Jaké i se píše ve slově vytipovat
Odpovědi
Diskuze
tipovat [ty-] (k tip, odhadovat výsledek)
typ, -u m. (druh, model apod.)
tip [typ], -u m. (doporučení, odhad výsledku)
Příklad:
Ty jsi můj typ. Oblečení typově odpovídalo povaze.
Tip na výsledek se mi povedl. Vytipoval jsem si, že vyhraje Mirek.
vytipovat - odhadem vybrat z více možností, doporučit, navrhnout
http://www.pravidla.cz/hledej.php?qr=vytypovat
Nojo, ale jak by jsi řekl:
"Pozvali mě na policii, abych z pěti lidí vytypoval útočníka."
Ovšem mohu říct:
"Pozvali mě na policii, abych z pěti lidí typoval útočníka".
Ale to mi nějak nejde přes ret...
Nojo :-) A už se do toho zamotávám.
Vytipováním útočníka hádám výsledek - kdo to byl.
Vytypováním útočníka srovnávám jeho podobu se svojí vzpomínkou jak vypadal.
Ale nemám na češtinu patent.
Třeba je to stejný problém jako slovo "zjistit - vyzjistit", kdy se předpona vy- používá úplně zbytečně. Anebo slovo "nejoptimálnější" je v podstatě také blbost. Nemůže být něco co je nejlepší být nejnejlepší :-)
Třeba se píše nebo říká "vytypovat" proto, že stejného znění je "vytipovat", ale čte se to stejně s tvrdým Y. A mnoho lidí si pak myslí, že to je správně. Ale to je jen úvaha.
Ono - označit někoho s tím, že to tak tipuju... Potěš ho Pánbu, když se spletu.
Optimální je přiměřené, ne? Takový střed. Dodo. (docela dobrý a buďme rádi, že tak)
Nejoptimálnější - nejpřiléhavější, nejlíp pasuje, ale bylo třeba to zvážit a vybrat, žádná láska na eB...
Už to není můj případ, už jsem se informovala :-)))
Vedou se o tom dlouhé diskuze, ale ÚJČ tyto výrazy za určitých podmínek připouští. Jsem za to ráda, neb to má logiku.
:Záleží na tom, zda se tak označí 1 exemplář, pak je to zjevný nesmysl.
Když se ale porovnávají 2-3 adepti na označení, pak výběr = přiblížení se k ideálu, má své označení i v patřičném odstupňování přídavného jména.
Rozdíl je v tom, že když mluvíme o jedné věci (exempláři), tak vlastně nic nesrovnáváme, jen konstatujeme: je to ideální, bílé, červené, starší člověk...
(on třeba "starší člověk" bývá vlastně mladší, než "starý", že)
... a sem tedy stupňování nepatří.
Když ale máme v představě nějaký stav, který je "ideální" (opravdu nej), ale my se k němu teprv blížíme (což v případě slova "ideální" jest právě ta přípustka ÚJČ, neb ideální zůstává v podstatě nedosažitelný),
můžeme si regulérně dovolit stupňovat a "sedí to"
- např. babička "plajchovala" prádlo na sluníčku a měla ho BĚLEJŠÍ než z Arielu nebo čeho, ale taky trochu zapraná prostěradla můžeme srovnat, které je bělejší.
Tváře jsou červené, po procházce červenější, ale když někdo zrudne jak malina i s ušima, má je prostě nejčervenější.
Třešně postupně dozrávají a jedna je červenější než druhá, tamta je nejčervenější. (i když SAMA O SOBĚ nemůže být červená barva červenější, když už je červená...!)
No a v jednu chvíli udělám něco optimálně, prostě úplně nejlépe, jak jsem v tu chvíli schopen (a všichni si to myslí). Jenže za čas, světe poprav ho?, někdo přijde s ještě lepším řešením. A je jich víc, těch koumáků. A jeden z nich to vyřešil vskutku nejideálněji, vývoj a přehodnocení, prostě vlastně pouze neustálé blížení se k ideálu, který je nám ale stále vzdálen, jen nevíme o kolik, protože je prostě nedosažitelný z podstaty.
A tak jsme na tom podobně, stále se k němu blížíme (snad :)
:-)))
Ten další z nejlepších koumáků bude mít zase optimální řešení, protože bude zase "nejlepší". Protože on to vyřešil líp než ten minulý nebo jiný.
To je jako na běžecké dráze. Pokud toho prvního předběhne druhý, tak ten co byl druhý je přece první. Čili co byl druhý je teď nejlepší (zatím). Nejlépe to zaběhl.
To je to samé se slovem ideální.
Vlastně nic není ideální, protože to vždy může být lepší, když se do toho slova ponoříme, že. To bychom (pokud bereme v potaz že něco co je ideální a že to může být vždy ještě lepší) museli VŽDY a podtrhuji VŽDY, říkat: "Je to zatím ideální". Což je blbost, i když v určitých situacích se to samozřejmě dá použít.