Chtěla jsem se zeptat, zdali slovo (ještěže), se může používat kdykoliv?
Odpovědi
Diskuze
Připomínám ještě,že tohle je dobře.
Ještě že nám přijde na pomoc,bez něj by se to nezvládlo.
Ale tak hloupej dotaz to nebyl,dřív se psát dohromady ještěže mohlo.
Jak jste na to přišel, že ještě není české slovo? Nepřesné vyjádření - měkké souhlásky svědčí o tom, že existovalo již ve staročeštině, stsl., podobně i v polštině. Ve staré češtině se psalo jako gešče, pak ješče, hláskovými obměnami dalo nynější podobu ještě.
Spojku ještě že lze psát i dohromady ještěže - význam uspokojení. Příklad: Ještě, že nenastala příznivá možnost. Ještěže neprší, ještě že je hezky.
Podle Slovníku spisovné češtiny.
V tom se obvykle nedělají žádné chyby.
Horší je to v používání slůvek "díky tomu" = plusová záležitost
a "kvůli tomu" = negativní ovlivnění.
Ve vyhraněném případě asi nikdo neřekne:
Babička si zlomila nohu a díky tomu teď musí být v nemocnici,
ale v běžné mluvě se to zaměňuje zhusta.
(narozdíl od mé domácnosti... :(
:-)))
ještě přísl. 1. vyjadřuje přidávání, množení něčeho n. vystupňovávání: j. více; přikoupil si j. jednu vstupenku; vezmi si, přidej si j. (jídla); zeptal se j. jednou; víš j. něco nového?; j. odhodlaněji vpřed!; skočí j. dál; s význ. stupňovacím: zklamal se už jednou, a j. nedá pokoj přece, přišel pozdě, a j. se neomluvil; tys nám tady j. chyběl k tomu všemu; to by j. tak scházelo!; a ted j. tohle!; j. se ptej! po tom po všem (co se stalo, co jsi provedl atp.) 2. vyjadřuje, že do něj. časové meze něco trvá, pokračuje n. nenastalo; do té(to) doby; dosud, dotud: již jedenáctá odbila, a lampa j. svítila (Erb.); j. nepřišel; představení j. nezačalo; stále j. nemůže na něj zapomenout; j. nevím, jak to udělám; tenkrát byl j. chlapcem; zemřel náhle, j. ne příliš starý 3. vyjadřuje, že se děj uskuteční před uplynutím něj. časového úseku: vrátí se j. dnes; dokončí své dílo j. tento rok; nečekej na mě, j. nepůjdu; j. před měsícem vypadal zdráv; j. než začneme, chci na něco upozornit 4. vyjadřuje omezení: s tím bych se snad j. spřátelil, ale...; u tebe přece j. najdu porozumění; ještě, ještě že (ps. také ještěže) někdy vyjadřuje skromné přání n. slabou útěchu: j. kdyby to tak něco vynášelo!; j. že má tebe aspoň, to je štěstí; ještěže neprší na štěstí, bohudík; tato práce přece j. není tak těžká; ob. j. to ujde!
Text dotazu
Dobrý den,
narazil jsem v několika novinových článcích na rozdílnou formu psaní slov
ještě a že. Rád bych se tedy títmo ujistil o správnosti jejich používání.
Tedy píše se: "jěště, že" nebo "ještěže" či bez čárky "ještě že"?
Odpověď
Dobrý den,
Příruční slovník českého jazyka z let 1935-1957 se sice zmiňuje pouze o pravopisné podobě "ještě že", většina slovníků (např. Slovník spisovného jazyka českého z r. 1989, Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost z r. 1994, Trávníčkův Slovník jazyka českého z r. 1952) ovšem uvádí jako správné oba dva tvary - "ještě že" i "ještěže". Trávníček hodnotí tvar "ještěže" dokonce jako vhodnější.
Zdroje:
Příruční slovník českého jazyka. Praha: Státní nakladatelství - Školní nakladatelství - SPN, 1935-1957.
Trávníček, F.: Slovník jazyka českého. Praha. Slovanské nakladatelství, 1952.
Havránek, B. a kol.: Slovník spisovného jazyka českého. Praha: Academia, 1989.
Červená, V. a kol: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia, 1994.