Zemětřesení, příčina, snižování rizik
dobry den, mam referat na zemetresenia musim zjistit co zpusobi zemetreseni,jestli ma vyhody a co udela clovek aby snizil riziko zemetreseni v japonsku. a jak na cloveka pusobi zemetreseni a jaka je pricina...prosim poradte mi.dekuju vse se to ma tykat japonska
Odpovědi
Diskuze
http://www.jindrichpolak.wz.cz/encyklopedie/abc/zemetreseni.php
http://www.jindrichpolak.wz.cz/encyklopedie/svetnej.php
je tam počet obětí a síla podle Richterovy stupnice:
LCD televize Elektronika MP3 Digi foto Výhodné nákupy Úvěry, splátky Eternity ZDE NEKLIKAT! Parfémy ELEKTRO Baterie Notebooky NHL SVĚTOVÁ NEJ
POČASÍ A KLIMA
VODSTVO - OCEÁNY, MOŘE A JEJICH ČÁSTI
VODSTVO - LEDOVCE
VODSTVO - JEZERA
VODSTVO - ŘEKY
VODSTVO - VODOPÁDY
VODSTVO - GEJZÍRY
POVRCH - OSTROVY, POLOOSTROVY
POVRCH - POHOŘÍ, HORY
POVRCH - SOPKY A ZEMĚTŘESENÍ
POVRCH - ČÁSTI POVRCHU
PŘÍRODNÍ KATASTROFY
POŘADÍ STÁTŮ - SVĚTOVÁ ČÍSLA
MĚSTA
NÁBOŽENSKÉ SVATYNĚ
STAVBY
DOPRAVA
DALŠÍ ODKAZY
Počasí a klima
Rekordy klimatu - svět
Nejvyšší naměřemá teplota: +57,8 stupňů celsia (ve stínu) - Al Azízíyah (Libye)
Nejvyšší měsíční průměrná teplota: +48,9 stupňů celsia - Údolí smrti (USA)
Nejvyšší roční průměrná teplota: +34,4 stupňů celsia - Dalol (Etiopie)
Nejnižší naměřemá teplota: -89,2 stupňů celsia - polární stanice Vostok (Antarktida)
Nejnižší měsíční průměrná teplota: -72,0 stupňů celsia - polární stanice Vostok (Antarktida)
Nejnižší roční průměrná teplota: -56,4 stupňů celsia - polární stanice Plateau station (Antarktida)
Nejvyšší absolutní výkyv teploty: -71,2 a +35,0 stupňů celsia - Ojmjakon (Rusko)
Nejkratší období slunečního svitu: Slunce nevychází 168 dní - severní pól
Největší naměřená rychlost větru: 416 km/h (při povrchu Země) - Mt. Washington (USA)
Rekordy srážky - svět
Nejvyšší roční průměrné srážky: 12 090 mm - ostrov Kauai (USA)
Nejvyšší sněhové srážky: 31,1 mm - Mt. Rainier (USA)
Nejvyšší srážky za 1 rok: 26 461 mm - Čérápuňdží (Indie)
Nejvyšší srážky za 1 měsíc: 9 299 mm - Čérápuňdží (Indie)
Nejvyšší srážky za 24 hodin: 1 870 mm - ostrov Réunion (Indický oceán)
Nejprudší déšť: 38,1 mm za 1 minutu - Guadeloupe (Malé Antily) Nejnižší roční průměrné srážky: 0,5 mm - Dakhla (Egypt)
Nejdeštivější místo - Kauai ( Oceánie / USA stát Havaj)
Průměrné roční srážky – 12 090 mm Návětrné svahy sopky Waialeale (1 569 m n. m.), nacházející se na ostrově Kauai, jsou považovány za nejdeštivější místo na Zemi. Celoročně tu vládne tropické podnebí – 350 dnů v roce prší.
Nejzasněženější místo - Mount Rainier (Severní Amerika /USA - stát Washington)
Roční sněhové srážky - 31,3m Nejvíce sněhu v průběhu 12 měsíců napadlo na vrcholu Mt. Rainier, který je vlastně vyhaslou sopkou. Měří 4 392m n. m. a je součástí Kaskádového pohoří (angl. Cascade Range), táhnoucí se 900 km podél západního pobřeží USA a Kanady. Vrchol poprvé zdolal generál Občanské války Hazard Stevens v roce 1870.
Nejsušší místo – Asuán (Afrika/Egypt)
Průměrné roční srážky – 0,5 mm Minimální množství srážek připadá na obratníkové oblasti. Nejméně srážek mají některé oblasti Sahary. Nejvýraznější je oblast v okolí města Asuán, ležícího u řeky Nil.
Největrnější místo - záliv Commonwealth (Antarktida)
V zálivu Commonwealth nalezneme největrnější místo na světě. Vítr zde dosahuje rychlosti až 320 km/h.
Nejnehostinnější místo – Údolí smrti (Severní Amerika/USA stát Kalifornie)
Suché horké podnebí s ročními průměrnými srážkami pod 70 mm , letní teploty nad 40°C maximální teplota 57°C Údolí smrti je 225 km dlouhá a 8 až 26 km široká bezodtoková proláklina na jihozápadním okraji Velké pánve (Great Basin), v severní části Mohavské pouště (Mojave Desert). Název vznikl po smrti skupiny zlatokopů v roce 1849. Od roku 1933 je oblast chráněna. (Death Valley National Monument).
Více o bouřích a srážkách najdete ZDE.
Vodstvo - oceány, moře a jejich části
Největší oceán - Tichý oceán
Rozloha 179 679 000 kilometrů čtverečních (50% rozlohy světového oceánu)
Nejmenší oceán - Severní ledový oceán
Rozloha 13 100 000 kilometrů čtverečních (4% rozlohy světového oceánu)
Největší salinita - Rudé moře
Salinita dosahuje 41 promile. Je to obsah solí rozpuštěných v mořské vodě, největší část solí tvoří sodík a chlór (kuchyňská sůl) a to 85% v moři rozpuštěných látek. Kdyby se voda z oceánů odpařila, vytvořila by se na všech kontinentech 150 m silná vrstva soli. Nejnižší salinitu má Baltské moře 7,2 promile - důvodem je přítok sladké vody do tohoto moře. Průměrná salinita moře je mezi 33 až 37 promile.
Teplota mořské vody
Teplota je ve velkých hloubkách stejná, má asi 0-3 stupňů Celsia, na povrchu se mění podle podnebí a mořských proudů. Teplota závisí na salinitě (při 35 promile je -1,91 stupně Celsia), proto mořská voda zamrzá déle než sladká. Teplota vody na mořské hladině se pohybuje od -2 stupňů Celsia v Bílém moři až po 35,6 stupňů v mělkých částech Perského zálivu.
Nejčistší voda - Weddellovo moře
U Antarktidy ležící Weddellovo moře vědci pomocí Sechiho desky v hloubce 80 m pozorovali čirost vody, blížící se čirosti, která se dá dosáhnout u destilované vody.
