Souvisí bolest uší s mononukleosou?
Dobrý den,
včera mi diagnostikovali inekční mononukleosu a dnes mám zalehlé obě uši, hůře slyším a cítím v nich tlak. Je to typický příznak mononukleosy, nebo to s tím nesouvisí?
Děkuji.
včera mi diagnostikovali inekční mononukleosu a dnes mám zalehlé obě uši, hůře slyším a cítím v nich tlak. Je to typický příznak mononukleosy, nebo to s tím nesouvisí?
Děkuji.
Odpovědi
Diskuze
myslím, že to s tím může souviset snadno, když móňa je sice onemocnění jater, ale s příznaky podobnými silné angíně, bývají hodně nateklé krční uzliny a celá ta oblast.
Určitě to ale řekni, až půjdeš na kontrolu nebo konzultuj telef. s MUDr.
Snad můžeš být doma, někoho chtějí podrobněji pozorovat a oddělit na oddělení.
Drž se! (ono je pořád něco, že?...*
jinak si mě nechali v nemocnici a je tu úžasně :-)
Ta bolest uší je dnes už téměř pryč, tak doufám, že zítra zmizí úplně.
Já si naposledy přímo užívala pobyt v nemocnici před lety s druhým synem. Všichni (opr. všechny! - kdyby to četl Pája a Kosťa :-)) skuhrali, že už chcou dom, ale já vážně nechápala, kam tak pospíchají...
(S prvním synem jsem sámo taky pospíchala do klidu a samoty, to je jasný. Ale tu péči si lze taky vychutnat, když je příjemná.)
Tak držím palce!
a žádný snazší způsob se pořád neukazoval...
Tak to budeš v těch nejlepších rukách :-)))
Na Ontole jsi velmi činná, máš stále dost času :-))
Nám už tři týdny marodí kolegyně s mononukleozou, ani v nemocnici nebyla, má to prý přechozené. Prý určitě nepřijde ještě nejmíň měsíc a když se nebude šetřit, zakáže jí doktorka na rok všechno...
To jsem ani nevěděla, že je tu klidový režim tak podstatný, myslela jsem, že hlavně dieta...
Je jasné, že není nijak snadné ani rychlé to vzít na vědomí a fakt se tak chovat, ale hlavně se s tím vnitřně vypořádat, všechno pustit a prostě to přijmout...
Na druhou stranu vnímám taková zvláštní období v životě člověka, která nás fakt zastaví (supr, když je to bez velkých bolestí). Prostě stoptime.
Přichází vždycky nečekaně, člověk má rozjeto TOLIK věcí!!
Jakoby nám osud přinesl šanci nadhledu, podívat se s odstupem, kterého bychom jinak nedosáhli, na to, co děláme a proč, sami na sebe i na své nejbližší.
Musíš vystoupit (vlastně jsi vystoupena) ze svých kolejí, zvyklostí, projektů a plánů, jakoby ze sebe sama.
Třeba si v té době všimnout něčeho, co by "normálně" zůstalo zcela přehlédnuto a nebo může přijít lehký impulz, který by jinak neměl žádný prostor...
(Blbý řeči, viď ;-)
Děkuji za Tvé rady, moc si toho vážím :)