Co je vlastně stáří?
Co je to vlastně stáří? Existuje nějaká definice? Od kdy lze říci o člověku, že je starý?
Odpovědi
Diskuze
Kdepak máme pak Alzheimera, Parkinsona, inkontinenci, šedý zákal, problémy s prostatou, divertikulitidu, artrosu, arteriosklerosu ..... ?
Stáří je tedy etapa života, kdy se opotřebovaný organismus připravuje na cestu do nevědomí ...... Cháron už přistává a mává, mává ......
Stáří je čas. Nebo změny v čase.
Každý materiál i jeho části mívají čas stárnutí jiný.
I v přístrojích se musí něco vyměňovat často a něco drží, ani se nehne.
Ale přístroj je to celé dohromady.
S lidmama je to podobně. Záleží na tom, jak moc tu kterou svou partii prožíváme. Který náš obraz (skutečnosti?) je pro nás jak důležitý... Jsem víc, než moje pichlavý koleno nebo uřízlej žlučník, jsem víc, než... Co jsem ??? Kde jsem JÁ ve svým těle ???
Vídáme ty ztěžklé, vlekoucí se, bezcílné a bezsnažné mladíky a říkáme si: kolik jim proboha je, že tak zchátrali?
Už na miminko se každý ptá - Jak je staré? Říkala jsem, že je ještě čerstvé (když jsem měla malé děti) nebo že je půl roku mladé :-)
Ale vážně, viď?
Líbí se mi jiskra v oku. Líbí se mi svěží, bdělé, usměvavé a bystré stařenky, jako byla naše babi. S nimi mám pocit, že jsem stará, mrzutá, těžkopádná a ustěžovaná já (ten pocit mám často i bez nich, až příliš často...).
Co nás udržuje v akci, v radosti, v chuti k životu a zájmu o okolní svět?
Co nás uvádí do apatie, rezignace?
Co a proč a kdy převažuje?
Můžu to změnit? :-))
pak se divím, že mi všichni bez přemýšlení říkají paní a dětičky mě už kolik let způsobně zdraví, ač je mi teprve jednadvacet
"takže u stáří nezáleží na věku, ale na přístupu" (když se něco opravdu porouchá fyzicky, tak bohužel ani ten pozitivní přístup nepomůže)
Během let jsem zjistila, že stáří není jen o vzhledu a k tomu přidružených nemocech. Je to o stavu "duše".
Mé mamince je 77 let, špatně chodí (na ven má chodítko, má léta cukrovku, vysoký tlak a tak bych mohla o jejích nemocech ještě chvíli mluvit.
ALE..je mladá duchem i když je dlouho vdova nezanevřela na stáří. Když s ní mluvíte, je vtipná, má ráda lidi, poslouchá ty své Qeeny na Rádiu Oldies, pouští si CD, chodí na návštěvy ke kamarádkám, ráda se směje.
Moje zkušenost je, že duchem muži stárnou dříve než ženy a jsem toho názoru, že si i proto kolem padesáti hledají své mládí v mladších partnerkách - syndrom padesátníků jak se říká...
Je mi také už nějaký pátek, ale ještě mě nenapadlo že jsem stará :-)) A doufám, že mě to nenapadne ještě dlouho...
:-)) samozřejmě to nemusí být pravidlem. Vždyť jsou i ženy které mají rády u mužů mladší ročníky.
Jinak nechápu "pěknej pokus". Pokus o co?
A že by ve vyšším věku byli muži stále kluci...to nevylučuji, ale takových znám opravdu málo. Navíc v mém okruhu vidím, že spíše starší ženy než muži žijí aktivněji. Na výlety, dovolené, setkání tříd apod. přemluvím minimum mužů. Taháme je i do hospody!!! Nechápu.
Oni se ani moc nescházejí bez nás. Nejdou ani do té hospody, natož na výlet, o kultuře nemluvím už vůbec.
Svěžejší mladší ročníky... chtěla bych vidět, jak dlouho svěží vydrží po padesátce muž :-) Ale pokud jde o duši.... :-))
Jsem ráda a mám štěstí, že můj manžel je v jádru stále "kluk" a nemusím ho k ničemu přemlouvat.
Jejich pocity , že jsou zbyteční, že už je nikdo nepotřebuje....
Mě u starých lidí strašně dojímá ta jejich bezbranost, osamělost a to jak si jich lidi málo váží. Taky to, jak všem důvěřují, jak nemohou už zvládnout to, co je mnohdy obklopuje.
Mája to hezky napsala. Hrozně moc pro ně dělá pocit jistoty a lásky těch co s nimi žijí a to, že jim člověk pomáhá a dává najevo jak je má rád a jak jsou potřební.
I když soužití se starým člověkem mnohdy tělesně nemocným, nebo s tím, komu už paměť špatně slouží, který vám stále dokola opakuje jedno a totéž je někdy hodně náročné na psychiku....
Veliké štěstí mají ti, co mohou žít doma mezi svými blízkými , že vidí tváře těch, které poznávají a májí je rád.
Stáří má naštěstí už mnohdy svůj malý mikrosvět.
Všichni lidi by si měli uvědomovat, že jednou to budou oni, kdo bude starý, nemocný, bezmocný. A tak by úcta a dobré chování ke starým lidem mělo být součástí výchovy v rodině, i ve společnosti. Ale mnohde to není vidět.
Nechci to odlehčovat, protože tohle téma je podle mne hodně vážné. A mělo by se o něm více a více mluvit. Naše populace stárne, starých lidí přibývá a my se musíme naučit se s tím vyrovnat a ke stáří se patřičně a s úctou chovat.
Ona ta duševní svěžest souvisí i s tělesnou a naopak. Obojí musí jít nějak "v ruku v ruce". Ale s duševní svěžestí ve stáří "dál dojdeš".
Je to jako v té pohádce Nekonečný příběh. Nesmíš propadat smutku nebo tě dostane.
To s tou dívkou v tramvaji bylo už loni v létě, ne, Gandalfe? ..:-))
Měl jsi jí ale odpovědět - děkuji, já už bych nevstal....