Mořské proudy
Nejrychlejší mořský proud 29,6 km/h je Nakwakto Rapids v Slingbyjském průlivu v Britské Kolumbii v Kanadě. Vlny jsou nejznámější projev ocánů a moří. Energie vln, znásobená silným větrem, může mít ničivé následky. Například bouřlivé vlny, vysoký příliv a silný výtr způsobily, že hladina Severního moře vystoupila v roce 1953 o 3 m nad mormál, což v Holandsku způsobilo rozsáhlé záplavy.
Nejvyšší vlny
Na otevřeném moři byla pozorována vlna vysoká 34 m, vytvořila se během hurikánu. Vlny tsunami vznikají díky podmořskému zemětřesení a sesuvech. Dosahují rychlostí až 800 km/h. Na otevřeném moři jsou to nízké vlny, ale při nárazu na pobřeží narůstají až do výšky několika desítek metrů. V roce 1771 se u ostrovů Rjúkjú vytvořila tsunami, jejíž výška se odhaduje na 85 m!
Největší hloubka oceánu - Mariánský příkop (Tichý oceán,340km jihozápadně od ostrova Guam)
Hloubka 10 924m. Mariánský příkop má délku2 550km a průměrnou šířku 70km. Jako první určila jeho hloubku 10 863m v roce 1951 britská výzkumná loď Challanger. V roce 1959 provedla nové měření posádka ruské lodě Vitjaz‘. Zjistila hloubku 11 034m. V roce 1960 americký batyskaf Trieste sestoupil do hloubky 10 917m. Podle posledního měření Japaonska pod záštitou UNESCO (v roce 1984) dosahuje největší hloubka 10 924+/- 10m.
Pořadí hloubek oceánů
Největší moře - Filipínské moře (Asie - Oceánie)
Plocha - 5 726 000 km čtverečních, max. a hloubka 10 830m. Okrajové moře Tichého oceánu. Jeho hranice tvoří řetězce ostrovů - Filipíny, Taiwan, Rjúkju, Japonské ostrovy, Mariany a Karolíny. Portugalský mořeplavec Fernao de Magalhaes se ve španělských službách jako první Evropan přeplavil přes Filipínské moře.
Pořadí rozlohy moří
Největší záliv - Bengálský záliv (Asie)
Plocha - 2 172 000 km čtverečních. Maximální hloubka 3 955 m. Obrovský záliv Indického oceánu mezi přední a zadní Indii, Andamanami a Nikobarami. Do Bengálského zálivu společně ústí veletoky Ganga a Brahmaputra a vytvářejí nejmohutnější deltu na světě pod mořskou hladinou. Charakteristické jsou podmořské říční kaňony. Oblast je známá i největším řáděním cyklónů. Katastrofu století způsobil cyklón v roce 1970. Trval 15 hodin, zahynulo při něm asi půl miliónu lidí a další milión Bengálců přišli o úrodu a o přístřeší.
Pořadí rozlohy zálivů
Největší lagunou je Laguna Patos
Rozloha: 10 145 km čtverečních. Leží na jihovýchodě Brazílie a úzkým průlivem je spojena s Atlantským oceánem a s lagunou Mirim - 2 965 km čtverečních.
Nejdelší průliv - Mosambický průliv (Afrika)
Délka - 1760 km, šířka – 422 až 925 km Mosambický průliv odděluje největší africký ostrov Madagaskar od pevniny. V severní části průlivu leží hornaté sopečné souostroví Komory. Průlivem proudí rychlostí 2,8 km/h teplý povrchový Mosambický proud. V roce 1497 obeplul Afriku portugalský mořeplavec Vasco da Gama a jako první Evropan se plavil Mosambickým průlivem.
Nejširší a nejhlubší průliv - Drakeův průliv (Jižní Amerika - Antarktida)
Šířka více než 1 100 km, délka 460 km, průměrná hlubka 3 400 m (max. hlubka 5 248 m), teplota vody na hladině 0,5 - 6 stupňů Celsia. Průliv vznikl mezi jihoamerickou pevninou (Ohňová země) a Antarktickým poloostrovem. Spojuje Atlantský a Tichý oceán. Vyznačuje se chladným počasím a častými bouřkami. Průlivem se pohybuje nejmohutnější oceánský proud - drift západních větrů (intenzita jeho průtoku je třikrát větší než intenzita průtoku Golfského proudu). Jeho povrchová rychlost je asi 0,75 km/h. Pojmenován byl podle viceadmirála sira Francise Drakea, prvního Angličana, který v letech 1577 - 1580 obeplul svět. Tento pirát a mořeplavec proplul průlivem v roce 1578.
Nejužší mezikontinentální průliv – Bospor (Evropa – Asie/ Turecko)
Minimální šířka 660 m, délka 32 km, hloubka 33 až 105 m. Průliv mezi Evropou a Asií, spojuje Černé a Marmarské moře. Vznikl zatopením říčního koryta s vysokými strmými břehy a mnohými zátokami (největší Zlatý roh). V Istanbulu je přemostěn dvěma mosty. Bosporem vede významná námořní cesta. Na jeho březích bylo v 8. století před naším letopočtem založeno řecké město Byzantion, od roku 330 Konstantinopolis (hlavní město východní části Římské říše), v roce 1453 byl dobyt Turky a přejmenován na Istanbul.
Vybrané charakteristiky průlivů
Nejmohutnější fjord – Vestfjorden (Evropa/ Norsko)
255 km dlouhý záliv mezi severozápadním pobřežím Norska a souostrovím Lofoty. Pobřeží ostrovů i pevniny je skalnaté a horizontálně velmi členité. Fjord je zvláštní mořského zálivu vytvořen činností ledovce. Je úzký a dlouhý, má velmi strmé svahy a sahá daleko do pevniny. Fjordy jsou mnohem hluboké, protože úroveň mořské hladiny, do které ledovec sestupoval, byla v dobách ledových mnohem nižší. I proto jsou vody fjordu, oddělené od sousedního moře skalnatým prahem, který obyčejně uzavírá dno fjordu, jsou i málo provzdušněné a chudé na mořské živočichy.
Vybrané charakteristiky fjorů
Nejvyšší mořské útesy – Milfordský záliv (Oceánie/ Nový Zéland)
Břehy vystupují z vody 1 584 m nad hladinou a pod ní ještě klesají do hloubky 400 m. Najdeme jej na Jižním ostrově Nového Zélandu, jde o fjord, vymodelovaný ledovcem. Zasahuje 20 km do vnitrozemí. Je to krajina vysokých útesů, vodopádů a zelených lesů. Vlhké podnebí tady vytvořilo jeden z největších vodopádů na světě Sutherland falls – 579 m vysoký.
Nejvyšší mořský příliv – záliv Fundy (Severní Amerika/ Kanada)
Při přílivu stoupá hladina moře v zálivu až o 19,6 m. Záliv v délce 151 kilometrů je vklíněn mezi pevninu a poloostrov Nové Skotsko na východním pobřeží Kanady. K poloostrovu v roce 1498 připlul Ital Giovanni Caboto. Později Francouzi prohlásili území za svoji državu (1535) – Arkádie. V roce 1623 byla založena první anglická kolonie na kanadském území Nová Skotia.
