Jak je možné, že se v Česku komunistům podařilo vytlačit náboženství, přitom na Slovensku které bylo taky součástí naší země se křesťanství stále drží, nemluvě o dalších bývalých komunistických zemích jako Polsko, Rusko, kde je křesťanství stále v silně převaze.
Odpovědi
Odklon od víry začal už před 150 lety. Prý to souvisí s industrializací. Tomu by odpovídalo to rozložení víry podél Československa (nejméně v Čechách, více na Moravě (zvláště východní), ještě více ve Slezsku, a ještě více na Slovensku, zvláště východním).
Přidat komentář ▾
Pokud chceš pěstovat jakoukoli rostlinu, musíš ji poskytnout podmínky k životu a pak o ni pečovat.
Pokud to má být "květina ateizmu", tak pro ni platí totéž.
Musíš se tady ohlédnout zpět o pár století. Čechy byly původcem náboženských válek (husité), následé perzekuci (rekatolizace). Ačkoli se to zdá dlouho, tak paměť národa je opravdu dlouhá. Komunisté na to navázali agumentací.
Náboženství potřebuje kontinuitu, tj. předávání z rodičů na děti. To jde nejlépe v agrární společnosti. V Polsku se komunistům nikdy nepodařila kolektivizace. Čechy byly nejprůmyslověší zemí a to znamená i velké množství děníků. Živná půda pro komunisty.
A nejde zapomenout ani na odsun sudetských němců a nasledné dosidlování pohraničí (to se projevuje dodnes v mentalitě lidí bývalých Sudet).
Takže nasčítáno kapku po kapce, dospěješ k tomu, že Čechy byli dost ateistické už po první světové válce. Komunisté na tom jen stavěli.
Přidat komentář ▾
Pokud to má být "květina ateizmu", tak pro ni platí totéž.
Musíš se tady ohlédnout zpět o pár století. Čechy byly původcem náboženských válek (husité), následé perzekuci (rekatolizace). Ačkoli se to zdá dlouho, tak paměť národa je opravdu dlouhá. Komunisté na to navázali agumentací.
Náboženství potřebuje kontinuitu, tj. předávání z rodičů na děti. To jde nejlépe v agrární společnosti. V Polsku se komunistům nikdy nepodařila kolektivizace. Čechy byly nejprůmyslověší zemí a to znamená i velké množství děníků. Živná půda pro komunisty.
A nejde zapomenout ani na odsun sudetských němců a nasledné dosidlování pohraničí (to se projevuje dodnes v mentalitě lidí bývalých Sudet).
Takže nasčítáno kapku po kapce, dospěješ k tomu, že Čechy byli dost ateistické už po první světové válce. Komunisté na tom jen stavěli.
Religiozita v ČR: krátký historický exkurs
Míra (ne)religiozity v ČR je častým námětem diskusí. Následuje menší historický exkurs, který škola v takto přehledné podobě zřejmě nepodává.
do 15. století
Již v předhusitských dobách označují zprávy misionářů jako Piccolomini obyvatele Bohemie za kacíře, opilce, smilníky a vůbec hříšníky všeho druhu. Je zde hodně rozšířeno pohanství a s ním související čarodějnictví. Katolická církev tu nemá snadné pole působnosti. Na Moravě se jí vede o něco lépe.
V 10. a 11. století přicházejí do českých zemí židé (z Polska) a cikáni (z Asie). Zatímco první se po středověké stigmatizaci začlenili do většinové společnosti, druzí zůstali dodnes na okraji a míra začlenění je u nich minimální, z velké části vlivem ideologizace po roce 1989 a velkému počtu neziskovek, které jim "pomáhají" - tak, aby se nic nezměnilo a peníze tekly dál.
15. století
Husitství je mnoha lidmi chápáno jako dvojí odpor proti Římu - národní i náboženský. Jeho porážka přináší první rozkol mezi náboženskou a národní identitou, které se za normálních okolností vzájemně podporují. Následné rozkoly v podobě protireformace, prvorepublikové sekularizace a dvou totalitních režimů přispívají k postupně sílící sekularizaci završené vývojem od 90. let.
16.-19. století
Po smrti posledního českého krále Jiřího z Poděbrad nastává dlouhé období habsburské nadvlády (vídeňský centralismus) a s ním provincializace a kolonizace zemí českých. Tento stav trvá dodnes.
Konečná porážka husitství/protestantví po Bílé hoře a následná rekatolizace (protireformace) vyhání část protestantů do exilu. To se děje i jinde v Evropě (např. puritáni osidlují Severní Ameriku, kde se dochovaly i superkonzervativní skupiny Amišů a Mennonitů). Ostatní se musí držet při zemi. Katolictví je státním náboženstvím Rakousko-uherské monarchie a tedy opět "dvojitým nepřítelem" většího než malého množství Čechů. Haškův Švejk je toho názornou ukázkou - zesměšňuje jak monarchii, tak katolictví. Tento konflikt vrcholí stržením Mariánského sloupu v Praze roku 1918 skupinou anarchistů.
1918-38
První republika je pod vedením zednářů Beneše a Masaryka (v prezidentské funkci už členem lóže nebyl) pro-sekulární a její pozemková reforma se citelně dotýká i katolické církve.
1939-45
Nacisté mnoho předních představitelů a členů církví likvidují. Nacismus má ezoterické podhoubí inspirované impersonalistickou starověkou gnozí, tradičním oponentem křesťanství, v Evropě hlavně katolictví.
1948-1989
Komunistická protináboženská ideologie a praxe zatlačuje křesťany do soukromí, disentu či emigrace. Mnozí útlak nepřežijí a malá skupina kolaboruje s vládnoucí mocí. V disentu operuje podzemní církev, která vydává samizdaty.
1989-
Obyvatelstvo, po dvě generace zpracovávané touto ideologií, je vystaveno náporu konzumního západního životního stylu. Výsledek je očekávaný.
Závěr:
Z politického hlediska cizí nadvláda trvá již přes půl tisíciletí, takže samostatné vládnutí jako v dalších bývalých východních satelitech Maďarsku a Polsku (nyní ovšem tíhnoucí k USA) většině lidí ani nepřijde na mysl a volí globalistické politické strany propagované globalistickými médii s jediným správným názorem.
Z náboženského hlediska nemálo lidí odmítá bezduchý konzum i komerční nabídku New Age a začíná hledat spiritualitu na vlastní pěst. Většinou se označují heslem "spiritual, not religious", čili odmítají organizované členství v církvích apod.
Hlavním argumentem bývá morální úpadek vedení církví, hlavně dominantní ŘKC. Využívají toho i média hlavního proudu ke kritice náboženství. Morálka s náboženskostí však koreluje jen do jisté míry.
Někteří to realizují návratem k víře svých rodin či k předkřesťanským kořenům (především staroslovanské a keltské inspirace), jiní za hranicemi Evropy. Největší vliv mají asijská spiritualita (od Indie po Japonsko) a šamanismus z Ameriky i Asie. Začíná též postupné pronikání islámu - nejprve jej zde reprezentují cizinci a poté i místní konvertité a po roce 2015 také imigranti.
Přidat komentář ▾
Míra (ne)religiozity v ČR je častým námětem diskusí. Následuje menší historický exkurs, který škola v takto přehledné podobě zřejmě nepodává.
do 15. století
Již v předhusitských dobách označují zprávy misionářů jako Piccolomini obyvatele Bohemie za kacíře, opilce, smilníky a vůbec hříšníky všeho druhu. Je zde hodně rozšířeno pohanství a s ním související čarodějnictví. Katolická církev tu nemá snadné pole působnosti. Na Moravě se jí vede o něco lépe.
