Jak se odmilovat?
Jak se odmilovat?
Odpovědi
Diskuze
Pokud vezmu jen opravdovou lásku k člověku tvému srdci hodně blízkému s nímž už tě váže hluboký cit, tak pokud někoho opravdu miluješ, je to těžké a někdy to ani nejde. Láska v každém věku přináší něco specifické, něco jiné, ale vždycky krásné.
Jediný přítel, který ti pomůže a dá nadějí je čas, ale někdy na milovaného člověka ani zapomenout nejde, jen prostě časem je lehčí smířit s tím, že je jinde .... .
A tak musí nastoupit "pomocníci". Pokusím se některé popsat:
Někdy je dobré popřemýšlet i nad tím, jestli ti rozchod nepřinesl i něco pozitivního nebo tě nezbavil něčeho , co ten tvůj miláček dělal a nebylo to třeba to nejlepší.... co já vím, tak třeba žárlil na tebe, chodil hodně za kamarády a dával jim přednost před tebou, nebo se koukal po jiných.... já nevím,... ale málo kdo je tak dokonalý, že by neměl žádnou špatnou vlastnost. To trochu pomůže si říkat ....
A někdy ještě taky si říct snad, snad ještš někdy nškoho potkám....
Ale jak říkám, vezme to hodně psychických i tělesných i duševních sil a člověk často propadne do takové beznaděje a nejhorší je, když se v té beznaději začne "vyžívat" ve smyslu sebelitovat a nechce se mu z ní ven a pořád říkáš, co jsem to udělal špatně, co je na tom druhém lepšího, co dává lepšího než jsem dával /a já , ... to je pak na dlouho a někdy skoro napořád . Tak se snaž se z toho vymotat a jít mezi lidi a hlavně nehledat pořád zdůvodnění proč. Stejně ho nenajdeš. Ono někdy ani není a pokud i je, ranilo by tě ještě víc. Prostě proto a hotovo, nerozebírat, neprodebatovávat, netrýznit sebe.... je to těžké , ale chce to mezi lidi a do práce a čím víc práce, tím líp...., jedním slovem řečeno nepropadat beznaději... naopak, žít pro naději, a třeba právě pro to SNAD ....
Držím pěsti.... Leda
Jediné co mne děsí, že píšeš, že o něm skoro nic nevíš.... a že jsi tam kdesi sama. Je to člověk důvěryhodný???? To by mne zajímalo ze všeho nejvíc. Doufám, že natolik jej znáš, když jsi mu dovolila vstoupit do tvého soukromí.
Ráda bych ti pomohla ale pokud nepovíš víc / a klidně opravdu řekni jen to, co chceš ty, to není žádné vyzvídání/, nevím, co ti poradit.
Snad abys ještě zvážila je-li to opravdu ten pravý a zvážila, zda ti opravdu stojí za to o něj tolik usilovat... co ti dává on a co ty jemu, je-li to aspoň trochu v rovnováze. Jisté je jedno, pokud za tebou jezdí jen pro radost s tebou pobýt a dal ti to jasně najevo, pak těžko to změníš. Moc ráda bych ti popřála, aby to vyšlo, ale trochu se bojím ...
Ještě počkej, co ti tu poradí jiní, oni zase muži to vidí ze svého zorného úhlu a ten je někdy trochu jiný než ten náš. Držím pěsti ať to dopadne jek má. Leda
Řekl mi třeba, že to, že mě nemá rád tak, jak bych si představovala, neznamená, že mě nemá rád tak, jak to nejvíc umí. To mě dojalo, i když to možná není z jeho hlavy...
Když mu napíšu že ho mám ráda, odpoví - taky se na tebe těším. Pochopila jsem, že o citech nechce mluvit, ale trápí mě, že po počátečním sbližování už se soustřeďuje jen na ten sex. Taky u mě nechce nic jíst, nechce žádný dárek, neřekl mi ani kde bydlí, ani kdy má narozeniny, nechce poznat moje děti a nemá rád mého psa. Nechce se mnou ani nic podniknout, někam jít, třeba za kulturou, na výlet... nic.
Když se dožaduju, chlácholí mě slovy: uvidíme... možná... jednou... čas ukáže... Řekl mi, že mě chce občas navštívit kvůli sexu a teprve později že se uvidí, co bude dál. Má to obráceně než já. Já bych se nejdřív seznamovala, zamilovala, a pak sex...
Jinak nemám důvod mu nedůvěřovat, je takový spořádaný, chodí do práce, bydlí u rodičů, pomáhá jim s domem a zahradou, sám si pere, má i rozumné názory (třeba uvažuje o "adopci na dálku," to je přece ušlechtilé!).
Vím, že druhého člověka nemohu změnit, ale zatím bohužel neumím změnit ani sebe. Nevím co dělat, abych se smířila se situací, abych se neustále nemučila. Pořád se nedokážu smířit s myšlenkou, že takovou lásku, po jaké toužím, už nepotkám. Že možná ani neexistuje. Že už jsem stará. Nevím jak se přinutit vzdát se svých představ a naučit se radovat se z obyčejných věcí, třeba jen z toho, jak svítí slunce a šumí les. Chtěla bych všechny ty hezké věci s někým sdílet. Pes je sice můj velký přítel (40 kg čisté lásky), mohu mu brečet do kožichu a vím že mě má rád, ale není to člověk...
S přítelem máme v poslední době neshody, pramenící z mé touhy dostat se k němu blíž a z jeho snahy udržet si ode mne odstup. Trestá mě mlčením a tím že nepřijede. Nevím jak se mám chovat, nevím jak najít ztracenou rovnováhu. Nevadí mi, že jsem tu sama, nemám potřebu stěhovat se k němu ani aby se nastěhoval on ke mně, spokojila bych se ráda jen s jeho návštěvami, s hezkými víkendy, ale potřebuju vědět, že mám větší cenu než jen tři tělesné otvory, a vadí mi, že mi vždy jen zavolá půl hodiny před příjezdem, nikdy nevím dopředu co bude a tudíž si nemohu ani zařídit jiný program (např. návštěvu mých dětí nebo kulturní akce). Kdybych mu to řekla, samozřejmě by odpověděl že naše setkání odložíme...
Zkrátka, trápím se. Nevím co dělat, jak na sobě zapracovat, čeho se chytit. Strašně se bojím rozchodu. Několik let užívám antidepresiva, možná pomáhají, nevím, ale s akutními problémy určitě ne... Děkuju za pomoc, za ochotu vůbec mě "vyslechnout", a za upřímnou radu. Moc děkuju!
M
Velmi moudrý postřeh je: "hledám partnery, u nichž tuším taky nějaký handicap, jako že já jim pomohu a oni mě za to (z vděčnosti?) budou milovat."
Moudrý proto, že tušíš, že takhle nějak to nějak nemůže fungovat. Také jsem míval pocit, že to v emocích pracuje na principu "má dáti - dal". Nepracuje. A nabil jsem si hubu. Jsou děvčata která se mohou přelomit pro chlapy, kteří je jen zneužívají. A naopak. Často se do toho plete i alkohol. Ale i bez něj je to sobecký vztah .... proč vzniká? Ve vztahu totiž došlo k nerovnováze. Jeden partner podléhá (je submisivní), druhý vládne (je dominantní) .... chybí tu rovnováha. Rovnováhu může nastolit pouze ten dominantní (a to jen někdy, někdy si ten pořízený tu svou submisivitu doslova hýčká a pak se s tím nedá nic dělat) a ten dominantní si to většinou neuvědomuje a je mu jeho pozice pohodlná a nemá zájem ji měnit, nevidí, že je to pozice principiálně kalamitní a má tendenci ji zneužívat. To je asi to, co se vyvinulo v Tvém vztahu.
Chápu, že nemá smysl zamilovanému vysvětlovat, že se zamiloval do nepravého a že každá minuta setrvávání v tomto vztahu jej jenom ničí. To nehodlá nikdo takto zamilovaný slyšet. Chtěl by, aby dostal Arabelin prsten, který by tomu ubližovači napravil hlavu a donutil ho přiměřeně milovat. Nelze. Fakt je ovšem to, že dlouhodobě ubližovat lze pouze tomu, kdo to připustí. Vím, že ten pocit orientace na jednu osobu se projevuje jako nepřemožitelný, člověk si říká, že se ten druhý m u s í probudit, že to nakonec bude krásné a omamné ..... nebude. Vidění toho druhého je jiné, nelze být poměřováno viděním mým, je to jiný svět.
