Když hodím do vody cihlu, neudělá se obdélník, ale kruh. Proč?
Odpovědi
Diskuze
Když hodíš do vody cihlu nebo dlouhou tyč, tak v prvním okamžiku bude mít vlnoplocha tvar toho předmětu. S přibývajícím časem dochází k zaoblování a vypadá to stále více jako kruh, protože poloměr této vlnoplochy (v jednotkách délky vlny toho šíření vlnění na hladině vody) je MNOHEM větší než rozměr původně vhozeného předmětu. Sto metrů (což může být klidně 1000 lambda, tj. vlnek) od té 10m tyče to bude vypadat jako kruh, i když to bude nepatrná elipsa (vlnění od konce tyče dorazilo dále ve směru tyče než vlnění od středu tyče dorazilo kolmo ve směru tyče).
Podobným šťouráním by jsi dokázal, že gravitace není ve všech směrech stejně silná a nevytváří koule a že Země není kulatá, protože má hory a hluboké oceány, i když při poměrném zmenšení Země na průměr 10cm je hladší než kulečníková koule.
Na hladině vody je povrchové napětí ("pružná membrána"). Cihla hozená naplocho nejprve zmačkne tu membránu a stlačí ji. Tvar stlačení hladiny bude mít tvar kružnice přibližně opsané vrcholy obdélníku.
Podobně to bude třebas na trampolíně nebo gumové membráně, kdybys to chtěl simulovat.
To je počáteční fáze vzniku vlnění. Stlačení povrchového napětí v kruhové ploše silou. Počátek vlnění není bod, ale kruhová plocha. A protože to je silové působení, tak nezáleží na tvaru předmětu. Střed kružnice bude ve středu působiště síly (náklon ploch apod.).
Otázka: Kde je hranice makro a mikrosvěta?
V okamžiku dopadu cihly na membránu to určitě nebude mít tvar opsané kružnice (jak se vlnění může dostat do vzdálenosti řádově šířky cihly od cihly v nulovém čase??). To, co popisuješ, jsou jen ty výše zmíněné vlny na hladině vody ve velké vzdálenosti, ale v měřítku molekul vody.