Možná jste si všimli, že před pár dny v 71 letech zemřel velmi moudrý a vzdělaný muž, bývalý soudce ústavního soudu, pan JUDr. Vojtěch Cepl.
Včera jsem se znovu díval na televisní pořad z cyklu "Ještě jsem tady", který mu byl věnován. Hovořil mi z duše, když upozorňoval na zneužívání některých pojmů, které jsou svou podstatou velmi relativní. O pojmu "pravda" je to ostatně známé. Co je pravda, to se pokoušel už definovat Emmanuel Kant a konečně je známá i definice Bedřicha Engelse, který uvádí, že pravda je shoda se skutečností. Jenže jaká je ta skutečnost? Zvláště u sociálních a emocionálních pravd je problém s poznatelností objektivního jevu, především s ohledem na hlediska, jež při posuzování skutečnosti používáme. Je Václavské náměstí do kopce, nebo s kopce?
Při prosazování hledisek se často tluče do stolu a závěrečný postulát formuluje vítěz. Jak taková pravda, hledisky relativizovaná, má nad něčím vítězit, jak stojí napsáno na prezidentské vlajce?
A při tom jde o pojem, pro který si jsou ochotni lidé i rozbíjet hlavy. Známe ještě jeden pojem, který je schopen vlát nad hlavymi vraždících vojsk - je to "svoboda". Pomineme-li jeho principiální obsah vyjádřitelný jako absenci fyzických okovů, pak po odpovědném přemýšlení musíme dojít k závěru, že nikdo na světě není doopravdy svobodný. Spoutává nás množství rozmanitých skutečností. Začneme-li konstatováním, že svoboda individua končí tam, kde začíná svoboda individua jiného, pak najdeme četné vlivy, která člověka o svobodu připravují. Svobodný není alkoholik, gambler, workoholik .... svobodný není ani zamilovaný, nejste svobodní v okamžiku kdy se vám narodí dítě, když se stanete členem nějakého většího kolektivu a přijmete jeho pravidla chování, řidič za volantem s touhou po absolutní svobodě si koleduje o urnu, moje dcera se rozešla s hochem, který nepřipouštěl slovo "my" ... já jdu na sqash, já jdu na pivo, já si koupím lístek do kina ...
Pokud o tom přemýšlím, nechci mít pravdu a nechci být svobodný. Chci žít zodpovědně, bránit svou čest a pěstovat schopnost empatie, schopnost soucítit se svými bližními abych jim mohl projevovat svou solidaritu.
Promiňte tu spoustu písmenek, chtěl jsem se s vámi podělit o pár myšlenek. Děkuji za trpělivost.
Tak tohle je ten 10 000!!! Tak to je příspěvek VELKOLEPÝ. Musím zapřemýšlet, abych se mohla zapojit, protože to je slovo do pranice, to je výzva k zamyšlení se nad sebou jakož i nad tím jak žiju . Pravda , svoboda... velká slova. Jak je naplňovat. Řekl jsi to moc hezky, líp bych to neuměla. Leda