Potřeboval bys ještě HCl. Ze síranu měďnatého bys přebytkem hydroxidu vysrážel hydroxid měďnatý, několikrát důkladně promyl dekantací (rozmíchal ve vodě, nechal ustát, slil nebo odsál čistou kapalinu, znova přidal vodu, rozmíchal....), nakonec odfiltroval, nechal vykapat a nasypal do vypočteného množství roztoku HCl.
Taky to jde tak, že se koupená HCl naředí 1:1 s vodou, přidá se trochu peroxidu vodíku do toho se vrazí kus Cu drátu. Bacha, bublá to a přehřívá se to. Až se kyselina vyčerpá, tak se (baňka z varného skla) roztok nechá vyvařit úplně do mrtě. Pozor, dělat venku, uniká chlorovodík. Až se z toho přestane úplně čoudit a vevnitř budou ztvrdlé hnědé kusy bezvodého chloridu měďnatého. Nechá se to vychladnout, pak jdou kusy dobře ven. CHlorid se rozdrtí na prášek a dá do čisté vody, (cca 1:200) přičemž zezelená. Bude to takové zelené kalné mléko. Do toho se vrazí hadička od vzduchování na rybičky a suspenze se nechá několik hodin probublávat. Tím vznikne světle-modro -zelený oxichlorid. Možná to nepíšu úplně přesně, je to 3 roky co jsem to dělal. Mezek možná upřesní.
Copak víš, co s tím bude dělat? Nemusí hned škodit (voda je taky škodlivá, když se s ní nevhodně zachází). Tahle preventivní předpodělanost je mor dnešní doby - mohlo by to škodit (možná), tak se tvařme, že to neexistuje; a ještě lépe: zakažme to! :-(
