Odkud se v češtině vzalo ř? Co tato hláska kdysi označovala?
Mám takový dotaz, možná to tu z vás bude někdo vědět...Čeština a dalši slovanské jazyky jsou potomky praslovanštiny. V rámci západoslovanských jazyků se ale v písmu/řeči (slovenština je ovšem výjimkou) rozlišuje pro mě záhadná hláska:ř/rz/ŕ.
Když se podívám do staroslověnské abecedy, tak tato hláska tam prostě nebyla, tak odkud se tedy vzala?
A ještě jedna otázka:proč ve slovenštině není žádným způsobem zaznačeno toto "ř" a proč se tak trochu odlišujě od západoslovanských jazků?
Když se podívám do staroslověnské abecedy, tak tato hláska tam prostě nebyla, tak odkud se tedy vzala?
A ještě jedna otázka:proč ve slovenštině není žádným způsobem zaznačeno toto "ř" a proč se tak trochu odlišujě od západoslovanských jazků?
Odpovědi
Diskuze
Hláska ř je zapisována spřežkou rz v téměř naprosté většině případů, přičemž nezáleží na pozici hlásky ve slově (např.: materz, rzkucz, dobrze, rzie). Vedle ní se ojediněle objevuje spřežka rzz. Není příliš četná a její výskyt je nesystematický (např.: lekarzz x lekarz, ciearzz x ciearz, rytyerzz x rytyerz).
Další vývoj proběhl ve 13.stol, tj.ve století, v němž se uplatňují oba pravopisy, mladší spřežkový a diakritický, vedle sebe, případně se kombinují.
O něco později je změna r' > ř je už beze zbytku provedena : krziechkot, przes, przemoczi, krzietyan, rzie) - ŕ -> ř (ŕepa - řepa).
Hus začal označovat měkkost souhlasek š, ž, ř, č - tečkou - ṡ
Bible Kralická zavedla háček pro označení měkkosti souhlásek č, ř, ž
2. Slovenština patří do skupiny indoevropských jazyků, do západní větve.
Čeština se během 15.-17. století více odchýlila od tohoto základu než slovenština, proto dnešní slovenština značně připomíná starou češtinu. Výrazný předěl mezi češtinou a slovenštinou představují pračeské změny dz’ > z’ a staročeské r’ > ř, tj. hranice mezi výskytem slovenského /dz/ na straně jedné a českého /ř/ na straně druhé. Ve slovenštině nikdy nevznikla již staročeská i staropolská hláska „ř“ .
Slovenská lingvistika za výchozí bod začátku vývoje slovenského jazyka považuje zánik praslovanštiny (přesněji té z jižní části západního praslovanského dialektu, t.j. jazyka velkomoravského etnika), který se povětšině datuje koncem 10.stol. a konkrétně se spojuje zánikem jerů. Roky 996 a 1000 jsou pro území horního Podunají, kam patří také slovenské jazykové teritorium, roky vzniku rakouského a uherského státu. V tomto kontextu je možné vyvozovat, že počátek slovenského národa a tedy i slovenštiny (praslovenštiny) je spojený se zánikem Velké Moravy (okolo r. 907) má odlišné historické pozadí vývoje než čeština, protože Slovensko je od 11. stol. do r. 1918 pod uherským vlivem, což řeč zásadně ovlivnilo.