V 10. a 11. století přicházejí do českých zemí židé (z Polska) a cikáni (z Asie). Zatímco první se po středověké stigmatizaci začlenili do většinové společnosti, druzí zůstali dodnes na okraji a míra začlenění je u nich minimální, z velké části vlivem ideologizace po roce 1989 a velkému počtu neziskovek, které jim "pomáhají" - tak, aby se nic nezměnilo a peníze tekly dál.
15. století
Husitství je mnoha lidmi chápáno jako dvojí odpor proti Římu - národní i náboženský. Jeho porážka přináší první rozkol mezi náboženskou a národní identitou, které se za normálních okolností vzájemně podporují. Následné rozkoly v podobě protireformace, prvorepublikové sekularizace a dvou totalitních režimů přispívají k postupně sílící sekularizaci završené vývojem od 90. let.
16.-19. století
Po smrti posledního českého krále Jiřího z Poděbrad nastává dlouhé období habsburské nadvlády (vídeňský centralismus) a s ním provincializace a kolonizace zemí českých. Tento stav trvá dodnes.
Konečná porážka husitství/protestantví po Bílé hoře a následná rekatolizace (protireformace) vyhání část protestantů do exilu. To se děje i jinde v Evropě (např. puritáni osidlují Severní Ameriku, kde se dochovaly i superkonzervativní skupiny Amišů a Mennonitů). Ostatní se musí držet při zemi. Katolictví je státním náboženstvím Rakousko-uherské monarchie a tedy opět "dvojitým nepřítelem" většího než malého množství Čechů. Haškův Švejk je toho názornou ukázkou - zesměšňuje jak monarchii, tak katolictví. Tento konflikt vrcholí stržením Mariánského sloupu v Praze roku 1918 skupinou anarchistů.
1918-38
První republika je pod vedením zednářů Beneše a Masaryka (v prezidentské funkci už členem lóže nebyl) pro-sekulární a její pozemková reforma se citelně dotýká i katolické církve.
1939-45
Nacisté mnoho předních představitelů a členů církví likvidují. Nacismus má ezoterické podhoubí inspirované impersonalistickou starověkou gnozí, tradičním oponentem křesťanství, v Evropě hlavně katolictví.
1948-1989
Komunistická protináboženská ideologie a praxe zatlačuje křesťany do soukromí, disentu či emigrace. Mnozí útlak nepřežijí a malá skupina kolaboruje s vládnoucí mocí. V disentu operuje podzemní církev, která vydává samizdaty.
1989-
Obyvatelstvo, po dvě generace zpracovávané touto ideologií, je vystaveno náporu konzumního západního životního stylu. Výsledek je očekávaný.
Závěr:
Z politického hlediska cizí nadvláda trvá již přes půl tisíciletí, takže samostatné vládnutí jako v dalších bývalých východních satelitech Maďarsku a Polsku (nyní ovšem tíhnoucí k USA) většině lidí ani nepřijde na mysl a volí globalistické politické strany propagované globalistickými médii s jediným správným názorem.
Z náboženského hlediska nemálo lidí odmítá bezduchý konzum i komerční nabídku New Age a začíná hledat spiritualitu na vlastní pěst. Většinou se označují heslem "spiritual, not religious", čili odmítají organizované členství v církvích apod.
Hlavním argumentem bývá morální úpadek vedení církví, hlavně dominantní ŘKC. Využívají toho i média hlavního proudu ke kritice náboženství. Morálka s náboženskostí však koreluje jen do jisté míry.
Někteří to realizují návratem k víře svých rodin či k předkřesťanským kořenům (především staroslovanské a keltské inspirace), jiní za hranicemi Evropy. Největší vliv mají asijská spiritualita (od Indie po Japonsko) a šamanismus z Ameriky i Asie. Začíná též postupné pronikání islámu - nejprve jej zde reprezentují cizinci a poté i místní konvertité a po roce 2015 také imigranti.