Stalo se Vám někdy, že jste zažili takouvou mýlku v někom, komu jste opravdu věřili?
Uvedu Vám můj konkrétní případ:
Patrně proto, že jsem měla vždy touhu, aby o mě věděli ostatní, o tom, co jsem dokázala a udělala, jsem po návratu z mezinárodní soutěže o výcvik a simulovaný let do vesmíru v Belgii, kde jsem byla velitelka české dětské posádky, jsem napsala článek do tisku tady u nás na Těšínsku.
Vše šlo jako po másle, napsala jsem článek, poslala jej e-mailem a zanedlouho byl v novinách-skákala bych 2 metry 20, kdyby mi nejmenovaná učitelka nevytkla, že jsem si to spackala tím, že jsem to poslala přes svůj email a ne přes školu--tak bych prý ten článek neměla pouze asi na čtvrt stránky a bez fotky, ale na celou a s fotkama. Já blbá jí na to opravdu skočila a celé odpoledne jsem si říkala:Asi fakt, no, je to škoda, tak mě ani lidi na ulici nepoznají.
Ale jako v každé těžké situaci, je důležité se s tím na někoho obrátit-dostalo se mi totiž vysvětlení, že pí učitelka pravděpodobně byla pouze naštvaná, že není pod článkem podepsaná ona, jakožto jakýsi prosředník k mému úspěchu, či co si to vlastně myslela...Věřili byste, že sama bych na to nikdy asi nepřišla? Zkrátka bych to do ní neřekla, že bude tak chamtivá... Vážně, teď jsem šťastná a vím, že v životě není radno se nad vším zesmutňovat, ale přemýšlet, proč Vám to tak ten člověk řekl, aby Vám ublížil, ale hlavně, svěřiit se s tím někomu blízkému. On Vám jistě rád pomůže. Proto si pamatuji, že všechno se dá řešit a život si má člověk užívat, problémy řešit, ale hlavně, radovat se z maličkostí a mít jistotu, že je tu vždycky někdo, kdo Vám rád podá pomocnou ruku... Kačka
