Strach podívat se do zrcadla
Milí ontoláci, obracím se na vás, jelikož potřebuji poradit. Jsem 17ti letá studentka gymnázia, myslím, že nejsem zas tak ošklivá a přitom když se podívám do zrcadla, tak si říkám, jakto že se semnou ostatní baví... Vím, že si řeknete, co to tady melu, ale bohužel je to tak. Navíc mám kolem sebe plno lidí, kteří jsou hezčí, ale hlavně úspěšnější. Já, když se zpětně podívám co jsem udělala, tak toho dohromady moc není. Nevím, čím chci být, tedy zajímá mě - diplomacie, politika, práva...Chtěla bych, aby si mě díky něčemu ostatní pamatovali, vážili..Vím, že je těžké poradit někomu koho neznáte, snačí když mi třeba jen doporučíte na koho bych se měla obrátit. Občas mám období kdy se bojím vyjít ven, protože pak tam vidím "ty holky" kolem mého věku a začnu si namlouvat, že mě pomlouvají a podobně. Asi je to blbost, že to sem píšu, ale říkala jsem si, že byste mi mohli pomoci. Děkuju
Odpovědi
Diskuze
Samozřejmě, že okolo tebe jsou a budou lidé hezčí a úspěšnější. Ale třeba zas ty připadáš někomu krásnější a chytřejší než je on.
Aby si tě lidé pamatovali a vážili si tě? Myslíš si,že vzhled je to hlavní, co si lidé se setkání s tebou odnesou? Určitě ne. Odnesou si vzpomínku na tvůj úsměv, tvé chování, tvoji vůni a šarm (o kterém si určitě myslíš,že ho nemáš). Vzhled oblíbenost neovlivní.Dokonce ani lásku. Je známo, že čím hezčí dívka nebo žena, tím má větší problém najít si partnera(nemyslím na jednu noc).
Ráno se na sebe vždycky do zrcadla usměj a řekni si, to mi to dnes sluší. A nebádej nad tím, jak vypadáš. Jsi přece namalovaná,učesaná a oblečená. Takže pěkná. Říká se,že nejsou škaredé ženy, ale ženy které se o sebe nestarají. A to ty nejsi.
Je také pravda,a tím trpí asi víc lidí,že když vejdou do místnosti a hovor ztichne, hned si pomyslí - aha, bavili se o mně. A může to být.
Já ten pocit už taky mnohokrát zažila. A kdyby se tak i bavili, co s tím naděláš? Nejlépe je to přejít a už o tom nepřemýšlet. Ale že by se o tebe zajímaly cizí holky? Spíš nějaké pubertačky, které nemají nic jiného na práci. A ty ti za to nestojí. A že se s tebou nebudou bavit? A ty o to tak stojíš? O rozmluvu s takovými povrchními dívkami?Ty chceš přece být něco víc.
Pust z hlavy starosti a rozpaky ze svého vzhledu a začni budovat svůj život a budoucnost na pevnějších hodnotách: cit, porozumnění,soucit, pomoc druhým,pochopení,vzdělání - nejen to odborné, životní rozhled.
Tím si vybuduješ úctu okolí a obdiv. Co ti pomůže krásná pěstěná lékařka, která nic nepozná a neumí ani zavázat prst. Ale méně pěkná, ale příjemná, která ti pomůže(i když nebude třeba namalovaná), tě potěší víc. A to platí o úřednicích, prodavčkách i o diplomatech. A platí to i ontolácích. Kdybychom byli ti nejkrásnějšíi, ale špatně radili, kdo by si nás vážil?
A poslední rada:
Nikdy nebudeš nejlepší, ani nejkrásnější. A mnoho lidí tě nebude mít rádo z různých důvodů. A v mnoha věcech neuspěješ. Ale nic z toho tě nesmí zlomit.Toto je tvůj život, ne život těch druhých. Na ně se neohlížej a jdi svou vlastní cestou. Vypěstuj si hrdost na sebe.
Ono to chvilku trvá, než si mladý, a tak trochu si nevěřící, človíček jako jsi ty uvědomí, že tvoje kvality jsou jinde, než ve tvém vzhledu. Když je člověk mladý, tak mu na tom vzdledu tak moc a moc záleží, když ono to okolí je někdy opravdu nekritické, tím myslím tvé vrstevníky, posuzujete se podle toho, jak kdo je hezký a oblečený a co všechno už má za sebou, a co si může dovolit...... Teprve po letech si ty i tví kamarádi a kamarádky řeknete, v čem jsou ty vaše opravdové hodnoty. Je to těžko nebýt s lidmi, protože ve tvém věku je to, co si o tobě myslí a jak tě berou tví vrstevníci to nejdůležitější. To tak je a nejde to změnit. Jedině se snaž se nad to trochu povznést a ukázat těm kamarádům něco v čem si dobrá. A určitě se něco najde. Ne proto, abys je zcela okouzlila a vynesla se nad ně, ale abys jim a hlavně sama sobě ukázala, že máš taky něco, za co tě mají hodnotit. Trochu se zamysli, co by to mohlo být. My vždycky třeba obdivovali spolužáky, co dobře malovali, zpívali, sportovali, tančili..... prostě něco uměli líp . Určitě na něco příjdeš. A až budeš pak starší, tak pochopíš o čem je život.
Přeji ti získat zdravé sebevědomí a neutápět se ve chmurách. Jsi přece osobnost. Každý člověk je jedinečný a neopakovatelný. Tak hlavu vzhůru a dobře, žes tu napsala. Člověk se prý má naučit mít rád sám sebe, aby ho i jiní brali. Ale je to těžké, túze těžké, vím, ale není to nemožné. Tak ať se ti daří. A napiš jak se ti vede. Leda
Krása neznamená vždy radost.
Ani nevíš, jak mi byla strašně protivná (když jsem byla mladá) neustálá pozornost mužů. Nakonec jsem se oblékala do volnějšího oblečení aby nic nezdůrazňovalo, pomohlo to jen trochu.
Obtěžování v MHD, zastavování na ulici, kluci ze třídy, troubení aut, pískání dělníků na stavbách .... Závist "kamarádek", pomlouvání....Bylo to strašné, neskutečně protivné, necítila jsem se polichocena.
No a vidíš. Dnes na to vzpomínám s úsměvem, konečně mám pokoj :-) Ani ti nebudu vyprávět jak vypadám dnes :-)))
Naučit se mít ráda, tj. vážit si sama sebe, svých hodnot, lze naučit. Nahoře v tom všichni radí dobře.
A když na mě dnes zatroubí auto, tak jedině z důvodu že na silnici překážím :-)))) - jaká úleva.
Ale holky to uměj, všechn čest skarlettko, Ledo i NyNy, my mužský bychom to líp nesvedli, i když Gandalf moc nezaostal.
172942: začneš-li mít znovu podobné pocity, jak jsi je popsala, vrať se na toto vlákno a čti si, čti si, čti si, a to by v tom byl čert, aby ti to nepomohlo.