Ontola > diskuze
| Nahlásit

Jak poznat toho pravého .

Mám trochu problémy s partnery. Už jsem se párkrát spálila, protože z přátel, kteří říkali, že chtějí být mými partnery se vyklubali takoví, kterým sice šlo o to, aby mohli být se mnou, ale když jsem potřebovala, aby mi pomohli, poradili s dětmi nebo něco podobného, tak se vypařili. Jiní byli jak se ukázalo zase ženatí a nechtěli nic měnit. Jsem už docela dlouho sama, děti už mám skoro dospělé, doposud jsem se jim plně věnovala, ale nechtěla bych zůstat v životě sama, ráda bych našla člověka, který by se mnou byl se vším všudy. Ale jak jej poznat? Seznamek jsou plné noviny, taky se člověk s někým seznámí i v práci, na dovolené a tak. Ale jak poznat, že to opravdu myslí doopravdy, to je těžké. Poraďte, podle čeho by se měl poznat ten, který to opravdu myslí upřímně a nechce se mnou zůstávat jen kvůli třeba sexu, ale který mne chce jako takovou s radostmi, starostmi i povinnostmi, které život přináší. Ono někdy se to pozná za docela dlouhou dobu a mě čas přece jen už letí.
Témata: Nezařazené

17 reakcí

| Nahlásit
Tohle nepoznáš. Nikdy nikomu nemůžeš věřit, já už sama nevěřím ani vlastnímu prdu. Tahle doba je jen o jednom, ale dají se najít výjimky. Chce to chlapa staršího, který už ví, co chce. Jednou to přijít musí, jednou budeš šťastná. Jednou budeme šťastní všichni. Chce to čas a trpělivost. Tahle otázka se sem asi moc nehodí a nikdo Ti neporadí. Musíš to cítit, vytrvat, doufat, ale nikdy nelítat do něčeho po hlavě. Držím pěstí a přeji štěstí. ;o)
| Nahlásit
Dost zaleží na tom, v jakých "vodách" budeš lovit... :-)
| Nahlásit
Není to dotaz, je to v diskusi.
Nehodlám "lovit", ale poctivě hledat, nechci vztah na chvíli, chci poznat chlapa na dlouhodobý vztah, bojím se napsat na celý život, to už dnes asi ani nejde.
| Nahlásit
Nehledej, najdeš prd. Nech všemu volný průběh a jednou to přijít musí. Je mraky seznamek a mraky chlapů, co chtějí vztah. Stačí jen, mít otevřené oči.
| Nahlásit
Kdo nehledá nenajde. Klidně bych být tebou šla do "seznamek" na netu, dá to práci se stále s někám setkávat. Čím víc poznáš při setkáních můžů tím lépe odhadneš jejich povahu napřed. Do ničeho se nenuť. Jakmile zjistíš, že máš pocit že se trápíš, ihned to ukončit. Nemá to dál smysl.
A jak to vím? Z vlastní zkušenosti. Je lepší inzerát sama vložit, než odepisovat (oni by měli dobývat). Můžů je tam 2x víc než žen.
Jsem již podruhé vdaná a přes internet poprvé :-)
| Nahlásit
Já jsem to tak pochopil (že to nemá být lov pro zábavu). Nicméně to co jsem napsal, platí i tak - je důležité do jaké společnosti, do jakého prostředí se vypravíš hledat. Pokud se z tvých zájmů sklonů, víry, profese, dá odvodit nějaká vhodná "oblast", je dobré dát se do nějaké party/společenství, kde je vyšší pravděpodobnost, že se ten pravý vyskytne.
| Nahlásit
Jenže když oni ti chlapi jsou z počátku tak přesvědčiví, že opravdu člověk uvěří. Bohužel mnohdy do té doby, než člověka dostanou kam chtějí. Pak postupně zájem opadá. Ne hned, ale tak po roce nebo půl. Dokonce i ty děti milují a berou a pak postupně jim začne na nich mnohé vadit. I když podle mne jsou moje děti velmi slušné a prakticky bezproblémové a do vztahů vůbec nezasahují. Rády by abych byla šťastná i za cenu vlastních ústupků.
| Nahlásit
Anonym293004 - třeba je možná odrazuje to, že na těch mužích lpíš, mají pocit že jsou tebou někam hnáni... Vztah 1,5 roku je už celkem dlouhý. Také nevím v jaké míře upřednostňuješ své děti před ním, je to těžké, jsou přece tvoje a vždy budou mít (předpokládám) přednost před novým partnerem...
A proč ve vztahu být ústupná? Nebuď taková, vždyť víš, že muži mají rádi mrchy :-)) (Tolerance je něco jiného než ustupování.)
