| Nahlásit

Zamyšlení nad relativitou pojmů

Možná jste si všimli, že před pár dny v 71 letech zemřel velmi moudrý a vzdělaný muž, bývalý soudce ústavního soudu, pan JUDr. Vojtěch Cepl.

Včera jsem se znovu díval na televisní pořad z cyklu "Ještě jsem tady", který mu byl věnován. Hovořil mi z duše, když upozorňoval na zneužívání některých pojmů, které jsou svou podstatou velmi relativní. O pojmu "pravda" je to ostatně známé. Co je pravda, to se pokoušel už definovat Emmanuel Kant a konečně je známá i definice Bedřicha Engelse, který uvádí, že pravda je shoda se skutečností. Jenže jaká je ta skutečnost? Zvláště u sociálních a emocionálních pravd je problém s poznatelností objektivního jevu, především s ohledem na hlediska, jež při posuzování skutečnosti používáme. Je Václavské náměstí do kopce, nebo s kopce?

Při prosazování hledisek se často tluče do stolu a závěrečný postulát formuluje vítěz. Jak taková pravda, hledisky relativizovaná, má nad něčím vítězit, jak stojí napsáno na prezidentské vlajce?

A při tom jde o pojem, pro který si jsou ochotni lidé i rozbíjet hlavy. Známe ještě jeden pojem, který je schopen vlát nad hlavymi vraždících vojsk - je to "svoboda". Pomineme-li jeho principiální obsah vyjádřitelný jako absenci fyzických okovů, pak po odpovědném přemýšlení musíme dojít k závěru, že nikdo na světě není doopravdy svobodný. Spoutává nás množství rozmanitých skutečností. Začneme-li konstatováním, že svoboda individua končí tam, kde začíná svoboda individua jiného, pak najdeme četné vlivy, která člověka o svobodu připravují. Svobodný není alkoholik, gambler, workoholik .... svobodný není ani zamilovaný, nejste svobodní v okamžiku kdy se vám narodí dítě, když se stanete členem nějakého většího kolektivu a přijmete jeho pravidla chování, řidič za volantem s touhou po absolutní svobodě si koleduje o urnu, moje dcera se rozešla s hochem, který nepřipouštěl slovo "my" ... já jdu na sqash, já jdu na pivo, já si koupím lístek do kina ...

Pokud o tom přemýšlím, nechci mít pravdu a nechci být svobodný. Chci žít zodpovědně, bránit svou čest a pěstovat schopnost empatie, schopnost soucítit se svými bližními abych jim mohl projevovat svou solidaritu.

Promiňte tu spoustu písmenek, chtěl jsem se s vámi podělit o pár myšlenek. Děkuji za trpělivost.
Témata: Nezařazené

6 reakcí

| Nahlásit
Tak tohle je ten 10 000!!! Tak to je příspěvek VELKOLEPÝ. Musím zapřemýšlet, abych se mohla zapojit, protože to je slovo do pranice, to je výzva k zamyšlení se nad sebou jakož i nad tím jak žiju . Pravda , svoboda... velká slova. Jak je naplňovat. Řekl jsi to moc hezky, líp bych to neuměla. Leda
| Nahlásit
Myslím že o tom soudci je pár řádek v dnešním magazínu MF Dnes, článek o Brnu četli jste ho?
| Nahlásit
Jinak :) samozřejmě gratuluji.
| Nahlásit
Myslím si, že by mělo pořád platit: svoboda je poznaná nutnost.
| Nahlásit
Správně. A to zase pojem svobody relativisuje. Co je nutností pro jednoho, nemusí být nutností pro druhého. Značně subjektivní rozměr .....
| Nahlásit
Dobré zamyšlení. A ty slovní obraty, které používáte... Vy musíte být velmi vzdělaný člověk...
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek