měl by člověk být pevný ve svých názorech, nebo by je měl často měnit?
Odpovědi
Diskuze
Kdo své názory mění, je buďto nemyslící debil, nebo individuum s výraznými psychopatickými rysy.
Je samozřejmě pravda, že by člověk neměl být "kam vítr, tam plášť" a své názory a postoje střídat dennodenně. Samozřejmě je třeba o věcech přemýšlet a své názory uvážlivě formulovat na základě tohoto přemýšlení a úvah.
Ale!
Je tu ovšem, jako v živote skoro vždy, několik ALE:
1) V těch svých úvahách jsem mohl prostě a jednoduše udělat chybu. To se snadno může stát každému a není to žádná hanba (pokud tutéž chybu neopakuji dokola :-)
2) Mohl jsem přemýšlení založit na nedostatečných nebo chybných informacích.
V takových případech právě každý NORMÁLNÍ (a aspoň trochu soudný) člověk, když si problém uvědomí, chybu odhalí, informace doplní, svou úvahu bez velkých emocí poopraví a názor adekvátně změní. Nebetyčná hloupost v takové situaci je, když na mylném názoru trvám – vypadá to hloupě, pyšně a ničemu to neprospěje.
A konečně je zde i za třetí:
3) Každý člověk se vyvíjí, sbírá zkušenosti, vyspívá, zraje, či jak všelijak se to dá nazvat a svůj pohled na některé věci může časem v důsledku takového vývoje změnit.
To je taky naprosto normální a přirozené. A zase by byla hloupost jen z nějaké domýšlivosti nebo naopak ze strachu lpět na něčem, co už si prostě nemyslím. Je to spíše projev odvahy a velikosti ducha přiznat, že jsem holt během času dospěl k jinému vidění a jinému názoru. Může to klidně svědčit o pozitivním vývoji vlastní osobnosti.
To je škoda, může se tak zbytečně ochuzovat.
Pro mě je důležitější nepřestávat se pokoušet vnímat, co se děje - venku i ve mně,
důležitější by mohl být člověk, příčiny, souvislosti..., než názor. Nikdy neznáme celý příběh.
Taky "kvalitu člověka" neposuzuju podle jeho "pevných názorů", ale podle toho, co dokáže udělat, jak se zachová.
Názor je někdy stopnutá vteřina poznání části skutečnosti :)