Radu sice nemám, ale příhodu. Je to už dávno, ale bylo to v době, kdy jsme stavěli rod.domek. Byla jsem v té době unavená a nervy nadranc. A právě v té době mně začal zlobit žlučník. Nemohla jsem už ani suchý rohlík, aby mi nebylo zle. A pak to přišlo. Byl večer a chytil mě záchvat. Museli jsme zavolat pohotovost. A to byl ten osudový večer. Přijel takový malý člověk, říkal: "jsem doktor". Byl exotického vzhledu a měl jméno přes celý papír. Já ležela na pohovce a zmítala se v bolestech. On přiklekl vedle pohovky a za celkem, né dobře osvětleného pokoje mně do žíly vpravil nějakou tekutinu. Byla to taková rychlost, že jsem nestačila ani otevřít pusu a zeptat se na cokoliv. Během hodiny jsem byla fit. Od té doby jsem nikdy problém se žlučníkem neměla.
Jak jsem už napsala, není to žádná rada, jen jsem si vzpomněla na tu příhodu.