"Psí jeskyně, Grotta del Cane, leží u jezera Agnano v Itálii a nic jiného to není než daremná, v písečném vrchu vykopaná, asi deset střevíců dlouhá a čtyry široká díra, z které nezdravá, ba usmrcující pára vyvstává. – Když se před jeskyní několik kroků na zem položíme, jakýsi dým, onomu z kamenného uhlí rovný, který vždy u země na šest coulů se zdržuje, vystupovati spatříme; on jest vlhký, neb zem vždy ním omokřená býti se zdá. Na stěnách se ani sazenice solných látek, ani vůně cizí, ani teplo jaké nenalezá. Jeskyně se proto Psí jmenuje, že se její vlastnost, totiž že se každý živočich (polože se na zem a nadýchaje se té jedovaté páry) nejdéle za dvě minuty zalkne, cizím, jenž by se bez nebezpečenství vlastního života rádi o tom přesvědčili, psem dokazuje."
Ve Zbrašovských aragonitových jeskyních (Teplice nad Bečvou) se procházelo jeskyní, ve které byla hladina CO2 přibližně ve výši kolen. Průvodce doporučoval vzít menší děti do náruče.
Už to chápu. Nechápala jsem, když dám do balonku sodu, ten balonek nasadím na hrdlo flašky, která je naplněná octem, tak mi vzniká CO2, balonek se potom nafukuje. Tak jsem si myslela, že jde právě CO2 nahoru, což mi potom nedává smysl s jinými chemickými pokusy, teď mi došlo, že je to vlastně tím, že se tam vytvoří víc částic.