Když ztratíš někoho, koho miluješ, když přicházíš o někoho komu nemůžeš pomoci, ale bolí i zrada od toho od koho jsi to nečekal, bolí i to, když zůstaneš sám, bolest psychická je mnohdy horší než tělesná. Život je symbiozou bolestí a radostí jedno bez druhého nemá tu sílu. Mě nejvíce dojímá bolest starých lidí, kteří už nemají sílu tělesnou ani psychickou se bránit a bojovat a nemají nikoho, kdo by jim dal lásku, kterou oni sami celý život rozdávali. A pak mne dojímá bolest opuštěných dětí, jen ty mají ještě naději, že bude líp.
Krásně řečeno. Člověk si uvědomí, že má duši až v okamžiku, kdy v ní najednou má krvavou propast, jako Macochu. . . a ta umí bolet. Co je proti tomu oboustranný zánět okostice . . . .
