Může člověk žít, kdyby mu chyběl třeba 1 cm mozku?

Anonym Xyjywaq26.04.2014 17:36 Nahlásit

Odpovědi

Přidat odpověď ▾

Diskuze

Anonym Detafun26.04.2014 17:48 Nahlásit
To by mě taky zajímalo já bych jako neznalec řekl, že ano. Lobotomie se dělali dlouho, ale tam šlo jen o poškození mozku a nevím jak velké části.
Anonym Xyjywaq26.04.2014 18:13 Nahlásit
však vtěch odkaz nic neni o tom že by člověk přešil bych kosičku mozku
L.Sarb26.04.2014 18:54 (Upr. 26.04.2014 22:06) Nahlásit
Chtít můžeš leccos. Vždy je to o tom, která část mozku to je, ne o množství.

Jinak se stačí rozhlédnout, spousta lidí dělá věci, u kterých je absence mozku určitě podmínkou. Další zase mají hlavu o několik čísel větší nežli mozek, tak jim tam kloktá. Na Ontole se to třeba projevuje opakovaným zadáváním jedné a té samé otázky.

PS : Admin to vymazal dost rychle.
Viacenta26.04.2014 21:36 Nahlásit
Není to dlouho, co tuším ve zprávách jsem četla, že se narodil člověk jen s polovinou mozku.
Normálně žil a fungoval a zjistilo se to vlastně náhodou až díky nějakému snad rentgenovému vyšetření.
Bylo to v cizině, tak na Ontolu asi nepíše...
L.Sarb26.04.2014 21:41 Nahlásit
Tak v tom to bude, v tom rentgenovém vyšetření. :-)
Anonym Lyfegun26.04.2014 21:52 Nahlásit
To jo jenze to mu chybel uz od narozeni to je neco jineho. Kazdopadne ja myslim ze muze ale jak uz bylo receno kdovy jak. Taky jestly by o to clovek vubec stal. Jo a na rentgen radsi nejdu nechci vedet pravdu:-)
Qixeze(petr)27.04.2014 15:51 Nahlásit
Člověk má na malém mozku nádor, kterému říkáme velký mozek. Proto se člověk chová, jako bláznivé zvíře.
Malý mozek je nezbytně nutný pro zajištění všech tělesných funkcí. Aby jedinec nějak obstál tváří v tvář záludnostem světa, potřebuje k tomu také malý kousek velkého mozku, aby uměl posoudit, zda se ho jisté věci osobně týkají, či nikoliv.
Díky přebujelosti mozku máme k dispozici aparát, který už je tak složitý, že stěží sotva stačí řešit problémy, které si sám svou přebujelostí vyvolává (viz Zákony profesora Parkinsona - firma od určité velikosti je schopna řešit už pouze ty problémy, které si sama vyvolává).
Tím se děje, že podléháme utkvělým představám, ideologiím a dalším neopodstatněným vírám, a že nám v nevědomí straší i několik osobností současně, takže jsme slušnou zásobárnou materiálu pro obživu psychiatrických zařízení.
Odpovím na otázku: Po ztrátě 1cm3 některé části mozku lze docela dobře žít.
Nesmí to být pokud možno z malého mozku, aby se neporušily životní funkce. Také by to nemělo být z částí, které vyhodnocují informace našich smyslů, koordinaci rukou a pod.
Záležitosti paměťové jsou zbytné, protože mozek je schopen ledacos přestěhovat do jiných částí. Ve zdravém mozku ještě i ve stáří mohou z kmenových buněk vznikat nové tkáně podle potřeb, které jsou na mozek kladeny.
Při ztrátě části mozku velmi záleží, jakým způsobem se to stalo.
Při nárazu hlavy na boční sloupek automobilu, vám z mozku neubude sice nic, ale mozek se změní v dezorganizovanou břečku, se kterou se už dál žít nedá.
Pokud však vám část mozku odborně odstraní neurochirurg, máte vysokou naději na přežití, byť třeba s určitými potížemi, které se pak musí řešit pomocí léků. Z toho plyne, že pro mozek je často horší prudký náraz, než mírná ztráta tkáně samo o sobě.
Operaci mozku po úrazech či nádorech podstoupilo mnoho lidí. Častou pooperační komplikací bývá epilepsie, nebo změna povahy, také ztráta některých schopností. U některých takto postižených nepoznáte vůbec nic, pokud jste je opravdu dobře neznali už předtím.
Já osobně (a dobře) znám člověka, který měl velký nádor na tvrdé pleně mozkové na čele. Tento nádor útiskem mozku způsobil poškození obou hemisfér a otok mozku od čela až asi 15cm směrem dozadu. Došlo k oslepnutí na jedno oko a téměř i na druhé. Ztratil talent pro matematiku a pohotovost.
Po operaci získal sekundární epilepsii a sníženou odolnost vůči psychickým zátěžím. Asi rok byl silně labilní a šel do invalidního. Ono to bylo stejně před penzí. Teď s tím žije už skoro 15let poměrně šťastný život. Ujišťuji vás, že ani ti, co ho znali, na něm nic nepoznají, a že v mnoha ohledech trumfne své vrstevníky.
V odborné literatuře je popsán případ amerického střelmistra, jemuž železná tyč prostřelila hlavu. Do té doby jemný a oblíbený člověk se sociálním cítěním trochu zhrubnul, stal se konfliktním, přišel o práci a přiživoval se po hospodách, kde vyprávěl svůj příběh. (Je to proslulý příběh, ale podrobnosti i zdroj jsem zapomněl.)
Tyč mu v mozku zdevastovala jistě více než 1 cm3 mozkové tkáně.
Přidat komentář do diskuze ▾