| Nahlásit
NyNy právě opak je pravdou, vůbec na ně netlačím, naopak. Nenutím je vůbec k ničemu možná , že to je chyba, že mají pořád pocit, že to může zůstat takto ve vztahu volném.
Co se dětí týká jsou už opravdu ve studentském věku, takže mají svoje, moji pozornost už vůbec nevyžadují, naopak vyklízí pole abychom třeba měli spolu pocit jisté intimity. Ale kdyby šlo do tuha jsou na prvním místě, na tom se nic nemění.
Myslím, že chyba by mohla být v tom, že jim dávám najevo, že je mám ráda a jsou pro mne hodně důležití i když je to k ničemu nezavazuje. A ústupky jsou moje specialita, a tím je asi je zkazím už od prvopočátku, vím to, ale svou chybu stejně zopakuji i v dalším vztahu. Jsem na ně prostě asi až moc hodná a oni nejprve z počátku si toho považují, ale pak toho začnou zneužívat ve smyslu, však ona nám to bude tolerovat, to nevadí, nic neřekne. Jsem zamilovaná a měkká, dám jim volnost a řeknu, že důvěřuji, je to asi špatně, ale jinak to neumím.
| Nahlásit
Aha, a neupínáš se k těm mužům příliš? Myslím ve smyslu odložení svých známých a kamarádek a být jen raději jen a jen s ním a bez něj nikam nechodit. Vyšla jsi jim se svým časem vždy vstříc? Je to jeden z mála příkladů, kdy nepotlačíš své já...
Ono být hodná je moc pěkné, ale být "hodná semetrika" je vhodnější. To znamená, nenechat sebou vláčet a nedělat druhému co mu na očích vidí. Já bych si takového partnera za čas asi nevážila... Možná to je ten tvůj problém.
A volnost? Pokud ji "dávám" jak píšeš, tak ji samozřejmě také chci pro sebe. Ten vtah by měl být na vzájemné důvěře, ber ji jako samozřejmost.
| Nahlásit
Co takhle manželská/partnerská poradna? Zkušený psycholog (nebo psychlogyně, abych nebyl gendrově utrální), může velice dobře poradit, co děláš špatně, co bys dělat neměla nebo naopak měla dělat víc, jakému jednání na straně partnera přikládat jaký význam a tak podobně. Někdy to může být nepříjemné, protože nezaujatý profesionál najde u Tebe problémy, které ty nevidíš (nebo podvědomě vidět nechceš) a prostě Tě na ně musí upozornit. Ale na druhé straně jen taková nezujatá a "zkušená" analýza může pomoci. Oni ti poradci už lidí s takovými problémy viděli spousty a mají nadhled.
Fakt bych to zkusil...
| Nahlásit
NyNy: No upínám - neupínám. Vlastně upínám, ale neříkám jím to, protože nechci aby si mysleli, že je omezuji, tak i když vnitřně se na ně upínám, tak jim to neříkám naopak říkám, že všechno je na jejich rozhodnutí, aby přišli když oni chtějí, že půjdeme kam oni chtějí a tak. V podstatě se řídím tím, co chtějí oni. A kamarádky? No, nějaké jistě mám, ale nejsem takový ten navštěvovací typ. Ráda si popovídám, ale je to více méně takové náhodné, neplánované,a že bychom spolu někam vyrážely to ne, jen občas za kulturou, ale i to tak 10x za rok, ne víc. Myslím s těmi kamarádkami.Semetrika prostě být neumím. Mám jednu vadu o které vím, ale nejde s tím nic dělat. Nedovedu říct narovinu partnerovi co si myslím a jak to cítím. Prostě i když mne některé věci hodně mrzí tak to naznačím, pokud mu to dojde tak to trochu řeknu, ale většinou to nepochiopí nebo se tomu vyhne a tak se tím trápím, ale neřeknu to. Je ve mně takový blok. Je to z doby, kdy jsem měla partnera kterému se nedalo říct nic, tak jsem se naučila mlčet, protože něco říct, tak to bylo moc špatně. A od té doby radši mlčím, než bych něco nepříjemného říkala. Ale to asi dělá více žen, že pro klid radši mlčí.
jindřich1024: Jo, ta poradna by třeba pomohla, že by mi někdo řekl ty chyby. Ale tam by asi měli jít oba ne? Pochybuju, že by ten s kým jen chodím, ne manžel se mnou chtěl něco řešit. Každý by řekl nelíbí se ti to? Tak ahoj.

