Jen tak se vykecat
Mám strach. Děsím se svých vlastních myšlenek. Už nějakou dobu se řezu. Je mi jedno co mi nato řeknete, třeba mi nadavejte, klidně, mě je to jedno. Občas mě napadá jaké by to bylo říznout se trochu víc a hloub, sledovat jak vytéká krev a s ní i můj život. Nebo jestli by si ve škole v laborce všimli že zmizela trocha něčeho jedovatého.
Ale vždycky s těmito myšlenkami bojuju a vyhrávám, protože si vzpomenu na hezké chvíle s rodinou, s přáteli. Ale co když jednou prohraju a myšlenky nezůstanou pouze myšlenkami.
Ale vždycky s těmito myšlenkami bojuju a vyhrávám, protože si vzpomenu na hezké chvíle s rodinou, s přáteli. Ale co když jednou prohraju a myšlenky nezůstanou pouze myšlenkami.
Odpovědi
Diskuze
Možná je to trochu podobné, jako když si většina mužů někdy představovala, jak trápí nebo znásilňuje bezbrannou dívku a přitom v reálném světě se v nich vše bouří, když je dívkám činěno jen drobné bezpráví.
Je jistě závažným argumentem, že člověk nemůže ubližovat svým blízkým, přátelům, dětem tím, že by si vzal život. Vůbec nevím, jak bych se s tím vyrovnával třeba já, pokud by něco takového udělali mí rodiče. Asi bych se s tím nevyrovnal nikdy a nejspíš bych k tomu měl i já později, statisticky vzato, větší sklony. Neumím poradit, možná zkusit psychologa, v osobním kontaktu může dokázat nasměrovat vaše myšlenky jiným směrem, nechat vás vidět sebe z jiného úhlu, než se teď pozorujete a hodnotíte. Někde ve vás je cesta ven z tohoto začarovaného kruhu, jen možná potřebujete malinko postrčit.