Kytice - vodník
Na konci této balady je, že dcera sedí v domě, v ruce má červený šátek a pobrukuje si tu melodii. Venku se o zed domu opírá vodník a brečí. Zajímá mě, co Erben chtěl tím koncem říct. Dcera milovala vodníka, ale halvně dítě tak, že se k němu chtěla vrátit, ale matka jí to zakázala. A vodník miloval ji i dítě, ale nakonec podlehl vzteku?..
Odpovědi
Diskuze
Zvrat nastává, když mají malé dítě. Na ženiny neustálé stesky a žádosti, aby ji pustil na návštěvu matky, může vodník odpovědět kladně, protože dítě je rukojmí, to matka neopustí. Říká jí to jasně: nechal bych tě jít ..."ale liché mysli ženské obávám se tuze!" Takže dohoda: maželka múže navštívit matku, ale večer bude doma u dítěte.
Problém ovšem vygeneruje tchýně! Rozhodne, že k vodníkovi se dcera už nevrátí. Mladá je jako na skřipci - chtěla by zůstat s matkou mezi lidmi a nevracet se k vodníkovi, ale ten má pod hladinou její dítě a to už asi brečí hlady. Vodník se dvakrát objeví za zavřenými dveřmi a žádá manželku, ať se k němu a k dítěti vrátí. Vodníková kvůli lásce k dítěti je odhodlaná vrátit se, ale matka nepovolí. Jí nakonec na vodnickém vnoučeti až tak nezáleží, ať si ho vodník klidně nechá, nebo ať ho přinese k nim. To už je ale na vodníka moc. Právě přišel o manželku, do vody ji zpátky nedostane. Žena porušila dohodu a zradila ho. Dítě jako rukojmí je mu k ničemu, sám se o něj jako chlap není schopný postarat (jsme řádově asi tak o třista let zpátky, chlapi ještě neměli potřebný výcvik a sunar a papírové pleny neexistovaly). Jenže dát děcko manželce by byla totální kapitulace a toho čerstvě opuštěný vodník není schopný. Udělá tedy to, co tchýně chtěla, ale po svém: dítě přinese, ale s uříznutou hlavou.
To filmové zpracování Kytici zjemnilo, ale tak jak je napsaná je to v podstatě zveršovaná sbírka hororů. Mrtví vstávají z hrobů, adventní předpověď se mění v předzvěst smrti, týrané dítě si stěžuje na hrobu vlastní matky, dokud si ho nevezme k sobě pod hlínu, neurotická matka ječí na brečící dítě a pak ho sama ve strachu před polednicí udusí v náručí. Vodník není výjimkou, tak ušlechtilý cit jako láska se v té básni nevyskytuje.
Myslím, že i v notoricky známém Vodníkovi jde objevit plno zajímavých člověčích pohledů, pokud se na něj nedíváme jen ploše.
Anonym 266817: Souhlas, s neexistencí lásky jsem to přepískl. Ve vztahu tchýně - dcera a matka - dítě ta láska je určitě a ten vodník, i když ho žena trápila stesky a prosbami, k ní určitě taky něco kladného cítil, jinak by jí nevyhověl. V době, kdy Erben psal, byl boj o obživu určitě tvrdší než dnes a tak ani lidé nechodili se srdcem na dlani, ale přitom společném snažení si jistě vytvářeli i hezké vzájemné vztahy, ostatně v jiných pohádkách je lásky dost.
Anonym 268031: V básni scéna s šátkem samozřejmě není, místo toho už večer před únosem sedí vodník na topolu a plánuje zitřejší svatbu. Ale zalíbení ve své budoucí ženě asi našel už dřív, nejspíš nebyla jediná, která chodila prát a on tam taky nesděl poprvé :-). V Kytici obecně převládá jakási ponurá osudovost a dobrý úmysl v nesprávnou dobu má nečekaně zlé následky: příběh z vodníka by se nestal, kdyby mladá nešla prát, mrtvý ženich by si nepřiletěl pro svou nevěstu, kdyby se sama nemodlila za jeho návrat, Matka by neudusila dítě, kdyby je v rozčilení nestrašila polednicí a tím ji sama nepřivolala. Buď měl Erben depku, anebo prostě chtěl napsat sbírku strašidelných básní, jakou v Čechách do té doby nikdo nevydal.