Celkově si myslím, že pokud mne nechce tak nemá cenu o něj bojovat. To by stejně nedopadlo.

Moc děkuji za rady. Vážím si jich. Připravuji vás o váš čas.
| Nahlásit
Nevím, proč mi to napsalo jiné číslo jsem 293004.
| Nahlásit
Ad poradna: na první návštěvu určitě NEMUSÍ přijít oba. Prostě tam zajdeš, pokecáte, vysvětlíš co tě trápí a dál se uvidí. Určitě to zkus :-)
| Nahlásit
Nojo, tak to je těžký... Na jednu stranu je hezké že myslíš na spokojenost druhého, ale sama jistě víš že je chyba zapomenout na sebe.
Myslím si, že by jsi se měla začít mít víc ráda a vážit si sebe samé (takové klišé píši ale nevím jak to jinak napsat), protože ve vztahu dvou lidí pokora, bezmezná vstřícnost, neprotestovat proti vůli druhého je za chvíli pro protějšek nuda...
Uvědom si, oni tě ti muži nemusí dobývat, oni tě už mají... Mohou rozhodovat, nemusí se přizpůsobovat... Může se jim to v dnešní době, kdy ženy jsou nezávislé, dokonce i zpočátku líbit, ale strašně jim to zjednodušuješ. Je to i proti přírodě.
Tu poradnu bych nevylučovala. Bude ti jinak velmi dlouho trvat než pochopíš že stejně jinak nemůžeš jednat. Mně to také dlouho trvalo. Ale mně pomohlo hodně to, že po velmi špatném manželství jsem nikoho nechtěla a nikoho nehledala. A od té doby jsem si nenechala nic líbit... A přišlo vše nějak samo...
| Nahlásit
A dej si nějaký nick, doporučuji... aspoň se ti nebudou měnit čísla :-)
| Nahlásit
Do poradny i potom můžeš chodit sama, je to zrcadlo a zpětná vazba pro Tebe.
Často když člověk významněji změní sám sebe, začne záhadně přitahovat jiné lidi - muže, a pak už není třeba co řešit...

Neboj se být sama svá, buď nějaká :-) odvážná, výrazná, s nějakým názorem, s nějakou chutí na něco, se svými impulzy, do kterých se vrháš a které z Tebe vyzařují a zaujmou. Chceš taky zaujmout (minimálně sebe zaujmout životem) a nejen být "jakákolichceon".
Promiň, to není žádné tvrzení o Tobě, vždyť se neznáme, jen nápad.
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek