| Nahlásit

Nemoc

Mám černou můru.
Jde za mnou,ať spím nebo jsem vzhůru.
Je to má nemoc,jež od dětství
se mnou všude je,chodí a drtí.
Pomoci není,vykoupení je jen smrtí.
Nikdo však nevěří,
jak zlá je a co sil mě stojí.
Já však vím,že mí drazí se
vedle mě,sedět bojí.
Kdy to zas začne,to nikdy nevím.
Přepadá ze zadu,ta zlá,i když stojím.
Já každý den,od rána do večera,
se spát jít bojím.Strašně!
Je to mé trápení.
Tlumí ve mě vše.
Radosti,chuť žít i vášně.
Dám 10 let života tomu,
kdo zbaví mě té můry černé.
Je zvláštní,že zlé a úmorné nemoci
a trápení jsou tak věrné!
Ta věrnost se však nevyplácí,
člověk se tou můrou před očima ztrácí.
Když pomyslím na ni,neubráním se emocí,
pláču nad tou zlou,neodbytnou nemocí.
Já naočkovala bych tím zlem
vrahy a ty,co ubližují ženám a dětem.
Přes některé etniky bych
poslala ji světem.
Nejsem zlá,jen dohání mě k tomu šílenost.
Kdyby to šlo,chránila bych
hodné lidi až za věčnost.
Mě drtí,trápí,uhání,ubíjí
a saje moje tělo i duši.
Pochopíte,jaké jméno jí sluší.
Nemáte ponětí,jak zlá je!
Kam myšlenky vedou.
Přirovnávají ji k mučení!
Však vyléčit nedovedou!

Mám tuto nemoc od dětství ani si nepamatuji od kdy.Je mně 57
let,navštěvuji pravidelně neurologa,ale zlobí mě tak,že chodím v zimě,bosa,ve sněhu v noční košili.Mám tu zlou i v rukách!Beru léky-L Dopa,ale ztrpčuje mně život stejně dál!
Ivana Anna.

Reakce

 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek