Co se zamilovaností?
Ahoj lidi.
Moc nevim kde začít. No to je snad jedno. Zabouchnul/zamiloval/poblblouznil se do jedný holky ze školy. Je to dost otravnej stav, protože téměř denně kolem ní chodim a trápim se. Ona maximálně ví, že existuju, ale to je od ní ke mnmě asi všechno (si myslim, do hlavy jí nevidim). Nejdřív jsem spoléhal na to, že mě to poblouznění časem přejde a nebral jsem to vážně. Byl jsem k tomu dost skeptickej, protože ze zkušeností vim, že to časem přejde a taky jsem si nemyslel, že by v mym věku chození s holkou mělo ńákej význam. Pak mě ale napadlo, že bych to měl možná zkusit. Aspoň zkusit jí oslovit, protože je to docela utrpení a je maličká naděje, že by z toho bylo něco krásnýho. Jenže se nemůžu rozhodnout. Sice po ní v mysli toužim, ale za 1) jsem nesmělej
2) moc nevěřim, že by to vydrželo a to pak se nechci vrhat do vztahu beze smyslu a plejtvat zbytečně prachama, časem...
3) co o ní málo vim, tak je to jinej typ osobnosti než já, takže to snižuje šanci, že bychom si sedli
Ale pořád, i když si racionálně řeknu tyhle argumenty, pořád mnou vrtá ten cit. Vlastně teď si ani nejsem jistej jestli jsem do ní furt tak zblázněnej nebo je to setrvačnost a namlouvám si to... nebo že si namlouvám, že si to namlouvám :-)...No takže moc nevim co mám dělat jsem docela zmatenej. Kdybych jí chtěl případně oslovit, taky by to nešlo moc hladce, protože je o 2 třídy níž a neni moc příležitost kdy se s ní stýkat a začít postupně. Takže mi raďte jakýkoliv moudro. Klidně i konkrétně jak jí "dostat". Omlouvám se za dlouhý kecání. Jestli jste dočetli až sem, děkuju a gratuluju.
Moc nevim kde začít. No to je snad jedno. Zabouchnul/zamiloval/poblblouznil se do jedný holky ze školy. Je to dost otravnej stav, protože téměř denně kolem ní chodim a trápim se. Ona maximálně ví, že existuju, ale to je od ní ke mnmě asi všechno (si myslim, do hlavy jí nevidim). Nejdřív jsem spoléhal na to, že mě to poblouznění časem přejde a nebral jsem to vážně. Byl jsem k tomu dost skeptickej, protože ze zkušeností vim, že to časem přejde a taky jsem si nemyslel, že by v mym věku chození s holkou mělo ńákej význam. Pak mě ale napadlo, že bych to měl možná zkusit. Aspoň zkusit jí oslovit, protože je to docela utrpení a je maličká naděje, že by z toho bylo něco krásnýho. Jenže se nemůžu rozhodnout. Sice po ní v mysli toužim, ale za 1) jsem nesmělej
2) moc nevěřim, že by to vydrželo a to pak se nechci vrhat do vztahu beze smyslu a plejtvat zbytečně prachama, časem...
3) co o ní málo vim, tak je to jinej typ osobnosti než já, takže to snižuje šanci, že bychom si sedli
Ale pořád, i když si racionálně řeknu tyhle argumenty, pořád mnou vrtá ten cit. Vlastně teď si ani nejsem jistej jestli jsem do ní furt tak zblázněnej nebo je to setrvačnost a namlouvám si to... nebo že si namlouvám, že si to namlouvám :-)...No takže moc nevim co mám dělat jsem docela zmatenej. Kdybych jí chtěl případně oslovit, taky by to nešlo moc hladce, protože je o 2 třídy níž a neni moc příležitost kdy se s ní stýkat a začít postupně. Takže mi raďte jakýkoliv moudro. Klidně i konkrétně jak jí "dostat". Omlouvám se za dlouhý kecání. Jestli jste dočetli až sem, děkuju a gratuluju.
Odpovědi
Diskuze
A kolik ti je?
(nebo se jí budou hodit nějaký fígle, jak na který učitele při zkoušení nebo písemce :-)
Nic není tak vyčerpávající jako nerozhodnost a nic tak marné.
Nevíš něco? Zeptej se. Chceš něco? Řekni si o to.
Když se dokážeš zeptat tady, tak to s tvou nesmělostí nebude tak strašné. Že se budeš červenat, zakoktávat? Na tom přece nezáleží, pokud ze sebe nějakou řeč vypravíš. Ono to přejde, je to jen tréma.
Jediný kdo dokáže rozhodnout zda to má cenu, nebo jestli tě chce je ona, když se ji nezeptáš, nic se nedovíš.
Děláš tragédii z toho nejhezčího, co tě v životě může potkat, ze zamilovanosti. :-)))
Mnoho zdaru.
Promiň mi moji upřímnost, ale zdá se mi, že může být (a to jistě bude) ještě dost nevyzrálá na chození. Podle tvého popisu nahoře soudím, že jsi přemýšlivý a chytrý kluk, předpokládám že ti nebude psychicky stačit i kdyby byla sebevíc chytrá. Prostě je ještě mlaďounká.
Ale na druhou stranu, nic samozřejmě není stoprocentní, mohou být výjimky.
Jo, je v 7. třídě. Rozum mi pořád předhazuje myšlenky jako má NyNy. Myslim, že je fakt jinej typ, jako já víc underground a introvert a ona extrovert a mainstream (bez urážky nebo mýho povišovaní. snažim se to ňák vystihnout.) Nebo pokud vim, poslouchá dost odlišnou hudbu (kterou nesnášim), na čemž mi docela záleží. Na druhou stranu je tam furt ta naděje, že to klapne a hudbu budu tolerovat :-). Taky mě napadá, že teď (max za pár měsíců) nebo nikdy a že bych to měl zkusit. Je to těžký. Ještě pár povzbudivejch vzkazů a asi se odhodlám. Protožě co se může stát? Kdyžtak se pořádně ztrapnim. Třeba to bude nepříjemný, ale co? S humorem to snad ňák přežiju.
Tak ještě raďte cokoliv. Třeba rovnou typy jak na ní a co s ní. Ale taky pořád platí: Kdyby měl někdo návod, jak tohle poblouznění vyhnat z hlavy, sem s nim.
Veverák
A jsi si jistý, že se nemýlíš? Myslím v tom jak ji vidíš. Mimochodem, ona není jenom škola, také někde bydlí.
Každopádně zítra/vlastně dneska se pokusim začít. Doufám, že najdu dostatek odvahy.
Veverák
Veverák
dva měsíce jsou fuč a nic? To toho do konce roku už moc nestihneš :)
Ne, vážně, 9. a 7. třída je takové milé kamarádění ve dvojici, ale pro další partnerské zkušenosti určitě moc důležité. Myslela jsem, že takové romanticko-platonické "vztahy" na dálku dnes už ani nejsou, potěšil jsi mě.
Neber to tak vážně, řekni si, že o nic nejde, snáz Tě něco napadne, v čem jsi opravdu borec a jak by to šlo vymyslet.
Nebo se jí třeba zeptej, jestli nechce morče (křečka, králíka, kotě), že se vám přemnožili (nebo soused zrovna nabízí), ale pak budeš muset nějaké zvíře sehnat :-)
Veverák