Rozpustnost, zejména solí, nezávisí jen na jejich polaritě, případně na polarizovatelnosti iontů, ale zejména na stabilitě krystalové mřížky. příkladem mohou být zejména některé hydráty. Tak dihydrát síranu vápenatého i bezvodý síran vápenatý jsou velmi málo rozpustné, na rozdíl od hemihydrátu (CaSO4.1/2H2O). To je příčinou tuhnutí sádry. hemihydrát - sádra ve směsi s vodou rekrystaluje jako dihydrát, který nerozpustný (zatvrdlá sádra). Když zůstaneme u halogenidů stříbrných, pak rozpustnost klesá od AgF k AgI, ale jen AgF je dobře rozpustný. Naproti tomu u Ca je CaF2 neropustný a ostatní halogenidy jsou dobře rozpustné. Při tom polarita ( iontovost) od fluoridu k jodidu klesá.
