| Nahlásit

Jak zaháníte smutek?

Už tu dlouho nebyla žádná diskuze jen tak, o nějakém obecném tématu, tak mě napadlo zeptat se na tohle.

Smutek je jedna z emocí, stav nálady, který je opakem radosti. Smutek je reakcí na událost, která se nás nepříznivě dotýká, jako je např. ztráta blízkých osob či cenné věci, zhasnutí naděje, křivda, nevděk apod. Nevypořádá-li se člověk s žalem, může se propadat depresi. Přechod mezi žalem (přirozeným smutkem) a depresí ("chorobným" smutkem) je plynulý.

Tak tohle je smutek podle Wikipedie. Ale co s ním?
Témata: Nezařazené

17 reakcí

| Nahlásit
tak, jak kdysi zpívali Beatles - With a little help from my friends :-)
| Nahlásit
Nezaháním ho. Když má přijít, tak přijde. Přebolí s pomocí přátel, práce, koníčků a časem. Patří k životu stejně jako radost.
| Nahlásit
Prožiju ho. Někdy si ho užívám, ..., často má na dně pro mě nějakou zprávu.
Často přichází bez větší smutné události, protože jsem třeba unavená, podrážděná nebo jsem očekávala něco jiného, a stačí kapka něčeho, co by mě jinak nerozhodilo, to je dobře si uvědomit, i pro okolí.
Odžití smutné, těžké události má svůj vývoj v čase.
| Nahlásit
Ze smutku se lze rozveselit (někdy to dá makačku) .... z deprese se nelze rozveselit "ani omylem" ..... ta se musí léčit.
(připomněl bych citát Jana Wericha z filmu "Pekařův císař": "Dvě mladé ženské ruce kolem krku" ..... tak to funguje stoprocentně :-))))))
| Nahlásit
Gandalfe, tak se zkouším přiškrtit svýma mladýma ženskýma rukama, ale moc to nepomáhá... 8+)
Ten můj smutek drží, radost je někdy na něm (když jsem s kamarádkou, když dělám něco, co mě baví...), ale je hrozně prchavá.
Takže jsem možná měla tu otázku položit naopak - jak si udržujete radost.
A díky za odpovědi, já měla zase takovou zajímavou noc...
| Nahlásit
.... tož asi pro Tebe by to měla být nějaká ta "mohutná chlapská náruč ...." :-))))))
| Nahlásit
Kde brát minimální (ale i větší:-))) "dávku" život udržující radostnosti je i pro mě otázka přežití, někdy i přežívání.
I v lepších časech mívám horší duševní nastavení, duši "trpnou", ňák jsem k ní tak přišla, tak se s ní snažím vycházet... Co jiného taky zbývá?
Hodně se do věcí vkládám a nořím a pak z toho všechno těžkne. Hlavně já :-)
Taková sanguinická motýlí lehkost a radostné bezstarostné třepotání ke mně moc nemůže. Možná už je to taky opotřebováním, ale myslím, že jsem taková byla už v ...náctiletech. Tak pro mě je to otázka sebepoznání a případné práce na změně, nebo naopak sebepotvrzení.
Spíš se snažím se radost učit prožívat, uvědomit si, vnitřně si ji stopnout, vděčnost a tak... Vyrábět si radost třeba nákupy moc neumím.
A - k životu patří mnoho duševních rozpoložení a pestrostí jejich prožívání duše zůstává živá a ohebná.
| Nahlásit
Moudře píšeš Viacento, tak Ti mi napadá, když to čtu, že na smutek i na radost musí být vždycky nějaká "rozbuška" .... ono se cosi nahromadí .... a pak to vypukne. Buď do plusu, nebo do mínusu. Ono se to asi nedá úplně uřídit a pokud nedisponujeme tou "sangvinickou lehkostí", tak snad bude cesta přes uvědomění si mnohoznačnosti většiny jevů a jejich stránek a tím i hledisek ze které je možno je pojímat. A nějaké to hledisko bývá zpravidla pozitivní a pak se na něj soustředit. Nemyslím, že si mám říkat, když mi umře brácha .... jé to bude doma víc místa ......., ale můžu na něj třeba vzpomínat jak jsme předloni blbli u moře, nebo jak jsme spolu chodili na hokej .... co já vím ..... ono to "think positive" je už dost zprofanované, ale jako metoda to například mé mámě fungovalo perfektně .... (a neříkala tomu anglicky :-)))
| Nahlásit
Tak za součástky dobra i v rezavých kolotočích se rozhodně stavím!
Kolikrát ten pozitivní vklad ani není až na dně nezměrně hluboké, bahnité studnice, kde jsem nachystána jej hledat, ale třeba už nečekaně pod ledem zamrzlé tůňky. Jen se při výlovu příliš nezmáchat...
A když myslím třeba na někoho milovaného zemřelého s láskou a díky za to či ono krásné či milé, často mi přijde takový zvláštní klid a opravdu radost.
Až si říkám, že to je podivné.
| Nahlásit
Viacento, ráda tě čtu. Zajímalo by mne, kde jsi získala takový pestrý slovník, tvé psaní má bohaté jazykové vyjadřování. Je v tom textu plno přirovnání, poezie, příměrů, prostě je to takové krásně košaté. Není to obvyklé. Můžeš mi, pokud to není tajné, k tomu něco napsat? Nebo tě to přímé živí? Pokud je má otázka troufalá, zapomeň na ni.
| Nahlásit
Rád Tě tu čtu Ledo, mám stejný pocit z písmenek od Viacenty, dělalo by mi radost, kdybych si s ní mohl popovídat i in natura, věřím, že Ty také, jenže .... virtualita nese své ssebou ......
| Nahlásit
Nemusím si sní popovídat in natura, zajímá mne jen její úžasné vyjadřovací schopnosti.... ta virtualita mi stačí.
Ale ty by sis s ní jistě rád pohovořil, to věřím:))Třeba se ti to podaří.
| Nahlásit
Milá Ledo*
tohle mi nepiš... Myslela jsem, jak jsme o tom hore "mluvili", že slzy přicházejí jen při smutku... :-)
Myslím, že mám jen takové obrazné myšlení, hned všechno vidím (správně: představím si...), nic víc. Taky jsem takový "norník", vždycky jsem zvědavá na to, co leží až na dně (a taky jsem z toho sama často "na dně"...), jako třeba co to přesně je, proč je to až na dně, proč to tam spadlo jako první, co je to "dno", jak vypadá ten hrnec, který má to dno, zvenku, na čem ten hrnec stojí.......
Víš co? Myslím, že to ani není moc rozumné se takhle pořád ptát. Jednak je to trochu možná dětinské, připomene to období nikdy nekončících otázek "...a proč? ...a proč? ...a PROČ?!!!", a druhak už si na to dávám trochu pozor, když se při tom nachytám, protože to naživo bývá občas někomu dost nepříjemné. Ale to je z trochu jiné kapsy.
No, taky se snažím držet nit a být pokud možno přesná. Jenomže! V podstatě nic o ničem pořádně nevím, nejsem žádný studovaný "odborník", a přesto nějak potřebuju leccos pochopit, což je další problém. Ty odborné odborníky tyhlecty laické dotazy často taky vytočí...
Čím dál víc zjišťuji, že jsem se nějak v těch školách "nevyvzdělala" tak, jak bych teď byla ráda!
A možná taky, že prostě jen nedovedu být stručná :-)(
Tak se to snažím nějak popsat. Vždyť je takových slov! A kolik se jich už nepoužívá!!! Žádného jazykovce ve mně nehledej, děti si taky vymyslí nějaké případné slůvko, když ho potřebují... A nápad? Ten není žádná zásluha. Ten na tebe prostě padne, napadně tě, ale častěji ho dlouho nenapadne, aby se o tebe byť jen rožkem otřel, když zrovna padá na někoho vedle...
Nevím, proč zase píšu tolik řádků... Ach jo! :-)(
No, Ledo, a co ty vaše předlouhosloké pokračující básně?! Byly přeci kouzelné, vzpomínám, žes tam měla přemnoho dlouhých krásných vstupů, kdepak bych se k něčemu podobnému pohrabala...
To leda snad Keneu, viď? :-))) (Chviličku jsem nahlídla ty tvoje vzdušné stránečky... Moc pěkné... Jsi šikulka!)

