Udělali jsme dobře, že jsme v roce 1938 přijali Mnichovský diktát a nebránili se?
Udělali jsme dobře, že jsme v roce 1938 přijali Mnichovský diktát a nebránili se? Vím, že na to není jednoznačná odpověď ano/ne, kdyby byla, našel bych si ji na Googlu. Spíš mě zajímají názory a argumenty skutečných lidí a ne to, čím nás krmí média. Díky.
Odpovědi
Diskuze
Otázka neměla znít, zda jsme udělali dobře nebo ne, ale co to o nás vypovídá, a jestli jsme ochotni si tuto naši charakteristiku připustit. Nebo jestli si budeme stále něco nalhávat. Možná to nemusí být úplně lichotivé, tenkrát jako dnes, ale první krok, jak se někam pohnout, je přijmout realitu. Ne skuhrat, vymlouvat se, obviňovat jiné, nebo si sypat popel na hlavu, ale podívat se v první řadě do zrcadla a přijmout s nadhledem sama sebe, takové jací skutečně jsme. A jak funguje svět, takový, jaký je. Už jen to, že se člověk odváží přiznat pravdu, je něco, co mu rovná záda a nechává ho se konečně trochu nadechnout.
Podobně můžeme donekonečna řešit třeba rozbití Rakousko-Uherska, atentát na Heidricha, rozdělení republiky nebo rok 1968, a brzy třeba naše zapojování do válek...
Ještě bych připomněl scénu ze Sedmi statečných, kdy si místní kluci stěžují pistolníkům, jak se stydí za své "zbabělé" otce, že se nedokáží postavit Calverově bandě. Vzpomínáte si na odpověď? Také jeden z kamínků do mozaiky.
Jediné, v co jsme asi mohli doufat, bylo, že v případě delší obrany (6-12 měsíců?), by se ty velké země (Francie, Británie, SSSR) začaly cítit trapně a možná se rozhodly do konfliktu v omezené formě zapojit. Situace ne nepodobná dnešní Ukrajině.
Vzdání se území zachránilo české (československé) životy, zachovalo samostatnou nezávislou ČSR, z velké části vyřešilo staleté vnitrostátní česko-německé etnické spory.
Nikdo tenkrát netušil, že to není nové uspořádání Evropy na dalších 50 let, ale že se vše zvrhne do celoevropské války a úplně vše bude za půk roku, rok, 7 let jinak.
S kterým sousedem jsme vlastně vycházeli dobře? Pouze s Rumuny?
Volby ze dvou špatných možností je vždy špatná volba.
*Anonym Xuxygis
Nevypovídá to o nás vůbec nic. Na tyto věci se lze objektivně dívat jen mentalitou a fakty té doby.
Dneska je mentalita lidí diametrálně jiná. Nehodnotím zda lepší či horší, prostě jiná.
*Anonym Cywybox
Jj, nešlo to ubránit. Především i díky skladbě obyvatel, nacionálně laděných. Němci, Maďaři, Slováci (Hlinkovci).
Komunistická propaganda, že jsme se mohli s pomocí SSSR bránit, je jen propaganda.
Asi opravdu jen s Rumuny, protože měly stejný problém s Maďarskem jako ČSR (nespokojenost Maďarů s dělením Maďarska po 1.sv.válce a nároky na území s maďarským obyvatelstvem). Do Rumunska odešly poslední čsl. vojenské oddíly z Podkarpatské Rusi po osamostatnění Slovenska a obsazení Podk.R. Maďarskem v březnu 1939.
Vztah s Rakouskem byl snad neutrální, až netečný, jakožto bývalému centru císařství, nyní výrazně slabší a menší republice po rozpadu po 1.sv.válce. Ani jako oficiálně poražený stát moc neprotestovali, když si ČSR nárokovala část území za Dyjí kvůli tam procházející železniční trati z Břeclavi a dále České Velenice ze stejného důvodu. Po Anschlussu se stejně vše změnilo.
SSSR neměl žádný zájem s Německem válčit. Stalin se s Hitlerem chtěl spíše spojit a rozdělit si Evropu hezky na 2 poloviny sfér vlivu. Viz Molotov-Ribbentrop smlouva, vyjednávání SSSR s Francií a Británií na připojení Pobaltí a příprava obsazení východního Polska.
Mnichovská dohoda je jen o politice.
V případě, že bychom se začali Hitlerovskému Německu bránit, je jistá pravděpodobnost, že by byli spojenci nuceni nějak jednat a nebo naši sousedé a pak by se jim nestalo to co se jim stalo - teror na jejich území, vyhlazování a zničení měst a ekonomiky, ztráty na životech větší než ve válce.