Co se žárlivostí?
Dobrý den,
jsme mladý pár, který je spolu téměř jeden a půl roku. Rozumíme si, ale máme malý problém - žárlivost ze strany přítele. Přítel má za sebou i přes jeho mládí již několik vztahů, které nedopadly právě dobře (vždy se jednalo o nevěru buďˇ z jeho strany nebo ze strany přítelkyně). To na něm asi zanechalo následky v podobě nedůvěry ke mně. Vadí mu například i když jen pozoruji lidi kolem sebe nebo když se usmívám a mluvím na nějakého našeho společného známého, který mu přijde atraktivní. Trávíme spolu hodně času (studujeme spolu v jedné třídě a i po škole jsme spolu), a tak je to možná také tím, že se máme neustále na očích. Každopádně máme oba pocit, že by se s tím mělo něco udělat, přítel si tento svůj problém uvědomuje, ale neví co dělat a jak si pomoci.
Poradíte, co bychom měli dělat či nedělat a co si o tom myslíte?
Moc děkuji.
jsme mladý pár, který je spolu téměř jeden a půl roku. Rozumíme si, ale máme malý problém - žárlivost ze strany přítele. Přítel má za sebou i přes jeho mládí již několik vztahů, které nedopadly právě dobře (vždy se jednalo o nevěru buďˇ z jeho strany nebo ze strany přítelkyně). To na něm asi zanechalo následky v podobě nedůvěry ke mně. Vadí mu například i když jen pozoruji lidi kolem sebe nebo když se usmívám a mluvím na nějakého našeho společného známého, který mu přijde atraktivní. Trávíme spolu hodně času (studujeme spolu v jedné třídě a i po škole jsme spolu), a tak je to možná také tím, že se máme neustále na očích. Každopádně máme oba pocit, že by se s tím mělo něco udělat, přítel si tento svůj problém uvědomuje, ale neví co dělat a jak si pomoci.
Poradíte, co bychom měli dělat či nedělat a co si o tom myslíte?
Moc děkuji.
Odpovědi
Diskuze
uhánět rychle, pokud možno co nej-rych-le-ji, ale dobře: jinak tě chytí! :-)
Pro autorku:
Je velké plus, že si svoji chorobnou žárlivost tvůj partner uvědomuje. V tom by mohla být naděje nějaké terapie. Ale nevím, může to být jen přechodná krátkodobá snaha. Postupně se skalní žárlivci stávají despotičtí, může přijít tyranie, někdy i násilí. Byli by asi nejraději, kdyby je milující (zatím) osoba vlastně vůbec nežila (svůj osobní život), byla jen s nimi a nebo zavřená v domě bez možnosti vycházení. Taková arabská domácnost. Nenech se tím nijak omezovat.
Žárlivci kupodivu bývají často nevěrní. Podle sebe soudím tebe. Tak se chovají.
Život se žárlivcem je peklo, přišla by jsi na to sama. Je snazší se rozejít teď než budete mít třeba rodinu. Je to v nich jak v koze, nejde to vyléčit...
Vím o čem mluvím, jednoho jsem si totiž vzala a už jsem mu dávno i s dětmi utekla. Jsou hodně majetničtí a despotičtí vůči své partnerce, Viacenta má pravdu.
Ale chci vám položit jednu otázku ,,Vy jste nikdy nežárlili?´´
Jestli ne,tak to vám blahopřeju,nemáte city...
Otevřeně se přiznám,ano žárlim. Žárlim pokaždé,když se cítim být ohrožený někým,kdo je pro holky atraktivní,bojim se toho,že moje přítelkyně podlehne jeho šarmu.
Myslim si,že je to daný i tím,že jsme v jedné třídě,osm hodin se máme na očích a po škole jsme také spolu. Mám hodně kamarádů a kamarádek a nezná nikoho,kdo by takhle dlouho vydržel spolu.
Vzkaz pro:
Pavel- Jsem otevřený vůči své přítelkyni,je na tom něco špatného?
Viacenta- Dávám jí volnost,dopřává si skoro každý pátek se svými kamarádkami večer a chodí také cvičit jednou někdy dvakrát týdně. Když chce jít do kina nebo do divadla,tak jde.
Gandalf- nikdy bych jí nepronásledoval na každém kroku,každý má svůj osobní život :)
Jak to že jsi pod jejím číslem? Řešili jste dotaz na Ontole spolu? Pokud ne, a ty jsi sem vlezl bez jejího vědomí, tak to s tebou opravdu není vpořádku. Kontrolujš jí mobil? Maily?
Pokud to řešíte na Ontole spolu, je to sice chvályhodné a může tě to jakoby ctít. Ale ruku na srdce, pokud by jsi se necítil ohrožen rozchodem ze strany přítelkyně, nikdy by jsi nepřistoupil na jakési "léčení".
A ta věta "dávám ji volnost".... Proč neřekneš "má volnost"? Ty jí nemáš co dávat volnost. Možná že mám averzi na takové věty z minulého manželství, ale nikdy bych o svém partnerovi (manželovi) neřekla že mu dávám volnost, že mu dovoluji jít v pátek s kamarády....
S mým současným manželem máme vztah na důvěře. Tak jsem to vždy chtěla a přála si to. Buhužel v prvním manželství to nevyšlo.
Není pravda věta "kdo nežárlí nemiluje". Samozřejmě že osten žárlivosti mám, ale velice, velice málo a předpokládám že ho má každý normální člověk. Ale nesmí to prostoupit celý můj vztah, myšlení, chování, pátrání, cítila bych se jako ubohá onuce, nejistá si vztahem. Promiň moji upřímnost.
