Ty jsi ovládáná citem v zápase s rozumem. Musíš hledat logiku věcí a tolik nepodléhat a více se sebeovládat. U Tebe i slabší dojem vyvolává hluboké pohnutí, předráždění. Musí se to trénovat /pokud se toho chceš částečně zbavit/. Pokoušej se o to pozvolna.
Ještě chci dodat, že to bude běh na dlouhou trať. Kolegyně, už důchodkyně, s tím má problém pořád a také se jí to nedaří potlačovat. Pořád má u sebe kapesníček. Už ji tak bereme, že je to citlivka (někdy se jí to i vyplácí).
Taky si myslím, že by to chtělo odborníka. Já jsem jednu dobu pořád brečela, při každé příležitosti. Nejdřív jsem to brala, že jsem citlivka, ale nakonec jsem u toho odborníka skončila. A už citlivka nejsem.
Byl to psycholog a nějak mne nějaký čas rozebíral, ale neradil. Najednou jsem na to, proč jsem taková, došla s jeho pomocí sama a změnila jsem chování a náhled na svět a na život. Přišlo to pozvolna.
Přehnaná citlivost? A co si ji nechat? Je to vyjádření tvé osobnosti.Jsi něžná bytost,možná romantická a velmi vnímavá k vnějším podnětům- možná, že je to tvoje přednost před ostatními, kteří o citlivosti nic nevědí.
Myslím, že nejsi objekt pro nějakého psychologa nebo dokonce psychiatra.
Zkus se při vypjatých situacích hodně nadechnout, podívat se do nebe, a hlavně se měj ráda!
Ono je dosti obtížné s tím žít delší dobu. Stejně se toho úplně nezbaví, ale trochu se to uvolní. Trochu citlivosti neuškodí, ale co je moc, to člověka ničí. Soudím podle sebe.