Co ale dělat, že? Má to co dělat se sebevědomím. Pracovat musím především na sobě, je to předmět, který mám pořád po ruce. Musím hledat opěrné body, kde mám možnost si sám sebe vážit. Prostě mít se trochu rád. Já sám jsem pro sebe v emocionálních krizích jediný reálný opěrný bod.
Zatím vidím, že pravidla hry určuje on a Ty se jen podřizuješ. Zkus to obrátit - ne úplně, ale čas od času prostě "nemáš čas", nejsi zvědavá na mazlení - "bolí Tě hlava" a podobně. Dáš mu prostor pro reagování a budeš se orientovat v případných možnostech. A nesmíš být poraněná, když zjistíš, že možnosti nejsou .... pak musíš být silná a sebevědomá. Uvědom si, že pro chlapa je jen ta žena přitažlivá, která mu tak trochu uniká, kde se musí snažit. (Jestli si to přečte moje přítelkyně, tak mi pomoz Pámbu .... ale je to tak). Takže, pokud jsi to dočetla až sem, tak víš, že teď bych potřeboval spíš vědět, jestli jsem správně odhadl stav věcí a jestli se cítíš být schopna svůj cit a vztah zvládnout.
Odhadl jsi situaci naprosto správně. Je to tak jak píšeš, dobře si to uvědomuji. Jenže nikdy nemám sílu "unikat." Bojím se následků. Nejsem dostatečně silná. Dokonce se někdy vztekám a říkám si: proč mám hrát tyhle hry na unikání a dobývání? Vždyť mě to unavuje (a zdržuje - nemám už před sebou tolik času), otravuje, proč nemohu prostě otevřeně milovat a dostávat totéž?! Já ty hry ani hrát neumím.
Takže na druhou otázku odpovím: Ne, necítím se být schopna svůj cit a vztah zvládnout.
Navíc - můj přítel je taky poněkud zvláštní, málo čitelný, nemám dost informací, abych se mohla naučit správně reagovat. Komunikujeme téměř výhradně přes mail, a tam nevidíš, jak se ten druhý tváří, neslyšíš zabarvení hlasu, snadno dojde ke špatnému výkladu sdělení.
V této chvíli si stále ještě velmi přeju ten vztah udržet, urovnat, rozvinout... ale zároveň myslím i na eventualitu konce, a strašně se bojím, protože nemám své emoce pod kontrolou a nevím co by to se mnou udělalo. Na to není lékař, není lék. Vlastně se bojím sama sebe. Mám různé knížky, které poskytují rady, ale všude se počítá s vůlí dotyčného, s jeho schopností něco v sobě změnit. Motám se v kruhu, který se začíná zužovat, a propadám panice. A přitom než jsem tohoto muže potkala, už jsem se cítila mnohem líp, vlastně jsem už žádný vztah ani neplánovala.
Je sice trochu nepříjemné vědomí, že se tady otvírám nejen tobě a Ledě a ostatním hodným ontolákům, ale i široké veřejnosti a možná by mě mohl i někdo poznat... nicméně k dokreslení mé situace musím napsat, že jsem v dětství byla zneužita, a to velmi rafinovaným způsobem (k tomu člověku jsem si vytvořila vztah). Prostě, od začátku až doteď se můj vývoj odehrával špatně, pokřiveně, a bojím se, že už ten vývoj nepůjde zvrátit... nestačím na to.
Gandalfe, děkuju ti za názor chlapa.
M
2.Tvůj spasitelský komplex asi muže varuje, aby si dávali pozor. /jiná věc je to,že lidé si podvědomě volí stálý typ partnera/. Získal možná dojem,že se mu věšíš na krk a chceš ho pro sebe. Neměla bys si vytvářet nějakou představu muže a potom tuto představu v někom hledat.Lidé jsou bud takoví nebo takoví, ale málokdy, možná nikdy, se nesetkáš s někým, kdo by tvé představě odpovídal a ani ho podle ní nepředěláš, po dvou špatných zkušenostech bys to už možná mohla poznat. Jde o romantické představy, které ve tvém věku - určitě ti není 20,by už neměly tak moc převažovat.
3.Já se také obávám, že dotyčný přítel si myslí, že si ho chceš připoutat a že ho budeš omezovat. A protože je zřejmě velmi sobecký a nezáleží mu na tobě, vyhýbá se jakékoliv odpovědnosti za vztah. Řeči o tom, jak tě má či nemá správně rád, se mi zdají dost divné, on za to chudák vlastně nemůže, že tě nemiluje tak, jak bys chtěla. Proto za vztah nenese odpovědnost.
Že jsi "stará",to by asi nevadilo, jsou i starší muži. U tebe bude asi velký problém,vzdát se zaběhaného a zafixovaného způsobu pohledu na život. Je pravda,že jsi měla komplikované dětství a výchovu,ale nyní už jsi dospělá a odpovídáš sama za sebe,za svůj život a za to, co si z něho uděláš. Na rodiče se už vymlouvat nesmíš.
Pozor:
Otázka na tělo: není ženatý, /chová se opravdu divně /?
Jsem moc ráda, že se k mým slovům přidal i Gandalf a skarlettka a já myslím, že určitě ještě napíší další. Je tu hodně dalších lidiček, kteří ti budou rádi chtít pomoct.
Je to situace hodně prekerní, protože ty jsi opravdu asi zamilovaná hodně moc a reálný pohled na situaci a nějaké věcné zhodnocení problému asi těžko budeš přijímat v čemž tě chápu. Ale přece jen , myslíš, že bys opravdu nedokázala trochu maličko se zbavit toho pocitu že on je jediný na světě/ já vím, teď je/. Ale představit si, jako že jestli je opravdu tak ideální, abys kvůli němu trpěla. Ono se dá někdy lepší trpět sama, než trpět pro někoho, kdo si to tvoje sebeobětování třeba nezaslouží. To teď neříkám, že to tak je v tvém případě, ale všeobecně. Člověk se rozvede, je mu moc smutno, rozvádět se nechtěl, ale časem přece jen zjistí, že ten vztah měl trhliny a že se to dá, žít i tak ... to tě nenabádám, jen tak uvažuju, že pokud by ti někdo ubližoval tak dnes už ve svém věku říkám ne, nebudu si už nechávat ubližovat, to radši budu sama ... nevím, ale je to pro tebe asi moc silné, já to chápu, ale co myslíš čas... nepomoh by.... a než mít někoho, koho musíš skoro přemlouvat ... vždyť je to i ponižující pro tebe.
Pořád dumám nad myšlením toho člověka, on třeba chlap nerad plýtvá slovy jako miluju, zbožňuju, nedovedu bez tebe žít... to dělá když je hodně mladý a chce tě získat, ale jak je pak starší, tak už tolik romantiky nepoužívá, ... to bys snad musela být od něj o 20 - 30 let mladší, aby tě dobýval on , to snad, ale pokud je to vrstevník, tak to bych neviděla jako nejhorší věc, že ti to pořád neopakuje.
Spíše se mi nezdá ta jeho tajemnost,... přijede kdy chce, nejí , zavolá na poslední chvíli,.... ne vymlouvat se na rodiče, to je nesmysl v jeho věku... říkáš , že komunikujete přes mail, to je pochopitelně jistý stupeň nevýhody, ale pokud se spolu stýkáte, tak přece i když ten mail píše, tak už jeho barvu hlasu, způsob vyjadřování se.... ten už znáš, tak už přece jen to i cítíš a slyšíš, ... už si jej dovedeš vybavit... ten tón a tu barvu hlasu, čtu a cítím, jestli ta slova hladí, oznamují, vybízí, touží, zlobí se.... ne?
Poslouchej mě se zdá, že on něco tají. Pak by to šlo. Je ženatý? Nebo nechce být jinak prozrazen... důvodů může být i více než jedna manželka... proto s tebou nikam nechce, proto přijede kdy on může, proto ti o sobě nic neříká abys třeba nechtěla vědět víc... dělá si jako alibi a přijede když má zrovna čas. A pak moc času na povídání asi není, sex jej baví, tak ten určitě a na to ostatní snad někdy příště... je to tak? Já nevím, nechci mu ubližovat, jen si tak líčím jak ta situace vypadá.... Spíše toto se mi nelíbí. Dobře, nevěra není dobrá, i když říkáš, že nevěra to není...ale i kdyby tak pokud s tebou chce být, měla bys o něm vědět aspoň základní věci. Mě se to tajemno, co kolem tebe a sebe šíří vůbec nelíbí. Nemyslím, že by se musel seznamovat s tvými dětmi, představovat tě rodičům,.... ale i tak, to snad není už ani vztah milenecky, to je vztah nějakého člověka, který cítí že nad tebou má absolutní moc, který to ví, že pro něj uděláš vše na světě ať on se zachová jakkoliv. Ty já ti bych se docela bála. Ne že mi něco udělá nebo okrade, ale že mnou tak manipuluje, to se mi nelíbí.
Proto se znovu ptám, nemusíš odpovídat, jen pokud chceš. Ale je to člověk kterému lze důvěřovat? A ještě jedna otázka . Jsi s nám opravdu šťastná, ve smyslu uvolněná, je ti s ním dobře? Nevím, zda mi rozumíš, A teď vůbec nemyslím na sex.
Budu dál přemýšlet, ráda bych ti pomohla. Ale jaksi se o tebe bojím. Leda
Náš vztah trvá 4 měsíce. Ano, musím říct, že se s ním cítím, tedy cítila jsem se, naprosto uvolněně a v pohodě. Druhý muž mi neustále vytýkal mírnou nadváhu, jizvy na břiše atd., tomuhle nic takového nevadilo, prostě mě chtěl, a i to byl balzám pro mou duši.
Ano, důvěřuju mu, vlastně ani nevím proč. Spíš než že by byl ženatý, tipovala bych ho taky na nějakou psychiatrickou diagnózu... možná (podle drobných podivností a projevů, které tak trochu znám od předchozího muže). Jeho posedlost sexem mě zpočátku docela děsila, nikdy jsem nic takového nezažila. Navíc má asi komplex ze svého "vybavení," nebo jak bych to řekla. I jinak se podceňuje, alespoň navenek. Říká o sobě, že je hloupý, že nic neví, nezná, neumí. Přitom to není pravda, je to sečtělý, schopný a inteligentní člověk.
Na začátku mi jednou řekl, že je se svým životem nespokojený a že kdyby ho propustili z práce, vzal by to jako pobídku, že má vycestovat na rok, dva někam do ciziny, naučit se cizí jazyk a pak se (možná) vrátit a pokusit se začít znovu. Já se vyděsila: a co bude se mnou?! A on řekl, že udělal chybu že mi to řekl a že si dá příště pozor a že přece neodjíždí ani teď, ani příští měsíc...
Byl ženatý, má dvě děti, o nichž prý nic neví. Prý doufá, že jednou se jim otevřou oči a poznají, že jsou důležité i jiné věci než jen... to ale nedořekl.
Jeho příjmení jsem se dozvěděla tak, že se nedopatřením podřekl, adresu neřekl dodnes. Já ale jsem si našla cestu, jak si to zjistit sama (on to neví, že vím), vlastně jen proto, abych věděla, s kým vlastně spím...
Moc ráda bych mu porozuměla, poznala ho, pochopila jeho chování. Ale zdá se, že už k tomu nedostanu příležitost.
Já sama jsem mu taky některé věci neřekla, např. že jsem v ID a že užívám antidepresiva. Můj psychiatr mi vysvětlil, že to, proč se léčím, není nemoc v pravém slova smyslu, ale neschopnost - jakási slabost mých nervů a psychiky - snášet negativní události a vyrovnávat se s nimi. Jdu prostě životem, jako bych si na zádech nesla velký ruksak plný kamení. To se to jde těžko.
Ano, jsme vrstevníci.
Ledo, zeptej se mě na cokoliv, co ti nějak pomůže k nějakému vysvětlení, které by zase pomohlo mně.
Nemyslím, že by ještě byla nějaká naděje ten podivný vztah udržet, protože on už to asi nechce. Spíš potřebuju zachránit sebe. V minulosti jsem hledala úlevu i v alkoholu a v prášcích na spaní, ale nejsem natolik hloupá a nezodpovědná, abych tím něco skutečně řešila. Byly to jen ojedinělé úlety. Vím, že si to musím "vyžrat" až do dna, a pěkně střízlivá a bdělá. Ale je to TAKOVÁ BOLEST!
Děkuju ti za odpověď.
M
Chodila jsem s ním 3 měsíce, měl moc práce, měli jsme "své čtvrtky" u něj. Přišlo jaro, měl stále moc práce, nikam jsme spolu nechodili, ani do kina, jen ty "čtvrtky".
Začalo být venku nádherně, chodila jsem na procházky sama, viděla jsem dvojice a bylo mi to strašně líto.
A protože mi rozum říkal že je to vztah na nic, jen o sexu...a já chtěla víc, což nešlo.
Rozešla jsem se s ním první. Stálo mne to hodně síly, bolelo to strašně moc. Ale pokud by se rozešel on dřív se mnou než já s ním, bylo by mi ještě hůř.
Umím si představit jak ti je. Je ti jasná má rada, držím palečky ať vše zvládneš.
NyNy - Bylas silnější než já. Nedokážu to. Ale děkuju ti, že mi rozumíš.
M
M
Myslím si, že ti chybí sebevědomí, ale to nám chybí kdekomu ... máš ID, ale ten mají dnes i 30 - letí. Nemoc si nevybírá. Nic z toho co píšeš nevidím jako fatální problém, který by jsi řešila jen ty a nikdo jiný.
Chápu tebe, že tento vztah se ti moc líbí , protože jsi moc a moc zamilovaná, ale jsi v něm i nešťastná, protože od něj čekáš víc. Jde o to, jestli to, co čekáš ty chce i on, aspoň přibližně. Zatím z toho co píšeš se mi to tak nejeví. Ty chceš víc. On se chce potěšit a pobavit , dělat to, co má rád. V tom se shodujete, ale ty bys chtěla něco navíc, to on nechce. Nechce zatím nebo nebude chtít nikdy. To je otázka, kterou teď nejde asi vyřešit, neboť vztah se nějak vyvíjí. Po 4 měsících je to fáze zamilovanosti, kdy by ženská dělala pro milovaného všecičko na světě jen aby byl s ní. To je podle mne všechno tak, jak by se dalo očekávat. Chlap tu potřebu toliko nemá, tlačit na pilu cenu taky nemá, chlap je trochu jiný nechybí mu kolikrát komunikace, je to zlé, ale i to bych pochopila. Pokud je vám spolu dobře je to OK, takže to znamená, že mu věříš, pravděpodobně víš o něm více než on tuším, to by se mu asi nelíbilo, ale já se ti zase tolik nedivím. Pokud někoho vpouštím do svého soukromí, musím vědět, kdo to je a co je zač. On tě do svého nevpouští, tedy tady je nerovnováha. A i kdybych až sem všechno chápala, nezlob se, ale aby neřekl ani své jméno a očekával od tebe že na něj budeš čekat s otevřenou náručí, tak to prostě v pořádku není!! Pokud mám být s někým pod jednou střechou a to ne ledasjak... pak musím vědět, kdo to je! Tady asi byla tvoje chyba, že jsi to nechtěla vědět hned a narovinu. Já vím, mohl by i lhát, ale proč? Že by měl strach z toho, že ty bys jej pak nějakým způsobem mohla vydírat, kdyby jej to už přestalo bavit? Jo, některé ženy to dělají, i když podle mne je to nesmysl. Zase říkám nejsem muž ale mám pocit, že pokud tě muž nechce, tak si to nevynutíš ničím,... ani když jsi jeho žena natož pak přítelkyně . To by byl absolutní nesmysl. Této chyby se dopouští hodně žen v dobrém úmyslu si partnera udržet a na chlapy to působí údajně opačně. Vidíš, tak to je poučné, tak to nedělej. Nedožaduj se něčeho, co on nechce, nevynucuj si nic,... Jo, ono se to lehko řekne, ale pokud to takto bude, pak mu jen poskytuješ jakési služby bez nároku na odezvu příjemnou zase pro tebe. A to je zase špatně. Víš, nerada bych ti toho přítele znechutila, protože je mi jasné, že bys mu snesla i modré z nebe a uděláš všechno co ti poručí. Nebo požádá, nevím... snad požádá. Pozitivní je na tom , že se s ním cítíš bezpečně a krásné je na tom , že je ti s ním hezky a milo.
Jsou tu dvě věci, které mi na tom vadí osobně nejvíc, že on vstupuje do tvého soukromí jak se mu v podstatě líbí a ty do jeho soukromí nesmíš. Tím nemyslím do tvého a jeho bytu, myslím do tvého a jeho života!!! A tady je ten největší problém. Vstupování musí být vzájemné, je to otázka důvěry.
Ty jej k sobě voláš, snad ne proto, aby jste si užili sexu. Jsou i takové vztahy, ale to se napíše třeba inzerát hledám parnera za účelem sexu, a s tím pak oba jaksi souhlasí a víc od toho nečekají. Tím nemyslím služby placené, ale vzájemné vycházení si vstříc. Jsou partneři kde jejich sexuální potřeby jsou velmi nevyrovnané a pak se takto vzájemně poznávají a takto si vlastně vzájemně pomáhají, ale pak by se snad měli scházet někde na neutrální půdě a předem si ujasnit, že jim OBĚMA jde jen o sex a city jdou stranou. Ano. Jsou i takovéto vztahy. Ale takto to není u tebe ... doufám, že to tak nepochopil on, to by byla chyba. Trochu z tvých slov cítím, že jsi ráda, že vám vzájemně nevadí jisté nedokonalost, ale kdo je dokonalý o tomto nemluvme, prostě si vyhovujete.
Ono je to takové trochu sobecké, že zamilovaná žena má vědět, že nemá tlačit na pilu , ale muž co za ní přijede neví, že žena potřebuje i to, aby s ní pobyl...vzájemná toletrance , ohleduplnost, laskavost... nato že jste spolu krátce ještě by měl jaksi být takový, jak bych řekla snaživější a cituplnější.
Co teď radit.
Chceš jej i za cenu toho, že budeš muset hodně slevit ze svých požadavků a dát mu prostě čas až jak se on rozhodne? Pokud ano, tak čekej, netlač na něj v tomto směru, nevyžaduj žádné sliby a neměj požadavky na to, jak to bude za x měsíců, to ukáže ten čas.
V každém případě bych ale chtěla, aby mi o sobě pověděl základní informace a to nemyslím formou křížového výslechu, ale tak nějak mu to vysvětlit, že se to sluší, když jsou si dva lidé blízcí, že se vzájemně aspoň trochu o sobě něco poví. Nechtěj detaily, to nemá cenu. Neprozraď hlavně, že jsi něco zjišťovala, to by asi nebyl dobrý tah...Pokud na toto nepřistoupí a nepustí tě do svého teritoria aspoň v základních věcech, pak JÁ bych vztah ukončila.
Znovu opakuju, a teď to říkám NA SEBE než aby někdo mne trápil LÁSKOU a já trpěla to už nikdy nedovolím, už jsem si svoje užila a nebudu opakovat chyby, které jsem v minulosti dělala. Nešťastná s někým, nebo kvůli někomu, to mohu být i sama. URČITĚ BY TO ČAS I KDYŽ TŘEBA I DLOUHÝ ZASE ZHOJIL.
Tak bych to udělala já.
Jak se rozhodneš ty, záleží na tobě. Ale já dnes už vím, že každý by měl mít aspoň kousek své hrdosti ...
Přeju ať to dopadne jek si ty přeješ. Leda
p.s. Myslím, že to co ti radím , že je v tom už tolik tolerance, že někdo bude nad tím i kroutit hlavou.
Třeba ti ještě někdo poradí, aby sis mohla z těch návrhů vybrat... co je ti nejbližší, protože i když jsi řekla hodně, je tam spousta věcí, které víš jen ty.
Ten můj přítel opravdu nestojí o žádné city ale jen o občasné rozptýlení a fyzické potěšení. Problém je v tom, že mi to neřekl jasně a na rovinu. On mi dal naději, že "čas ukáže." Možná ale, že to řekl jen proto, aby mě získal, a přitom nemá vůbec v úmyslu dát ze sebe něco víc, ani teď, ani v budoucnosti. To nevím. Ale ta naděje mě u něj drží. Naděje byla vždycky můj hlavní hnací motor.Nevím, jestli najdu způsob, jak s ním promluvit na téma jeho soukromí. Když jsem to neudělala doteď, je to těžší. Možná to zatím nechám být, i když mi to jedno není. Bojím se ho naštvat, je hned podrážděný, jakmile udělám jen náznak že chci překročit hranici, kterou mi on stanovil.
Abych ho neztratila, ustoupila jsem hodně, a už nedávám najevo své city. On si chce psát jen o sexu, tak se podřizuji. Ale Ledo, mám pocit, jako by ve mně sice pomalu, ale přece jen, něco hezkého odumíralo. Takže je možné, že se časem z něj uzdravím, protože mohu milovat jen někoho, kdo mi něčím imponuje, koho si vážím a ke komu vzhlížím.
Když ke mně přijede, vařím vždy čaj a sedíme naproti sobě u stolu, pijeme ten čaj a mluvíme o obyčejných věcech. Mám ty chvíle ráda. Je to to jediné, co dostávám jaksi navíc, nad "standard" pravého účelu návštěvy. Mám vždycky na stole něco dobrého, čokoládu nebo oříšky nebo tak něco, a když se on osmělí a něco ochutná, dělám že to nevidím a jsem celá šťastná, jako když přijde v zimě srnka k mému plotu.
Asi jsem pořádný kus blázna.
Ledo, ráda bych ti napsala ještě pokud možno stručně víc o svém životě, z toho se jistě dá poznat, proč se chovám tak jak se chovám a proč je pro mě tak těžké něco změnit.
Moje matka se rozvedla když jsem byla miminko, protože můj otec spáchal trestný čin a šel sedět. Prarodiče byli velmi zásadoví a donutili matku k rozvodu. Žili jsme všichni pohromadě, ale matka nezvládla situaci a nějaký čas byla v léčebně. Možná pro to velké trauma na mě nikdy nebyla hodná, nedávala mi žádný cit, jen úzkostlivě dbala o to abych byla teple oblečená a hodně vykrmená... Nic mi nedovolila, žádné mimoškolní aktivity, žádné domácí práce, žila jsem téměř v izolaci, jen s knihami. Prarodiče jí opatřili nového muže, s tím jsme se celé moje dětství a mládí neměli rádi. Spolu měli syna, toho preferovali, já byla takový přívažek.. Vyhledala jsem později svého pravého otce, ale zachoval se ke mně tak, že jsem o něm následujících 30 let nechtěla ani slyšet, jak jsem se ho bála.
Dobře jsem se učila, ale nechválili mě, pořád jsem byla ta špatná. Byl to teror, psychický i fyzický, byla jsem hodně bita, křičelo se u nás denně. Ve čtrnácti, poté co mi umřel děda a naši dali pryč psa, kterého jsem měla jen rok a velmi jsem ho milovala, jsem se stala předmětem zájmu muže o 35 let staršího, který si dal tu práci aby mě opatrně získal - poprvé jsem se zamilovala, netušíc, že je ve svém bydlišti známý jako ten, co je "na holčičky." Ten utajený vztah trval 9 let a uniklo mi proto všechno to, co normální holky v tom věku prožívají.(V patnácti jsem odešla na internát 100 km daleko, abych se dostala z domova.) Nakonec onemocněl záhadnou nervovou chorobou, několik posledních let mě bil a i jinak týral, a nakonec se jednou v noci na mých dveřích oběsil. Bydlela jsem totiž po SŠ v chatičce u lesa, tam, co bydlím teď. Vracím se tam vždycky, když se mi zhroutí pracně vybudovaný vzdušný zámek..
Po té strašné události jsem tady měla pověst špatné, zkažené holky, nikdo by mě nechtěl, bála jsem se jít i do krámu. Žila jsem v naprosté osamělosti s mými zvířaty. Pak jsem v práci potkala muže, který mě chtěl, protože o mně nic nevěděl. Z vděčnosti jsem si ho vzala, a že jsem toužila mít rodinu. Následovalo 20 nelehkých let. Dnes vím, že to byla chyba, nemilovala jsem ho, ale zas na druhou stranu, neměla bych svoje dvě děti. Asi se nedá litovat toho co bylo, prostě to bylo..
Můj muž byl středověký sedlák, lakotný, nekulturní, drsný, a jeho široké příbuzenstvo mi dávalo najevo, co si o mně myslí.
V těhotenství mi lékaři nepřišli na cukrovku, a kvůli dalším komplikacím jsem obě děti porodila císařským řezem. V důsledku toho a těžké práce se mi během let udělala obrovská kýla, a já byla tak hloupá, že jsem to nevěděla. Myslela jsem, že jsem tak tlustá.
Po dvaceti letech neveselého života (nesmělo se číst, nikam za kulturou ani na dovolenou, nic než dřina, jídlo a spánek) jsem utekla s dětmi a psem do chaty k lesu. Podotýkám, že syn si taky užil své, otec ho jako malého nepřiměřeně, surově fyzicky trestal.
Rok jsme tu hospodařili sami, pak jsem si našla druhého muže a zamilovala se do něj bezhlavě. Čekala jsem, že teď konečně začnu žít jako člověk. Přehlédla jsem, že se nechová normálně, že je duševně nemocný, a hlavně, že mě nemiluje, že jsem mu fyzicky odporná. Přesto si mě vzal. Potřeboval jen někoho, kdo by se o něj - rozvedeného - postaral a pomohl mu překonat období smutku. S mými dětmi se vůbec nesnesl. Syn se vrátil k otci, dcera šla se mnou, ale zanedlouho si našla přítele a odstěhovala se, nemohla s mým novým mužem vyjít. Mě to trápilo (a do smrti bude, děti mi to neodpustily a občas, když se nepohodneme, mi to připomenou), ale nemohla jsem jinak, nechtěla jsem se vzdát té své iluze. Došlo to tak daleko, že dělal všechno možné, aby se mě zbavil, bylo to peklo, nebudu zacházet do detailů, ale za těch pět let jsem tam viditelně zestárla. Nakonec mě poslal na operaci břicha, pod pohrůžkou rozvodu. Ten rok jsem byla třikrát ve nemocnici, zdraví mě opouštělo, také se předčasně dostavil přechod. V práci se mi přestalo dařit, přestala jsem zvládat své úkoly, nebyla jsem schopna se soustředit. Muž požádal o rozvod. Nakonec jsem se jednoho dne v práci dala do hrozného pláče, který nešel zastavit, prostě slzy se valily proudem, to byl konec, opustily mě veškeré síly. Od té doby se léčím.
Jak už jsem dříve napsala, dva roky mi trvalo, než jsem začala být schopna komunikovat s lidmi, slyšet hudbu, vzít zase do ruky foťák, smát se atd. Tohle všechno ale můj přítel neví. Někdy mám chuť mu to vyprávět, ale bojím se. Nevím, jestli by všechno pochopil, a kromě toho, k čemu by to bylo?
Chtěla jsem jen, Ledo, aby sis udělala obrázek o tom, co vedlo k situaci, v které se teď nacházím. Je to dlouholetý, vlastně celoživotní hlad po citu, touha někam a k někomu patřit, věčný boj za něco hezkého, co mi zůstalo odepřeno.
Když se ohlédnu zpátky, vidím že jsem všechno zkazila, život je skoro za mnou, a šance na dosažení cíle mizivá.
Myslím, že bych se měla sebrat a přestat s tím toužením, nebo si zkazím i ty roky, které mi ještě zbývají, než se opravdu přihlásí stáří. Nevím jak je to možné, že i ve stárnoucím těle může pořád hořet takový oheň. Možná, že spousta nenápadných starších lidí je na tom podobně. Je to hrozně smutné. Duše asi nestárne tak rychle jako tělo..
Ledo, ještě jednou ti děkuju, a doufám že jsem tě moc neznechutila tou svou zpovědí. Snad mě neodsoudíš. Trochu se mi ulevilo...
Přeju ti hodně radosti za to, že pomáháš lidem.
M
M
Tu paní jsem si nenechal proto, že jsem nehledal plnohodnotný vztah a ona mi na začátku tvrdila, že takový vztah taky nehledá. Nevím, jestli to z její strany byla od počátku jen kamufláž nebo se jí to pak nějak zvrtlo. A proč bylo na překážku, že mě má ráda? Protože já jsem něco podobného k ní necítil. Když tě někdo bombarduje dotazy typu "co ke mně cítíš?" "máš mě aspoň trochu rád?", jsou jen dvě možnosti: lhát nebo mluvit pravdu. Ranit pravdou jsem ji nechtěl a lhát v tomhle neumím - myslím, že rozpor mezi takovou lží a skutečným chováním se musí dříve či později stejně provalit. Radši jsem toho nechal včas... Problém byl v tom, že ona posléze chtěla něco jiného, než tvrdila na začátku. Vědět to hned, nikdy bych to ani nezačínal. Takže resumé pro tebe: Prober si v duchu, co jste si s partnerem na začátku říkali, s jakými plány jsi do vztahu vstupovala, jestli s těmi plány byl seznámen partner, jestli ti své plány sdělil on a pokud ano, jestli se ti zdá, že se od nich odchyluje či nikoliv.
Paní M. zvažte jestli si vás ten váš kamarád či milý opravdu váží, to snad zase poznáte jako žena, pokud ne, puste ho po vodě... příjde nějaký lepší, jste hodná ženská, to se pozná a za to co ste prožila si to zasloužíte aby vás měl rád ne jen si užíval. A to říkám jako chlap.
Měla by sis ale možná víc vážit sebe sama, nic jsi nezkazila, jen jsi prožíva těžký život, těžší, než si většina lidí dokáže představit. Nejde o to, jestli jsi hubená, nebo tlustá, žena je krásná svou ženskostí, schopností vytvořit zázemí pro milovaného muže, schopností naučit ho porozumět pocitům, které do té doby nechápal, nabídnout mu svůj svět, aby díky němu našel i sám sebe... Těch věcí je strašně moc, a s každou z nich, kterou muži dokáže předat, se v ženě probouzejí síly k dalším a dalším kouzlům. Dej si prosím ještě šanci rozkvést, ale buď opatrná, ženám často nejvíc imponují muži, kteří se k nim vůbec nehodí.
Pak 20 let s mužem který měl nižší inteligenci než ty a byl asi hrubého zrna, ale přece jen 2 děti, tak tam musela být nějaká radost, ne? A tento muž o němž píšeš, že jsi jej nemilovala jak on se zpočátku choval k tobě a jak ty k němu. Tady se vlastně jaksi obrátila situace , pokud tomu rozumím. Tys ho neměla tolik ráda jak on tebe? Ale jak čtu asi jste si moc duševně nevyhovovali, on chtěl jen práci a člověk se rád i pobaví, to je jasné, ale každopádně jsou tam děti které jsi chtěla a měla a to se mnoha ženám ani nepodaří. Tak tady určitě byly i radostné okamžiky.
Ten další vztah je takový jako záhadný . Ty jsi se zamilovala a on tě nechtěl a pak tě začal kritizovat za tu postavu a deptat a tak, ale ty jsi trpěla radši než se jej vzdát a nakonec po všech těch peripetiích stejně odešel. A tys ten rozchod i když ti ubližoval těžce nesla. To se ti mělo snad i ulevit, ale jak píšeš, po 2 letech se to podařilo. Našla jsi klid a radost a k tomu tohohle nového přítele, který mi prostě, jak napsal i Gandalf, k tobě do toho tvého chtění nového života nesedí. I když píšeš, pořád nevím, co tě na něm přitahuje, když se tak divně , prapodivně chová. Pořád opakuju je to člověk , který ti nedovoluje vstoupit ti do svého života, on jen bere a ty přijímáš s pokorou nebo dokonce s nadšením jakýkoliv jeho počin... tak čím víc se o tom vztahu dozvídám, tím více si myslím, že skončí, protože jestli píšeš že čas běží a moc šancí už ti nedává, protože podle toho výčtu jsi už zralá žena, tak tě tohle pobíhání od okna k plotně a vyhlížení jestli už nejede musí přestat bavit, pořád budeš jako věřit, že se to spraví, ale ono se to nespraví, a ty budeš to stále více chápat, že čím více je tvé snahy, tím méně je v něm ochoty a tak to bude pomalu a jistě ustupovat až sama příjdeš na to, že ten vztah je absolutně neperspektivní i z pohledu toho nezamilovanějšího a nejvíce tolerantního člověka.
Co se tvého života týká byl smutný, ale mohu ti říct, že znám i lidi s ještě smutnějšími osudy, kterým třeba zemřeli děti, nebo se jim narodily děti postižené, či přišli o rodinu při neštěstí a sami jsou nemohoucí..., a týrání, to bys nevěřila jak je v rodinách časté, jen se o něm stále málo mluví... víš lidské osudy jsou mnohdy nelehké a člověk opravdu ne že by se poddal, ale musí se učit přijímat a dělat si radost a ne si starosti ještě přidávat. Já tě hrozně moc chápu, člověkovi přibývá let a moc se bojí osamění nejsi sama, to mi věř, ale já pořád říkám, že než být nešťastná s člověkem, který mne nemá rád a ubližuje mi, ať až psychicky nebo fyzicky, je lépe být sám a hledat naplnění života v něčem jiném. Ty by sis už zasloužila najít někoho, ale hledáš jaksi samé problémové vztahy, ono je to i potvrtzeno, že člověk často opakovaně udělá chybu, ale nedělej ji už potřetí, ještě všechno opravdu zvaž. Nezáleží přece opravdu na tom, jen jak vypadáme, ale v dospělosti člověk hledá jiné hodnoty než jen sex a krásné tělo ... to nemyslím na tebe, ale všeobecně. Moc hezky je to napsané v tom co napsal Gandalf i v tom co ti napsal 151636 :.. žena je krásná svou ženskostí, schopností vytvořit zázemí pro milovaného muže, schopností naučit ho porozumět pocitům, které do té doby nechápal, nabídnout mu svůj svět, aby díky němu našel i sám sebe... Těch věcí je strašně moc, a s každou z nich, kterou muži dokáže předat, se v ženě probouzejí síly k dalším a dalším kouzlům. Dej si prosím ještě šanci rozkvést, ale buď opatrná, ženám často nejvíc imponují muži, kteří se k nim vůbec nehodí.....
Víš, to je až na slzu... to jsou krásná slova z nichž vidíš, že jsou i muži, kteří ženu ocení a váží si jí. A hlavně opětujíjejí city i když po jejich mužském způsobu. Neplač nad tím co bylo, snaž se buď nějak vylepšit současný vztah, nenechej se deptat a nenech si ubližovat. Jsi inteligentní lidská bytost a máš děti, přátele... když nikde tak tady na Ontole jistě... a máš zdravý rozum, přidej k němu svou intuici a cit a tím se nechej vést. Hodně štěstí a zase napiš. Leda
V mém případě - můj přítel od začátku tvrdí, že chce hlavně sex, a jestli z toho bude něco víc, že se to ukáže časem. Já si ale začínám myslet, že žádné vážné úmysly neměl a nemá, že to byl z jeho strany jen tah, aby si mě udržel.
A já jsem se nikdy netajila tím, že hledám muže pro zbytek života.
M.
M
Proto jsem úplně u vytržení nad tím, jak hezky jste se ke mně zachovali tady na Ontole - k cizí ženské, která si neví rady se svým životem. Vůbec jsem něco takového nečekala, a musím říct, že jste mi pomohli!! Nastavili jste mi zrcadlo a přiměli mě přemýšlet - ne jen brečet... Děkuju!
M
M
M
V těch mých čtrnácti to zneužití bylo, on využil mé situace, zval k sobě mě i mého bratra, učil nás hrát karty, chovat králíky, střílet ze vzduchovky, vařit... Dopřál mi něco, o čem se mi nikdy předtím ani nesnilo, a nenápadně, aby mě nepoděsil, se mě tu a tam dotkl... Pak se jednou na mě vrhl a dal mi pusu, takovou tu "opravdickou," a já v šoku utekla ven a běžela v dešti domů, brečela jsem... a na kraji lesa jsme měli takovou skrýš, kus rezavého plechu, a pod něj jsme si dávali psaníčka, a já mu tenkrát řekla, že to co dělá se nesmí a že se bojím že mi chce ublížit, a pak jsem tam našla papírek, kde mi psal: je snadné někoho obvinit a nenechat ho obhájit... Ten papírek jsem uchovávala jako relikvii skoro 30 let, než jsem ho vyhodila... tak dlouho působilo to kouzlo! A pak jsem si taky schovávala kamínek z nemocniční zahrady, to když už stonal na tu podivnou nemoc, a zlomený klíč od jeho auta, ten jsem nerada zlomila, když mě na polní cestě učil řídit... Ledo, on byl ženatý, tvrdil že si svou ženu vzal jen proto, aby oba jako svobodní nemuseli do Reichu, a taky mi jednou řekl, že mě v životě už nikdy nikdo nebude milovat tak jako on... a zatím to vypadá, že měl pravdu. Byla to opravdu velká láska, ale nemělo se to stát, neměl to dělat. Nepopírám svou vinu, to ne, ale neměl žádné právo připoutat si mě k sobě.
Proč spáchal sebevraždu, bohužel vím. Poslední asi rok se stupňovala jeho agresivita, taky hodně pil, a já se ho začala strašně bát. Bydlela jsem tady sama, nikde nikdo, a kolikrát jsem musela v noci utíkat oknem do polí, když se na mě dobýval, prosil a vyhrožoval... a když jsem se ráno vrátila, našla jsem okna rozbitá a zařízení chaty zničené! Chata nebyla moje, naši se strašně zlobili, takže když to jednou přesáhlo meze a v domku nezůstala jediná věc celá, musela jsem zavolat policii (tehdy VB), vyšetřovalo se to, přišli na to, že náš vztah začal když mi ještě nebylo 15, a dali věc prokurátorovi... do promlčení zbývalo pár měsíců... Zakázali nám se až do soudu stýkat, ale on mě stále vyhledával, nebylo úniku. Celé noci jsem proseděla potmě v chatě polomrtvá hrůzou, s velkou baterkou v ruce, připravena bránit se, až rozbije okno... jednu noc v březnu zase takhle obcházel chatu, nadával, sliboval, hrozil, chtěl dovnitř... já neoblomná, nervy nadranc... a najednou se venku ozvalo těžké žuchnutí - a pak ticho. Já ještě nějakou dobu se zatajeným dechem čekala, pak jsem rozsvítila na schodech a chtěla odemknout dveře, ale nešlo to. Tak jsem na té straně otevřela okno - a co jsem uviděla, budu vidět ve zlých snech až do smrti... Když přijela policie, našli u něj ještě druhý provaz a dopis na rozloučenou, z nějž vyplývalo, že mě chtěl vzít s sebou... Ledo, pak jsem si prošla obdobím, kdy se pocit strašné ztráty měnil v pocit viny, pak ve vztek až skoro nenávist. Musela jsem všechno přežít a zůstat tam, chodila jsem spát za světla, protože jak se setmělo, viděla jsem ho viset všude... Tohle, co se mi stalo, mělo nepochybně velký vliv na moje další vztahy, na moje strachy a představy, já hledala celý život nějaké místo, kde budu v bezpečí - fyzicky i psychicky. To se nedá ani přesně popsat, ta nejistota a smutek a strach ze samoty, kterou pořád nosím v sobě, i když je to už tak dávno.
Pokud jde o mého prvního muže, na začátku byla z mé strany především vděčnost, přátelství, naděje v lepší život, touha po dětech. On byl do mě zamilovaný, po svém obhroublém způsobu. Ano, líbánky byly příjemné. Teprve když přišly první starosti, ukázalo se že jsme každý jiný. A bylo by to na dlouhé povídání. Začala my vadit jeho nečistotnost, hrubost, šetrnost, to, že starého psa klidně ubil klackem a zahrabal do hnoje... Neměli jsme stejné názory prakticky na nic. Popíšu jen jednu situaci za všechny: dělali jsme na domě novou střechu, měla jsem malé děti, pomáhala jsem na valníku přehazovat staré tašky a přitom vařila oběd pro všechny pomocníky a pokrývače - sekanou s bramborovou kaší. Hotové jídlo jsem dala na talíře a odnesla ven strávníkům. Seděli a jedli, i můj muž, a já si dovolila se ho zeptat: Tak co, je to k jídlu? A on, místo aby slušně odpověděl, na mě přede všemi zařval: Jdi do prdele! (Ledo, promiň, vím že je to nechutné.) Takový byl můj muž. Těch 20 let mi stačilo.
Druhý muž mi hned na začátku řekl, že nejsem jeho typ, nepřitahuju ho, ale ví že jsem hodná a dobře se mu se mnou povídá. A prý mu nedělá problém, jednou za týden se se mnou vyspat. Já vím, že to bylo ponižující, ale když já tolik chtěla, aby mě měl rád! Představovala jsem si, že si na mě zvykne, že ho přesvědčím a získám svou láskou, obětavostí, přizpůsobivostí, vzornou péčí... Dnes vím, že to byl naprostý nesmysl a že to nemohlo fungovat i kdybych se pro něj přetrhla. Hledal si tajně jiné ženy, s nimi flirtoval, navštěvoval divadla, koncerty, moje místo bylo v kuchyni. Tvrdil mi že je duchovně založený, není prý na sex, ale když jsem nebyla doma, uspokojoval se u časopisů a pornofilmů. Všichni, kdo do toho trochu viděli, mě přesvědčovali abych ten vztah ukončila, než mě to zničí, ale já neposlechla, dál jsem usilovala o jeho lásku. Trpěl navíc maniodepresivními stavy, což obnášelo na jedné straně zoufalý pláč, na druhé straně záchvaty zuřivosti. Musela jsem se třeba pro nic za nic omlouvat - znovu! ještě jednou! hlasitěji!
Měla jsem poměrně náročné povolání, práce s lidmi, to prostě nešlo donekonečna zvládat. Ten můj vztah k němu, to byla vlastně závislost. On byl moje droga.
U rozvodového soudu, přestože jsem byla nadopovaná prášky, jsem ještě pořád prosila, ať mě neopouští (dnes se za to hluboce stydím) a teprve napodruhé jsem podepsala - tužku jsem stěží udržela v ruce.
Ne, rozchodem se mi neulevilo, následovaly hrozné měsíce v těžké depresi, kdy jsem nebyla schopná ani ráno vstát z postele, něco dělat, někoho vidět, měla jsem i fyzické bolesti, bolely mě svaly a klouby, sotva jsem se vlekla. Chodila za mnou hodná paní ze vsi, starala se o mě, moc mi pomohla. A pak taky mi pomohl pes. To kvůli němu jsem prostě musela dvakrát za den vylézt ven, aby se vyprázdnil, musela jsem mu dát jídlo, odložila jsem myšlenku na odchod ze světa. Měla jsem k němu povinnost.
Vím, že jsou i horší lidské osudy, ale míra utrpení je asi nepoměřitelná. I malé dítě může mít velkou starost, i když se to dospělému jeví jako banalita.
Možná, že ani nejsem schopna normálního vztahu. Vždycky sklouznu do závislosti. Mně by se taky nelíbilo, kdyby na mně takhle někdo visel...
Diskuze, kterou jsem na Ontole vyvolala svým zoufalým výkřikem, mi v mnohém otevřela oči, a posunula mě dopředu. Nikoho z vás co jste mi tu psali, asi nikdy nepoznám osobně, ale mám pocit, že jsem získala přátele. Je to neuvěřitelné, úžasné. Moc všem děkuju, dali jste mi sílu. Určitě se zase ozvu, nezapomenu.
Jo a pro doplnění - je mi 52 let.
M
vadit mi, nikoli my...
Karolko, díky za tvoje teorie, ale protože neznáš okolnosti, za kterých jsme se s tou paní setkali, jsou tyto teorie úplně mimo mísu. Já jsem se tou paní znal léta, ona byla vdaná a já znal jejího muže, já byl ženatý a ona znala mou ženu. Oba jsme ale byli v těchto vztazích bez sexu, tak jsme se jednou dohodli, že by se to dalo vyřešit takhle. Moje cítění pro ženy propříště vynech...
Děkuji za upřímný doplněk o tvém životě. Myslím, že by to naplnilo několik životů! Musím to všechno vstřebat, ještě se ozvu! Leda
V mém případě - můj přítel od začátku tvrdí, že chce hlavně sex, a jestli z toho bude něco víc, že se to ukáže časem. Já si ale začínám myslet, že žádné vážné úmysly neměl a nemá, že to byl z jeho strany jen tah, aby si mě udržel.
A já jsem se nikdy netajila tím, že hledám muže pro zbytek života.
M, už jsem tu jednou psal, že ženy a muži to mají jinak. Vy ženy potřebujete k sexu lásku, protože si takový luxus můžete dovolit - v případě, že není láska, klidně se bez sexu obejdete. Muži se bez sexu neobejdou, proto udělají všechno proto, aby ho dostali, ale zase k němu tu lásku nutně nepotřebují. (Možná bych neměl psát "ženy", "muži", ale "ty", "já", aby mě někdo neobvinil ze zevšeobecňování.) Řekl bych, že tvůj partner je na tom také tak. Pokud vycítil, že u tebe dostane sex, udělal všechno pro to, aby ho získal. Bylo potřeba slíbit ti lásku? Vyřešil to tím, že řekl, že možná někdy... Neznám toho muže, ale podle mě to byla účelová lež, aby dosáhl svého, přesně jak to píšeš. Pokud jsi mu od začátku říkala, že hledáš muže pro zbytek života, tak tě vědomě podvedl a ničeho víc se od něj nedočkáš. Promiň mi mou upřímnost, která je asi zraňující, ale lži nic neřeší.
Znovu se mě ptáš, proč mi byl nepříjemný cit té paní. Cit se dá dávat najevo různými způsoby. Osobě, ke které něco cítíš, můžeš dělat milé a příjemné věci, takže i beze slov pochopí sám. Nebo se na něj můžeš věšet obrazně i fyzicky, tahat z něj všelijaká vyznání, na která on není připraven nebo k nim není ochoten - to je strašně nepříjemné, za to ani sebelepší sex nestojí a je to nejspolehlivější cesta, jak si chlapa odehnat. Jestli ti můžu poradit, nikdy se na někoho nevěš, a i v případě, že jsi do něj bláznivě zamilovaná, nedávej mu to najevo úplně, snaž se hrát, že jsi nad věcí. Čím víc odkryješ své city, tím víc jsi tomu druhému dána na milost a nemilost. Pokud nabyde chlap dojmu, že tě má jistou, jsi s odpuštěním v háji...
Mimochodem, už řadu let samolibě věřím, "že ji mám jistou", vím, že cítí potřebu mi "odkrýt" mnohem víc, než jen city a také vím, že nemá nejmenší strach z žádného "vydávání se na milost". Myslím, že je zbytečné psát, jak moc si toho cením a vážim.
Máš zřejmě samaritánskou povahu a z té pramení, že přitahuješ stále něčím problémové muže, kteří tě pak využívají.
Jednu věc ti na sebe prozradím: utekla jsem od svého muže po 15 letech manželství s 2 dětmi ne kvuli jinému, ale kvůli němu samotnému. Už jsem se nikdy nechtěla vázat a žít si stále podle svého a bylo mi to příjemné si dělat co chci já. Nedokázala jsem se zamilovat, v každém muži jsem viděla nějakou chybu.
Jsem teď podruhé vdaná, za muže jakého jsem vždy "tak nějak hledala" a myslela si že stejně nenajdu. Je to muž, který je moje nejlepší kamarádka . A takového hledej. Až budeš cítit, že takhle funguje váš vztah, je to ten pravý. Pokud se ve vztahu trápíš, není to ON.
A jsem moc ráda, že ti Ontola pomáhá. Doufám, že ti dává hodně síly, kterou potřebuješ :-)
Mohla by sis dát nějaký nick, přezdívku místo čísla, pokud by jsi chtěla :-)
Stejně si ale myslím, že než špatný vztah je lepší žádný vztah. A mé rozhodnutí před lety, že se kvůli nikomu už nebudu trápit, trvá stále. Co já vím co bude za 5 let? Dokážu odejít od každého. Možná jsem se za 15 let svého 1. manželství hodně uvnitř zatvrdila, ale je mi takto lépe. Ve vztahu, kde by mě někdo deptal už bych žít nedokázala. Kvůli nikomu. Možná tím jsem ublížila svým dětem, že jsem neodešla dříve. Aspoň u dcery si to velmi uvědomuji - byla starší o 5 let než syn. Vrátit to nemohu. Bohužel.
Tím jsem ti chtěla říct, že každý má své trápení, ale také každý se s ním jinak vyrovnává. Vše přebolí, ale to už víš.... :-)
M
Vsichni asi mame nejake to trapeni... Nejsme v tom ale sami, vzdy je jeste pro koho zit. D.
Má přítelkyni a dítě. To,jak tvrdí, že ji nechce, to je přece starý trik, který používají asi všichni muži od počátku světa. Přece ti neřekne, že ji má rád, ale že má nezkázněné ego a chce mít i každou další. Myslím, že ho hodně štve, že nejsi tak lehko k mání a to ho stimuluje k vyšším výkonům ve snaze o tvé dobytí. Ale obávám se, že při jeho nezodpovědnosti k závazkům, které má, skončíš právě tak jako ty před tebou. A že se chce s tebou vyspat? Na tom při jeho povaze asi není nic divného. Chce prostě svádět a dobývat a proto se tak snaží. Tento postoj se mi ale v jeho případě moc charakterní nezdá. A tvůj případný vztah s ním se mi nejeví jako nadějný.
Ani nevíš, kolik dívek takto opustil, nemá-li další závazky, vždyť ho v podstatě neznáš. A mazat med kolem huby, jak se říká, je právě tou vlastností profesionálních svůdníků.
Určitě je lepší, abys zůstala "nedobytná" než aby si tě zařadil do sbírky.
Víš co ti pomůže? Nech si od něj ukázat na fotce jeho dítě. Tomu by si TY brala tátu. To ti k odmilování doufám pomůže. Také si uvědom, jak by ti bylo na místě jeho přítelkyně a ještě s dítětem. Takového chlapa a s takovým chováním bych nikdy nechtěla. Měj svou hrdost. Chlapů na světě je.... a nezadaných.
Taková platonická láska je jedna z nejsilnějších. Budeš na ní dlouho vzpomínat.
Ale ty si toho člověka ve své zamilovanosti strašně idealizuješ. Mně se kdysi stalo, že jsem po 3 letech platonické zamilovanosti s tím klukem začala konečně chodit a rozešli jsme se (já) po měsíci. Byl úplně jinej než v mých představách :-), ty byly daleko krásnější.
Nenaplněné lásky jsou ve vzpomínkách ty nejzapamatovatelnější. Se svými spolužáky z devítiletky se po hodně letech často scházíme a stejně to platonické jiskření tam stále je s (jedním spolužákem) :-) Dokážeme o tom mluvit, máme z toho legraci, ale nenecháme své city aby nás semlely. Máme již své rodiny. Ale moc rádi se setkáváme.
Takže neboj, na svoji lásku nezapomeneš a budeš na ni ráda vzpomínat. Je to hezčí vzpomínka než aby jste spolu chodili a zjistili, že ta představa byla hezčí (a to si piš, že je hezčí).
A není více práce v lese právě v letním období? Co když je opravdu unavený anebo nějak nemocný.
Ale do vašeho vztahu nevidím....
takže jak bych začal no chodim na zakladni školu do 9 ročniku a prostě zamiloval jsem se do jedne divky pišu si s ni asi už nějaky ten patek ze začatku sem tomu moc naděje ani nedaval že bychom mohli byt nějak spolu .. ale po par těch měsicich jsem se do ni zamiloval a teď je ta zamilovanost extremni a jak už jsem citil že bych měl šanci u ni . tak přišla pro mě neskutečná rána a ona mi řekla že se ji libi jiny a že se do něj asi zamilovala nwm co teď dělat ona si pravděpodobně představovala jenom že mezi nama bude nejlepší kamaradství a asi k ni citím to co ona ke mě ne . teď už s nim skoro chodi a ja jsem z toho cely nešťastny nwm co mám dělat ale s ni si pišu prostě jako by se nic nestalo ..poraďte mi prosím jestli bych ji měl říct že ji miluju a riskovat tak že stratím to naše kamaradství nebo co mám dělat ..
Nepovažuj dobré kamarádství za něco jiného, než to ve skutečnosti je. Někdy může být dobré kamarádství mnohem více nežli cokoliv jiného. Nesmíš si zoufat a utápět se ve vlastních pocitech. Taky neni moc dobré, když věci necháváš na poslední chvíly, protože se pak nemusíš odhodlat, nebo na to můžeš zapomenout.
A nejdůležitější ze všeho je nepodlehnout svému strachu. A nemysli na to jak špatně to může dopadnout. Problém nelze vyřešit se stejným přístupem, se kterým vznikl. Vždy máš naději, že to může dopadnout lépe. Neznám nic horšího, než jsou obavy.
Tohle bych asi poradil sám sobě, kdysi dávno, kdyby to bylo možné. Taky mi hodně pomohlo se anomymně "vyzpovídat" zde na Ontole. Doufám, že už to mám sám za sebou, a že se to nevrátí...
Asi nedokážu dát konečnou radu, takže si jen vemte z mého příběhu inspiraci.
Ahoj
Jmenuji se tina. Chci se podělit o toto krátké svědectví s dobrými lidmi tohoto světa. Mohlo by vám být užitečné v jednom či druhém směru. Tohle je můj příběh.
Můj manžel si myslí, že se polygamie není špatně, že po dobu jednoho roku chodí s jinou dívkou a já jsem mu řekl, že se musí zastavit, ale odmítl a řekl, že je do dívky zamilovaný, dokonce dokonce mluvil o tom, že žije společně s Dívka "navždy", můj manžel stále miluje mě i děti, ale je mu potěšením zůstat bez této dívky, litoval, že se do toho v první řadě dostal, ale nechce se s ní rozloučit, můj manžel řekl, Rozpadne se s ní, nebude mezi mnou a ním žádný vztah.
Jednoho dne, když jsem procházel internetem při hledání projektové práce, jsem viděl několik příkladů, jak tato baba pomohla lidem s jejich problémy.
Jeden z nich řekl, že mu pomohl uzdravit nemoc, druhá řekla, že pomohl jí otěhotnět po 11 letech bezdětnosti a já jsem viděla dalšího, který řekl, že jí pomohl zachránit manželství a dostat dobrou práci, E-mailové pádu této skvělé báby.
Rozhodl jsem se to zkusit a já jsem ho kontaktoval na jeho e-mailu: drujiagbe. Tato skvělá baba mi řekla, že můj manžel byl za kouzlem paní. A on mi řekl, že dokáže zlomit kouzlo.
Tak jsme začali modlitbu s bábou a on mi řekl, že musíme být provedeni neprodleně, na moje nejslavnější nadšení, můj manžel skončil vztah s dívkou do 48 hodin a on se vrátil ke mně a omluvil se za každou věc, která On udělal a požádal mé odpuštění.
Přátelé mlčí, protože říkají, že "sdílený problém je problém napůl vyřešen" Ale říkám, že problém sdílený s touto skvělou baba je "Problém trvale vyřešen", protože někdo jako tento otec má řešení všech vašich problémů bez ohledu na to, Problém je, kontaktujte jej na tomto soukromém e-mailu: drujiagbeblacktemple@gmail.com
Teď žiji šťastně se svým manželem a dvěma krásnými dětmi. Prosím zkuste baba a děkuji mi dopis s touto emaill adresou justina03by@yahoo.com.
Baba mi řekla, že také může poskytnout řešení některého z níže uvedených problémů:
(1) chcete, aby vaše ex zpět.
(2) Vždy máte noční můry.
(3) Povýšení ve vaší kanceláři
(4) Chcete dítě?
(5) Chcete být bohatí.
(6) chtějí udržet svého manžela, aby byl jen tvůj navždy.
(7) potřebujete finanční pomoc.
8) Chtěli byste mít nad sebou manželství
9) Budete přitahováni k lidem
10) Absence dětí
11) mít manžela / WIFE
12) vyléčit pro jakoukoli nemoc.
Kontaktujte babe dnes a budete rádi, že jste to udělal. E-mail: drujiagbeblacktemple@gmail.com
DÍKY ZA VÁŠ ČAS...
(1) Vraťte se k jejich ex
(2) Zachyťte srdce toho, kterého milujete
(3) překonat neplodnost
(4) Zjistěte, zda je váš partner věrný
(5) Zjistěte, co vaše budoucnost drží
(6) Ukončete nespokojný vztah a vraťte se ke své pravé lásce
(7) Vytvořte lásku lásky mezi vámi a tou, kterou milujete, silnou a nerozbitnou
(8) Osvojte si lásku svého života
(9) Odhalte podvodníky a obnovte ztracené peníze.
(10) Rozšiřte své podnikání
11) Využijte finanční odměny
12) Posílejte svou kariéru prostřednictvím propagace
DR AIYANA
========================================
EMAIL dr.aiyanaspelltemple@gmail.com