Keneu nám zas darovala pěkné téma :-))) -Doufám, že smutek už se scvrkl, úplně vyfoukl všechny své zbytky pěkně ode dna... a zbylý prázdný balónek od něj vlétl do popelnice, právě když se popeláři objevili konečně na rohu ulice!
Je to fakt zvláštní, takhle se setkávat/nesetkat, a je pravda, že bych vás, jsoucí pány a paní domácí zde, taky ráda viděla naživo nějakým čárymáryfukem...
Moje práce (norníkova) mi ale moc nenechává (si neumím vyrobit) čas ani na kamarády z časů ještě nedávno intenzivně soužitých..., což je určitě špatně, ale je to tak..
| Nahlásit
Pěkné povídání, Viacento, sic pro Ledu, ale také jsem si s potěšením přečetl. Ostatně "čárymáryfukování" je spíš obor pro čaroděje, nemyslíš? To se řekne: vezmi svíčku knotem dolů, a za bezměsíčné noci ji drž z otevřeného okna vedoucího na sever. Vyčkej první hlas nočního ptáka a stejným způsobem mu odpověz ........ no tak ono to nemusí být tak složité. Možná by stačilo si na této stránce kliknout na Autor: Gandalf a podívat se vpravo dolů. Třeba Tě něco napadne :-))))
| Nahlásit
pro Viacenta: No vidíš a ty řekneš, že básničky ti nejdou a přitom jsou obě kouzelné. Je to dobře, že ses přidala.:)))
| Nahlásit
Milá Ledo,
vidím. Moje veršovánky jsou jen slovíčka zřasená. Za ně se neschovávej, Sapfó, vidím dobře lem tvých šatů v besídce z pnoucích růží a větévek broskvových květů! (jenom nevím, jestli jim to tam fakt roste společně... :-)

Tak, já ti tady tolik "vylezu z brlohu" na dotaz a ty mi píšeš jen o veršících...
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek