž (ten, co je do něj mm zamilovaná) :)
| Nahlásit
VVV: příležitostně se ho zeptám, jestli je skutečně šťastný ;-))
| Nahlásit
Jo, tyhle dotazy jsou dobré. Vůbec nejlepší je "Miluješ mě?" :))
| Nahlásit
zeptám se inteligentně a ne blondýnsky přímočaře.... použiju rafinovanost... zeptám se "Nejsi nešťastný," :-D
| Nahlásit
Hezká, a ještě inteligentní - opravdu šťastný muž, ať chce nebo ne... :))
| Nahlásit
to teda je a jestli ne, tak já mu vysvětlím, že v každém případě JE ŠŤASTNÝ! :-D
| Nahlásit
Ano ano, to je u mužů časté - prakticky všichni jsou šťastní, jen o tom nevědí :)
| Nahlásit
V 17 jsem poznal divku,chodili jsme spolu asi 4 roky..Je to uz prez 10 let a casto na ni myslim a obcas ji vidam ve snech..Bydli nekde jinde,tak jsem ji ani za celou dobu nepotkal:(Vim ze bych ji miloval stejne jako drive
| Nahlásit
Já osudovou lásku zažila mezi 15-18 lety, byla natolik silná, že mi po rozchodu nepomohly ani dvě další manželství ani mateřství. Byl mým osudem a navždy jím zůstane. Občas jsme spolu v kontaktu přes PC (žije už v zahraničí) a oba víme, že kdybysme se potkali, navážeme na to co předtím. Že jsme si byli souzeni. O to víc mrzí, že jsme každý někde jinde. Nemůžeme se s tím vyrovnat oba a to už je 15 let, ten silný cit zůstal a oba si často říkáme, jaké by to bylo, kdyby...Je to zvláštní, těžko to lze pochopit...
| Nahlásit
Páčia sa mi vaše názory :-)Kedže som optimistka verím v lásku osudovú na celý život .., Počas života stretávame viac lások , ktoré nám majú dať do života určitú skúsenosť podla ktorej sa stávame celistvejšími vyspelejšími tie vzťahy nás pripravujú na osudový vzťah aby sme ho vedeli rozpoznať v pravý čas na pravom mieste ... Uvediem príklad zažila som lásku na prvý pohľad v 13 rokoch poviete si deti ... Ale bola to silná obojstranná láska kde nedošlo ani k fyzickému kontaktu a po dlhých rokoch ked ho vidím niečo vo mne aj v ňom zarezonuje .. Ďalšia láska na prvý pohľad ma stretla ked som mala 21 rokov prebehla bez sexuálneho styku ale lomcovali mnou nenormálne city a keď som ho videla zamilovala som sa na prvý pohľad a v duchu som si zahrešila čo toto ma akože znamenať prečo on necíti to čo ja .. . Bol len spriaznená duša nie spriaznená láska teraz to viem ... Ale vzhľadom na to, že vzťah nechcel 5 rokov našeho priateľstva ( výborne sme si rozumeli) pochoval za jeden deň... ( nemali sme spolu sex zase platonická láska plná vnútorného chaosu z jeho strany čo zažíval pri mne a doteraz na mňa myslí sníva sa mi s nim ) Po tomto som prežila znovu úplne magickú priťažlivost rovnaký scenár znovu z nej nič nebolo :-DDDD Bola som zničená zo života určitý čas ... a práve v tom najhoršom období som išla na dovolenku .. Lenže čo čert nechcel našla som tam zase spriaznenú dušu mala mi zaplátať rany z predošlých skúseností v živote učel splnení som zcelena ... Ale viete jednoducho morálne komplexy na mňa doľahli ak sa s ním vyspím budem ako ďalšia Slovenka v zahraničí o ktorej budu rozprávať, že ide za sexturistikou tak som sa rozumom ubránila ... 2O dní mi krvopotne dvoril bojoval o mňa .. Prišla som domov a stále mi chýba je tam láska ale nie veľká priťažlivosť z mojej strany on ma jednoducho našiel a ja ho z nevysvetlitelneho dôvodu milujem ... Viem , že pre určité veci nemôžem byt s ním ... ale cítim tam silné puto ...Máme na seba kontakt ale sklamala som ho svojím strachom a neviem či nás osud dá opät dohromady .. Nuž kedy ja stretnem konečne osudovú lásku to neviem :-D ale dočkat by som sa už mohla .. Neviem čo som robila v minulom živote fajn si splácam dlhy v tomto na úkor srdca ...
| Nahlásit
Ano věřím. Já jí potkala, nečekala jsem to. Přišlo to jako z čistého nebe. A jestli spolu nebudeme do konce tak nezapomenu.....už nikdy
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek