Ontola > diskuze
| Nahlásit

Nevěra, řešit, neřešit?

Je to takový problém a nevím jak ho řešit. Mám pocit, že je mi partnerka nevěrná. Chová se sice ke mně vzorně, ale přece jen mám jednak podezření a jednak člověk se i něco domyslí a jednak dobří kamarádi někdy rádi řeknou.... Teď jsem dokonce našel i článek, že se to dá zjistit i dosti spolehlivě na základě testů DNA. Koho by to zajímalo, dám mu tu ten odkaz.
Znamená to, že problém by to vlastně ani nebyl nevěru dokázat, i když je to trochu do peněz.
Spíše si říkám, jestli to řešit nebo ne. Máme s partnerkou pěkný vztah a máme i holčičku, bude jí rok a čtvrt. Co odhalením nevěry získám a co bych teoreticky ztratil? Vztah by se určitě narušil, možná i zcela zanikl. Jinak jistotu nemám, ale jen indicie, až bude jistota, nebudu asi nic jiného řešit, bude mne hryzat nejistota, budu sledovat každý její krok a počin. Máme každý částečnou volnost, protože naše zájmy se trochu liší a ona mi věří, že jdu za kámoši si zahrát kopanou či kulečník a vrátím se, ona zase chodí s holkama na sedánky, ale za hodinku či hodinku a půl se vrací, tak, jak se domluvíme.. Střídáme se v hlídání. A ještě jeden důvod, bude se vám asi zdát podivný. Mě se zatím nic takového s touto partnerkou nestalo, ale co jsem před tím chodil s děvčaty, tak nemohu říct, že občas nějaký úlet tam nebyl. S touto partnerkou jsem absolutně spokojen, nemám důvod ani zájem jí podvádět, ale co když se mi taky někdy něco takového v budoucnu stane a bude to jen jako doufám že je to zatím i u ní , že to bude opravdujen okamžitý úlet... co pak? Nebo jí mám naznačit, že to vím a nechat jí samu rozhodnout ať řekne co a jak? Nebo co když se podezření nepotvrdí ačkoliv vím, že je to na 90% jisté.... Fakt nevím co dělat. Dělat, že nic nevím a nechat to vyšumět, povědět a čekat co řekne ona, přehlídnout to a čekat až jí to samu přejde.... nebo co ještě? Podotýkám jen, že bych nerad o ní přišel jakož i o denní styk s dítětem. Ona nikam necourá po večerech o rodinu i o mne se stará,... dělá to spíše jen v práci i když nevím přesně kde a do jaké míry, ale je to opravdu na pováženou. Věříte, že poprve v životě se bojím, jak to dopadne? Manželé nejsme, ale malá je naše.
Možnáí, že jste něco podobného někdy zažili, nebo že máte více zkušeností . Poraďte mi jak byste postupovali vy.
Ještě vám tu dám ten odkaz na ty stránky, kde se to dá zjistit aniž by ona o tom věděla.
Témata: Nezařazené

23 reakcí

| Nahlásit
To sou ty stránky. Odhalení nevěry
http://www.odhalena-nevera.cz/09_diskuse_vernost_nevera_a_partner/diskuse_o_vernosti_a_nevere.asp
| Nahlásit
To je jednoduchý:
- Pokud vám byla nevěrná, tak na testy určitě nejít, protže to je lepší nevědět
- Pokud vám nevěrná nebyla, tak určitě na ně jít, protože tim budete mít jistotu, že dítě je vaše
| Nahlásit
Já si dělám legraci, ale tohle je vážně zapeklitá situace.
Jou čtyři varianty
1. Jít a zjistit, že díte není vaše
2. Jít a zjistit, že dítě je vaše
3. Nejít a myslet si, že dítě není vaše
4. Nejít a myslet si, že dítě je vaše
Záleží, jaký jste nátury, a zážit všechny pro a proti u jednotlivejch variant. Samozřejmě přinutit se do varinaty je těžký, nám se to dobře radí, ale v reálu to je dost děžko na 100% proveditelný. Ale v případě výsledku 1. je pravděpodobný, že se váš pohled na dítě radikálně změní. A přijít o dítě, to nevim, jestli je pak tak velká výhra, že máte jistotu. Asi bych tam nešel. Takže jsem vám vlastně nic neporadil. Jednu radu ale mám, hlavně dávejte pozor na to, abyste nedělal žádný žárlivé nebo nedejbože prosebná scény, ale ani náznaky něčeho takového. To je velmi odpudivé a to by problém jistě zhoršilo.
| Nahlásit
Mám tam spoustu překlepů :-( a tady chybí čyřka - ... přinutit se do varinaty 4. je ...
| Nahlásit
Já si právě myslím, že dítě je určitě moje a že k té nevěře došlo až teď co začala chodit do práce, malou hlídáme na střídání nebo babička, protože by jinak došla o dobrou práci, a teprve teď se ta nevěra realizuje. Předtím snad měla oči jen pro mne. To, že dítě moje není i když i to by se mohlo stát. si nemyslím. Brali jsme se a to už tam dělala předtím. Já mám fakt strach. Je to divné odhalíte nevěru a nechcete ji radši řešit. To říkám na sebe.
| Nahlásit
Tak tady je třeba vážit slova, vážit myšlenky a každý krok. Pokud nechceš přijít o vztah a o bezproblémové setkávání se s dítětem, asi bych radila nic nepodnikat. Je to zbabělé, zvlášť pokud píšeš, že jsi si skoro jist, ale stejně bych asi počkala. Rozchodem člověk ztrácí mnohé. Pokud by dcera byla už velká, tak bych to vyřešila jinak, to by bylo asi jiné uvažování, ale takhle malá holčička podle mne potřebuje vás oba. Je těžké do těchto věcí mluvit a radit ještě těžší, to bych si snad ani netroufla, jen říkám, co bych asi udělala já... nevím, jestli nám tu náleží řešit až takto intimní vztahy i když je pravda, že se tu občas objevují... konečné rozhodnutí bude asi na vás , ale na vás dvou. Ne na tom, co řekneme my tady...
Jen tak přemýšlím, co by asi udělala kdybys jsi jí jen naznačil..... nic neřešil, jen nějak naznačil, třeba by toho sama nechala. V každém případě napište aspoň větou jak to dopadlo. Všem třem vám držím palce..... Leda
| Nahlásit
Taky je velká pravděpodobnost, že se to vyřeší samo - buď od tebe odejde a nebo jí to přejde samo, což je dokonce pravděpodobnější, protože na začátku je to hrozný vzrůšo, ale po čase už menší, atraktivia nevěry většinou brzo klesá. A to jsem ještě vynechal tu variantu, která mi přijde nejpravděpodobnější, a totiž že ti vlastně vůbec nevěrná neni >:-).
| Nahlásit
Teda Voltaire, nahoře píšeš že máš pocit. Myslím si, že "nevěra" a žárlivost na tvoji partnerku je jen ve tvé hlavě. Byl jsi zvyklý ji mít doma než do práce nastoupila. Je to u vás zásadní změna, víš že je mezi cizími lidmi a TY tam nejsi.
A znám dost "dobrých kamarádů" závistivců s reakcemi jak píšeš. S tím měla jeden čas problémy má sestra (mimochodem moc hezká holka a o to jde) s manželem. Naštěstí pochopil jací jsou "dobří kamarádi".
U žárlivosti máš vždycky "pocit" že je druhý nevěrný. Nemysli, že jsem ho nikdy nezažila.
A že se někdy na někoho víc usměje? A jakýsi dobrák kamarád ti to donese. Asi by tbyl také rád aby se na něho tak usmála, že.
Já se líbám na přivítanou se všemi lidmi co mám ráda. A kdyby to někdo donesl mému manželovi, tak se nic neděje, protože je líbám i před ním.
Mám doma rozumného člověka, s kterým si navzájem věříme a na řeči "dobrých kamarádů" nedáme.
Myslím si, že začínáš být chorobně žárlivý a máš v sobě zvýšené majetnické sklony (z toho si nic nedělej, má je každý chlap :-)).

Ale musíš si uvědomit zásadní věci:
1/ NIKDY partnera neuhlídáš
2/ NIKDY nebudeš mít jistotu
3/ žárlí nejvíc ten, kdo je schopen nevěry (heslo - podle sebe soudím tebe)
4/ závistivci, co z toho mají srandu existují

Takže moje rada zní: nic neřeš do té doby než je uvidíš spolu v posteli. To už budeš mít jistotu.
Samozřejmě přeháním, ale jistotu nebudeš mít nikdy. Uděláš DNA a druhý den ti třeba bude nevěrná. A víš stejně prt.
Promiň mi moji upřímnost :-).
| Nahlásit
Perfektní, NyNy, pořád jsem přemýšlel, jak to srozumitelně napsat, až jsi to napsala Ty. Až na ty majetnické sklony. Nemá je každý chlap, vím, co říkám. Ale je to spíš vyjímka. Takže Tvoje tvrzení je v podstatě generalizovatelné. Pac a pusu.
| Nahlásit
Já to tu čtu a trochu vás teda obdivuji. Tady není ani jeden žárlivec. Nejsem žádný zastánce divokých řešení, to teda ne, taky bych Voltairovi řekl, aby vyčkal, aby nepokazil, co se dá, chce to nechat projít hlavou jinak jak člověk začne jednat impulzívně může udělat více škody než užitku. Jen se spíše ptám těch, co tu odpovídali či pokyvovali, zda mi chtějí říct, že jsou tak dokonalí, že nikdy nežárlí, že nikdy nezjišťovali, neptali se pokud měli podezření že něco s jejich manželkou - milenkou - přítelkyní - družkou - se mu nezdálo, že dostali nějaké indicie a řekli si, no já nežárlím, ať si dělá co chce. Tak vás bych chtěl vidět. Vám závidím. Nemyslím to ani ve zlém, ale je to absolutní nesmysl. Určitý stupeň žárlivosti musí potkat každého, kdo miluje, jinak pokud je mu to jedno, co jeho blízká osoba dělá, tak asi mu zase tolik na ní nezáleží. Nemyslím dělat scény, najímat detektivy, dělat testy DNA, to je nesmysl. Ale jestli by vám někdo řekl, že se vaše žena nebo přítelkyně či osoba vám jinak blízká, co ji fakt máte rád že se chová najednou nějak jinak, že by vás to nezarazilo nebo vám někdo řekl, že ji někde s někým viděl,jak se k sobě mají tak vy zcela nemajetnicky by jste byli v klidu, protože k ní máte takovou důvěru? Nebo jste si tak jistí sami sebou, že by něco takového neudělala? Nebo je vám to fuk, pak jo, pak jedině v tom případě bych tomu věřil. Ano Nyny líbat přátele a navíc před manželem, to teda opravdu neznamená nic. Ale třeba už být s někým viděna sólo a líbat se s ním, to už je trochu jiné kafé. No já jen že pokud opravdu tvrdíte, že nežárlíte, tak mi to nepřipadá úplně pravda, ať se vám co píšu líbí nebo ne. Protože koho z vás potkalo to, že vám váš partner opravdu byl nevěrný nebo jste o tom byli skoro přesvědčeni tak ten pocit znám zase já a kéž vás tedy nepotká . Ale stejně promiňte mi to vám úplně nevěřím. Ono se NyNy taky říká, že to nezná jen ten, koho ta nevěra nezasáhla. Anebo se říká, že o tom mluví jen ti, kdo o tu svou milou moc nestojí, ale pokud mi na ní záleží, tak ji nechat dělat si co chce a pak jí doma vítat málem s kyticí a dárkem, a ani ve svém svědomí jak tu říkáte si nepřipadnou jako podvedený, že vás to nezasáhlo tak tomu nemohu uvěřit.
Voltaire nedělej nic! Vyčkej. Neunáhli se. Třeba to pravda není a zbytečně by sis zpackal život. Ale že ti to jedno není, tak to ti já zase věřím. Moc po ničem nepátrej míň se toho dozvíš a o to míň to bude bolet.
Ta moje slova byla spíš pro ty co tu říkají, že se jich tato bolest a že to bolest je netýká. Těm jsem to psal a Voltaira je mi líto. Drž se chlape.
| Nahlásit
An124125, rozumím ti, to víš že mě žárlivost také postihla. Vždyť to tam nahoře píšu a přiznávám větou "U žárlivosti máš vždycky "pocit" že je druhý nevěrný. Nemysli, že jsem ho nikdy nezažila."
Ale připadá mi potupné (ve svých očích podotýkám) slídit, prohledávat mobily, kapsy apod., dělat si testy DNA.
Co by jsi dělal na mém místě, když by jsi se svým manželem (nynějším) normálně žil, fungoval a věděl, že chodí sportovat se svojí bývalou přítelkyní (žil s ní 3 roky předemnou) asi 1x týdně a v kufru auta viděl její sportovní tašku, protože se pro ní vždy stavoval když šli na trening nebo závody aby ji nemusela tahat? To sportovní náčiní bylo opravdu těžké. A ještě jí vozil domů.
Samozřejmě že jsem měla vztek, ale sám mi to vše napřed řekl, takže nic netajil, ale ty myšlenky jsem měla umíš si opředstavit jaké...
Spolkla jsem to, řekla jsem si "vždyť je se mnou a ne s ní". A ono to časem vyšumělo s tím, že ta bývalka má něco s páteří a nemůže sportovat.
Dokonce jsem ji i potom osobně poznala, byla jsem na jedněch závodech také jako účastník amatér. A vím už dávno, že mně nemůže ublížit. A kamarádka z ní pro mne také nebude :-))) Teď už se tomu směju a je to pro mě ponaučení, že "pocit žárlivosti" sice občas je, ale beru ho jako součást života. Nesmí!!! ti přerůst přes hlavu.
A není pravda, kdo žárlí, ten ví co to je milovat. Žila jsem v minulém manželství opravdu se žárlivcem a vím, že jeho dedukce byly nesmysl. Viděl nevěru tam kde vůbec nebyla. A dopadlo to tak, že jsem od něj s dětmi utekla. Nejen kvůli jeho žárlivosti.
Bolest chápu u prokázané nebo přiznané nevěře. Ale to, že člověk nevěrný nebyl, nelze dokázat.... A pokud nevěra nebyla a člověk je stále podezříván, strašně to vztah otráví. Věř mi, zažila jsem to.

Gandalfe, jasně :-))
| Nahlásit
Mám pocit, 124125, že se tu pletou hrušky z jabkama. Pocit bolesti z vědomí, že mi ta "moje" už nepatří (trochu toho majetnictví), ale na druhé straně starost o toho druhého, touha po tom, aby můj život byl její život a její život zase můj. tohle všechno zabalené do důvěry, to je asi to co popisuješ jako jestli na tom druhém záleží nebo ne. A splavnost vzájemné komunikace, schopnost se svěřovat s fakty i pocity, dokázat tomu druhému dát najevo, že mu rozumím a že jeho postoje chápu.

A žárlivost? To je skoro nemoc zapříčiněná nedostatkem důvěry (a sebedůvěry). To jsou ta jabka .... a hodně nakyslá. Je ale fajn, že závěry máme stejné : "Nedělej nic, vyčkej, neunáhli se" a já bych dodal - nedovol, aby nedůvěra, tedy žárlivost, otrávila vztah.
| Nahlásit
No je to dobře, že jste zareagovali, protože už jsem měl pocit, že jsem absolutně nenormální. Ty rady Voltairovi se v podstatě neliší, tam jsme mu vlastně všichni co tu psali dali radu čekat, vyčkat, nedělat předčasně závěry tak to byla mezi námi schoda. To je myslím dobře.
Já spíš reagoval na ty vaše rady, že se nemá žárlit a že žárlení je nemoc. Je to je jasné , ale zcela nežárlit, to prostě nejde. Na druhé straně si vážím NyNy , že řekla jo, znám to taky . Ono se o tom dost těžko mluví a chodit s tím na trh to je jasné, to se nikomu nechce. Ale zase nemohu říct, že bych neměl žádnou sebedůvěru či důvěru. Ale jak je jednou taková ta skoro jistota jak on píše, pak teda v klidu nemohu být a i když nedělám žádné scény, násilnosti a podobné nesmysly, tak to bolí jak čert a člověk je prvně naštvaný na ni a pak dumá, kde udělal chybu a pak zase je naštvaný a tak se to střídá ale trpí. A pokud nenajde navíc odvahu si o tom promluvit nebo ten druhý se s ním o tom bavit nechce je to zlé a to ani nemluvím o tom, že někdy si z vás jako že dělá srandu kdes k tomu došel a neponižuj mě a zatím víte, že už vás nechce, protože to zase chlap pozná a žena určitě taky, že ten zájem je jaksi jiný. A vy zase ji moc chcete a nedovedete se jí vzdát protože pořád ji máte rádi. A pak nežárlete a nebuďte z toho smutní. Jo ono to všecko přebolí a člověk se otřepe, ale v ten moment co se to děje, tak to řeší a ono se o tom obře mluví a radí jak tam nahoře píše 132289 ale v reálu je to těžší . Ať tu pletu hrušky a jablka neumím to tak možná přesně napsat, ale říkám, znova, když někoho máte rádi a on je vám nevěrný, je dost těžké tu pilulku spolknout a odpustit i když asi je to mnohdy správné řešní a ještě těžší je tomu člověku říct tak jo, když mne nechceš tak se nedá nic dělat. Ale to už by bylo na dlouhé psaní a moc důvěrné informace a proč je tu psát, když to stejně nic nepomůže. Ale důvěřovat je hezký, prověřovat je lepší neprověřovat, ale až je to jisté pak odejít s hlavou nahoru je teda dost umění .
Jinak Voltaire, zvlášť pokud si mladý, protože čím je člověk víc mladý tím asi méně se dovede ovládat na DNA se vykašli a snaž se s partnerkou aspoň trochu bavit ale bez výčitek. No a snaž se co nejdéle věřit. Až budeš starší pokud jsi tak se nezlob tam už člověk taky hledí na to kolik ještě bude mít času. Ale zase se umí víc ovládat. Tak chlape ať je to dobrý.
| Nahlásit
Děkuji vám za rady, moc mi to pomohlo udělat si jasno ve své hlavě, hlavně za to, že jste mi poradili abych nespěchal a nehrnul se do nečeho čeho bych třeba pak litoval. Je fakt, že nejvíc se bojím o to, že bych třeba nemohl za malou. Počkám jak se situace vyvine.
A taky dík těm, co šli s kůží na trh ve smyslu, že i oni sami takovou situaci řešili. Vážím si toho že to řekli, jako třeba NyNy protože něco takového přiznat není snadné. Ale druhému to pomůže.
Také děkuj an 124125 že si dal tolik práce s tím, aby mi pomohl. I z jeho slov cítím, že ví o čem mluví a že ví, jak všechno kolem tohoto je bolestivé a problematické nešlápnout vedle .
Trochu mne mrzí, že Gandalf naznačil, že plete hrušky a jablka, i když 124125 měl určitě ten nejlepší úmysl mi poradit, ale každý nemá tu výmluvnost a ten vytříbený jazyk a nezná tolik cizích slov a neumí všechno hned tak přesně pojmenovat jako Gandalf. Asi opravdu nikdy nic podobného nezažil, jinak by mne třeba více chápal. Ale za zlé mu to nemám, jen aby věděl, že ne všichni jsme stejní. A že pokud mu citový život nikdy nedělal problémy a nepotýkal se třeba s nevěrou, nedůvěrou a se žárlivostí, tak mu jen mohu závidět a nepřeji mu aby ho něco podobného potkalo.
Moc si vašich rad vážím obzvlášť když vím, že jsem tu zatím tak krátce. Tak dík.
| Nahlásit
Voltaire, u Gandalfa si šlápl vedle, opravdu. Vím o čem mluvím, věř mi.

A co se týká mojí kůže :-), už se mi o tom docela snadno mluví, je to vše dávno (aspoň mi to tak připadá). Jednou se třeba tomu také zasměješ...:-) To bych ti ze srdce přála.
| Nahlásit
NyNy já proti Gandalfovi nic nemám, jen mne to mrzí, protože vidím, že je to rozumný a zkušený chlap. A proto, že mne celá ta věc opravdu tíží, tak mne jaksi zamrzelo, že to celé tak jakoby odbyl, jako že on nic takového neřeší, a že to nemá cenu rozebírat, ale možnám, že mi to jen tak připadlo. Jestli to tak nebylo tak sorry.
| Nahlásit
Když už se nípáme v tvém žití, tak jen podotýkám, že posezení s kamarádkami na 1-2 hodiny mi tedy rozhodně nestačí :-)) Ale to jen tak mimochodem.
Proč jste se nevzali když jste čekali dítě? Já to neodsuzuji, jen mne zajímá váš postoj všeobecně. Znám více takových dvojic a každá měla jiný důvod.
| Nahlásit
to Voltaire: "UŽ" neřeším. Ověřil jsem si, že to nemá cenu. Nevětší oporu najdeš sám v sobě a pokud ne, ........
Neodbyl jsem Tvé pocity, ale vyjádřil jsem se stručně, protože to téma podle mne nepotřebuje nějaké další rozbory.

Chápu, že pokud to s Tebou cvičí, musí Ti moje rady připadat jako "knížecí" (přechytralé, nerealizovatelné). Fakt vím o čem se tu píseň zpívá, ale nechce se mi to tahat zase z duše na světlo. Jakože proč, že jo.

A závěrem: Nikdo Ti nepomůže, nejde to. Racionálně se emoce nedají zvládat. Podle mne to musí tzv. "vyhnít". Můžu Ti jen držet palce, abys nevyvedl něco, kvůli čemu bys pak v budoucnosti musel snášet vědomí, žes někomu ublížil. Nejvíc v životě ubližujem lidem blízkým. Je lépe nést v srdci pocit křivdy, než pocit, že jsem někomu ukřivdil. To jsem chtěl naznačit. Zlom vaz.
| Nahlásit
NyNy: mysleli jsme že papír není to hlavní, že hlavní je ten vztah a ten papír nezachrání. Dnes tak opravdu žije hodně mladých. Já vlastně nevím, jestli je to tak správně.Doposud mi to bylo jedno, teď se mi zdá, že přece jen ten papír k něčemu bude dobrý.

Gandalfe, děkuju za to, cos napsal na závěr, to si budu pamatovat.: Nejvíc v životě ubližujem lidem blízkým. Je lépe nést v srdci pocit křivdy, než pocit, že jsem někomu ukřivdil.
| Nahlásit
Voltaire, no právě.... :-))
S mým druhým manželem jsme žili spolu 3 roky než jsme se vzali. Také mi to přišlo zbytečné. Ale dohnaly nás k tomu naše (moje 2 a manžela 2) děti, že si nechtějí říkat "skorobrácho" a "skoroségro". Nebydlí s námi, jsou už všechny 4 dospělé :-) A můžu ti říct za sebe, je to lepší (aspoň u nás), máme k sobě větší pocit zodpovědnosti. A také víme oba, že manželství není konečná instituce, vždycky se můžeme rozvést. Necítím se ničím ochuzená nebo víc svázaná.
Ale při představování je mi milejší, když jeden druhého představuje jako "to je můj (moje) manžel (-ka)" než "to je můj (moje) přítel (-kyně)".
Napiš jak vše dopadlo, přeji dobré nervy, aby jste byli spokojeni všichni 3. Problémy občasné a krize mají všechny páry, držím palečky :-)
| Nahlásit
Jak to tu tak pročítám,napadl mne jeden citát ..."cit není proud,cit je hlubina"
Ach jak Vám všem rozumím,ale Voltaire,zlaté pochyby a nejistota,pokud nemáš jistou,máš všechno.A k čemu ti ta jistota,pokud by tvé obavy byly správné,k čemu by ti byla?
Vždyť Lásku máš ty ve svém srdci k bytosti,kterou miluješ nade vše.A´t má jedno oko,jednu ruku,ošklivou tvář,skvrny na duši,nebo může být krásná jako anděl a zlá jak ďábel sám,co dokáže tvou lásku zničit,pokud to neuděláš ty sám.
Žárlivost je koření,není hodně ostré,ale já jsem milovala nade vše muže a ten nenechal jednu sukni na pokoji,věděla jsem to ,a stejně to mojí lásku nezmenšovalo,naopak.
Ve druhém člověku si promítáme své sny a touhy,příroda nám dala šílený dar,feromony jsou pěkné mršky,rozum tomu brání a křičí NENE NE!!!!A srdce stejně neposlechne.
Miluj ji a netrap se zbytečně,užívej si její lásky,tu ti dává když jste spolu a máš ji celou jen pro sebe.Žij s radostí a nepátrej pokud doma nezjistíš chlad a lhostejnost.
Láska přijde a většinou i sama časem odejde,záleží na tom,co si mezi sebou vybudujete do budoucna.I kdyby ti byla nevěrná,donutíš se mít jí míň rád?O tom láska přeci není.To není o podmínkách,buď máš rád nebo ne,to je vše.Držím ti palce.
| Nahlásit
Možná by také stálo za to se nad celou věcí zamyslet z perspektivy toho malého dítěte. Co je pro něj to nejlepší. Třeba se pak v sobě lépe vyznáš i ty.
| Nahlásit
A co kdyz znalost nevery partnera mou lasku nici - ubiji, co pak, pak taky radsi nic neresit a trpelive cekat az se snad neco zmeni? Pokud by slo pouze o sex, tak to snad neni takovy problem, ale pokud musite zit s vedomim, ze i kdyz jste se svym partnerem, tak on je duchem mimo a mnohem radsi by byl v naruci toho druheho.... Vim slabe sebevednomi ...
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek