Jaké máte vzpomínky na Mikuláše z dětství?

Anonym Bywidov05.12.2013 17:34 Nahlásit
Já teda dost hrozný. Vždycky jsem si přál, aby nepřišel, schovával se ve svym pokoji. Nevim, jestli to je zrovna svátek pro děti.

Odpovědi

Přidat odpověď ▾

Diskuze

Cenobita.05.12.2013 22:07 Nahlásit
Mikuláš ztratil plášť, Mikuláška sukňu ...

Stále nemám vyřešeno kdo je to ta "Mikuláška" ...
L.Sarb05.12.2013 22:32 Nahlásit
Mikuláška = žena přestrojená za Mikuláše.
Cenobita.06.12.2013 01:29 Nahlásit
Mikuláška jako žena za Mikuláše ? Tak to je stejně deviantní jako "Malý Ježíš" z "Pana Polštáře".
Cenobita.06.12.2013 10:44 Nahlásit
L.Sarb: to já věřím že Mikuláše dělají ženy, akorát bych ji nikdy nenazýval Mikuláška, když představuje muže, a já si celou dobu "myslel", že je to jeho manželka :-) To by pak "Malý Ježíš" mohla být "Malá Ježíška" - Bože to jsou věci.
L.Sarb06.12.2013 14:37 (Upr. 06.12.2013 15:48) Nahlásit
Jj, dneska ještě můžeš najít nějakého "chcíplého čerta" a vyzpovídat ho.
Viacenta06.12.2013 19:43 Nahlásit
Já žádné vzpomínky nemám, k nám Mikuláš nechodil :(
Dostávala jsem nadílku ovoce, topiva a hlízovité zeleniny (dost jsem prý zlobila).

Cenobito - není to úryvek písně z mikulášské besídky mladých brigádníků?
Cenobita.06.12.2013 21:23 Nahlásit
Viacenta: "na každým rohem někdo číhá ..." ... spíš efekt nechtěného, já myslel úplně na něco jiného ... písničku o budovateléch neznám
Cenobita.06.12.2013 21:24 Nahlásit
Já si na mikulášskou pamatuji velmi dobře. Mikuláš byl pro mě nepřekonatelná autorita a moc jsem se ho bál. Čerty jsem ignoroval a přišli mi jako nějací chovanci z ústavu.
Anonym Qamobah04.12.2014 19:54 Nahlásit
Já mám taky na Mikuláše vzpomínky dost hrozné. Souhlasím, že to je svátek spíš pro rodiče, ty plesají, jak jaká je to zábava a děti jsou z toho zděšené. Samozřejmě výjimky jsou možné.
mistrovamarketka04.12.2014 20:24 Nahlásit
Já se v dětství na Mikuláše nikdy nebála. Vzpomínám si, jak jsme jako děti běhaly večer po venku a potkávaly různé mikulášsko-andělsko-čertovské skupiny, které nás občas postrašily, ale rozumně. A když jsem pak zmrzlá a vylítaná přišla domů, čekal na mě balíček s mikulášskou nadílkou: čokoláda, ovoce, ořechy a nějaké to uhlí. A jako dospělá musím říct, že nikdy jsem se nedopustila té pošetilosti anebo hlouposti, abych na své děti, do bezpečí a klidu jejich domova, pozvala čerty a ještě snad dokonce měla radost z toho, že se bojí. Protože děti se skutečně bojí.
Přidat komentář do diskuze ▾