Místa nejvyšších přílivů
Ledovce
Největší plocha mořského ledu - Arktida (Evropa, Asie, Severní Amerika/ Norsko, Rusko, USA, Kanada)
Rozloha mořského ledu koncem léta 9 milionů kilometrů čtverečních. Rozloha ledu koncem zimy 12 milionů kilometrů čtverečních. Průměrná tloušťka ledu je 3 až 5 m. Souvislé plochy ledu otevřeného moře tvoří tabulový led, silný 2 až 2,5 m. Vlivem vlnění, mořských proudů a přílivu se rozlámou tabule na kry a vytvoří 5 až 6 m vysoké ledové vrstvy, pod hladinou až 3 násobně větší (dohromady 15 až 20 m). Ledové kry na moři nemají svůj původ v mořském ledu. Tyto mohutné plovoucí kry vznikly ulomením (telením) kontinentálního ledovce. Tyčí se až 80 metrů nad hladinou (přitom je to jen 1/9 jejich výšky, zbytek ukryt pod vodou). Tyto obrovské masy ledu mohou díky mořským proudům a větru cestovat do velkých vzdáleností. V Atlantiku až po 36 stupeň s.š. a mohou ohrožovat i námořní dopravu (např. Titanic r. 1912).
Největší plocha kontinentálního ledu – Antarktida
Celá Antarktida je z 99% zaledněná. Rozloha ledu tedy činí 13 802 000 kilometrů čtverečních. Roztáním ledu by vzniklo 24 900 000 kilometrů krychlových vody, čímž by se zaplavilo asi 10% souše. Průměrná tloušťka ledu je 2 200 m, maximální tloušťka je 4 776 m.
Nejdelší vysokohorský ledovec – Beringgův ledovec (Severní Amerika/ USA – Aljaška)
Jeho délka je 170 km. Vysokohorský ledovec se plazí z Vrchů svatého Eliáše (Mt. Logan 5 951 m) až k ostrovu Kayak ležícímu u břehu Aljašky. Ledovec je pojmenován podle dánského mořeplavce Viruse Jonassena Beringa, který ze v roce 1741 přistál s ruskou výpravou u aljašského břehu. Ledovce se pohybují různou rychlostí. Například alpské se pohybují 80 – 150 m/rok, himalájské 700 - 1300 m/rok, na pobřeží Grónska je ovšem rychlost až 9 900 m/rok.
Více o ledovcích najdete ZDE.
Jezera
Největší jezero – Kaspické moře (Evropa, Asie/Ruko, Kazachstán, Turkmenistán, Írán, Azerbajdžán)
Plocha 371 000 kilometrů čtverečních a max. hloubka 1 025 m. Bezodtokové jezero v nejrozsáhlejší depresi – Kaspické proláklině (-28,5 m pod hladinou moře). Před asi 12 miliony lety bylo spolu s Černým mořem a Aralským jezerem součástí velkého moře Tethys. Asi 3 vody pochází z řeky Volhy. Salinita se pohybuje od 0,05 promile u ústí řeky Volhy po 350 promile v zálivu Garabogazköl. Průměrná salinita je pak 11-13 promile.
Největší sladkovodní jezero – Velká kanadská jezera (Severní Amerika/USA, Kanada)
Celková rozloha jezer je 244 725 kilometrů čtverečních. Spojený komplex pěti jezer tektonického a ledovcového původu odvodňuje řeka sv. Vavřince do Atlantického oceánu. Největším jezerem je Hořejší jezero – 82 414 kilometrů čtverečních (větší než ČR). Dalšími jezery jsou jezero Huronské (59 596 km čtverečních), Michiganské (57 441 km čtverečních), Erijské (25 745 km čtverečních) a jezero Ontario (19 529 km čtverečních).
Největší jezera světa
Nejhlubší jezero – Bajkal (Asie/Rusko)
Maximální hloubka 1 637 m (průměrná hloubka 730 m), rozloha 31 500 km čtverečních. Najdeme jej v tektonické proláklině na jihu východní Sibiře. Obsahuje asi 18% světových zásob pitné vody na Zemi (21 670 km krychlových), což je tolik, jako Velká kanadská jezera dohromady. Napájí ho 336 řek, ale vytéká jenom jediná Angara. V průzračné málo mineralizované vodě žije asi 1 200 druhů živočichů (z toho 3 endemických) a 600 druhů rostlin.
Nejhlubší jezera světa
Nejvýše položené splavné jezero – Titicaca (Jižní Amerika/Peru, Bolívie)
Leží v nadmořské výšce 3 810 m. Jeho rozloha činí 6 900 – 8 300 km čtverečních a max. hloubka je 304 m. Toto bezodtoké jezero tektonického původu zásobují krátké, ale vodnaté řeky z okolních svahů And. Je spojeno řekou Desaguadero se sousedním jezerem Poopó.
Největší občasné jezero – Eyreovo jezero (Austrálie/Australský svaz)
Pouštní jezero s rozlohou 9 000 až 15 000 kilometrů čtverečních po několika suchých letech úplně mizne. Jezero velmi výrazně mění svou velikost. Je nejníže položeným velkým jezerem (-16 m). Nejzvláštnější je na něm to, že je v něm málokdy voda. V důsledku nízkých srážek (méně než 120 mm ročně) je většinou suchou slanou pánví. Solná kůra bývá často až 1 metr silná. Maximální naplnění 1,2 metru ovšem jezero dosahuje jen několikrát za století.
Největší soustředění jezer – Finská jezerní plošina (Evropa/Finsko)
Více než 60 tisíc jezer a jezírek hustě propojených řekami tvoří rozsáhlý vodní systém. Finskou jezerní plošinu vytvořil pleistocénní kontinentální ledovec. Jezera pokrývají asi polovinu plošiny což je 9% území Finska. Největšími jezery je Saimaa (4 377 km čtverečních), Inari (1 102 km čtverečních). Krajina v okolí je charakteristická morénami, močály a hlavně jehličnatými lesy (tajgou).
Řeky
Nejdelší a nejvodnatější řeka světa - Amazonka (Jižní Amerika/Peru, Kolumbie, Brazílie)
Amazonka (Río Amazonas) je nejvodnatější (219 000 metrů krychlových za sekundu) a nejdelší (6 296 km až 7 062 km - záleží na tom, odkud se počítá) řeka světa (v druhém případě je někdy její prvenství zpochybňováno, vážného konkurenta zde představuje Nil - 6695 km). Plocha jejích povodí činí 6 915 000 km čtverečních a zabírá 40% Jižní Ameriky, přičemž podstatná část jejího toku protéká Amazonským deštným pralesem. Ústí do Atlantského oceánu. Řeka pramení v Peruánských Andách. Za hlavní zdrojnici se považuje řeka Carhuasunta (podle doc. Janského, PřF UK). Protéká Peru, pak tvoří relativně krátkou hranici mezi Peru a Kolumbií a nakonec se vnořuje do Brazílie, napříč jejím územím teče k Atlantiku. Amazonka má nad 1 000 větších přítoků. Zde jsou ty nejvýznamnější: Branco, Casiquiare canal, Madeira, Maranon, Negro, Tapajós, Ucapali, Xingu, Yapura.
