Ontola > diskuze
| Nahlásit

svůj nebo můj?

Mám říct pujcim ti svůj nebo můj sešit?Kdy mám použítpřivlastňovací zajmeno svůj a kdy můj? (půjčíš mi tvůj/svůj sešit?)
Témata: Nezařazené

2 reakce

| Nahlásit
Byl jsem poučen, že zpravidla nestačí odpovědět odkazem, tak uplatním celé vysvětlení včetně zdroje:

Zvratné přivlastňovací zájmeno svůj konkuruje s osobními přivlastňovacími zájmeny můj, tvůj, jeho, její, jejich v těchto případech:

Zaprvé: Zvratné přivlastňovací zájmeno svůj užijeme tehdy, jestliže přivlastňovaná věc, event. osoba patří osobě/věci, která je ve větě agentem: Pavel vychovává své děti dobře. Starý hrad skrývá svá tajemství. Jdem (= my) za svou pravdou dál. Naproti tomu ve větě Pavel vychovává jeho děti vyjadřujeme,že Pavel vychovává např. bratrovy, kamarádovy atp. děti, ale nikoli děti své = vlastní.

Uvedené pravidlo neplatí absolutně. Nezvratná zájmena bývají preferována v těchto případech:

a) Agens a „vlastník“ nejsou totožní v celém rozsahu: Doma u televize fandíme našim fotbalistům na mistrovství Evropy. – Ve škole se učíme o našich význačných malířích. – Blahopřejeme našim maturantům. –Máme rádi naši paní učitelku.

b) Vlastnický vztah je zdůrazněn, postaven do protikladu vůči jinému vlastníku, a to zejména tehdy, je-li přísudkové sloveso v první nebo druhé osobě. Např. Já ručím jen za moje/svoje svěřence (za ty ostatní ne). Podobně vedle obvyklého Oblékám si svůj kabát (= vlastněná věc, kabát, patří osobě, která je mluvnickým podmětem věty = já) můžeme užít také zájmena první osoby j. č. můj, a to v případě, že bychom chtěli zvláště zdůraznit, že například z několika (stejných) kabátů, z nichž jeden je můj, druhý tvůj, třetí jeho atp., si oblékám právě ten, který mi patří, tedy Oblékám si můj kabát, tj. nespletl jsem se. Také ve větě Říkám ti svůj/můj názormůžeme dát přednost nezvratnému zájmenu např. tehdy, pokud bude věta pokračovat… neopakuji jen to, co jsem slyšel od jiných.

Časté je zdůraznění zájmenem osobním v různých reklamních textech a všude tam, kde má vzniknout dojem individualizovaného oslovení zákazníka: Zde si vezměte vaše noviny (= noviny jsou vaše!, noviny jsou tu pro vás!). Ve skladu si vyzvedněte váš nábytek (= nábytek je váš, už jste si ho zaplatili). Z hlediska čistě mluvnického hodnotíme užití nezvratného zájmena jako nesprávné, protože odporuje výše uvedenému základnímu pravidlu, ale z hlediska funkčního své žánrové uplatnění má, protože plní funkci nabídky, přesvědčení, ujištění, získání či udržení přízně apod.

Významová nadbytečnost je nápadná např. ve větách jako V této lékárně vám změříme váš tlak.

Zadruhé: Složitější jsou případy, kdy jsou ve větě vyjádřeni (nebo se aspoňz věty vyrozumívají) dva vlastníci (původci dvou dějů). Přivlastňovaná věc, event. osoba patří buď osobě/věci, která je ve větě podmětem, anebo jinému„vlastníku“. Pro volbu zvratného, anebo osobního zájmena pomůže, rozložíme-li větnou stavbu do jednodušších částí, z nichž je jasně vidět, zda podmět,„vlastník“ a vlastněná osoba/věc jsou totožní (= užijeme zvratného zájmena), anebo nejsou totožní (= užijeme přivlastňovacího zájmena nezvratného). Například: Prosím vás o omluvení mé nepřítomnosti (= vy omluvíte mou nepřítomnost). Prosím vás (= já prosím) o omluvení (= vy omluvíte) mé dcery (= dcera je moje). = Prosím vás(= já), abyste omluvil (= vy) mou dceru. − Děkuji vám za blahopřání k mému svátku. (= vy blahopřejete, já mám svátek). −Podej mi můj kabát. (= ty mi podej kabát, kabát je můj). − Dovolte nám poděkovat za vaši laskavost. (= my děkujeme, vy jste laskav). V následujícím příkladu si lze vybrat mezi zvratným a osobním přivlastňovacím zájmenem, přestože se nepřivlastňuje podmětu: Toto drama líčí zápas venkovanů o jejich/svou půdu (příklad z MČ3).

prirucka.ujc.cas.cz/?id=sv%C5%AFj
| Nahlásit
Pro hrubou orientaci si stačí pamatovat: Přivlastňujeme-li podmětu, užíváme "svůj", v ostatních případech užíváme "můj".
"Připravuješ mě o můj čas." X "Připravuješ se o svůj čas."
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek