Dobrý den, mužů tu přidat svojí slohovku? Nejsem si jistý.
Mužů tu přidat svoji slohovku? Chci, abyste mi řekli Váš názor. Klidně můžu i do e-mailu.
Odpovědi
Diskuze
Byl teplý letní den, sluníčko hřálo na rozpálenou zem tak, že se z ní nemnoho kouřilo. Z toho důvodu se mi nechtělo celý den prosedět u počítače. Hned jsem z mého počítačového koutku odešel, opláchl si obličej studenou vodou, obul si boty a vypravil se do naší zahrady
Můj otec, který už byl vzhůru, se mě zvídavě zeptal: '' Co tu chceš dělat?''. Bez žádného váhání jsem mu odpověděl: ''Chtěl bych tu postavit ptačí budku''. Táta se na mne zmateně podíval:'' A máš všechno pořádně proměřené?'' '' Jasně že mám,'' odvětil jsem mu, i když jsem věděl, že jsem délku boků budky divoce tipl. Připravil jsem si všechen potřebný materiál, který jsem si opatřil od mého kamaráda za rozumnou cenu. Poté jsem celý den tvrdě pracoval, že jsem ztratil pojem o čase. Den uběhl tak rychle, až najednou byla tma a začaly svítit lampy. I přes to světlo, které svítilo několik metrů ode mne jsem si ani nemohl pořádně zkontrolovat svůj výtvor. Když jsem se vrátil domů, všechno bylo zhasnuto a rodiče už spali, nemohl jsem jim tedy se svou sofistikovanou prací ani pochlubit.
Brzy ráno mě táta probudil se slovy: ''Vypadá to, že ta tvoje ptačí budka už to vzdala!'' Hned jsem vyskočil z mé postele. Udiveně jsem přišel před zahradou a zjistil jsem, že se moje ptačí budka rozpadla nejspíše během noci! V té chvíli mi došlo, že včerejší práce byla úplně zbytečná. Vskutku mi moc do smíchu nebylo, ale dnes, když si na to se svými rodiči vzpomeneme, tak se musíme smát. Přesvědčil jsem se, že opravdu platí přísloví dvakrát měř a jednou řež
Je ta slohová práce alespoň na tu 2? Děkuji mnohokrát
místo uvozovek používáte 2 apostrofy
''Co tu chceš dělat?'' ==> správně: „Co tu chceš dělat?“
za uvozovkou se nepíše mezera
...zeptal: '' Co tu chceš dělat?'' ==> ...zeptal: „Co tu chceš dělat?“
za dvojtečkou/vykřičníkem mezera
...zmateně podíval:'' A máš ==> zmateně podíval: „A máš
...vzdala!'' Hned jsem ==> vzdala! „Hned jsem
Nejsem schopen to tu všechno popsat, tak jen namátkou:
-nadužíváš přivlastňovací zájmena, působí to dojmem, že je to špatně přeložené z angličtiny, např. Hned jsem vyskočil z mé postele -> Hned jsem vyskočil z postele, projdi to a tam, kde nejsou nutné, je vypusť
-"sluníčko hřálo na rozpálenou zem tak, že se z ní nemnoho kouřilo" To vypadá, že normálně se ze země kouří hodně a díky vedru se z ní kouřilo méně, jen "nemnoho". A co to vůbec znamená, copak se ve vedru ze země kouří?
-Chybí čárka: I přes to světlo, které svítilo několik metrů ode mne*TADY* jsem si ani ...
-To že sis opláchl obličej a obul boty mi připadá jako moc veliký detail, to tam asi nepatří. Chtělo by to tu část, že jsi nechtěl sedět u počítače a vydal se ven, nějak přeformulovat.
-atd.
Ale celkově se mi to líbí. Nevím jaké na to jsou přesně požadavky, ale mně to aspoň na dvojku připadá dostačující. Jen bych to ještě torchu propracoval, třeba ta odpoveď táty je moc přimočaře narobouvaná na to přísloví, táta by před tím měl říci ještě něco. Něco jako "zajímavé, ale to není úplně jednoduché. Jak to chceš dělat?" "<něco jako že to nařežu z materiálu od kámoše>" "A máš všechno pořádně proměřené?'"... Zhruba takhle, naznačil jsem to jen přiblble, určitě to napíšeš nějak líp.
Tady už jsem jí upravil a už na tom nejspíše nebudu nic měnit. Děkuji všem, opravdu si toho vážím.
Byl teplý letní den, sluníčko hřálo na rozpálenou zem tak, že se z ní nemnoho kouřilo. Z toho důvodu se mi nechtělo celý den prosedět u počítače. Hned jsem z mého počítačového koutku odešel, opláchl si obličej studenou vodou, obul si boty a vypravil se do naší zahrady
Můj otec, který už byl vzhůru, se mě zvídavě zeptal: '' Co tu chceš dělat?''. Bez žádného váhání jsem mu odpověděl: ''Chtěl bych tu postavit ptačí budku''. Táta se na mne zmateně podíval:'' A máš všechno pořádně proměřené?'' '' Jasně že mám,'' odvětil jsem mu, i když jsem věděl, že jsem délku boků budky divoce tipl. Připravil jsem si všechen potřebný materiál, který jsem si opatřil od mého kamaráda za rozumnou cenu. Poté jsem celý den tvrdě pracoval, že jsem ztratil pojem o čase. Den uběhl tak rychle, až najednou byla tma a začaly svítit lampy. I přes to světlo, které svítilo několik metrů ode mne jsem si ani nemohl pořádně zkontrolovat svůj výtvor. Když jsem se vrátil domů, všechno bylo zhasnuto a rodiče už spali, nemohl jsem jim tedy se svou sofistikovanou prací ani pochlubit.
Brzy ráno mě táta probudil se slovy: ''Vypadá to, že ta tvoje ptačí budka už to vzdala!'' Hned jsem vyskočil z mé postele. Udiveně jsem přišel před zahradou a zjistil jsem, že se moje ptačí budka rozpadla nejspíše během noci! V té chvíli mi došlo, že včerejší práce byla úplně zbytečná. Vskutku mi moc do smíchu nebylo, ale dnes, když si na to se svými rodiči vzpomeneme, tak se musíme smát. Přesvědčil jsem se, že opravdu platí přísloví dvakrát měř a jednou řež.
Byl teplý letní den, sluníčko hřálo na rozpálenou zem tak, až se z ní nemnoho kouřilo. Z toho důvodu se mi nechtělo celý den prosedět u počítače. Hned jsem z mého počítačového koutku odešel, opláchl si obličej studenou vodou, obul si boty a vypravil se do naší zahrady
Můj otec, který už byl vzhůru, se mě zvídavě zeptal: '' Co tu chceš dělat?''. Bez žádného váhání jsem mu odpověděl: ''Chtěl bych tu postavit ptačí budku''. Táta se na mne zmateně podíval:'' zajímavé, ale to není úplně jednoduché. Jak to chceš dělat? "Nejprve si označím strany boků a zdi budky.'' A máš to všechno proměřené? ''Jasně že mám,'' odvětil jsem mu, i když jsem věděl, že jsem délku boků budky divoce tipl. Připravil jsem si všechen potřebný materiál, který jsem si opatřil od mého kamaráda za rozumnou cenu. Poté jsem celý den tvrdě pracoval, že jsem ztratil pojem o čase. Den uběhl tak rychle, až najednou byla tma a začaly svítit lampy. I přes to světlo, které svítilo několik metrů ode mne, jsem si ani nemohl pořádně zkontrolovat svůj výtvor. Když jsem se vrátil domů, všechno bylo zhasnuto a rodiče už spali, nemohl jsem jim tedy se svou sofistikovanou prací ani pochlubit.
Brzy ráno mě táta probudil se slovy: ''Vypadá to, že ta tvoje ptačí budka už to vzdala!'' Hned jsem vyskočil z postele. Udiveně jsem přišel před zahradou a zjistil jsem, že se moje ptačí budka rozpadla nejspíše během noci! V té chvíli mi došlo, že včerejší práce byla úplně zbytečná. Vskutku mi moc do smíchu nebylo, ale dnes, když si na to se svými rodiči vzpomeneme, tak se musíme smát. Přesvědčil jsem se, že opravdu platí přísloví dvakrát měř a jednou řež
Ale jinak je to pěkné, dobře jsi to napsal i upravil.
Byl teplý letní den, sluníčko hřálo na rozpálenou zem tak, až se z ní nemnoho kouřilo. Z toho důvodu se mi nechtělo celý den prosedět u počítače. Hned jsem z mého počítačového koutku odešel, opláchl si obličej studenou vodou, obul si boty a vypravil se do naší zahrady
Můj otec, který už byl vzhůru, se mě zvídavě zeptal: '' Co tu chceš dělat?''. Bez dlouhého váhání jsem mu odpověděl: ''Chtěl bych tu postavit ptačí budku''. Táta se na mne zmateně podíval:'' Zajímavé, ale to není úplně jednoduché. Jak to chceš dělat?'' "Nejprve si označím strany boků a zdi budky.'' '' A máš to všechno proměřené? ''Jasně že mám,'' odvětil jsem mu, i když jsem věděl, že jsem délku boků budky divoce tipl. Připravil jsem si všechen potřebný materiál, který jsem si opatřil od mého kamaráda za rozumnou cenu. Poté jsem celý den tvrdě pracoval, že jsem ztratil pojem o čase. Den uběhl tak rychle, až najednou byla tma a začaly svítit lampy. I přes to světlo, které svítilo několik metrů ode mne, jsem si ani nemohl pořádně zkontrolovat svůj výtvor. Když jsem se vrátil domů, všechno bylo zhasnuto a rodiče už spali, nemohl jsem jim tedy se svou sofistikovanou prací ani pochlubit.Brzy ráno mě táta probudil se slovy: ''Vypadá to, že ta tvoje ptačí budka už to vzdala!'' Hned jsem vyskočil z postele. Udiveně jsem přišel před zahradou a zjistil jsem, že se moje ptačí budka rozpadla nejspíše během noci!
V té chvíli mi došlo, že včerejší práce byla úplně zbytečná. Vskutku mi moc do smíchu nebylo, ale dnes, když si na to se svými rodiči vzpomeneme, tak se musíme smát. Přesvědčil jsem se, že opravdu platí přísloví dvakrát měř a jednou řež
Když je vlastníkem podmět, používá se zvratná forma. Jiné by bylo "Otec přišel do MÉHO koutku..." - podmět není vlastník.
''Chtel bych tu postavit ptaci budku.'' ==> „Chtel bych tu postavit ptaci budku.“
,,Chtěl bych tu postavit ptačí budku." ==> „Chtel bych tu postavit ptaci budku.“
Snaha byla, nic ve zlém ;)
Jinak já jsem ty dolní napsala jako čárky, protože na mobilu nemám dolní uvozovky. To jen tak na vysvětlenou. :-)