Nejdelší řeky světa (U Amazonky je zastaralý údaj)
Nejvodnatější řeky světa
Vodopády
Nejvyšší vodopád – Angelův vodopád (jižní Amerika/ Venezuela)
Padá 979 m z plochého Ďáblova vrchu (Auyan Tepui). Voda nejdřív stéká 807 m na kamennou římsu a potom dalších 172 m až do jezera ležícího na úpatí vrchu. Název dostal podle amerického pilota, hledače zlata a diamantů Jimmiho Angela, který ho objevil v roce 1935.
Nejvyšší vodopády světa
Největší vodopádový systém – vodopády Iguazú (Jižní Amerika/ Brazílie, Argentina)
Šířka 4 km, výška 72 m, průměrný roční průtok vody 1 725 metrů krychlových vody za sekundu, 275 oddělených ramen. Vodopády vytváří řeka Iguazú. Těsně před ústím do řeky Paraná padá přes okraj plošiny do hloubky 72 m. Vytvořila se tu rokle zvaná Ďáblův chřtán (Garganta del Diablo). Hukot těchto mohutných vodopádů je slyšet do vzdálenosti 25 km. Žádné jiné vodopády nejsou tak rozsáhlé i proto byla tato oblast v roce 1939 vyhlášena národním parkem.
Nejmohutnější vodopády světa
Nejkrásnější vodopády – Viktoriiny vodopády (Afrika/ Zambie, Zimbabwe)
Řeka široká 1 700 m padá do hloubky 128 m kaňonem širokým 44 až 100 m. Oblaka vodní páry dosahující výšky až 300 m jsou vidět už ze vzdálenosti 50 km. Vodopády se zde řítí do hluboké skalní rokle, která kolmo protíná koryto řeky. Viktoriiny vodopády se dělí na Východní katarakt, Duhové vodopády, Ďáblův vodopád, Podkovové vodopády a Hlavní vodopády. Tyto vodopády objevil 17. listopadu 1855 skotský misionář David Livingstone, který vodopády pokřtil jménem královny Viktorie. Pro domorodce to byl jenom „dým, který hřmí“ (mosi-oa-tunya).
Nejznámější vodopády – Niagara (Severní Amerika/ USA, Kanada)
Vodopády, které vznikly asi před 10 000 lety, jsou nejnavštěvovanější vodopády na světě. Přitahují kolem 10 milionů návštěvníků ročně. Vodopády se vytvořili na řece Niagara, která vytéká z Erijského jezera a ústí do jezera Ontario. Kozím ostrovem jsou rozděleny na kanadskou Koňskou podkovu (Horseshoe Falls) – vysoké 48 m, široké 792 m. A na Americké vodopády (American Falls) a Svatební závoj (Bridal Veil Falls) – vysoké 51 m, široké 305 m. Průměrný průtok je 5 936 metrů krychlových za sekundu. Díky úsilí Fredericka Law Olmsteada byly již v roce 1885 vodopády vyhlášeny za národní park USA.
Více o vodopádech ZDE.
Gejzíry
Největší soustředění gejzírů – Yellowstonský národní park (Severní Amerika/ USA – Wyoming)
Nejstarší národní park světa – 1872, je místem největšího soustředění gejzíru na Zemi. V oblasti se 8 991 kilometrů čtverečních se nachází více než 200 gejzírů a 10 000 horkých pramenů a množství fumarol (proudy vodní páry a horkých plynů vystupující z trhlin a pukliv v zemi). Kromě oblasti Old Faithful jsou dalšími atrakcemi gejzíry White Dome, Pink Cone, Narcissus a jezero Firehole Lake. V letech 1962-1969 tu eruptoval nejvyšší periodický činný gejzír – Steamboat. V intervalu od 5 dnů do 10 měsíců stříkal vodu do výšky až 115 m. Od roku 1955 nečinný Velký Gejzír měl největší výron vody – 3 785 000 litrů vody. V této oblasti leží i nejznámější a nejnavštěvovanější gejzír Old Faithful (Starý věrný), pravidelně v rozmezí 60 až 65 minut eruptuje do výšky 40 metrů již nejméně 200 let. Území bývalo domovem mnoha indiánských kmenů, Siuxové se zasloužily o jméno parku, když útesy u řeky nazývaly „Mi-tsi-a-da-zi“ (žlutý kámen).
Místo s největším počtem termálních pramenů – Island (Evropa/ Island)
Na ostrově se nachází 800 geotermálních oblastí a asi 7 000 termálních pramenů. Na jihozápadě se nachází gejzír s islandským názvem Geysir (výron), který vymršťoval každých 24 hodin po dobu 10 minut vodní sloupec do výšky 30 m. Podle něho dostaly název všechny ostatní gejzíry. Island má i světové prvenství i ve využívání termálních pramenů na vytápění bytů a skleníků.
Nejmohutnější gejzír – Waimangu (Oceánie/ Nový Zéland)
Horkou vodu, bahno a kameny vyvrhoval v intervalu 30 hodin do výšky 300 až 400 metrů! Vznikl v roce 1900 a existoval 4 roky. Při jeho posledním neočekávaném projevu (1. dubna 1917) zahynuli čtyři lidé. Dnes se na jeho místě nachází stejnojmenné jezero.
Více gejzírech najdete ZDE.
Povrch - ostrovy, poloostrovy
Nevětší ostrov - Grónsko (Severní Amerika/ Grónsko)
Plocha 2 130 750 km čtverečních. Největší vrch - Gunnbjorns Fjeld (3 734m.n.m.). Ostrov objevil v roce 875 Vikingský mořeplavec G. Gunnbjorn. V letech 982-985 prozkoumal jihozápadní pobřeží Erik Rudý, později jej osídlili přistěhovalci z Islandu. Od roku 1380 zámořské území Dánska a od roku 1979 rozsáhlá vnitřní samospráva. Grónsko má členité pobřežím, více než 80% povrchu je zaledněno (pokryto druhým největším pevninským ledovcem světa) s max. tloušťkou 3 400 m.
Největší ostrovy světa
Největší souostroví - Malajské souostroví (Asie/Malajsie-Filipíny-Indonésie-Singapur-Brunej)
Asi 21 000 sopečných a korálových ostrovů, rozloha 2 000 000 km čtverečných. Patří k němu Malé Sundy (Timor, Sumbawa, Sumba, Bali, Flores, Lombok, Wetar…..), Velké Sundy (Kalimantan, Sumatra, Jáva, Sulawesi,…..), Filipíny (Luzon, Mindanao, Mandoro, Palawan, Samar, Negros, Panay), Moluky (Halmabera, Seram, Buru….), Aruské ostrovy aj. Celá oblast je seismicky velmi aktivní, nachází se tu více než 300 sopek, z toho 128 činných, častým jevem jsou zemětřesení.
Největší korálový útes - Velká útesová bariéra (Austrálie/ Australský svaz - stát Queensland a Teritorium ostrovů Korálového moře)
Délka je 2 300 km, šířka 2 až 150km. Většina útesů je během přílivu ponořena pod hladinu moře, během odlivu ční některé až metr nad vodu. Vzdálenost útesů od pobřeží je na severu 30-40 km, na jihu 200km. V celém pásu je jenom 20 průchodů pro větší lodě.
Největší korálový ostrov (atol) – Kiritimati (Oceánie/ Polynésie – republika Kiribati)
Původně se jmenovala Vánoční ostrov. Plocha 642 km čtverečních, plocha souše je 288 km čtverečních. Atol objevili v roce 1643 španělští mořeplavci. Na vánoce v roce 1777 k němu připlul anglický mořeplavec James Cook.
Nejodlehlejší ostrov – Velikonoční ostrov (Oceánie/ Chile)
Nejvýchodnější obývaný ostrov Polynésie vzdálený asi 3 300 km od pobřeží Jižní Ameriky. Polynésané jej nazývali Rapa Nui což znamená Pupek Světa. Tento skalnatý sopečný ostrov v Tichém oceáně s rozlohou 180 km čtverečních, nazvaný nejosamělejším místem, objevil Holanďan Jakob Roggeveen roku 1722. Od roku 1888 je ostrov chilské závislé území. Velikonoční ostrov se proslavil i obřími kamennými sochami – moai.
Nejvzdálenější místo od moře – Džungarská brána (Asie/ Kazachstán, Čína)
Toto místo ležící ve střední Asii je vzdáleno od nejbližšího moře 2 650 km. Sníženina se suchým podnebím má nadmořskou výšku 450 m, šířku 10 až 40 km a délku 100 km. Džungarskem vedla významná starověká a středověká obchodní hedvábná cesta. Spojovala Čínu s Římskou a Byzantskou říší. Od 2. století před n.l. se její zásluhou dostal do Evropy čínský papír, hedvábí a porcelán.
Největší poloostrov – Arabský poloostrov (Asie/ Saúdská Arábie, Omán, Jemen, Spojené arabské emiráty, Kuvajt, Katar)
S rozlohou 2 780 000 km čtverečních je nejrozlehlejším poloostrovem světa. Poloostrov omývá Rudé moře, Adenský záliv, Arabské moře, Ománský a Perský záliv. Většinu povrchu tvoří rozsáhlá plošina s pouštěmi a rozvětvenou sítí vádí. Nacházejí se zde nejbohatší ložiska ropy na světě. Na jihu a západě vyzdvižená pohoří s nejvyšším vrchem Hanhúr 3 760 m.n.m.
Největší poloostrovy světa
Povrch - pohoří, hory
Nejdelší pohoří – Kordillery/ Andy (Severní, Střední, Jižní Amerika/ Kanada, USA, Mexiko, Guatemala, Honduras, Salvador, Nikaragua, Kostarika, Panama, Kolumbie, Venezuela, Ekvádor, Peru, Bolívie, Chile, Argentina)
Kordillery jsou pásmem pohoří s ledovci a činnými sopkami. Táhnou se západním okrajem amerického kontinentu v délce asi 16 000 km. V Severní Americe jsou široké až 1 700 km, v Jižní Americe 700 km. Maximální výšky dosahují Kordillery v Severní Americe na Aljašce Mt. McKinley – 6 149 m.n.m. a v Jižní Americe v Argentině – Aconcagua (6 959 m.n.m.).
Nejpříkřejší stěna – Half Dome (Severní Amerika/ USA – Kalifornie)
Severozápadní stěna je vysoká 670 m a široká 975 m, ale v žádném bodě se neodchyluje od vertikály o více než 7 stupňů. Útvar Half Dome, symbol Yosemitského národního parku (vyhlášen v roce 1890), je vysoký 1 490 m.
Největší absolutní výška – Mauna Kea (Oceánie/ USA – stát Havaj)
Vrchol ční jen 4 205 m nad mořskou hladinu, její podmořská část je však vysoká 6000 m, takže celková délka je 10 205 m. A můžeme ji považovat i za nejvyšší sopku světa. Ostrov osídlili kolem roku 500 n.l. Polynésané. V roce 1778 ho objevil anglický mořeplavec James Cook.
Nejvyšší pohoří – Himálaj (Asie/ Indie, Pákistán, Nepál, Čína, Bhútán)
Délka 2 500 km, šířka 180 až 350 km, 11 vrcholů dosahuje výšky nad 8 000 m.n.m. Himálaj je pohoří, které se nedá srovnat s žádným jiným na světě. Je gigantické nejen svoji výškou, ale i rozlohou. Pohoří ležící v několika souběžných horských pásech, bylo vyvrásněno ve třetihorách a podle propočtů se v posledních 100 000 letech zvyšují každý rok o 4 cm! Pohoří se dělí na tří pásma, která se postupně zvyšují k severu: Siválik, Malý Himálaj, Vysoký Himálaj.
Nejvyšší hora – Mount Everest/ Ču-mu-lang-ma/ Qomolangma Feng/ Sagarmatha (Asie/ Nepál, Čína)
Nejvyšší hora světa leží v Centrální Himálaji na hranici Nepálu a Číny. Je to mohutná pyramida se třemi mohutnými stěnami a třemi hlavními hřbety, které od severu, jihu a západu stoupají k vrcholu. Nejdelší z těchto ohromných pilířů je severní hřeben. Masiv je tvořen krystalickými horninami a vápenci. Ledovce stékají z jeho svahů do výšky 5 000 m.n.m. V roce 1852 se poprvé podařilo změřit nejvyšší horu planety, kterou pojmenovali po vedoucím geodetické skupiny George Everesta na Mt. Everest. Pokořiteli nejvyšší hory světa se jako první stali 29. května 1953 Novozélanďan Edmund Hillary a Šerpa Tenzing Norgay. První žena pokořila Mt. Everest v roce 1975 a byla to Japonka Junko Tabei. Území v okolí této střechy světa je obýváno hlavně příslušníky etnické skupiny Šerpů – název pochází z tibetských slov Shar (východ) a Pa (lidé) a znamená tedy východní lidé.
Nejvyšší hory světa
Nejhezčí hora – Matterhorn (Evropa/ Švýcarsko, Itálie)
S výškou 4 478 m není nejvyšším vrcholem Evropy, dokonce ani nejvyšším vrcholem Alp (leží v Pevninských Alpách), ale přesto je Matterhorn považován za nejhezčí horu pro svou nádhernou linii, která je ještě zvýrazněna tím, že stojí o samotě. Matterhorn má čtyři stěny se čtyřmi velmi výraznými hranami, což mu dává vzhled pyramidy. První úspěšnou výpravu na tento nádherný vrchol vedl anglický horolezec Edward Whymper v roce 1865. Čtyři z devíti členů výpravy však na severní stěně tragicky zahynuli.
Povrch - sopky a zemětřesení
Nejvyšší sopka – Volcán San Pedro (Andy/ Chile)
S nadmořskou výškou 6 154 m je v současnosti pokládána za nejvyšší sopku světa. Ale vítězství je to prozatímní, neboť vulkány se mohou silou výbuchu zcela rozmetat a nebo díky silným lávovým výlevům mohou navýšit sopečný kužel. Ovšem je zcela jisté, že nejvyšší sopky světa najdeme v pohoří lemující západní okraj Americké pevniny – Andy. V první patnáctce nejvyšších sopek světa jsou totiž všechny právě v těchto místech.
Nejvyšší sopky světa
Absolutní nejvyšší sopka –Mauna Kea (Oceánie/ USA – stát Havaj)
Viz. největší absolutní výška.
Největší sopečný výbuch – Théra/ Santorin (Evropa/ Řecko)
Výbuch v roce 1625 před n.l., byl asi 130-krát silnější než současná vodíková bomba. Ostrov Théra leží v jižní části Egejského moře. Je součástí souostroví Kyklady a je asi 100 km vzdálen od největšího řeckého ostrova Kréta. Obrovským výbuchem v polovině 17. století před našim letopočtem skoro celý zmizel. Původně to byl asi 1 300 metrů vysoký ostrov, který vznikl opakovanou sopečnou činností. Výbuch ho skoro celý zničil a do atmosféry vrhl téměř 100 km krychlových horniny. Po katastrofálním výbuchu z něj zůstal pouze obrovský kráter – kaldera, který se zaplnil mořskou vodou. Okraje kaldery ční dnes 566 m nad mořskou hladinou. Předpokládá se, že tento obrovský výbuch způsobil zánik vyspělé starověké minojské kultury na Krétě. Podnítil možná i vznik legendy o Atlantidě – o velké civilizaci na ostrově, který prý zničila přírodní katastrofa.
Největší historicky doložený sopečný výbuch – Krakatau (Asie/ Indonésie)
Malý sopečný ostrov Krakatau, ležící v Sundském průlivu mezi indonéskými ostrovy Sumatra a Jáva, je vysoký 813 m a má rozlohu jen 15 km čtverečních. Sopka, která se na ostrově nachází od roku 1860 spala. Její nečekaný výbuch 26. srpna 1883 zničil dvě třetiny ostrova. I když tato exploze byla pouze pětinou santorijské (thérské) katastrofy, považuje se za nejsilnější historicky doložený sopečný výbuch. Způsobil přílivovou vlnu, která smetla 163 vesnic a zahubila 36 000 lidí. Balvany byly vyvrhovány do výšky 55 km a popel padal o deset dnů později ve vzdálenosti až 5 330 km. Explozi bylo slyšet v okruhu 5 000 km jako dunění děl. Slyšitelná byla na 1/13 povrchu Země!
Největší kráter způsobený dopadem meteoritu – Barringerův kráter/ Meteor Crater (Severní Amerika/ USA – stát Arizona)
Průměr 1 264 m, hloubka 174 m. Před 20 až 50 tisíci lety dopadl na území Arizonské pouště obrovský meteorit o průměru nejméně 30 metrů. Před nárazem měl hmotnost asi 70 000 tun, ale protože dopadl rychlostí 70 000 km/h, se po nárazu roztříštil na kousky. Exploze byla tak silná jako 40 násobek atomové bomby, která zničila Hirošimu. Evropané ho objevili v roce 1871 a domnívali se, že jde o sopečný kráter. Až v roce 1902 Daniel Barringer dokázal, že jde o meteorický kráter. Horniny v okolí totiž nejsou sopečného původu a vykazují stopy toho, že je roztříštilo velké těleso, které na ně dopadlo velkou rychlostí.
Nejdelší zlom zemské kůry – zlom San Andreas (Severní Amerika/ USA – stát Kalifornie)
Zlomová linie je dlouhá 1 050 km a sahá asi 16 km pod zemský povrch. Posun místy činí až 120 m. V oblasti západního pobřeží Severní Ameriky se proti sobě posunují dvě litosférické desky Země. Dno Tichého oceánu se podsouvá rychlostí 5 cm ročně pod americký kontinent, což způsobuje častá zemětřesení. Od San Franciska až ke Kalifornskému zálivu se táhne zlomová linie, nazývaná zlom San Andreas. Jedno z nejničivějších zemětřesení, způsobených pohybem v oblasti tohoto zlomu, proběhlo v roce 1906 v San Francisku. Zemětřesení a následné požáry zničily velkou část města a zahynulo 700 lidí.
Části povrchu
Nejvyšší náhorní plošina – Tibetská náhorní plošina (Asie/ Čína)
Délka 2000 km, šířka 1 100 km činí s celkovou rozlohu přes 2 000 000 km čtverečních s Tibetské náhorní plošiny největší náhorní plošinu na Zemi. Navíc s průměrnou nadmořskou výškou 4 875 m také plošinu nejvýše položenou. Leží ve Střední Asii obklopena vysokým pohořím Himálaj, Karakoram, Kunlun Shan. V rovnoběžkovém směru protínají plošinu pohoří vysoká nad 7 000 m (Transhimálaj) oddělena hlubokými údolními jezery (např. největší tibetské jezero Nam-Co leží v nadmořské výšce 4 627m). Vysokohorské, výrazně suché podnebí s ročním úhrnem 100-200 mm je způsobeno hradbou Himálaje, která brání pronikání vlhkého vzduchu od jihu. Sněžná čára vede ve výšce 5 800 m.n.m. Již v 7. století sjednotil zde žijící kmeny panovník Srong-tzan-sgam-po. V současnosti je Tibet autonomním oblastí v rámci Číny (2 mil. obyvatel). Hlavní město Lhasa bylo do roku 1959 sídlem dalajlámy.
Nejnižší bod pevniny – Mrtvé moře (Asie/ Izrael, Jordánsko)
Mrtvé moře leží v nejhlubší proláklině Země. Hladina jezera (79 km dlouhé, 5-17 km široké) leží 400 m pod hladinou moře. Vzniklo v části Velké příkopové propadliny. Hloubka je velmi rozdílná od 9 m v jižní části po 401 m hloubky na severu. Podnebí v okolí Mrtvého moře je suché (50-100 mm srážek) a horké 12 stupňů Celsia v zimě a 31 stupňů Celsia v létě). Množství srážek ovlivňuje také vodní výšku hladiny. V dlouhodobém průměru byly zaznamenány až 12-ti metrové výkyvy. Téměř všechna voda, která do Mrtvého moře vtéká z řeky Jordán, se vypaří, čímž se nadměrně zvyšuje koncentrace soli. Vzhledem k vysoké salinitě (až 310 promile), která je 7,5-krát větší než u mořské vody, v něm žijí jen některé baktérie.
Nejhlubší prolákliny světa
Největší údolí – Velký Kaňon/ Grand Canyon (Severní Amerika/ USA – stát Arizona)
Délka 350 km, maximální hloubka 1 800 m, šířka 200 m až 29 km. Velký kaňon je vyhlouben do vyklenuté Koloradské plošiny (celková rozloha dosahuje téměř 350 tisíc kilometrů čtverečních). Hloubka kaňonu dosahuje v průměru 1 600 až 1 700 m a je dílem zahlubující se řeky (koryto řeky Colorado se místy zužuje až na 7 m a je hluboké do 30 m), zatímco šířka a především všechny skalní útesy, svislé stěny a stupně vznikly spolupůsobením dešťů, tajícího sněhu, mrazu a horka. Hloubková eroze je umocněna skutečností, že řeka Colorado sbírá svou vodu na svazích Skalnatých hor (Rocky Mountains), bohatých na srážky. Tok řeky má na úseku od Powellova jezera po jezero Mead nespočet zákrutů hlavního kaňonu a spleť desítek bočních kaňonů. Ty tvoří jednu z nejúchvatnějších přírodních scenérií světa, která je už od roku 1919 součástí národního parku (Grand Canyon National park) s rozlohou 4 930 km čtverečních – ročně jej navštíví téměř 4,5 milionů turistů. Překrásné stěny Velkého kaňonu se skládají z desítek různých vrstev hornin. Každá jednotlivá vrstva vznikla v jiném geologickém období. Nejmladší horniny na okraji plošiny jsou 225 milionů let staré a horniny tvořící dno kaňonu jsou staré více než 2 miliardy let.
Nejvelkolepější skalní útvary – Údolí monumentů/ Monument Valley (Severní Amerika/ USA – státy Arizona a Utah)
Jednotlivé skalní monumenty dosahují až výšky 300 metrů. V oblasti, která leží jižně od arizonské řeky San Juan, se nachází monumentální rezavočervené skály. Před 250 miliony let byla tato oblast pokryta pískovcem, na kterém se rozlévalo mělké moře. Vněm se ukládalo bahno, které se postupně měnilo na jílovitou břidlici. Voda se pomalu vypařovala a později, asi před 70 miliony let, se zemská kůra vyzvedla. Od té doby vrstvy hornin zvětraly působením deště a větru a vytvořily stovky věžiček, jehel, tabuli a osamocených vrchů, nazývaných „buttes“. V současnosti je Údolí monumentů částí Indiánské rezervace Navahů. Panuje tu velmi sucho, průměrné roční srážky nedosahují ani 200 mm. Téměř jedinými rostlinami jsou keře a kaktusy, které vydrží dlouhý čas bez vody.
Největší poušť – Sahara (Afrika/ Maroko, Západní Sahara, Mauretánie, Mali, Alžír, Tunisko, Libye, Niger, Čad, Súdán, Egypt)
Největší poušť – rozloha 9 000 000 km čtverečních – na severu Afriky podél obratníku Raka mezí Atlantským oceánem a Rudým mořem. Jižní okraj tvoří řeka Senegal, střední tok Nigeru, Čadské jezero a soutok Nilu s Atbarou. V poslední době vlivem extrémního sucha poušť postupuje dále k jihu do oblasti zvané Sahel. Povrch Sahary tvoří většinou plošina ve střední části se nacházejí osamocená pohoří Tibesti a Ahaggar. Nánosy navátého písku na Sahaře jsou velmi silné a souvislé. Písečná poušť (erg) zabírá však jen 1/9 celkové plochy Sahary. Větrem vznikají dlouhé písečné přesypy, které se stěhují. Veškerý jemnější prachový materiál odvál vítr. Písečné přesypy (barchany) se mohou pohybovat až 100 metrů ročně. Pouští oblasti, jejichž povrch je pokryt štěrkovými nánosy nebo drobnější kamenitou sutí, se nazývá – serir. Vyskytují se například v Libyi. Výše položené pláně a plošiny s příkrými skalními svahy, ze kterých všechny jemnější částice odvál vítr, se nazývají – hamada. Karavany přecházející Saharu se hamadám vyhýbají, raději vyhledávaly cesty přes štěrkové seriry.
Pouště světa
Další pouštní nej:
Největší podíl pouští – v Austrálii až 75% území (Evropa nemá prakticky žádné větší pouště. Rozsah pouští narůstá o 60 000 km čtverečních ročně – téměř 2/3 ČR).
Nejvýše položená poušť – Cchajdamská pánev na Tibetské náhorní plošině s průměrnou nadmořskou výškou téměř 3 000 m.
Největší teplotní rozdíly – má poušť Gobi, kde teplota v létě dosahuje 45 stupňů Celsia a v zimě chladné větry vanoucí ze severu ochlazují poušť až na –40 stupňů celsia. Přinášejí i sníh, který může zůstat na povrchu Gobi až do jara (velké denní rozdíly teplot – přes den přes 40 stupňů Celsia v noci klesají pod bod mrazu).
Největší písečný přesyp (duna) – dlouhý téměř 5 km a vysoký 430 m byl objeven v saharské písečné oblasti ve středním Alžíru.
Nejpestřejší zbarvená poušť – Malovaná poušť (Painted Desert) v USA ve státě Arizona. V této barevné poušti, která vznikla vpíjením minerálních látek do hornin, vznikla oblast Zkamenělého lesa nazývaná Blue Mesa. Ten vznikl tak, že kysličník křemičitý ze sopečného popela, rozpuštěný ve vodě, vsákl do dřeva a vykrystalizoval a změnil se na kámen (pertifikoval).
Největší přírodní most – Duhový most (Severní Amerika/ USA - stát Utah)
Skalní most je 94 m dlouhý, 88 m vysoký, překlenuje kaňon 85 m široký, ve vrcholu je silný 10 m. Pilíře přírodního kamenného mostu jsou tak pravidelné, že je těžké uvěřit, že nejsou dílem člověka. Vrchol mostu je téměř dokonalý čtvrtkruh čnějící z okraje skalního útesu, který tvoří jednu stranu rokle. Na druhé straně se postupně stáčí až na dno kaňonu.
Nejdelší přírodní most – Borovicový oblouk (Severní Amerika/ USA – stát Utah)
Ve státě Utah v Krajině oblouků (Landscape Arch) se nachází nejdelší přírodní most na Zemi. Tento pískovcový oblouk má rozpětí 89 m a klene se do výšky 32 m nade dnem kaňonu. V nejužší části má jen 1,8 m.
Největší ostrovní hora – Uluru/ Ayersova skála (Austrálie/ Australský svaz – Severní teritorium)
Výška skály je 335 m a její obvod 9 km. Ostrovní hora „inselberg“ je tvořena pískovcem, pocházejícím z nejstarších prvohor. Ten je bohatý na živec, který má červenavý odstín. Podle toho, jak na něj dopadají sluneční paprsky, mění barvu od okrové, oranžovou až tmavě červenou. Leží v samém středu australského kontinentu, asi 400 km jihozápadně od města Alice Sprinte. Je starý více než 500 milionů let. Kupole vznikla erozí a denudací okolních hornin. Suti nahromaděné v suchém období na úpatí hory jsou během lijáků odnášeny. Tak se neustále obnovuje příkrost a čerstvost stěn. Hladké, téměř svislé stěny modeluje hlavně působení přímého slunečního záření (insolace). Žlábky na povrchu stěn vytvořila stékající dešťová voda, která skálu také rozrušuje. Pro původní obyvatele Austrálie (Aboregines), kteří horu nazývají Uluru, byla ostrovní hora posvátným místem. Evropští osídlenci ji nazvali po siru Henrym Ayersovi premiéru Jižní Austrálie.
