Je něco po smrti?
Odpovědi
Diskuze
Sice říkají, že se odtamtud jeden vrátil, ale to jsou zprávy z kolikáté ruky, vždyť už to je dva tisíce let. Tomu nevěřím.
Sarbe, vůbec tu nehodlám řešit, jestli po smrti něco je nebo není, to je jen a pouze otázka víry, kterou si ten který člověk v nitru hýčká. A diskuse na toto téma mimo kruh souvěrců jsou téměř zaručeně nepřínosné a bezvýchodné.
Ale uvádět fakt, že se ještě nikdo nevrátil, jako argument proti, je opravdu DOST pošetilé...
A (případný/možný) "život" po životě jednoznačně do oblasti vědy nepatří - nedá se zkoumat uvedeným způsobem. Takže buď nějaké variantě prostě věřím, anebo mě to jednoduše nezajímá.
Ale to jsi odbočil a manipuluješ mě na tenký led filosofie :-) Hlavní, co mi přišlo opravdu velmi nerozumné, byla ta tvoje "logická" dedukce: "Nikdo se odtamtud zatím nevrátil, tak to asi neexistuje" :-(
(lidi, co se přihlásili k první cestě na Mars, se taky nevrátí... http://www.novinky.cz/koktejl/321871-k-vyprave-na-mars-bez-navratu-se-prihlasilo-200-tisic-lidi.html)
Mám na to právo a snášet k tomu argumenty. Stejně tak má každí nárok na opak.
A rozdíl mezi vírou a nevírou je opravdu jenom v úhlu pohledu. Víra je mít nějakou představo o něčem. Nevíra je mít tu představu odlišnou.
Ohledně "života" po smrti bych to zase nestavěl jako dva nekompromisní názory, které se vylučují. Většina citlivých lidí už zažila různé "metafyzikální" projevy, jako jsou například vnímání na dálku hrozeb, myšlenek nebo událostí, spojených s blízkými lidmi. Nejde to vyvolat vůlí, ani opakovat, ale občas k nám do hlavy nebo do sna problesknou věci odkudsi mimo. Já si to vysvětluji tak, že nejsme každý jen ostrov sám pro sebe, a že podobně jako existuje naše nevědomí, které, ač si ho neuvědomujeme, často určuje naše názory a vede naše kroky, tak existuje i společné, více či méně ohraničené nevědomí celého lidstva (možná, že i živočichů). Jsme každý součástí tohoto společného prostoru a z této perspektivy se dá smrt vidět úplně jinak. Je to také součást moderní víry, nedokázaný axiom, jemuž z nějakého důvodu chceme věřit, že celý náš duševní svět začíná a končí na neuronech v našem mozku. Připomíná to víru, že v radiu je schovaný malinký orchestr, který tam fidlá na své nástroje.
(Něčí) smrtí svět nekončí, "svět" si něčí smrti většinou ani nevšimne...
I s tělem se po smrti vždy něco děje, jsou to individuální procesy,
i když často rutinní, ale kdo z nás se o ně podrobně zajímá?
Většinou trvají hodně dlouho, pokud tělo nesežerou zvířata...
Ale to jsi asi nemyslel :)
Podle příspěvků výše, nemůžeme si to (pro sebe, argumenty pro ostatní) nijak ověřit,
dokud to sami neprožijeme,
ale pak už to asi nikomu nepovíme...
(to možná myslel Sarb svým vyjádřením).
Proto - můžeme si o tom myslet leccos, není to jen otázka víry.
Pro mě je pokračování života po smrti logické.
Ad Newexik, něco z toho co píšeš patří k New Age. A ano, je dost věcí, které se nedají vědecky (alespoň zatím) vysvětlit. Určitá interakce s některými podněty (např. proutkaření, to skutečné, na hledání vody), nebo jinými jedinci, je jedna z nich.
http://cs.wikipedia.org/wiki/New_Age
nebo také: odpočinek věčný.