Muži mají více majetnické sklony ke svým partnerkám. Ona kolikrát je ta žárlivost s majetnictvím velmi propojena (viz dávám jí volnost).
Žárlíš i na její kamarádky? Rodiče? S tímto jsem se také musela potýkat.
K fiktivnímu 256861: na otevřenosti samozřejmě není nic špatného, jde jen o to, jak ji vnímá druhá strana a jakou "protihodnotu" vyžaduješ ty. A pokud se cítíš "ohrožen" šarmem někoho dalšího, no tak to abyste radši nikam nechodili. Při pevném vztahu a důvěře v kvalitu druhého nic takového nehrozí, spíš takové případy bývají zdrojem oboustranného pobavení.
Jinak se zcela podepisuji pod vše, co napsala NyNy.
Divíš se našim názorům? Vyplývají z našich zkušeností s tématem. Máš pravdu, že na dálku anonymně to může být trochu vedle jedle.
Přiznáváš žárlivost. Znáš ale její míru u sebe? Jsi schopen ji ovlivnit??
Kdo nežárlí, nemá city? Ano, žárlivost je velký cit. K sobě. Bohužel.
Je to strach o sebe. Že mě svým odchodem partner neguje, popře, vymaže.
Ty máš ale svoji hodnotu i bez partnerky :-) Jsou věci, kvůli kterým Tě miluje a chce s Tebou žít. Zatím.
Formulace "DÁVÁM
Formulka pro uklízečku, která má nějaký plat a občas dostane volno a "může si dopřát"? Ona přeci může, co chce.
To kouzlo, že je s Tebou, je založené na důvěře.
Zbavení se své nedůvěry bude přínosné hlavně pro Tebe - je to velká úleva a klid pro duši.
To víš, že život může přinést leccos, ale s tím nic neuděláš. Před životem se nikam nezavřeš dost těsně :-)
Jestli ses na toto vlákno dostal po vaší vzájemné domluvě, prima.
Jestlis to prostě "našel", tak se styď
a něco se sebou dělej. Třeba něco zmůžeš.
Vždyť - co můžeme ve světě změnit, než sami sebe???
Na tuhle stránku jsem nenarazil tím,že jsem jí projížděl historii nebo bůh ví co jiného,ale tím,že jsme se oba rozhodli,zkusit vyhledat nějakou odbornou pomoc pro řešení našeho(teda spíše mého) problému se žárlivostí.
Za tu formulaci věty ,,dávám jí volnost,, se omlouvám, přece jenom skoro v půlnoci člověku moc mozek nefunguje, ale přesto jsem chtěl reagovat. Jde spíš o tu náplň těch slov,prostě svojí partnerku neomezuju,když se mi něco nezdá,domluvíme se a uděláme kompromis. Už vidím,jak hned myslíte na to,že ten kompromis vymýšlim já a tím jí i omezuju. Ne,to neni pravda. Má naprostou volnost.
Ohlas na komentáře:
Pavel- chodíme spolu do společnost,budeš se divit,ale pokaždý ji chci někam vytáhnout,abysme neseděli jenom doma a neboj neužárlim se ;)
Viacenta- vim,že občas žárlit umim dobře,to se přiznám,ale občas si to v hlavě urovnám a vidím,že nemá cenu žárlit. Musim upozornit,že máš naprostou pravdu s tou hodnotou. Bohužel jí asi u sebe neznám a nedokážu jí najít.
Vzkaz pro všechny- děkuju moc,že se soustředíte i na tuto diskuzi. Opravdu je to dobré se nějak poradit s lidmi,kteří v tom mají praxi a dobré názory(hlavně upřímné).
Je ovšem jasné, že vyjádření obou stran je nutné vnímat jako silně subjektivní, což je svým způsobem pochopitelné.
Ty se nemůžeš omlouvat za formulaci "dávám jí volnost", to jsi prostě ty a takto to cítíš, nemíním to zle....a s půlnocí (únavou) to nemá nic společného.
Já se ti přiznám. Můžeš být bezvadný kluk, ale pokud bych byla přiměřeně k tvému věku se svými nynějšími zkušenostmi, za nic na světě (ani kdybych tě moc milovala) bych tě nechtěla. Ty problémy by mi za to nestály.
Píšeš - občas si to v hlavě urovnám - to není moc. Jak se projevuje tvoje žárlivost? Křičíš? Vyčítáš zvýšeným hlasem? Jsi schopen parnerku ve vzteku uhodit? Nemáš potom pocit studu?
Jsem ráda, že dokážeš o tomto problému hovořit, že jsi si ho vědom. Ale co s tím uděláš....nevím, asi bude dobré jít na nějakou psychoterapii, ale moc si od ní neslibuju. Přece tam nebudeš chodit do konce života.
Asi si budeš muset najít partnerku, která bude raději doma a nebude ti to vadit. Jenže pokud jsi ty společenský a ona ne, předpokládám že si ji budeš i míň vážit (protože lidé neseběvědomí neradi chodí do společnosti) a budeš jí zahýbat. Je to začarovaný kruh.
Anebo bude partnerka tak silná, že si to líbit nenechá. Ale to budete mít zase doma itálii :-((
Napsali jsme také jedné paní psycholožce a čekáme na její odpověď. Třeba by nám její odborný názor také pomohl. Každopádně moc děkuju za Vaše příspěvky, moc si vážim toho, že se snažíte na náš problém pohlédnout z několika stran.