Nejrozsáhlejší travertinové terasy – Pamukkale (Asie/ Turecko)
Terasy mají délku 2 500 m a průměrnou výšku 150 m. Bílé terasy se rozprostírají po celé horské stráni Cal Dagi v Pumakkale (turecky „bavlněný zámek“) v západní Anatolii u města Denizli. Horká podzemní voda – 38 stupňů Celsia – tu rozpustila v horninách velké množství vápníku. Rozpuštěný vápník se vysráží ve formě pevné horniny – vápenatého sintru (uhličitan vápenatý). Sintr se ukládá zejména na okrajích vodních nádrží, čímž se jejich stěny přirozeně zvyšují. V průběhu desetitisíců let se na svazích vytvořily pohádkové sněhobílé kaskády s ohrádkami a jezery. V antické době zde Římané založili lázeňské město Hierapolis. Léčili zde onemocnění srdce, kožní nemoci a revmatismus.
Největší jeskynní systém – Mamutí jeskyně/ Mammoth Cave (Severní Amerika/ USA – stát Kentucky)
Jeskynní systém Flint – Mammoth – Doplel Caves mají celkovou délku 530 km (zpřístupněných je 15 km). Mamutí jeskyně byla objevena v roce 1799 lovcem medvědů Houchinsem. Spojení mezi jeskynními systémy Mammoth a jeskynním systémem v pohoří Flint Ridge potvrdila výzkumná skupina v roce 1972. Jeskynní systém je součástí Národního parku Mammoth Cave. Tento národní park tvoří vápencová planina, jejíž povrch rozrušila eroze. Povrchová voda vtéká tisíce závrtů do jeskyní. Samotné jeskyně jsou spojeny četnými chodbami.
Další jeskynní nej:
Největší stalagmit – měří 32,7 m a nachází se v Krásnohorské jeskyni ve Slovenském krasu.
Nejdelší stalaktit – se opírá o stěnu v jeskyni Cueva de Nerja u Mélage ve Španělsku – jeho délka je 59 m a sahá ze stropu téměř až na dno jeskyně.
Nejdelší jeskynní pilíř (stalagnát) – je vysoký 39 a nachází se v čínské jeskyni Daji Dong.
Největší ledová jeskyně – je Eisriesenwelt (Svět ledových obrů) v Rakousku, jejíž prozkoumaná část má délku 42 km.
Nejhlubší jeskyně – je Réseau Jean Bernard – 1 535 m. Vchod leží v nadmořské výšce 2 150 m ve francouzských Alpách.
Nejhlubší propast – Gouffre de la Pierre St. Martin v západních Pyrenejích ve Francii, která má hloubku 1 174 m.
Přírodní katastrofy
Nejsilnější zemětřesení minulého století (Magnitudo podle Richterovy stupnice)
Chile, 22. 5. 1960 (9,5 Richterovy stupnice)
Aljaška, 28. 3. 1964 (9,2)
Aljaška, 9. 3. 1957 (9,1)
Rusko, 4. 11. 1952 (9,0)
Ekvádor, 31. 1. 1906 (8,8)
Japonsko, 6. 11. 1958 (8,7)
Aljaška, 4. 2. 1965 (8,7)
Indie, 15. 8. 1950 (8,6)
Argentina, 11. 11. 1922 (8,5)
Indonésie, 1. 2. 1938 (8,5)
Počet registrovaných menších zemětřesení jde v Japonsku každoročně do tisíců (průměr je asi 5000), takže menší záchvěvy půdy lidé již téměř nevnímají. Postrachem však jsou občasná obrovská ničivá zemětřesení, jejichž důsledkem bývají tisíce mrtvých a nesmírné hmotné škody. Ve 20.století přineslo nejtěžší následky zemětřesení v oblasti Kantó poblíž Tokia v září r.1923 (142 000 mrtvých) a hned na druhé místo se počtem obětí řadí zemětřesení poblíž Kóbe, ke kterému došlo v lednu r.1995 ( 5 200 mrtvých).
Předpovídání zemětřesení
Jednou by předpověď zemětřesení mohla být stejně běžná jako předpověď počasí. Článek Anticipating Earthquakes se zabývá použitím družic pro sběr dat o pohybech zemské kůry. Zmiňuje dvě metody. Jednou je interferenční, kde se skládá odraz dvou radarových signálů od země. Takto je možné měřit pohyby s "rychlostí" 1 mm za rok. Další je měření pomocí sledování infračerveného záření. Z počátku nebylo jasné, jak je možné, že horniny vyzařují tolik infračerveného záření. To nevzniká tak, že by se horniny zahřívaly při tom, jak se o sebe třou, ale zjistilo se, že když jsou vystaveny velkému tlaku, září. :-) Získaná data se poté analyzují na výkonných počítačích. Např. Earth Simulator – 640 procesorů.
http://katastrofy.blogspot.com/2007/08/pedpovdi-ochrana-ped-zemtesenm.html
Přeji ti hodně zdaru!
Jsem ráda, že jsem to mohla pomoct!
Nejvyšší sněhové srážky: 31,1 mm - Mt. Rainier (USA)
A na druhém místě je uvedeno:
Roční sněhové srážky - 31,3m Nejvíce sněhu v průběhu 12 měsíců napadlo na vrcholu Mt. Rainier
Z toho soudím, že první informace je deformována překlepem (mm místo m).
Ale jako známý šťoura mi to nedá a vznáším tyto další připomínky: pojem "nejvyšší sněhové srážky" je velice nepřesný, mělo by to znít "největší" + za jak dlouho (měsíc, rok). "Nejzasněženější" je termín nesmírně vágní, co to je? Plocha,výška,doba, kdy je místo pod sněhem? Ale tazatel si z toho jistě vybere.
A k tomu nejzasněženější je to prý místo, kde za dobu 1 roku spadlo největší množství srážek, což je tam na jiném místě uvedeno, že to bylo za 12 měsíců. Takto se udává i nejdeštivější místo, tedy srážky za 1 rok.
Jinak jsem omylem tomu tazateli na zemětřesení tady toho zkopírovala víc, než bylo potřeba, za což jsem se omluvila, ale činím tak ještě jednou, že jsem to tu zaplevelila nepotřebnými informacemi. Bohužel to nejde smazat. Musela bych poprosit Adm.
Ty se mnou v poslední době nesouhlasíš už jaksi ze zásady. Příště odpověď nechám na tobě. A klidně se v tom babrej.
A omyl není blbost, prostě jen obyčejný omyl. A podívej se z okna - že už je tam zase docela hezky, ne?