Slohová práce

Peklo

Sedím v tureckém sedu s hlavou položenou v dlaních. Čas tu nehraje žádnou roli. Slunce neexistuje, vše je opředeno šedým mračnem. Co, vše. Jediné, co tu široko daleko stojí je vysoký, suchý strom bez listů. Ani větvička se nepohne. Nemůže. V krku mě škrábe vzduch smíšený s prachem drásajíc mi plíce. Necítím nic. Hlad, lítost, hněv. Jen tu ukrutnou žízeň. Prahnoucí půda pod nohama jako by se měla každou chvíli rozestoupit, ale nestane se tak. Vždyť pod ní nic není. Ani se nepohne.
Hlavou mi probíhají myšlenky, jediné, co tu mám. Jediné živé. Jen větve tu a tam zašeptají : „Proč? Proč?“ Nostalgicky vzpomínám. Když jsem byl malý, k čemu mě vychovávali? Ta rána...
Opět začínám cítit to nepříjemné chvění po celém těle. Ten úder a rozsypané sklo. „Proč jsem jen byl tak sobecký?“ Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Někdy však tak rychle, než by kdo čekal. To chvění neustává. Druhá rána. Přes přivřené oči vidím modrá blikající světla, cítím poslední matčin teplý dotek a usínám. Usínám a neprobouzím se.
Ale ano, probouzím. Pod stromem, V nekonečném začarovaném kruhu myšlenek a výčitek. Křičím, ale nikdo mě neslyší. Chci usnout, ale nejde to. Ano, tohle je ten trest, ta trýzeň. Odplata za lidskou ubohost, sobeckost a naivnost. Setkáme se tu všichni, ale zároveň každý zvlášť. Každý v pasti svých činů. Tohle je peklo.










měli jsme za úkol napsat kratší slohovou práci - jak si představujeme peklo, bez předurčené formy, útvaru - kdybych tuto hotovou práci však měla "žánrově" zařadit, k čemu by se nejvíce hodila?