Taková jsou elementární pravidla pro psaní příběhů. Kdyby se měli všichni hned na začátku rádi a do konce filmu by se to nezměnilo, asi by to nikoho nezajímalo. Hlavní hrdina prostě musí "prozřít". Vezměte v potaz také to, že film se točil za britské peníze.
Od roku 1968 do roku 1989 jsou na území ČSSR rozmístěna Sovětská vojska, někdy se tomu říká okupace, tehdejší režim to označoval: dočasný pobyt vojsk. Kolja jakožto Rus je v očích Louky (který je normalizačním režimem také diskriminován - nemůže cestovat, hraje po krematoriích místo koncertování) nepřítel Čechoslováků. Loukovi nějakou dobu trvá, než přestane v Koljovi vidět představitele nepřítele: sovětů a začne v něm vidět malého chlapce, za kterého má svým zištným sňatkem (je jeho otčím, vzal si jeho matku Rusku pro peníze).
Myslím, že by si rok 68 už konečně zasloužil úplně obyčejný, nezaujatý a svobodný nadhled. Pokud se nenaučíme přijímat historii tak, jak se seběhla, a budeme ji používat jako legendu ideologických rozmíšek, nikdy si nebudeme vážit sami sebe a nikdy se z ničeho nepoučíme. Budeme se dál chovat nedospěle - vzpomeňme třeba současné tanečky kolem Sputniku, politické korektnosti, fake news apod. Pokud nemáme dost sebevědomí přijmout pravdu o vlastní historii, nedostane se nám jí ani o současnosti. Přitom zrovna rok 68, co předcházelo a co následovalo, je nesmírně zajímavý, poučný a mnohovrstevnatý příběh pro poznání, jak funguje svět, lidé, státy a velmoci. Jak fungujeme my, obyčejní lidé.
