Myslím, že nejprve byly zuby a pak se objevily jejich choroby, což vytvořilo potřebu povolání člověka, který nemoci zubů léčil, nejprve to byla amatérská pomoc, pak pomoc zručnější osoby vlastnící kleště (traduje se kovář) a na konci to byl specialista a odborník zubař a ještě sním profese zubního hygienika. Zub je slovo českého původu, proto i slovo příbuzné/odvozené zubař je české (činitelská koncovka -ař, podobně jako kuchař, rybář apod.).
